Vítejte v Pekle
Roman Bureš
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504940/bmid_vitejte-v-pekle-tMk-504940.jpg
5
95
30
Čtrnáct povídek v širokém spektru žánrů – od pekelné temné fantasy přes drsné postapo a vzdálenou budoucnost až po čistokrevné historické příběhy, a dokonce i jednu pohádku! Populární autor fantastiky Roman Bureš přináší výběr ze své tvorby, otevírá brány do několika fantastických světů a servíruje nám peklo hned na několik způsobů. Co se stane, když lidé spáchají takové zlo, že dojde k narušení blány mezi světem lidí a pekelnou říší? Jak zastavit hladového obra, který hrozí sežrat celé království? Zbortí se lidská společnost jako domeček z karet, když bude znát datum svého zániku? Dokáže se mladá dívka postavit svému osudu ve slumu postapokalyptické megapole? A co zažívá hříšník, který se ocitne v pekle, aniž by tušil, za co si ho zasloužil?... celý text
Přidat komentář
Skvělá povídková kniha. Spousta povídek je v jiných antologiích. Určitě stojí za přečtení.
Milé, svižné, pěkně napsané. Žádný nátlak na mozkové závity, avšak občas až překvapivě hezky propracované. S tímhle spisovatelem jsem rozhodně ještě neskončil.
Nevím jak se k recenzi této knihy postavit. Povídky jsou dobré, pan Bureš je můj oblíbený autor, ale ... drtivá většina povídek je posbíraná z jiných antologií, takže vlastně... dobrou polovinu knihy "jsem už četl" jinde nebo jsou přímo návazné na jiné knihy. Za cenu plné knihy jsem jí tak vlastně koupil polovinu a tu druhou jsem si koupil znova.
Takže... pokud bych měl hodnotit povídky, tak jsou skvělé jako předtím... asi jsem si měl lépe prostudovat sestavení povídek v knize. Otázka je, jak to brát, být spokojený za další knihu od pana Bureše nebo být rozladěný, protože je půlka už přečtená?..... Asi každý podle svého. Chvíli jsem chtěl nechat 3 hvězdy, ale tím bych špatně hodnotil kvalitu povídek. Takže kdo nečetl povídky v antologiích, jsou to opravdu dobré povídky.
Na tuhle knihu jsem se hodně těšila, ale jsem lehce zklamaná. Spousta povídek je jen vytržená část děje z jiných knih, což mi moc nedalo, vzhledem k tomu, že jsem je již četla. Ty ostatní byli většinou fajn.
Spousty povídek, které byly vydány v různých antologiích, jsem již četl, ale stejně bylo fajn si je připomenout. Nejvíce si mi líbily ty, které se nějak týkají série "Propast času".
Naprosto skvěle čtení, jehož povídky byly prostě famózní. Nejvíce se mi líbila povídka vítejte v pekle, ta byla peckovni a pak pohádka o obrovi a jeho velkém přání. Díky tomuto jsem se krásně seznámila s autorem a přečtu si od něj rozhodně více.
Nejvíc mě bavily ty krátké předmluvy autora k jednotlivým povídkám. Většina povídek nás vrací k oblíbeným postavám a příběhům a vyšla již v jiných sbírkách i přesto jsem si je velmi rád připomněl. Z těch mě neznámých mě nejvíc zaujala titulní Vítejte v Pekle. Říkejte mi prostě Tony :-) Tak bacha!
Po přečtení Inferia jsem chtěl ještě chvíli zůstat u pekelného tématu, takže na řadu přišla tahle sbírka. Některé povídky jsem již četl v různých sbírkách, ostatní pro mě byly nové. Jak už to tak u sbírek bývá, obsahuje skvělé i slabší povídky. Souhrnně se ale jedná o velmi dobrou sbírku, která stojí za přečtení.
Rozhodně stojí za přečtení ikdyz člověk většinu už četl jinde ale je fajn že je autor dal do jedné knihy. Pro člověka který nemá načteno od autora díla kterých se povídky týkají to může být trochu těžší ale lze to číst i jako první seznámení s autorem.
Kniha celkem o 14 povídkách... některé jsem už četla ve vydaných antologiích ... některé byly povedenější a některé méně... ale i přes to se mi kniha četla dobře a svižně...
(SPOILER)
Několik velmi zajímavých, občas děsivých povídek. Temná minulost - hříchy lidí, Peklo, démoni nebo prostě jen příběhy lidí. Různé povídky poutavé, zajímavé. Některé části pro starší čtenáře (18+).
14 povídek, 14 podob Pekla. V prvním, ani posledním bych skončit nechtěla, vlastně v žádném z nich.
Povídky jsou různorodé, poutavé a svým způsobem něčím zajímavé, trochu i více děsivé. Peklo, apokalypsa, opravdu zvláštní svět, kanibalismus, demoni,...
Příběhy se četly dobře, byly poutavé, někdy děsivé více či méně, jindy (jak by řekl Sheldon Cooper) koitus. Nějaké ty katastrofy, něco jako antiutopie, lidské hříchy... Příběhy jsou plynulé, že jsem ani knihu neodložila, když jsem nemusela. Zajímavé čtení.
Drtivou většinu povídek jsem četl v jiných povídkových sbírkách. Přesto koupě nelituji, je to kvalitní čtivo a takhle ucelené dává smysl.
Zajímavý povídkový soubor v široké směsicí žánrů.
Je pravda, že osobně upřednostňuji cele knihy, ale ani toto nebylo špatné.
Takové příjemné odpočinkové čtení. Občas veselé,,Občas k zamyšlení.
Je to příjemná kniha
Kurnik, tak pan Bures misto toho, aby vyuzil spousty kvalitniho materialu a myslenek z techto 14 povidek k napsani dalsich nekolika kvalitnich knih, zbytecne mrha casem a prepisuje starsi dila, ktera se udajne "moc nepovedla", toto mi jaksik hlava nebere :( Vsechna dila jsem cetl a jsou vynikajici, takze opravdu neni co prepisovat a znova vydavat ( neco jako u her je remastered version ), ale je to jeho rozhodnuti. Kazdopadne i kdyz nejsem povidkomil a povidkam se vyhybam, toto dilko me mile prekvapilo a vyborne jsem se u toho pobavil. Diky a ode me mate jak jinak, nez plny pocet hvezd.
Část díla
Kniha Vítejte v Pekle je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 101x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 80x |
| Chystám se číst | 64x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 4x |
Láska, chtíč, naděje, absurdita, odplata, zlo, trest, spravedlnost, humor, sklíčenost, fantazie, nechutenství, odvaha, skvělá hra s jazykovými prostředky, barevnost, opravdovost, uvěřitelné postavy, promyšlený děj, úvodní slova před jednotlivými povídkami...
Naprosto jsem se odklonila od žánrů, které jindy vyhledávám, a byla to pecka.
„Mé holčičce je devadesát dva a trpí Alzheimerem,“ přiznala. „Tu chybu už znovu neudělám.“
„Abys mohla předat svá tři procenta vylepšených genů, je nutné zplodit dítě s dalším přímým potomkem démonů. Dítě pak zdědí všechna tvá prokletí.“
„Takže my dva bychom zplodili dalšího Metuzaléma?“
„K tomu nikdy nedojde,“ pronesl zamračeně.
„Ale nějak mi tu chybí ti démoni, Rónane. A taky hříšníci.“ Už se cítila trochu lépe a její zdravý cynismus, vypěstovaný za dvě stě čtyřicet let bytí, se pomalu vracel.
Sex je naprosto povznášející činnost. Proč to neděláme častěji? Nemyslím nás dva, ale lidstvo jako celek. Kdyby lidi celý den šukali, svět by byl mnohem příjemnější místo k životu. Žádné zbrojení, žádné atomovky, žádnej zasranej politickej útlak.
Přes víkend jsem skoro zapomněl na katastrofu, která mi zničila život. Dělám věci, které jsem vídal jenom na tátových pečlivě schovaných kazetách. S Markétou objevujeme nové polohy, blbneme a zkoušíme všechno možné. Je osvobozující zahodit všechny zábrany a jen tak se s nahatou holkou válet v posteli. Nechci do konce života dělat nic jiného.
„Tite,“ chytá mě někdo za ruku.
Je to Marcus. Šest let jsme sdíleli jeden stan, loni ho povýšili a přeřadili do jiné kohorty.
Chci říct, že jsem rád, že stále žije, ale pak si uvědomím, že to není pravda. Můj starý přítel je mrtvý a dobře to ví. Oběma rukama si na břiše drží vyboulenou, krví nasáklou tuniku, jako by nesl natrhané třešně.
Žalostně se mi dívá do očí: „Uděláš to pro mě?“
Hluk bitvy je všeobjímající, člověk přitom nemá čas ani na strach, jen koná to, co se za ta léta naučil. Bodat mečem jako žihadlem, krýt si tělo štítem, dávat si přitom pozor, aby držel linii. Jaksi vzdáleně cítím nadlidskou únavu, jako bych to celé sledoval odkudsi zpovzdálí.
Rozvázal župan a nechal ho spadnout. Kráčel k loži erekcí napřed. Byla pořádná a on na ni byl náležitě hrdý. Nějaký ten centimetr si sice přidal, ale to mu nemůže nikdo vyčítat. Vždyť je Číňan, sakra.
Ming-Mei si ho prohlédla odshora dolů a mlsně se olízla. Odhalila i druhé ňadro. Levou rukou si hrála s bradavkou, pravou vsunula pod závoj mezi stehna. Roztáhla je a závoj se rozevřel. V pěsti třímala mohutný pyj.
Neffi se na místě zastavil a jeho síla ho začala opouštět.
„Co se děje?“ ptala se Ming-Mei.
Neffi na to neodpověděl.
Dívka pokračovala: „Tobě to vadí?“
„Myslel jsem, že budeš... opravdová.“
...
„Jsme přátelé, myslela jsem, že se trochu pobavíme.“
Přátelé?
Já tě miluju!
Ale nahlas neřekl nic. Odhlásil se.
„Jedna holka to přežila,“ ignoruje moji otázku. „Dostala to do krku. Do konce života bude kvadruplegik. Tak co myslíš, zaslouží si zatracení?“
„Možná byl psychicky nemocný.“
„Člověk vždycky dokáže rozeznat zlo od dobra, je jedno, jak moc je nemocný.“
Přemýšlím o tom (co jiného tady také mám dělat?). Kluk zabil pět lidí, další zmrzačil, ale zaslouží si takhle tvrdý trest?
„Bolest se trestá bolestí,“ opět odpovídá na nevyřčenou otázku. „Nepočítá se jen těch pět mrtvých, ale také bolest pozůstalých. V jeho případě to dělá padesát jedna zničených životů. Tak co ty na to, filozofe?“