olle3
komentáře u knih
Jméno růže
Umberto Eco
Příliš těžké, nezáživné, popisné, příliš teologické. Dostal jsem verzi se špatně vlepenými stránkami (po str. 70 následovalo 150, nebo tak nějak) ale něco mi tam začlo neštymovat až v polovině knihy! Jestli tohle někdy zkusím znovu, tak jedině tu verzi s Connerym.
Vostrá krása
* antologie
Ta nejlépe hodnocená povídka byla tak nelogicky slátaná, že jsem to odložil celé.
Mízožravci
Petr Boček
Chaos. V příběhu není nic, na co se těšit, nic, čeho se zachytit a nikdo, s kým se ztotožnit.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Milión postav a u žádné se nezastavíme déle než pár stran. Tohle opravdu nebylo pro mě.
Kazatel
Honza Vojtíšek
Přiznám se, že jsem tomu nedal moc šancí, ale kdo nepřijde a nedrapne mě za rozkrok hned v úvodu, ten (ta) si moc legrace neužije.
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Dám vám jednoduchou radu: Buďte šťastní! Tak proč ji neposlechnete? Vždyť je to tak snadné! Jednoduché rady v teorii, převést je do praxe by však vyžadovalo změnu osobnosti. Na to však už v knize návod nenajdeme.
Oheň probuzení
Anthony Ryan
Sotva jsem zvládl první díl. Nebavil mě koncept dragů, nebavily mě postavy a s velkým podivem u tohoto autora mě nebavil ani styl psaní. Kdybych si mohl tipnout, tipl bych si, že na tomhle Ryan začínal.
Nekonečné moře
Rick Yancey
Za Boha jsem se nemohl začíst, oproti prvnímu dílu to bylo jak nebe a dudy. Postavy mi nesedly, stejně jako styl psaní. Opravdu psal oba díly stejný autor, nebo se mi od Páté vlny tak změnil vkus?
Hudba ticha
Patrick Rothfuss
Po přečtení Kroniky Královraha bylo jen otázkou času, než se vrhnu i na Hudbu ticha. Kniha se hodnotí těžce, protože podle všech pravidel v podstatě nemá děj - neobsahuje konflikt. U kohokoliv jiného by to byl problém, mistr slova to ale zvládl tak, že z toho vylezlo pěkné, doplňující dílko, jako stvořené pro pohlazení na duši. Chápu, že to takto má být, že to tak autor cítil a že to už od začátku není psané pro každého (viz epilog), ale přesto si stojím za tím, že kdyby tam konflikt byl, bylo by to lepší.
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
I sci-fi světoznámého spisovatele o mimozemské lodi, která navštívila Sluneční soustavu, může nudit. Nemohl jsem se zbavit pocitů naivního, příliš jednoduchého a málo uvěřitelného stylu vyprávění a zakopával o nejrůznější drobné, ale četné vady na kráse, převážně v jednání a vyjadřování postav. Zkazilo mi to celý zážitek.
Vítejte v Pekle
Roman Bureš
Milé, svižné, pěkně napsané. Žádný nátlak na mozkové závity, avšak občas až překvapivě hezky propracované. S tímhle spisovatelem jsem rozhodně ještě neskončil.
Program apokalypsy
Vilma Kadlečková
Jak byste se cítili kdybyste vás vyzvali na podium, ať popíšete a oceníte obraz geniálního autisty, právě prodaný za desítky milionů, když vy sami zvládnete nakreslit tak koně o dvou kruzích a pěti čarách? Asi jako já, když bych měl hodnotit Mycelium. Naštěstí nemusím - tuto práci si už dal a tento geniální počin zhodnotil Richard Klíčník na konci Programu apokalypsy. A já s ním nemohu než souhlasit.
Zakázané směry
Vilma Kadlečková
Jak byste se cítili kdybyste vás vyzvali na podium, ať popíšete a oceníte obraz geniálního autisty, právě prodaný za desítky milionů, když vy sami zvládnete nakreslit tak koně o dvou kruzích a pěti čarách? Asi jako já, když bych měl hodnotit Mycelium. Naštěstí nemusím - tuto práci si už dal a tento geniální počin zhodnotil Richard Klíčník na konci Programu apokalypsy. A já s ním nemohu než souhlasit.
Samarkand
Miroslav Žamboch
Taky znáte ten pocit, když si jen tak kráčíte ulicí, snažíte si zapamatovat, že máte kromě chleba koupit ještě vajíčka a než se nadějete, bojujete s démony v několika dimenzích a podrážky vám kloužou pod vnitřnostmi radioaktivních monster? Ne? Tak to jste asi nečetli Samarkand.
Kick-ass jaký milujeme, očekáváme a vyžadujeme. Možná trochu kick-assovitější, než je u Žambocha zvykem, možná trošku přitažené, ale nic co bychom se zatnutím zubů nepřekousli. Jen tak dál.
101 minut
Štěpán Kopřiva
Po technické stránce není co vytknout, kniha rozhodně stojí za přečtení. Avšak nejedná se záležitost, která by uchvátila příběhem nebo postavami, vlastně obecně příběh ani moc nehledejte. Je to spíš dokumentaristická rekonstrukce ilustračního pohledu na hypotetickou situaci, psaná co nejpřesvědčivěji, i za cenu určité tenze. Jak by mohlo probíhat, kdyby v Pražské podzemce vypadl proud? To se v této knize dozvíme. P.S.: I když, ať nežeru, na úplném konci mi slza stejně málem ukápla!
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Konečně chápu, proč se tolik lidí rozhodlo raději upít k smrti vodkou, než budovat až ke světlým zítřkům. Precizní detektivní příběh silný (někdy až příliš) hlavně prostředím a totalitním režimem, ve kterém se odehrává. Mohu doporučuji i těm, kteří nemají rádi detektivky - ani četbu z prostředí totalitních režimů. Bezútěšná a skličující atmosféra (podobně jak v 1984) mi o náladě a mentalitě tehdejší doby udělala představu jak nic jiného. Deprese, zmar, hloupost. Při sledování otáček kol establishmentu jsem měl pocit, že se proti režimu dřív nebo později postaví každý, ať už chce nebo ne - a že v gulagu jednou skončí všichni.
Spasitel
Andy Weir
Ačkoliv jsem byl obeznámen s kvalitami autora už z Marťana, Spasitel byl pro mě obrovským překvapením, snad až překvapením roku. Obálka i předsudky mne od čtení odrazovaly, ale jakmile jsem knihu otevřel... řekněme, že být ta situace okénkem komiksu, ze stánek Spasitele by zářilo světlo a mě vlály vlasy vzad. Takovou nálož erudice a profesionality, perfekcionismu, zábavy, kreativity a fantasie jsem nečekal. Takhle si představuju hard sci-fi, takhle si představuju hluboký a poutavý příběh, takhle si představuju originální dílo, které rozesměje, dojme a našponuje až k prasknutí. Tolik emocí v tak lehce stravitelné formě jsem si nemohl vynachutnat. Hlavní hrdina je sympatický, vtipný, chytrý, lidský a když jde i o jeho přítele, nakonec i odvážný. Tenhle příběh zbožňuju a Spasitele bez váhání řadím ke špici toho nejlepšího, co jsem kdy četl. Povinná četba.
Volání vlka
Anthony Ryan
U Ryana je vysoká kvalita zaručena. Je to profík už od první knihy, profi je také každý aspekt jeho psaní. Trošku mě mrzelo, když Vélin Al Sorna ztratil svou píseň a když se na chvíli zdálo, že se mu snad opravdu nevrátí – ale naštěstí se vrátila a navíc silnější, nezvladatelnější a temnější, jak to máme (mám) rádi. Pak už to byla zas pořádná jízda, jako když koně pádí přes pláně.
Černá píseň
Anthony Ryan
U Ryana je vysoká kvalita zaručena. Je to profík už od první knihy, profi je také každý aspekt jeho psaní. Trošku mě mrzelo, když Vélin Al Sorna ztratil svou píseň a když se na chvíli zdálo, že se mu snad opravdu nevrátí – ale naštěstí se vrátila a navíc silnější, nezvladatelnější a temnější, jak to máme (mám) rádi. Pak už to byla zas pořádná jízda, jako když koně pádí přes pláně.
Válečník
Miroslav Žamboch
Už mi přijde trochu ohrané, jak neustále Žambochovy knihy vychvaluji, ale když ono kritizovat v nich není co. Max Bronštejn je skvělý, stejně jako jeho věrní přátelé a vojáci pod jeho velením, stejně jako celý magií prosycený svět a jeho zákonitosti… a stejně jako jejich tvůrce. Postava, která se s ničím nepáře, má pro strach uděláno, ale je skromná, má fištrón a smysl pro spravedlnost, se povedla. A ten konec? Epilog mě zanechal s vyraženým dechem tupě zírat do zdi a ještě dlouho po dočtení si ho v hlavě přehrávat.