oblakaknih komentáře u knih

Loutkář je hodně zajímavá a originální kniha, která ale nejspíš nesedne každému. Mně osobně si naštěstí získala, přestože i po dni od dočtení nemám ve svém názoru tak úplně jasno.
Knihou nás provází hlavní hrdina Jakop, který je velmi zajímavou postavou se skvěle popsanou osobností. Nejoriginálnější je ovšem to, že celá kniha je ve skutečnosti dopis pro další postavu Agnes.
Věřte mi, že pokud se do čtení knihy pustíte, hlavní hrdina vám dozajista utkví v paměti. Nejde jen o to, jakou má osobnost, ale i o to, čemu se věnuje a jaké zvyky má. Díky tomu, s jakou trpělivostí píše dopis, máme ho možnost dobře poznat.
Každá z vedlejších postav pak skvěle zapadla tam, kam ji autor umístil, každá byla něčím zajímavá.
Musím se přiznat, že se kniha nečetla úplně nejlépe. Tento typ knih je pro mě trošku náročnější a musím mít u jejich čtení klid. Přesto to stálo za to, kniha potřebuje svůj čas, který je potřeba jí věnovat.
Nejvíce mě na knize zaujaly filologické odbočky, kterých bylo skutečně požehnaně. Z toho vlastně vyplývá, že je zde možnost se něco nového dozvědět. A pokud vás tato oblast zajímá, věřím, že budete nadšení.
Z mého názoru tedy plyne doporučení na ne zrovna všední knihu, která utkví v paměti. A to za pozornost určitě stojí.

8 23.05.2022

Jsem romantik, ale léčím se je kniha, do které jsem se pouštěla s vědomím, že to není žánrově moje parketa, a že to tedy bude spíše takové odpočinkové čtení. Jenže odpočinout si u jedné z nejhorších knih, které jsem kdy držela v ruce, je nemožné.

Námět knihy není kdovíjak originální. Zlomené srdce, romantické duše. To vše už tady několikrát bylo. Co ovšem originální je, je vypravěč této knihy. Je to totiž Láska.

Kniha je napsaná lehce, přesně jako příběh, který vezmete do ruky třeba na pláži. A četla by se moc dobře, nebýt toho, že na korekturu někdo nejspíš zapomněl. Kvůli tomu tak na knihu vzpomínám v ještě horším světle.

Co se postav týče, žádná z nich mi tak úplně nesedla. Byly neoriginální, ničím zajímavé a ve většině případů mě i štvaly. Sám hlavní hrdina se s odpuštěním choval jako neuvěřitelný sobec!

Během příběhu mě nadchly dvě věci: bojovka v ZOO (protože je to originální nápad, se kterým jsem se nikdy nesetkala) a zmínky filmů (což je ale ve většině knih).

Upřímně je tohle kniha, ke které se ve vzpomínkách nechci už nikdy vracet. Potenciál na poměrně fajn příběh tady byl, bohužel je za mě naprosto nevyužitý.

1 20.05.2022

3,5/5
Více než YA mi Strážci Aquaterry připadají jako vyloženě dětská kniha, i když v dnešní době jsou tyto pojmy poněkud zpřeházené. Toto označení samozřejmě dosti ovlivnilo má očekávání z knihy, čekala jsem více akce, hlubší zápletky atd. Nakonec mi ale kniha připadala jako něco, po čem bych sáhla třeba ve třinácti.

Když na knihu s odstupem nahlížím jako na dětskou, jsem vlastně docela spokojená a líbila se mi.

Příběh nás zavede do budoucnosti, do uměle vytvořeného města plného nové techniky a různých národností. To je moc povedená myšlenka, kterou se tady povedlo hezky popsat.

Postavy byly milé. Líbilo se mi, že zde sledujeme partu kamarádů a zbytečně do ní nezasahuje romantika. Velké plus má u mě kniha za popisy příslušníků různých národností, jejich vlastností a dovedností. Každá tak mohla být plně pochopena a příběh byl o něco zajímavější.

Kniha se četla moc dobře. Převážně díky tomu, že je poměrně jednoduše napsaná. Ocenila jsem i názvy jednotlivých kapitol, na které jsem se v případě této knihy plně soustředila.

Děj jako takový mi připadal trošku překombinovaný, všech těch napínavých scén a překážek bylo příliš. Nejen, že tady máme různé národy, některé z nich navíc vypadají například jako kočky nebo hmyz. Navíc nezapomínejme na všemožnou technologii a (samozřejmě) umělou inteligenci.

Přesto, kdyby mi bylo třináct, nejspíš bych byla nadšená a ze samého napětí nevydržela sedět na židli.

Co je ovšem největším zklamáním, za což samozřejmě nemůže kniha ani autoři, bylo obrovské množství chyb v textu!

1 18.05.2022

4,5/5
Na DNA jsem se už dlouho těšila a toužila si knihu přečíst. A naštěstí nejsem ani trošku zklamaná!

Tato kniha je plná napětí, nepředvídatelného a překvapení.

Možná to vyzní zvláštně, ale věc, kterou bych knize chtěla nejvíce pochválit, je originální provedení vražd, se kterým se jinde prostě nesetkáte. Nezbývá se ovšem ptát, jak to autorku mohlo napadnout!

Každá z postav důležitých pro příběh, i jeho další pokračování má v knize to pravé místo, je jí věnováno dostatek pozornosti a je skvěle vykreslená. Téměř okamžitě jsem si oblíbila oba hrdiny, kteří budou sérií provázet. Freyja je zajímavou postavou, velmi originální, zasazenou (opět) do neotřelého prostředí. Huldar sice vykazuje určité znaky, které sdílí se všemi detektivy, vyšetřovateli, ale to, co tyto dvě postavy od začátku spojuje to, alespoň pro mě osobně, dokázalo nějaké jeho otřepané vlastnosti zastínit.

Styl psaní je naprostá pecka. Popsat to dokonale není možné, ale to nejlepší je, že autorka vůbec nikam nespěchá, všechno má trpělivě vystavěné, nic neponechá jen tak na půl cesty, příběh je propracovaný. Upřímně je autorčin styl právě to, čím si mě kniha získala nejvíc.

Hrůznost a napětí případu nijak nenarušuje žádná nepříjemná, na sílu vystavěná romantická linka, což opravdu oceňuji.

Příběh ve mě vyvolal docela dost emocí, především jsem ale byla napjatá a překvapená.

A to nejlepší nakonec. Vůbec, ale vůbec, jsem neodhadla vraha!

Už teď se moc těším na další díl(y)!

3 18.05.2022

Další díl ze série s Josie Quinn, další nadšení, další doporučení. Ať už máte rádi thrillery, nebo chcete právě s nějakým začít, doporučuji tuto sérii.

Nečekané přiznání je kniha, u které jsem si neudělala jedinou poznámku, protože jsem se nemohla odtrhnout od čtení a hrozně mě zajímalo, jak další případ dopadne.

Nejzajímavější na tomto díle bylo, že větší prostor dostala postava, která si to zasloužila a doposud zůstávala tak nějak tajemná. Tady se nám ale otevírá mnoho z její osobní historie a pochopitelně to úzce souvisí s případem.

Já osobně jsem se do knihy pouštěla bez čtení anotace a ráda bych to doporučila dál.

Moc nového k postavám nemám. Opět jen vyzdvihnu, že jsou skvěle vykreslené a téměř okamžitě přirostou k srdci. Kdybych chtěla vyjmenovat mé nejoblíbenější postavy, pravděpodobně to budou všechny výraznější z knihy. Moc se mi líbí vývoj Noaha, ale i ty méně výrazné postavy mají určité kouzlo.

Kniha se skvěle a rychle četla. A přestože je to thriller s ne úplně lehkým tématem, pro mě osobně je to dosti odpočinkové čtení. Autorka má neuvěřitelně lehký styl psaní, kniha tak není nijak náročná na čtení.

Opět velmi oceňuji romantickou linku, která nenarušuje to hlavní v knize.

V porovnání s ostatními díly je Nečekané přiznání na jedné vlně. Nenašla jsem jedinou výtku.

Moc doporučuji!

3 04.05.2022

4,5/5
Ráda objevuji české autory, se kterými jsem se ještě nesetkala a v tomto případě se nejspíš poohlédnu i po druhé knize.

Hned první povídka knihu skvěle otevírá. Především jsem si užívala atmosféru (a to jak přírody, tak opuštěného nádraží). Přesto musím poznamenat, že je povídka tak trochu zvláštní a tajemná, takže nad ní budu nějakou chvíli přemýšlet. Po dočtení je ale mojí nejoblíbenější v knize.

Když bych se nebránila srovnání, druhá povídka pro mě byla slabší. Přece jen bych ale chtěla vyzdvihnout postavu Mistra, která byla na tak malém rozsahu skvěle vykreslena.

Třetí povídka byla...jiná. Ačkoli je v ní otevřeno téma, které bych ne zrovna vyhledávala a přemýšlela o něm, v závěru se mi povídka moc líbila, četla se dobře, byla rozsáhlejší,...

Na čtvrté povídce Pyrotechnické šachy se mi nejvíce líbilo asi prostředí, ve kterém se příběh odehrával a pak také společnost, ve které se hlavní hrdina ocitl. Z celé knihy je to asi nejoriginálnější povídka a velmi povedená!

Povídka Jahoda se nejvíce vyznačuje asi střídáním minulosti a současnosti, což mi moc vyhovovalo. Také povídce nemohu upřít jisté napětí a počasím skvěle vykreslenou atmosféru.

Jak byla kniha skvěle otevřená, byla i velmi povedeně zakončená. Spisovatelské prostředí, horory, léčebna, ale i humor.

A nakonec nějaké shrnutí. Kniha má od každého trochu, takže jak už to u povídek bývá, každý si najde to své. Během čtení nás autor provází různými tématy, které jen tak v každé knize nenajdete. S mnohým jsem se v rámci čtení setkala až v tomto případě. A jako bonus navíc je zde šance, že se i něco nového dozvíte.

Velké doporučení a pro mě příjemné překvapení!

1 26.04.2022

4,5/5
Čtení Hadích očí pro mě byla jasná věc, protože předchozí díl Šifra se mi moc líbil, přestože mě při něm zasáhla čtecí krize. V porovnání je u mě kvalita obou dílů srovnatelná, bez menších výhrad mě nenapadá nic, co bych této skvělé sérii vytkla a už se těším na další díl!

Případ, kterým se tato kniha zabývá je docela drsný a věřím, že ne pro každého snesitelný, takže aniž bych něco prozrazovala, doporučuji si zjistit víc, než se do knihy pustíte. Samozřejmě je to ale individuální.

Mně osobně se moc líbilo, do čeho se zde autorka pustila, jakým způsobem vše propojila, vymyslela, zamotala. Jak už to u thrillerů chodí...

Moje nejoblíbenější místo z knihy je kdoví proč Ninin byt, který mám v hlavě již dokonale vykreslený a ráda se s ní vracím domů. Celkově je v knize velmi dobře popsáno prostředí.

Co se postav týče, nejsou to prvoplánově ty, které bych si dobře pamatovala, ale v hledáčku oblíbenosti se u mě pohybuje především Kent, který zde dostal zasloužený prostor a Wade, který v sobě nese takovou tajemnost.

Opět zde máme možnost nahlédnout do osobního života hlavní hrdinky, což mám v thrillerech moc ráda.

Styl psaní mi sedl již u prvního dílu, takže jsem nebyla ničím překvapená. Knize rozhodně nechybí čtivost a když má člověk prostor a čas, je těžké se odtrhnout.

Nejvíce na knize oceňuji, že autorka nenechává různé termíny nevysvětlené. Díky tomu je kniha plná informací o tom, jak vyšetřování probíhá.

Já osobně bych snesla o něco víc napětí a něco málo jsem v knize odhadla dopředu, ale jinak nemám nic k vytknutí.

Mohu doporučit!

3 25.04.2022

S Lisey jsem strávila nekonečně mnoho týdnů a dokonce mi i přivodila čtecí krizi. Ze všeho nejlepší je ale to, že ani jedna ze dvou uvedených věcí, není negativem.

Knihu ke čtení jsem nechala vybrat někoho jiného, protože jsem se nemohla rozhodnout, kterou knihu od Kinga si přečíst. A upřímně? Lisey by nikdy nebyla mojí první volbou. Po dočtení mě ale nenapadá jediná věc, kterou bych knize vytkla.

Originalitou tento příběh jen srší, překvapuje téměř každou stranou, zároveň však nechává čtenáře v naprosté nevědomosti a zmatení. A to byla pecka.

Kniha je pochmurná, tajemná, lehce strašidelná a nepopsatelně zvláštní. Přesto ale něčím přitahuje, myšlenky se k ní i po dočtení vrací a člověk má občas pocit, že se ocitl v Bájodolí.

Hlavní hrdinka Lisey, která příběhem samozřejmě provází, je statečná žena plná hluboko ukrytých vzpomínek na svého zesnulého manžela. Ty nám v průběhu čtení sice odkrývá, přesto si myslím, že každý může její vzpomínky pochopit jinak.

Přestože jsem knihu četla tak dlouho, neměla jsem se čtením žádné problémy, četla se skvěle. Autorův styl psaní je jen jeden, s ničím podobným jsem se nikdy nesetkala a troufám si i říct, že nikdy nesetkám. To, jak autor popisuje, jak nikam nespěchá, jak nechává čtenáři prostor. Skvělé!

Při čtení jsem byla překvapená, dojatá, možná i trošku vystrašená, ale především jsem byla s každou stránkou nadšená a zvědavá, kam až mě příběh zavede.

Jsem moc ráda, že jsem se do knihy pustila. Čas s ní strávený byl báječný. Musím ale stejně dodat, že si ji pravděpodobně nikdy nepřečtu podruhé, protože si chci zanechat ten opravdu první dojem.

7 18.04.2022

Variace na Bílou velrybu, kterou jsem já ještě nečetla. Nenechte se ale odradit tím, že nejste s původním příběhem nijak zvlášť seznámeni.

Námět je překrásný a originální. Svět, ve kterém se příběh odehrává je skvěle vykreslený a atmosféra se z něj skrz stránky úplně hrne. Připadala jsem si naprosto ponořená v chladném oceánu, v temnotě a v obklopení velryb.

Příběhem provází hlavní hrdinka Batšeba, skvěle vykreslená, moc jsem si ji oblíbila. Každá z postav má poměrně výraznou osobnost, takže je jednoduché se do nich vcítit a zapamatovat si je. To považuji za velké plus.

Kniha je napsaná svižně, četla se skvěle a rychle, také díky rozložení písmen na stránkách a velkéééému množství ilustrací.

Básnit o ilustracích bych mohla na několik stran, ale shrnu to do jednoho slova: PŘEKRÁSNÉ!

Příběh jsem si moc užila, byla jsem velmi zvědavá, jak dopadne. Pro mě osobně nebyl vůbec předvídatelný, především konec pro mě byl nečekaný.

Je zde jakýsi náznak romantické (?) linky, která příběh velmi vhodně zatížila pochmurnou atmosférou.

Jeden z nejkrásnějších příběhů, které jsem kdy přečetla. Moc doporučuji!

1 11.04.2022

Sbírky povídek mám moc ráda. Především z toho důvodu, že si v nich každý může najít to své.

V tomto případě jsem se rozhodla zaměřit na každou povídku zvlášť, i když velmi stručně.

Kniha je skvěle otevřena povídkou od Aleny Mornštajnové, která je po dočtení jednou z mých nejoblíbenějších. Autorku mám moc ráda, takže nebylo divu, že mi opět sedl její styl psaní. Dům na úbočí je o snech, vztahu mezi snachou a tchyní, ale také se v ní skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Díky povídce od Petry Soukupové jsem se s autorkou setkala poprvé. Po první stránce jsem si nebyla jistá, jestli mi sedí její styl psaní a upřímně to nevím ani teď. V nějakém jejím rozsáhlejším díle bych si na něj ale nejspíš zvykla. Povídka zobrazuje vztah páru po dvou dětech.

Třetí povídka Return Magic je v mých očích povídka o nečekaném. Nečekaném těhotenství, nečekaných překážkách v životě, ale také o sesterském vztahu. Opět je to povídka, která mě zaujala víc než ostatní a tak trochu vyčnívá z davu. S autorkou jsem se také setkala poprvé a určitě ne naposledy!

Ema má babičku je zvláštní povídky s pochmurnou atmosférou, kterou se autorce povedlo na tak malém rozsahu skvěle vytvořit. Zobrazuje vztah matky a dcery, výchovu.

Bohužel povídka Prut mě zaujala ze všech nejméně, tak nějak zapadla mezi ostatní.

Povídka Marka Epsteina měla po dočtení něco do sebe, ale na můj vkus je v ní až moc postav, ve kterých je kvůli malému rozsahu poněkud zmatek. Opět je to jedna z těch, které mě zaujaly méně.

Morče Ireny Hejdové mě velmi zaujalo svojí originalitou, právě díky roli morčete v celé povídce. Také je zde dobře popsána problematika ve vztahu rodičů s dospívající dcerou.

Poslední povídka zakončila knihu v pochmurném a osamělém duchu, což se mi ale velmi líbilo. Skvěle vykreslená atmosféra.

Sbírku hodnotím velmi kladně, našla jsem si to své, bavila mě, skvěle a rychle se četla. Těším se na další z této edice.

4 07.04.2022

Nemám slov! Prostě a jednoduše je Nick Cave: Mercy On Me jedna z nejlepších knih, které jsem kdy měla v ruce a taky jeden z klenotů mé knihovny.

Tento grafický román se věnuje jak biografii Nicka, tak příběhům v jeho písních. Anotace uvádí, že je kniha z určité části tvořena i polopravdami, na což je nutné při čtení myslet.

Nejsem schopná popsat, co se mi na knize líbilo, ale jedno je jisté: nemám, co bych vytkla!

Příběh je zpracován jako grafický román s naprosto skvělou, temnou a tajemnou kresbou, která se k osobnosti Nicka Cave perfektně hodí.

Také bych moc ráda vyzdvihla přechody mezi jednotlivými kresbami.

Jakmile jsem se pustila do čtení, nebylo cesty zpět. Jediná nevýhoda je, že se kniha až moc rychle čte. Nejraději bych totiž s jejím čtením nikdy nepřestala a zůstala v té skvělé atmosféře navždycky. Nevěřila jsem, že je to možné, ale po přečtení mám Nicka Cavea ještě radši.

Maličko mě mrzelo, že v knize nebyla citována moje vůbec nejoblíbenější písnička, ale to už bych si vymýšlela příliš.

Bylo to perfektní, strhující, temné, depresivní, ale pro mě neskonale krásné.

3 27.03.2022

Sleduj mě jsem měla na seznamu už nějakou dobu a teď, když se ke mně kniha konečně dostala, pustila jsem se do ní co nejdříve.

Kniha je označená jako YA thriller, což je možná první problém, který s knihou mám. Když se totiž řekne thriller, představím si pořádné napětí, že se od knihy nebudu moct odtrhnout a budu zvědavá, jak to dopadne. Jenže v tomto případě hrozně dlouho trvalo, než se kniha rozjela a ani potom jsem nijak zvlášť napjatá nebyla, protože celý příběh tak nějak překrývala romantická linka. Navíc je pro mě po všech těch opravdu napínavých a brutálních knihách YA thriller nejspíš málo.

Během čtení se můj názor různě měnil, protože věc, která se knize upřít nedá, je zmatek.

Kniha se věnuje problematice sociálních sítí, skvěle zobrazuje, jak se mohou známí zpěváci cítit, ale také je v ní zobrazena problematika agorafobie. Celá kniha je v tomto ohledu velmi originální, přestože občas může působit jako klišé romantický příběh.

Co se postav týče, poměrně rychle jsem si je oblíbila a vytvořila si k nim nějaký vztah. Jedna věc mi na hlavní hrdince neseděla, což ale mohlo být přesně úmyslem. To mě vede k mojí závěrečné zmínce. Upřímně si nejsem jistá, že mám jasno v tom, jak kniha skončila. Na druhou stranu mi tak ale zůstane příběh mnohem déle v myšlenkách.

Na závěr bych chtěla ještě vyzdvihnout zpracování (chaty, policejní přepisy, zápisy z deníku).

3 24.03.2022

Poprvé v tomto roce jsem sáhla po nějaké YA fantasy. A volba to byla dobrá!
Potřebovala jsem něco na odreagování, z jiného (neexistujícího) světa, se zajímavou zápletkou. A co by mohlo být lepší, než retelling Červené Karkulky?
Příběh se odehrává ve skvěle popsané vesnici, s atmosférou uzavřeného kruhu, kde každý zná každého. Navíc je vesnice obklopena temným lesem plným nadpřirozených bytostí. Při čtení máme sice možnost blíže poznat jen některé z nich, o to je ale příběh tajemnějším.
Hlavní hrdinka mi byla poměrně sympatická, přesto musím uznat, že tu byly jiné, lepší, které mi zůstanou v hlavě možná i napořád.
Co mi ale požitek ze čtení kazilo, byla jména postav přeložená do češtiny. Upřímně to nemám ráda a k jiným jménům to prostě nesedělo.
V průběhu čtení je možnost proniknout do celé funkce vesnice i lesa. Upřímně jsem byla velmi napjatá a zajímalo mě, jak to celé dopadne. Bohužel mě ale při čtení nic moc nepřekvapilo.
Co mě ale zaujalo moc, byla romantická linka. Zde je to milostný trojúhelník ve spojení s dohodnutým sňatkem. Ano, je to velké klišé, ale ke mně přišlo právě ve chvíli, kdy jsem to potřebovala, takže mi to moc sedlo.
Celkově bych tedy knihu shrnula jako velmi povedený a originální retelling.

3 09.03.2022

3,5/5
Můj názor na knihu stále není nijak ucelený, v hlavě toho mám až příliš a o některých věcech stále nevím, co si myslet.

Jedno je ale jasné: čekala jsem, že se mi kniha bude líbit více. Příliš velká očekávání? Nejspíš ano.

Příběh hlavního hrdiny Alexe se odehrává v originálním prostředí a navíc je doplněn originální mluvou. Byla jsem nadšená. Toto promíchání různých jazyků dalo vzniknout něčemu, co se k příběhu, ale také k postavám neskutečně hodilo.

Jsem člověk, který má rád thrillery. Čím brutálnější a otevřenější, tím je to pro mě lepší. Přesto i na mě bylo v první části knihy neskrývaného násilí trošku moc. Paradoxně to pro mě ale byla nejlepší část knihy.

Co se stylu psaní týče, je jasné, že na originalitě nešetří. Přesto ale musím vyzdvihnout, jak svižně se takovýto příběh podařilo napsat a jak mi díky tomu ubíhaly stránky pod rukama.

Vzhledem k tomu, jak se jednotlivé postavy chovají, nechtěla jsem a ani jsem si k nim nevytvořila žádný vztah.

Po první části přechází kniha do jakési klidnější části, zde je ale zobrazen zase druhý extrém.

Je jasné, že příběh z knihy přesahuje do skutečného světa a je v něm skryto mnohem více. To je vždycky jedno z plus.

Nejsem z knihy zklamaná, ale ani jsem si nesedla na zadek. Bohužel si myslím, že brzo tento příběh u mě brzy zapadne mezi ostatní. Než se tomu ale stane, budu si ho ještě nějakou dobu připomínat a přemýšlet nad ním.

5 05.03.2022

4,5/5
Toxická láska slibovala příběh se zajímavou, napínavou a originální zápletkou z neotřepaného prostředí. A ano, přesně to mi kniha také dala.

Hned na začátku knihy jsem ale našla jednu malou výtku. Nespisovný jazyk. Osobně s tím mívám v knihách problém, a přestože je to i vhodné, vzhledem k věku hlavní hrdinky, chvíli mi trvalo si na to zvyknout.

Od samého začátku mě ale příběh vtáhl a bylo velmi těžké se od něj odpoutat.

Na děj je možné nahlédnout ze dvou stran. Tedy očima hlavní hrdinky (dcery) a také očima její matky. To mě velmi bavilo.

Hlavní hrdinka mi sedla. Přestože většina jejích rozhodnutí připadala mně osobně velmi riskantní a nesmyslná, vzhledem k jejímu věku a pravděpodobně i psychickému rozpoložení, to smysl dávalo.

Myslím, že kniha v dnešní době sociálních sítí, internetu a různých seznamovacích platforem skrývá mnohem více děsu a odrazu ve skutečném světě, než se může na první pohled zdát. Přesto ale ukazuje, že občas je tato děsivost někde jinde, blíž.

Já osobně bych knize klidně přidala na napětí, konec mě nijak nepřekvapil, na jednu stranu jsem to čekala. Mrzí mě, že jsem se nemohla podívat i do mysli jiných postav, ale přesto jsem spokojená.

Toxická láska mě dokázala rychlostí blesku vytáhnout z čtecí krize a já díky ní konečně čtu jako dřív.

Takže pokud hledáte napínavé čtení, které se ale zároveň velmi dobře a rychle čte, doporučuji po této knize sáhnout!

3 26.02.2022

2,5/5
S Tulákem po hvězdách jsem strávila poměrně dost času. Vzhledem k tomu, jaký názor na knihu mám, to bylo až moc.

Nejprve bych ráda uvedla, že mi kniha moc nesedla. Nejsem totiž kdovíjaký fanoušek filozofie, spoustu věcí z ní jednoduše neuznávám a připadají mi nereálné. To je čistě můj osobní názor, který se ale promítá v názoru na knihu.

Nadchlo mě prostředí, ve kterém se kniha (bohužel ne po celou dobu) odehrává, tedy vězení. Těšila jsem se, co vše bude z vězení popsáno, ale brzy se ukázalo, že vše končí u svěrací kazajky.

V knize je poměrně velké množství postav, díky "cestování" hlavního hrdiny. Většina z nich je v knize uvedena i se jmény, což mi vzhledem k tomu, že byly uvedeny pouze jednou, připadalo naprosto zbytečné. Vztah jsem si dokázala vytvořit ke třem postavám. Mimo hlavního hrdinu to byly jeho dva spoluvězni, se kterými velmi originálním, přesto záhadným způsobem, komunikoval.

Dalo by se říci, že je kniha složena s více příběhů, máme totiž možnost nahlédnout do nejednoho hrdinova života. Bylo by to pro mne velké plus, bohužel mě ale většina těchto příběhů příliš nezaujala a já se tak často nudila.

Kniha se mi četla docela špatně a pomalu, často jsem v myšlenkách utíkala jinam.

Myšlenka, která se v knize skrývá a prostupuje celým příběhem, je rozhodně zajímavá a dá se nad ní přemýšlet dlouho, pro mě je přesto nereálná.

Knihu bych rozhodně neoznačila za špatnou, naopak si troufám říct, že v sobě nese hodně, bohužel ve mně nezanechala téměř nic.

Tohle ale určitě není mé poslední setkání s autorem, mám v plánu dát mu další šanci.

5 25.02.2022

Jednou za čas sáhnu po nějaké dětské publikaci. Většinou mě zaujmou svým zpracováním, především ilustracemi či velikostí.
Jinak tomu nebylo ani v případě Velkolepé knihy o mořských tvorech, kterou jsem si pořídila již před nějakou dobou.
Nějaké smysluplné hodnocení tu na ni nemám, jen bych chtěla vyzdvihnout překrásné ilustrace, které knihu doplňují. Ke každému tvorovi je zde několik klíčových a nejzajímavějších informací.
Ať už toužíte po něčem, co obzvláštní a zkrášlí vaši knihovničku, nebo znáte někoho, koho by kniha s touto tematikou mohla zaujmout, věřím, že udělá radost.
Přečtená je za pár minut a člověk se k ní rád vrací.
Já osobně nemám k mořskému světu kdovíjaký vztah, ale přesto jsem byla zvědavá, co mi kniha přinese.
Jako milé a nenáročné čtení mohu určitě doporučit. A to jak pro děti, tak pro dospělé. Nemám co vytknout.

3 16.02.2022

Na Fridu jsem se neskutečně těšila! Sice celou její historii neznám a nemám o ní načtené žádné knihy, ale po shlédnutí filmu (na který se teď po dočtení mimochodem chystám znovu), jsem se s Fridou seznámila a začala mě zajímat. Teď, když jsem měla možnost si tuto knihu přečíst, okamžitě jsem jí využila.
A, ačkoli je teprve leden, mám tady adepta na jednu z nejlepších knih roku 2022! Jsem nadšená, je to přesně to, co jsem očekávala a ještě něco navíc.
Kniha je plná rozporuplnosti, divoké lásky, ale taky zajímavostí a nových informací.
Autorka na konci popisuje, jak se k umělkyni vlastně dostala, a že ne vše v knize je obrazem reality. Já osobně mám právě tyto fikcí proložené příběhy moc ráda.
Frida v knize působí jako velmi zvláštní a komplikovaná žena, ale také neskutečně silná osobnost. Příběh z jejího pohledu mě moc bavil. Především jsem si pak užívala části, v kterých se Frida ve vzpomínkách vracela do minulosti.
Po delší době je to kniha, do které jsem byla naplno začtená a nevnímala jsem realitu. Četla se skvěle a rychle, stránky mi ubíhaly pod rukama.
Nemám, co bych knize vytkla. Opravdu se mi líbila od začátku až do konce. Můžu ji doporučit všem, ať už se o Fridu zajímáte nebo hledáte jen zajímavý milostný příběh z historie. Perfektní!

3 09.02.2022

Na Matčin hrob, třetí díl s Josie Quinnovou, jsem se moc těšila. Je to jedna z mých nejoblíbenějších detektivních sérií a nejspíš to bude platit i nadále, protože se už teď těším na další díl!

Jsem tak nadšená, že ani nevím, co o knize napsat. Všechny tři díly mě bavily stejně, jen ten druhý byl o chlup lepší, než díl první. Celkově jsou ale případy dosti vyrovnané.

S postavami už jsem tak nějak spjatá, především pak s hlavní hrdinkou Josie. V Matčině hrobu jsem si ale zase o něco víc oblíbila Noaha.

Konečně máme možnost více nahlédnout do minulosti hlavní hrdinky a dozvědět se, co všechno prožila.

Při čtení jsem byla často překvapená, protože až na jednu drobnost je příběh nepředvídatelný, plný napětí a zvratů, ale taky moc hezkých momentů, které to tak trochu vyvažují.

Styl psaní mi pořád připomíná Roberta Bryndzu, přestože na toto téma jsem četla spoustu rozporuplných názorů, pořád si stojím za svým. Čtivost se knize nedá upřít, jakmile jsem se začetla, nechtěla jsem ji pustit z ruky a myslela jsem na to, jak může příběh pokračovat a nemohla jsem se dočkat, až se k ní zase vrátím. A co je víc?

Skvělá záležitost, moc doporučuji!

14 29.01.2022

2,5/5
První lež je kniha, která mě jednoduše zaujala anotací, přičemž jsem právě měla náladu na thriller. Pokud bych ji měla zhodnotit jednou větou, napsala bych, že jsem určitě četla lepší.

Námět jako takový není vůbec špatný, dokonce bych ho označila i za originální, ale představovala bych si ho o něco lépe zpracovaný.

Při čtení jsem našla hned několik drobností, které se u mě bohužel zařadily spíše do negativních mezí.

Příběhem provázejí dva hlavní hrdinové, manželé, kteří kvůli tajemství, které oba střeží, prožívají rozpad jejich vztahu. Ani jednoho z nich jsem si nemohla oblíbit, ani se do nich naplno vžít. Oba dělali nepochopitelná a zbytečná rozhodnutí, která příběh zbytečně komplikovala. Ano, čím by bez nich příběh byl, ale dle mého názoru by to šlo i jinak. Pár kapitol je v knize z pohledu vyšetřovatelů, kteří řeší případ týkající se hlavního hrdiny. Těch by mohlo být klidně více.

Jediné velké plus na knize je její čtivost. Se stylem psaní jsem neměla nijak velké problémy, jen místy mi některé věty připadaly kostrbaté. Jakmile jsem si ke knize sedla a začetla se, četla se velmi dobře a rychle. Popsala bych ji jako odpočinkové čtení, ale já bohužel čekala tajemný a propracovaný příběh, který budu chtít vyřešit. Ve skutečnosti mi ale bylo poměrně jedno, jak to s hlavními hrdiny dopadne.

Vražda nám dáva podnět k řešení vztahu, který mezi sebou mají hlavní hrdinové a příběh manželů tak převažuje nad vyšetřováním případu, osobně bych byla radši, kdyby tomu bylo naopak.

Rozhodně to není knížka, u které bych litovala přečtení, ale také mě nijak zvlášť nenadchla.

2 04.01.2022