OldřichHanton komentáře u knih

Docela dobrá detektivka se zajímavým, i když trošku překombinovaným, příběhem a sympatickými postavami. Určitě lepší než první díl Nechtění. Bohužel autorka použila snad všechny klišé a předsudky, které jsem měl o švédské společnosti. Neustálé opakování některých témat v severských detektivkách je skoro obsese.

4 09.06.2017

Tenhle díl série Stein a Barbarič se mi líbil asi nejvíc. Detektivka je to čtivá, má tempo, i když zkušenější čtenář toho zvládne dost odhalit ještě před koncem. Už se těším na další díl a doufám, že i nadále bude vycházet každý rok další díl.

4 10.03.2017

Trošku jsem se bál, jaký budou Nesbøvy knížky po skončení série s Harrym Hollem a jestli si i dál udrží takovou kvalitu. Naštěstí se moje obavy vůbec nenaplnily, spíše naopak.
Syn je výborná netradiční detektivka, která využívá starý motiv z "Hrabě Monte-Christo".

4 03.02.2017

První díl Duny jsem četl docela nedávno a docela se mi líbila. I když je to velká sci-fi klasika, tak podle mě skoro vůbec nezestárla a i po téměř šedesáti letech má stále skvělou atmosféru. S chutí jsem tedy sáhl po druhém dílu.
Bohužel, čekalo mě docela velké zklamání. Ačkoli je Spasitel Duny docela krátká knížka, nemá ani polovinu stran co první díl, nemohl jsem se jí vůbec prokousat. Jako bych stále nemohl pobrat, o co tam vlastně jde. Na konci naštěstí jednotlivé části příběhu trochu zapadly do sebe a mohl bych vám vyprávět základní zápletku, ale příběhy a motivace mnoha postav mi asi zůstanou už navždy skryty. Možná to bylo i tím, že zatímco první díl jsem poslouchal jako docela kvalitně zpracovanou audioknihu, Spasitele Duny jsem četl jako amatérský ebook, kterému se díky špatnému formátování rozpadaly odstavce. To mému porozumění textu taky moc nepřidalo.
Samozřejmě je to pořád Duna, jsou tady červi, koření, fremeni a téměř všechny postavy z prvního dílu, takže kdo tohle universum miluje si asi přijde na své. Já však asi u druhého dílu na dlouho zůstanu a do Dětí Duny se opravdu jen tak nepustím.

3 28.12.2021

Na tuhle knížku jsem se docela těšil. Pavel Bareš je mladý sympatický muž mnoha zájmů, mimo jiné propagátor komiksů, RPGček a dalších nerdovin. Projekt Kronos navíc asi částečně vznikal v jedné mojí oblíbené kavárně. Bohužel, když jsem se teď po dlouhé době konečně dobral ke konci, musím říci, že to nebylo nic pro mě.
Kdybych měl problémy této knihy rychle shrnout, tak bych řekl že je moc dlouhá, moc komplikovaná a moc young adult. Když začnu od konce, tak už se nedokáži tolik ztotožnit s dospívajícími hrdiny a jejich problémy s rodiči a na internátní škole. Další věc ale je, že toho bylo na mě zkrátka moc. V knize je postapo, superhrdinové, politika, intriky, mučení, "škola pro nadané děti", umělá inteligence, pandemie.... Spousta a spousta postav a dějových linek, které jsou často jenom naznačeny a dočkáme se jich i v dalších dílech. I když má tištěná verze knihy má přes 500 stran, pořád jsem se na konci úplně neorientoval.
Někdo si Projekt Kronos jistě užije, Já nejsem cílovka a navíc moc nepomohlo, že jsem knížku poslouchal ve volných chvílích, i když by asi potřebovala víc času a soustředění. Přesto po druhém dílu asi jen tak nesáhnu.

3 03.09.2021

První díl této detektivní trilogie z ostrova Lewis jsem chválil za výbornou atmosféru, ale kritizoval za nelogickou a nepříliš uvěřitelnou zápletku. Zároveň jsem doufal, že v dalších dílech se tyto nedostatky napraví.
Bohužel, ani u Muže z ostrova Lewis se tak nestalo. Příběh je sice o trošku uvěřitelnější, mnohé nelogičnosti a divné motivace však zůstávají a navíc se hodně opakují témata a celé zápletky z prvního dílu. Dobrá atmosféra sice zůstává, ale ani ta už na mě napodruhé tak silně nezapůsobila.
Koupil jsem si celou trilogii v jednom balíčku, takže se dám i do třetího dílu. Doufám, že snad tam konečně kromě zajímavých reálií severního Skotska najdu i dobrou detektivku.

3 17.11.2020

Poslední díl pražských příběhů opravdu uzavírá celou trilogii. Doplňuje poslední bílá místa na mapě Malé Strany a Hradčan. Již není tak systematický, spíše skáče z místa na místo. Často odkazuje na některé již dříve odvyprávěné příběhy, nebo se k nim vrací a nechá mluvit jiné aktéry. Pořád se však jedná o velmi čtivou a zároveň poučnou knížku, která hodně rozšiřuje obzory.
Dan Hrubý Malou Stranu prošmejdil téměř dokonale, snad se dalším díle přesune na druhý břeh Vltavy na mě ještě bližší Staré město.

3 02.08.2020

Tomuto francouzskému thrilleru se nedá upřít vcelku originální zápletka ze světa sběratelů starých filmů a temná atmosféra ještě zvýrazněná šíleným vyšetřujícím komisařem. Někdy ve třetině knížky jsem byl docela nadšen a už se těšil, jak se brzy pustím do dalších dílů s komisařem Sharkem.
Bohužel, zhruba od poloviny jdou atmosféra i zábava prudce dolů. Vše se zvrhává v jakési konspirační teorie a závěrečné rozuzlení mě už vlastně vůbec nezajímalo.
Mimochodem, francouzských detektivek čtu naprosté minimum, ale toto je už druhá, kde se tvrdí, že za brutálními vraždy mohou počítačové hry. To je to ve Francii běžný názor?

3 01.07.2020

Knižního Blade Runnera bych neoznačil za plnohodnotný román, spíše kratší novelu, nebo delší povídku. Kultovní film, který ho tak proslavil, je zhruba o patnáct let mladší a bere si z něho hlavně námět o nájemném lovci androidů. Příběh, rozuzlení, ale především atmosféra se dost liší.
Musím přiznat, že mi mnohem více seděl film, jako osmdesátkový cyberpunk, než kniha kniha, jako šedesátkové, trošku naivní sci-fi. Všem těm hlubokým úvahám na téma, "Co dělá člověka člověkem?" musela často ustoupit logika jednání postav a celého děje. Navíc celé universum i vedlejší dějové linky mi přišly jen lehce načrtnuté a nepropracované. Na konci jsem měl neodbytný pocit, že tak úplně nechápu, o čem to bylo a "co tím chtěl chtěl básník říci".
Přečtení ale nelituji, knížka mě přes to všechno docela bavila a doplnil jsem si vzdělání o další klasiku. Zkusím si zase pustit oba filmy, třeba tam najdu odpovědi na své otázky.

3 28.05.2020

Druhý díl fajn projektu Pražské příběhy. Cesta jde tentokrát opačným směrem, začíná na Hradčanech a pomalu sestupuje směrem k řece. Opět je plná větších či menších příběhů, z nichž jsem některé znal, o jiných jen matně tušil a mnohé mi byly úplně neznámé. Oproti prvnímu dílu nejsou tyto příběhy tak striktně vázány na jednotlivé domy, k některým se autor několikrát vrací na různých místech (Muchovy "pražské orgie", Emanuel Moravec) a vlastně se tak prolínají celou knihou. Podle mě je to ku prospěchu, celé vyprávění je ucelenější.
Na nočním stolku už mám připravený třetí závěrečný díl a už se těším, až se do něj zase začtu.

3 12.01.2020

Tato sci-fi klasika na mě určitě zapůsobila a budu si ji pamatovat, i když výsledný dojem zůstává úplně jiný, než jsem si původně představoval. I když příběh vypadá jako jedno velké sci-fi klišé o invazi mimozemšťanů a bitevní škole, skrývá se za ním v podstatě hrdinská legenda o vyvoleném spasiteli plná úvah o fyzickém a hlavně psychickém násilí. Začal jsem si to uvědomovat už na začátku, kdy jsem měl potíže knížce "uvěřit". Malé děti spolu opravdu takhle nemluví, ani se tak nechovají, i motivy dospělých často postrádaly logiku. Myšlenka, že ty nejnáročnější úkoly musí vykonat vyvolené dítě, patří také spíše do náboženských textů, než do reality. Vše začalo dávat smysl, až když jsem se na příběh podíval jako na hrdinský mýtus. Bohužel, nakonec mě stejně nejvíc bavily pasáže, kde se tolik nefilozofovalo a byly opravdu hlavně sci-fi.
Toho, že jsem si přečetl Enderovu hru určitě nelituji, bylo to rozhodně obohacující, dalšími díly této ságy už ale pokračovat nebudu.

3 03.10.2019

Universum Warhammeru 40K se mi vždy líbilo, ale nikdy jsem jeho lore nijak zvlášť nestudoval. Kde jindy začít, než románem o císařském inkvizitorovi Ravenorovi.
Očekával jsem trochu více detektiky a méně akce. Žádné hluboké vyšetřování kacířských rejdů nečekejte, je to hlavně příběh party dobrodruhů, kteří bojují se zlem především prostřednictvím vystřílených nábojů. Skoro jako by se jednalo o přepsané dobrodružství z nějakého RPG. V kategorii vyloženě brakové literatury se však určitě jedná o dobrou knížku. Děj má spád, postavy jsou docela zajímavé a prokreslené a v závěru jsem měl chuť se pustit do dalšího dílu. Ne že bych pro ni hned běžel, ale někdy v budoucnu si toto "guilty pleasure" zase dopřeji.

3 24.08.2019

Moc hezký příběh o klukovi, který se už ve čtrnácti stal otcem. Rozsahem se jedná spíše o delší povídku, knížku jsem přečetl asi za dvě hodiny. Skromný rozsah je tady ale určitě ku prospěchu, děj má spád a stručnost dává celému příběhu sílu. Jedná se samozřejmě o literaturu pro mládež, ale hlavní téma, rodičovství, osloví podle mě spíše starší čtenáře. Pod vlivem Jupiteru bych si normálně nekoupil, začal jsem ho číst jen proto, že jsem ho dostal zadarmo, a nakonec z toho bylo jedno z překvapeních roku.

3 29.12.2017

Robotická detektivka a zároveň první román ze série "o robotech".
Samotná detektivní zápletka nijak převratná není, moc možných pachatelů nebylo k dispozici a řešení bylo zbytečně překombinované. Jako sci-fi však Ocelové jeskyně, i více než šedesát let od vydání, neztratily svoji svěžest a stále si drží vysokou laťku kvality. Samozřejmě jsem se u některých popisů občas neubránil úsměvu, představy o budoucích technologiích vypovídají především o době svého vzniku, zároveň je ale zajímavé, jak i dnešní autoři dystopií vycházejí často z úplně stejných představ o budoucím vývoji lidstva.

3 08.10.2017

Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta je má třetí přečtená kniha od Davida Mitchella. Neuchvátila mě tolik jako Atlas mraků, ale líbila se mi o něco víc než Třináct měsíců. Oproti předchozím knihám se tentokrát jedná plnohodnotný historický román odehrávající se v Japonsku na přelomu 18. a 19. století. Na začátku mě příběh příliš neuchvátil, ale zhruba od jeho druhé třetiny, jsem ho už četl jedním dechem. David Mitchell je stále úžasný vypravěč a jenom každý z epizodních příběhů vedlejších postav by vydal na dobrou povídku. Jediné co se dá vytknout jsou trochu černobílé postavy, přesto se však tato knížka řadí mezi špičku historických románů.

3 30.08.2017

Docela slušná detektivka ze série, která mi byla doteď neznámá. Bez slitování má rozhodně super atmosférou co mě na začátku úplně vtáhla, bohužel už v půlce se díky jisté zdlouhavosti a drobným nelogičnostem v chování postav začalo kouzlo poněkud vytrácet. Konec naštěstí nebyl špatný, takže mohu doporučit.

3 17.07.2017

Poměrně rozsáhlý historický román o putování dvou finských mladíků Evropou 16. století, při kterém potkají většinu známých osobností té doby a zúčastní se mnoha slavných dějinných událostí. Nechybí dlouhé popisy všemožných středověkých hrůz, které jsou v dnešní době už celkem klišé. Četli jste snad nějaký historický román ze středověku, kde by nevystupovala inkvizice? Co mi však přišlo zajímavé a i na dnešní dobu originální bylo, že Waltari se dívá na všechny tragédie s jistou nadsázkou. Román je z jistého úhlu pohledu vlastně groteska.

3 01.03.2017

Při rozhodování děláme dva druhy chyb, první z nich je zkreslení, kdy se na základě našich chyb a předsudků vychylujeme jedním směrem. Tím druhým jsou náhodné chyby, kdy jeden den vyhodnotíme určitou situaci tak, a druhý den se ve velmi podobné situaci rozhodneme třeba naopak. Zatímco o různých předsudcích se vede živá společenská debata, náhodné chyby, tedy šum, se často ignorují. Asi i proto si tento šum ve své nové knize vzal na paškál slavný izraelský psycholog Daniel Kahneman.
Zaměřuje se především na přijímací pohovory v koporacích, kde i přes velké sebevědomí HR oddělení, jsou výsledky často téměř takové, jako kdyby se uchazeči vybírali losem. Dále pak na americké soudnictví, kde za stejný trestný čin můžete být potrestáni jednou pokutou a jindy mnohaletým vězením. Nezapomene ani na rozdíly v lékařských diagnózách, kdy už jde někdy opravdu o život.
I když toto téma pro mě není úplně neznámé, Kahneman ho zpracovává velmi přehledně a důkladně, v některých ohledech mi určitě "otevřel oči". Nevynechá ani rady a strategie pro snížení šumu, dokonce se vyrovnává s nejčastějšími námitkami proti nim. Přesto jsem měl po nějaké době pocit, že než popularizační knížku, čtu učebnici, nebo korporátní příručku a občas se i trochu nudil. Proto bych Šum doporučil hlavně lidem, které téma zajímá, nebo opravdu potřebují snížit šum v rozhodování.

2 31.03.2022

Pátý díl zapomenutých příběhů se po trochu experimentálním čtvrtém dílu vrací ke klasickému formátu. Vypráví příběhy z různých dob i koutů světa, které, i když mi často nebyly tak úplně neznámé, jsou napsány velmi svěže, čtivě a často i z netradičního úhlu pohledu. Samozřejmostí je hezká obrazová příloha.
Zapomenuté příběhy jsou stále skvělé a mohu je určitě každému doporučit. Přece jen tento díl už nehodnotím úplně absolutně, především proto, že i když je něco skvělé, napopáté už to prostě tak nezapůsobí.

2 04.12.2021

Kniha smíchu a zapomnění je možná román, ale Kundera pracuje s jeho pravidly dost volně. Různě experimentuje s vypravěčem, do děje vkládá vlastní úvahy, i jednotlivé příběhy k sobě váže v podstatě jenom téma smíchu a zapomnění. Přesto se mi četlo lehce a mnoho úvah a myšlenek už ve mě zůstane. Určitě by to chtělo si tuhle knížku přečíst vícekrát a možná tak odhalit její další hlubší vrstvy. To je ale myslím u náročnější literatury normální. I vzhledem k tomu, jak je tenká, to asi jednou rád udělám.

2 14.02.2020