Noctua8 komentáře u knih

Velmi pěkná kniha a velmi inspirativní. Na začátku jednoduché, ale přínosné rady jak si počínat při přípravě smoothie. Jaké používat ingredience a proč je smoothie tak dobré. Recepty jsou nápadité a jejich přípravu ve většině případů zvládnou i děti. Tak je klidně nechte, ať Vám nějakou lahodnou skleničku připraví v sobotu ráno do postele. Je to skvělý začátek dne :-)

1 12.11.2018

Rozhodně moje největší dětská srdcovka. Četla jsem ji stále dokola. A nejraději kapitolu, kdy Cibulka utíká za pomoci krtka z vězení. Tu jsem četla pod peřinou s baterkou, abych měla tu nejlepší atmosféru :-)

5 11.09.2018

Výjimečně doporučuji všem, kdo se nechali od čtení této knihy odradit tím, že se o ní všude mluví a všichni ji čtou, aby po ní sáhli a přečetli si ji také. Je to výjimečný zážitek. Realita života židů za války a po ní je tu zachycena tak neobvykle lidsky, až si člověk říká, proč to tak "jednoduše a pochopitelně" nenapsal už někdo dřív. Příběh sám, je geniálně poskládaný jako puzzle a až na konci, kdy zapadne poslední dílek, se objeví absurdní poetičnost toho co jste právě dočetli. Je to lidský a děsivý příběh, žádná romantika. Je ale napsaný tak, že vás zasáhne a chytne u srdce víc než jakákoliv plačtivá scéna z válečného filmu, nebo naturalistické líčení válečných hrůz z knižních vzpomínek těch, kteří přežili.

13 03.09.2018

Útlá kniha, jako jednohubka. Příběhy mi přišly nápadité a vlastně i někdy surové. Při čtení byly děsivé, ale jen tak lechtivě. Možná je lépe je číst ve tmě a s bouřkou za oknem, než jen tak odpoledne na gauči. Bohužel druhý den po přečtení jsem si najednou nemohla vzpomenout o čem to vlastně bylo. Takže ve mě nic nezůstalo, snad jen vědomí, že spravedlnost může mít různé podoby a staré pověsti není dobré brát na lehkou váhu.

03.09.2018

Červenou knihovnu normálně nečtu, ale nijak ji neodsuzuji. Chladnokrevný ničema se mi dostal do rukou náhodou, ale zřejmě v dobrém načasování, a protože je občas potřeba intelektuálně vypnout, tak jsem si ho přečetla s chutí. Bylo to milé čtení. Lisa Kleypas je určitě velice dobrá spisovatelka-vypravěčka. Struktura příběhu je dobře poskládaná. Prvotní zápletka, nástup na scénu, rychlé odsouzení, pomalé přiblížení, dramatické události, zadostiučinění.... vše co má dobrý román mít, aby vás nepustil. A že už od začátku víte, jak to dopadne, to přece nevadí :-) Obzvlášť když si potřebujete odpočinout. Důležité je, že se neztrácí krása jazyka, charakter postav a alespoň nějaká zápletka. A to vše v této knize najdete.

3 21.08.2018

Pěkný, tajuplný a strašidelný příběh, zasazený do prostředí chudé Kalkaty. Krátká společná cesta několika dospívajících kluků a děvčat (už to nejsou děti, ale dospělí ještě zdaleka také ne), která odhaluje podivnou minulost dvou z nich a vlastně tak trochu i části koloniální historie Kalkaty - té románové samozřejmě.
Postava hlavního záporáka Jawahala je na můj vkus dost naddimenzovaná na tak krátký příběh a jeho motivace vlastně dost nepochopitelná. Alespoň na mladého čtenáře musí stále dotírat podivná otázka "proč to vlastně celé dělá". Dosah prožitého šílenství je v takto zkrácené formě těžko pochopitelný. A když už máte konečně trochu pocit, že se to zdá jasné, tak konec vše podivně zamotá.
Nicméně je to pěkné a napínavé čtení. Berme to jako takovou první-druhou skicu k dalším autorovým románům ze série Pohřebiště ztracených knih. Rozepsat se, je někdy stejně důležité, jako se rozezpívat.

1 06.08.2018

Pro mě příjemné překvapení z české tvorby. Pavel Brycz je určitě dobrý vypravěč a s klidným srdcem mu můžeme odpustit i ten Prášilovský podtext, který knihu prostupuje. Vyprávění je to vskutku malebné a úsměvné.
Pro malého Marečka je setkání s hrdinným strýcem Maxem téměř osudové. Objeví jiný svět plný skutečného dobrodružství, začne přemýšlet o těch podivných rozporech mezi strýcovým vyprávěním a tím co říkají paní učitelky ve školce a posléze i ve škole a postupně přichází na to, co je v životě důležité. Že poznání někdy dost bolí, ale i tak stojí za to.

4 06.08.2018

No, já jsem se bála už od začátku. Uprostřed to sice trochu opadlo a napětíčko se nějak rozplizlo, ale konec byl zase dost děsivý. Knihu jsem zvládla jako audioknihu. Příběh ve spojení se strašidelnou hudbou a občasným hororový dětským smíchem byl fakt zážitek.

4 21.06.2018

Těšila jsem se, že se pobavím a souhlasně budu pokyvovat hlavou, plná vlastních podobných vzpomínek, zážitků a zkušeností se stejně starou dcerou, ale bohužel, pobavení se nedostavilo. Paní Boehmmová podle mě vidí všechno moc černě a nemohu se zbavit dojmu, že některé "negativa" jsou v knize schválně přibarvená, aby to prostě vypadalo hrozně. V životě se novopečená maminka setká asi s většinou úskalí, která jsou v knize popsaná, ale zabrat jich vám dá jen část. Nikdy ne všechno a v takové míře. Pokud teda nejste opravdový smolař/ka...

19.06.2018

Milý příběh o knihách a jejich milovnících. Ale v podstatě žádná nová myšlenka. Všechny prvky příběhu se už objevily v jiných knihách, které aktuálně polehávají na pultech knihkupectví. Z tohoto důvodu pro mě trochu zklamání.

1 06.06.2018

I když nejsem cílová skupina, příběh se mi líbil. Kdybych ho četla v době jeho vzniku, bylo by mi jasné, že od tohoto Španěla můžeme očekávat velké věci. Takhle zpětně jsem to už věděla od začátku, ale přesto jsem byla zvědavá, jaká byla Zafónova prvotina. No a byla dobrá...
Je to příběh jednoho léta, dospívání a neodvolatelnosti daných slibů. Tajemno v podobě ikonického Kaina, je v příběhu velmi dobře vsazené do reálií, a i když jsou některé motivy na první pohled ne-reálné, zůstává celý příběh pravdivý a uvěřitelný. Možná i pro svůj konec, který je nevyhnutelný, ale tak nějak nejpravdivější. Vždyť lidi jako je Kain jsou všude kolem nás, a aby nadělali spoustu zla, na to jim stačí i jeden život.

1 06.06.2018

Knihu jsem si náhodně vybrala v knihovně z předsunutého regálku. Autora neznám, ale líbil se mi název. Takže něco jako "náhoda"... Co mě po jejím otevření okouzlilo, je fakt, že autor napsal tuto malou knížku jen proto, protože se o ní zmiňuje v jiné své románové knize (Pan Gwyn) a tak nějak mu bylo líto, že je jen vymyšlená. Když už si ji vymyslel, tak ji pak také s potěšením a pro radost sobě a panu Gwynovi, napsal - a to považuji za fair-play. Super nápad...
Kniha je o třech setkáních, která zanechají u všech zúčastněných nesmazatelnou stopu na celý život. Svítání je zde použité jako magická doba, kdy se odehrávají osudové chvíle a kdy spolu mohou zvláštním způsobem souznít lidé, kteří by se jinak minuli bez povšimnutí. Použitý styl přímé řeči je trochu netradiční, ale zvláštním způsobem otvírá cestu k tomu, aby byl čtenář přímo účastný oněch setkání za úsvitu dne, jako obě postavy zároveň, a ne jen jako nestranný divák.

4 02.05.2018

Rozhodně jedna z těch slabších knih ze série Českých povídek. Zdá se, že většina autorů si při slově "večírek" představí jen nějaký trapný zážitek se sexuálním podtextem.
Líbila se mi povídka od Marka Epsteina - Slavnost přílivu. Pragmatismus a nezdolnost lidí žijících u vody a vystavených jejím vrtochům byla dojemná a inspirující. Hodně jsem se zasmála při povídce Natálie Kocábové - Můj den se Slávkem. Byť už to bylo tak trochu za hranicí reality, byla vážně vtipná. A do třetice ještě povídka Hany Lasicové - Dědictví. Ta je tak absurdní a tak moc ze života, že se prostě musí líbit. Zbytek nic moc...

1 26.04.2018

Kniha ja úžasná a já jsem naprosto nadšená. Je to ROMÁN se vším všudy. Řekla bych, že je to skutečně perfektně odvedená spisovatelská práce. Radost číst....
Zamilovala jsem si všechny postavy, vč. těch záporných. Dobrý zloun je neocenitelný a postava komisaře Fumera je hodně (dobře) zlá. A Fermín jako průvodce a postava ze stínů, neochvějný optimista a životní rádce je k zulíbání.
Tajemství, dobrodružství, naplněná i nenaplněná láska, přátelství, soucit, nenávist, pomsta nad kterou zůstává rozum stát a naděje, že život zná vždycky ještě nějakou cestu, po které se dá jít.... to vše je tu skvěle nadávkované, tak aby se člověk zasmál a poplakal si a měl dobrý pocit z příběhu a času s ním stráveným. Čtěte !

14 16.04.2018

Velká radost mě obestírá. Mám radost z jazyka (chválím překlad Františka Vrby), z příběhu, z napětí, strachu i skvělého pocitu odplaty. I když by se na první pohled mohlo zdát, že číst dnes román z 18. století je úplně out, opak je pravdou. Mnich je kniha plná dobrodružství, tajemna, lásky, rozpolcených duší, zloduchů, ale hlavně víry že "nikdy není pozdě" - na cokoliv. Není to žádná uvzdychaná romance (jako Otrantský zámek), ale slušný "akčňák" a upřímně, erotické napětí je tu vykresleno dost mocně i bez použití oplzlostí a vulgarit. Věřím že v době prvního vydání, způsobila tato kniha obrovský rozruch. Nejen tím erotičnem, ale hlavně dost nekompromisním odrytím kruté a nepochopitelné ne-svatosti služebníků církve.... Já jsem si čtení moc užila.

1 09.03.2018

Grafická podoba této knihy je jednoznačně nádherná a byla také hlavní důvod proč jsem si knihu koupila. Námět se zdál byl také zajímavý, ale v konečném součtu příběh neuspokojil mé počáteční nadšení a očekávání. Nepopírám, že je mi to líto...
Sonda do duše single muže, poeticky nazvaného - osamělý pošťák, který svoje touhy, sny a vzrůstající vášeň pro poezii a život jako takový, prolnul do života úplně cizího muže a ženy není ani tak smutná, jako spíš úchylná. Možná, kdyby z knihy zůstal jen smutek, bylo by to lepší. Mě ale připadá, že ten člověk byl fakt "divnej" a cítím spíš znechucení, než soucit, nebo dokonce sympatie. Tento pocit, pak posouvá hranici uvěřitelnosti celého příběhu někam za horizont. Autor se snažil vystihnout podstatu životního kruhu/cyklu/opakování. To je sice zajímavý nápad, ale nejsem si jistá, jestli tímhle příběhem celý "kruh-Enzo" vyjádřil tak, aby si člověk řekl: "Wouu, ten chlap má pravdu...".
Umím si ale představit, že si knihu přečtu za pár měsíců ještě jednu a třeba mi to docvakne lépe :-)

2 08.02.2018

Opět výborná kniha. I když rozhodně nejsem zamýšlená cílová skupina, jsem nadšená. Knihu/sérii jsem koupila svojí dceři, ale přečetla jsem ji dříve než ona. Je to takové pohlazení a milý návrat do dětských let. Velice oceňuji originalitu v pojetí nových kouzelných bytostí a jejich prostředí. Velmi dobře vykreslené charaktery všech postav. Dobrý příběh, který drží napětí od začátku do konce a posouvá napětí do další knihy. A hlavně ! všudypřítomný optimismus, i v situacích, které zrovna moc veselé nejsou. Ano, ta dobrá a přátelská nálada, která z knihy vyzařuje, je asi největší deviza. Přátelství a soudržnost dětí z AlfaCru je inspirující :-)

1 01.02.2018

Na tuto knihu jsem se z nějakého těžce definovatelného důvodu moc těšila. Ze začátku na ní byly dobré recenze, má pěkný přeba a slibuje zajímavé téma. Bohužel moje očekávání dalece předčilo skutečný příběh. Radost z dobrého vyprávění se nakonec nedostavila. Musím spravedlivě přiznat, že děj plyne lehce, nabírá na intenzitě a čtenáře udržuje v napětí až do konce. Netrpělivě očekáváte, co bude dál. A to je správné. Řekla bych, že z řemeslného pohledu, je to dobře napsaná kniha. Ale příběh je vlastně o ničem. Snůška intrik na pozadí papežské volby. Kardinálové jako přehlídka lidských ctností a nectností (těch teda víc). Ale nic dalšího. Podrobně popsané reálie tohoto výsostného "rituálu" a trocha fantazie o tom, co obyčejným smrtelníkům zůstává skryté. Autor měl asi v úmyslu být odvážný a ukázat na představitele katolické církve prstem velmi provokativním způsobem. Ale podle mě se mu to ani trochu nepodařilo. A to i navzdory podivně šokujícímu závěru. Nakonec je z toho taková beletristická slohová práce na dané téma. Na román - málo.

18.01.2018

K 451 stupňům Fahrenheita jsem se vrátila po dlouhých letech, abych si osvěžila čtenářskou paměť a znovu si uvědomila jak skvělý příběh to je... a je.
Je úžasný !!
Vize budoucnosti z roku 1953, budoucnosti, kterou možná teď už částečně prožíváme a zcela jistě se časem propracujeme i k jejím koncům, je děsivá a poetická zároveň. Z pohledu dnešního světa si nelze neuvědomit, jak plíživě zato neochvějně, nás obklopuje a pomaličku stravuje. Měl Bradbury možnost nahlédnout do budoucnosti? Nebo byl jen citlivý a vnímavý k dění okolo sebe a dokázal jednoduše analyzovat, k čemu nás pokrok, věda a vlastní děsy přivedou? Těžko říct. S odstupem času jen musíme pokorně přijmout fakt, že popsat to, co viděl nebo cítil, dokázal naprosto bravurně. Žádné složité konstrukce, technické popisky, nová/cizí slova... Jen příběh člověka, kterému se podaří zastavit se, zamyslet se a lehounce nadzdvihnout záclonku toho "high-tech" světa okolo sebe. Na pokraji sebedestrukce a zkázy nalezne naději, smysl a vlastní život. Jednoduché - krásné.
Jsem moc ráda, že se tato kniha stala povinnou četbou.

6 19.11.2017

Čemu se smála Adina Mandlová, se v této knize nedovíte. Dle mého názoru se toho o Adině nedovíte o moc víc, než když si přečtete její knihu "Dnes už se tomu směju". Co Vám ale bude jasné, je fakt, že Adina budila a stále budí emoce a nesourodé názory po celý svůj život i po něm. Vzpomínky hereckých kolegů a různých dalších lidí, kteří s ní přišli do styku v době její největší slávy v Čechách i v té delší etapě jejího života, kdy žila mimo svou rodnou zemi, jsou zajímavou mozaikou vzpomínek a dokladů o tom, jak rozporuplná, náladová, okouzlující a osobitá žena to byla. Pan Suchý si dal velkou práci s tím, posbírat střípky korespondence, vzpomínek a dojmů, spjatých s hvězdou černobílých filmů. Za to mu patří dík. Nicméně názor na Adinu Mandlovou si musí každý udělat sám.

1 29.10.2017