Niu komentáře u knih

Během základní školy a gymplu jsem byla fascinovaná druhou světovou válkou. Ale jak jsem stárla, docházely mi všechny ty věci, že to bylo skutečné. Že to nebylo jen v knihách. Že se to opravdu stalo. Se zájmem dozvědět se víc se probouzely i emoce, že toho, co se stalo, jsou schopni lidé. Proto jsem knihy Aleny Mornštajnové odsouvala. Ale nakonec jako první mi pod ruku přišla Hana. Dnes jsem dočetla a ve mně to zanechalo opravdu zvláštní pocity. Možná je právě teď ta doba na čtení takového žánru. V době komerce a zmatků, co hmotného obstarat, aby všichni byli spokojení a měli se rádi. Přitom jen to, že jste s druhými, je to nejdůležitější. Krásný příběh, smutný, ale přece jen ... Trošku se musím usmívat, když jsem podle obálky soudila, že hlavní hrdinky mají cukrárnu a pečou žloutkové věnečky :) Přebal knihy vypovídá o všem - pruhy, hvězdy, jméno a i ten věneček. Druhou knihu od autorky už nebudu tak dlouho odkládat.

50 16.12.2019

Myslím, že mám další sérii, kterou přidávám na svůj seznam. I když se jedná o historický román, láká mne právě ta detektivní linka. A i když je to první kniha série, trošku vkládám naděje, že další knihy budou o píď detektivnější. Od historických románů lze očekávat převážně intriky, politikaření a pletichaření, křesťanství a kacířství, hony na čarodějnice a pak taky přehršel smrti. I v tomto díle se o mrtvé jen zakopávalo. Před pár dny jsem dočetla knihu o Jindřichu VIII. a musím říct, že mě stále překvapuje, že se s lidmi v dané době moc nemazali a šup je na špalek. Mučení a tak není moc pro mne. Tady jsem zvědavá, jak se budou vyvíjet vztahy našich tří hlavních vyšetřovatelů. Možná bych v knížce vytkla jen časté obměny jmen - jednou si říkali přijímením, na dalším řádku jménem a na třetím hodností. A propracovat by chtělo i prostředí (zatímco tělesný odér a tekutiny byly vylíčeny vskutku barvitě).

48 14.05.2023

To byla nádherná kniha s tak silným příběhem. Je to nejlepší kniha o knihách, jakou jsem doposud četla (řadím i nad Kroniky prachu). O síle přátelství mezi ženami, které v době, kdy se příběh odehrává, prostě musely táhnout za jeden provaz, musely si být oporou jedna druhé. Krásné charaktery hlavních postav. Zasazení do doby a prostředí bylo excelentní, vykreslení tehdejší společnosti se autorce povedlo na jedničku s hvězdičkou. Měla jsem pocit, že jsem s nima při každé vyjížďce, při každém radostném okamžiku, i ve zlém jsem je neopouštěla. Pokřivené osoby odrážely skutečný stav těch časů. Děsilo mě i to, jak je dav snadno ovlivnitelný hlavně v negativním. Ale pak to Izzy utnula svým zpěvem. Brečela jsem jako želva od poslední třetiny knihy. Romantické linky byly skvělé, ne nijak přehnané ani klišoidní. Závěr dobře propracován. Kdo má rád příběhy ve stylu Smažená zelená rajčata nebo Černobílý svět plus hromadu knih navrch, tak bude spokojen. Doporučuju z celého srdce.

45 25.06.2022

Tohle dílo se mi trefilo do vkusu víc, než detektivky s Bergmanem. Přesně ten typ rodinných příběhů, temných stránek, minulosti, to se mi moc líbí. Snadno jsem se začetla a nemohla jsem odložit. Zasazeno do perfektního prostředí a s trochou tajemna. Jsem nadšená.

42 09.10.2021

(SPOILER) Jsem překvapená sama ze sebe. Do kapitoly šest jsem chtěla knihu odložit, že to nedám. Ne, že by to byl žánr, který by mne nebavil, tak to nemyslím. Spíše z toho důvodu, jako bych četla manuál. Mark byl botanik a servisní inženýr (nebo tak nějak), ale jeho znalosti chemie, matiky a fyziky byly na jednoho až moc excelentní. Vlastně problém v průběhu celé knihy jsem měla s tím, jak se popisovalo, co se kam připojí, co s čím reaguje a jaký bude výsledek. Mám asi malou fantazii na ten nekonečný prostor, proto mi dělalo obtíže si představit celé Markovo fungování na Marsu. Když se řeklo rover, prostě jsem si představila trochu větší SUV. No jo, ženská :o)
Od kapitoly šest se to začalo lámat, neboť na Zemi věděli, co se děje a začalo to nabírat grády - organizace, plánování, záchranná mise. A já si řekla - buď, anebo. Tak jsem vydržela až do konce. Čím jsem se blížila víc a víc do cíle, tím se mi zvyšoval tep, protože se vždy stane něco mimo plán a já tak nevěděla, co se bude dít a dokonce jsem si myslela, že to nedopadne tak, jak to dopadlo.
Vadily mi některé věci, jako nevědomost posádky Hermesu, použití notebooku (vzhledem ke všem úpravám, co provedl, to byla taková divná chyba), proteinové tyčinky v zásobovací sondě a pořízení fotky ze stran reportérů (jako bez helmy).
Co se oborných věcí chemie, fyziky a jiných oborů týká, tak bych to shrnula tak, že papír snese všechno a že vlastně nevím, jestli vše mohlo být provedeno tak, jak bylo.
Abych se přiznala, od knihy jsem čekala něco ve stylu Propasti - a byli zachráněni neznámou civilizací. A ono ne.
Líbil se mi humor, Markův optimismus, který byl dávkován zpočátku střídmě a pak celkem často, jeho odhodlání udělat vše pro přežití, odvahu a nevzdat to.
Rozhodně mám chuť si pustit něco o vesmíru :o)

40 15.01.2023

To bylo brilantní, luxusní, tajemné až mystičné, dost kruté. Četla jsem tak rychle, že mi určitě na konci něco uniklo, ale teda, kam se hrabe současná thrillerová/detektivní linka. Těším se, až kouknu na film.

39 10.07.2023

(SPOILER) Včera večer jsem dočetla Půlnoční knihovnu a rezonovalo to ve mně jako velký zvon, takové neodbytné drnčení v celém těle. Když jsem to začínala číst, říkala jsem si - no, ty kráso, to je teda postava, povaha, ... Pak ty kapitoly (velice krátké) rychle ubíhaly a já viděla, jak se Nora vrhá hlava nehlava do jednoho dobrodružství za druhým a současně s tím přichází na věci, které jí unikaly. Protože jsem na začátku roku četla Neviditelný život Addie LaRue, vnímala jsem tam jistou podobnost. Bylo to i trochu seberozvojové takovým nenásilným způsobem. Mne úplně fascinuje myšlenka mnohovesmíru a taky bych ráda nahlédla, co všechna moje paralelní já dělají. A do toho ještě v knihovně, pro knihomola nejlepší startovní čára. Moje očekávání konce příběhu se skutečně naplnilo, jinak by mi to ani nedalo pochopení života (a Noře taky). Nejhorší je pustit se toho, co si myslíme, že je pro nás správné. Citát, který mi utkvěl: "Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš."
A i když zmíněná Addie byla pěkná kniha, tak až u Půlnoční knihovny slza ukápla a já ji hodnotím jako lepší.

39 08.03.2023

(SPOILER) Tohle je fakt vysoko. Jsou tam jisté podobnosti s Marsonsovou Kim Stoneovou, ale i proto mě to tak bavilo. U mé první knihy série jsem si říkala, že Josie nemusím a nevím, zda sérii dočtu. Ale tohle mě přesvědčilo. Bylo to tak dobře zamotané. Surové také. Jsem ráda, že se odkryla minulost Josie. Možná bych ještě chtěla více dovysvětlit ten konec (Andrew, Sophia, matka z lesů). Noahovi tleskám. Doporučuju a hned sahám po další knize.

38 19.02.2023

(SPOILER) Detektivka-thriller, co mě trochu vytáhl ze čtecí krize. I když jsou tam znaky podobné s krimi Lincolna Rhymea (J. Deaver), Roberta Huntera (Ch. Carter) a Carla Morcka (J. A. Olsen), tak se mi to líbilo. Nápad s opicema mě překvapil, protože jsem si to nikdy nespojila s japonskou filozofií a hned jsem musela mrknout na detaily. Deníkové zápisky super. A nejvíc mě mrazilo, jak to vypadalo idylicky, taková malá spokojená rodinka a v závěru se dozvíte, že šílení byli totálně všichni. Sam byl velký sympaťák včetně celého týmu, humor přesně takový, jaký mám ráda. Případ byl zajímavý, možná tím vším trochu krkolomný. Závěr jsem očekávala, že tak dopadne. Jestli seženu další díly, určitě se do nich pustím.

36 23.04.2023

Po letech jsem si dala opět Eriku Fosterovou se skvělým týmem, Jamesem Petersonem a Kate Mossovou. Vlastně jsem ani nevěděla, do čeho jdu, prostě jsem začala číst a, jak je pro dobré knihy zvykem, nemohla jsem přestat :o) Bylo to mírně komplikované. Všichni mi přišli totálně ujetí a protivní (kromě týmu), závěr trochu zrychlený a malinko mi chybělo nějaké dokreslení situace Melanie-Marsh-oba Wakefieldové-Henrietta, aby bylo uklizeno.

36 07.02.2023

Tohle mi vyrazilo dech. Četbu jsem celkem odkládala, protože jsem si říkala, že mi nebude sedět prostředí. Moje chyba a v sérii budu pokračovat. Kate se mi líbí a celý její tým včetně Mony a Louis. A její nový kamarád taky :o) Bylo to opravdu kruté, místy až moc. Ten závěr jsem se musela trochu nutit číst - ne z důvodu, že by to bylo špatné, spíš jsem se bála, jak vše dopadne. Můj typ seděl. Všem doporučuju, kdo rád Kim Stoneovou, Roberta Hunetra, Lincolma Rhyma a mnoho dalších :o)

34 18.04.2022

Jsem naprosto v šoku!!! Tohle ve mně bude doznívat sakra dlouho. Po posledním díle Napsáno krví, kdy jsem cítila změnu v autorově psaní, jsem se nechtěla hned pouštět do další četby. Zjišťovala jsem si, co se autorovi přihodilo, což mě také rozsekalo, a v díle je vidět vyrovnávání se s touto situací. Bylo to opravdu hodně brutální čtení a už jen samotná obálka je děsivá ažaž. Podle názvu jsem si myslela, že půjde o náboženskou tématiku, ale rozuzlení překvapí. Závěr nemá chybu, prostě překvápko střídá překvápko. Vše do sebe zapadalo. Fakt nemůžu uvěřit, že jsem tuhle knihu v Levných knihách ignorovala tak dlouho. A vlastně - ono mě už na začátku knihy celkem překvapilo věnování. Holt, když se k vám kniha má dostat v tu správnou chvíli, stane se tak. Doporučuji všemi dvaceti.

33 04.02.2024

Tak strašně smutná kniha. Pohnulo to se mnou, protože když si uvědomím, že člověk může zraňovat slovy stejně jako když mlčí, je tak děsivé. Knihy Aleny Mornštajnové jsou výjimečné svým stylem, svou strohostí, svými příběhy. Touto knihou jsem uzavřela (zatím) svou pouť knihami paní Mornštajnové, což jsem si dalal do roku 2020 jako předsevzetí.

33 18.04.2020

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy. Líbí se mi Fawkes. Lockhart měl super humor a jak se ho absolutně nic nemohlo dotknout, to byla dobrá "slepota". Některé části byly napsány velmi pozvolně, zatímco ty klíčové celkem rychle.

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy. Jinak z Dursleyových na začátku doslova mrazí, tohle bylo tak na sociálku.

32 13.10.2023

(SPOILER) Bylo to excelentní. Četla jsem poprvé. Ba ani film jsem neviděla, teda nepočítám-li Van Helsinga. A ejhle, tady ho máme. Byla jsem unešena naprosto tím skvostným jazykem i překladem, jak je to nádherně napsáno. V dnešních novinkách je to perla. Příběh mě uchvátil. Ta první část, kdy je Johnatan v Transylvánii byla děsivá a já nemohla číst večer před spaním - jen ta vidina, jak někdo šplhá po fasádě domu, a v noci ... Ty deníkové zápisky byly nej. Pro mne trochu nepředstavitelné a zmatečné bylo pátrání napříč Londýnem po Drákulovi a hledání jeho skrýší - určité věci mohly být více rozebrány. Všichni byli báječní, a ta jejich souhra. A nejlepší je ten dodatek Johnatana na konci knihy. Knížku jsem si koupila v Levných knihách v krásném červeno-bílém zpracování na deskách, nicméně mě mrzí dost gramatických chyb.

31 06.04.2024

(SPOILER) Nemám slov. Až pak. Musím to rozdýchat.


(O den později) Tak jo. Hurá na hodnocení. Musím se přiznat, že knihu jsem měla rozečtenou hooodně dlouho (aspoň na mne). I když ... někdy se mi to stává i u Kingovek, zvlášť někde, kde se příběh zasekne a kapitola ne a ne končit. Ten začátek jsem si říkala - uhum, aha, ano ano, ale nevím, která bije. Chápala jsem, že někdo Billyho na někoho poslal udělat s ním krátký proces, ale asi tam bylo toho tolik - několik prostředí, několik identit, tolik lidí v práci a sousedství, že se mi ztratilo, proč byl Billy vyslán. Ale nebojte, na konci je vše. Jak jinak, Billyho jsem si oblíbila. Hltala jeho životy, které by možná rád vedl, vztahy, které navázal, jeho příběh, u kterého jsme se dovídali střípky pravdy přes velké plochy lží, jeho inteligenci přes nálepku hloupého Billyho. Pohltil mě i příběh z války. A pak přišla chvilka, kdy vyběhl pro Alici a já si řekla - ale sakra, tak tohle fakt ne. Tohle nemám potřebu číst, aby na něho hodila nějakou špínu a mstila se mu. Když King opravdu popisně zjevoval Billymu její zranění - no, nebylo to příjemné. Bála jsem se o Billyho v pasti. Ale kupodivu - jako mávnutím kouzelného proutku cvak a už jsem jen vnímala vznikající přátelství až jemnou romanci mezi Billym a Alicí a zapomněla, co že se to stalo v těch kapitolách předtím. Oblíbila jsem si i Buckyho. A vlastně, i když ten konec mě moc mrzel a zatemnil mi pohled, tak to vlastně nemohlo ani jinak dopadnout. Myšlenka, že pro Alici tady je Billy pořád, je krásná. Takže jasně doporučuji.
Přemýšlela jsem, zda hotel, o kterém je v knize zmínka byl skutečně z Osvícení. To je fajn propojení.

31 23.02.2024

(SPOILER) Tak to bylo skvělé a brnkalo to na všechny moje citlivá místa. Horory a mysteriózno alá King i samotný King, to můžu, o to větší překvapení se konalo, že je to česká tvorba. Čekala jsem něco ve stylu Karikovy Trhliny, leč obsáhlejší, ale vlastně se to ani nedá srovnat. Zamilovala jsem si Petra, jejich partu, paní Urbánkovou, Květu a samozřejmě Imbuse. Už teď vím, že i přes ty těžké pasáže se ke knížce budu vracet. Na začátku knihy a rozhovory Petra, Heleny a paní Urbánkové jsem měla slzy smíchu v očích, na jejím konci pak slzy ulehčení. Těsně před tím zvratem jsem vědomě knihu odložila, bylo toho moc, co je třeba strávit, třeba takovou Hanku. Ale pak už jsem dočetla na jeden zátah. Líbilo se mi, jak se Petrovi snažili ti nej pomoct. Juj, málem bych opomněla úžasného pana Broma. Za ten závěr jsem ráda - můj optimismus už ten příběh dokončí sám :o) Opravdu doporučuju, tak vymakanou knihu jsem od české autorky/autora nečetla. Před spaním jsem nemohla číst :o) Dala bych i 10*.

30 23.03.2024

(SPOILER) Po letech znovu re-reading, asi devátý (ano, celé série). Většinou podzim zima otevírám. Je pravda, že to loňské otevření série mi trvá trochu déle. Jako by se mi sám Harry Potter mírně vzdaloval. Četla jsem si svůj předešlý komentář z roku 2021 a teda přehodnocuju - ne, Harry je stále nesnesitelný, neustále na někoho řve a vybíjí si vztek. Ale co tak miluju na těch knihách je ta kouzelná atmosféra. Přemýšlela jsem, proč pro Kristovy rány J. K Rowling nedala tomu Harrymu aspoň trochu mozku s postupem let studujících v Bradavicích. Opravdu to na mne působí tak, že se vlastně nic nenaučil, neustále se spoléhá ve všem na Hermionu (nebo Prince dvojí krve), šaty si vysušit nedokáže, ... Proč mám vlastně ráda tento díl? Je to o Brumbálovi. O objevování nitek, které pojí Voldemorta k životu a smrti. Je to o přátelství (Neville, Lenka). O chybách, které se snaží lidé napravit (Křiklan). Proto mě Harry tak štve tím svým rozběsněným egem, že pro stromy nevidí les. Ještě se nemůžu nezmínit o neviditelném plášti - ať se v něm Harry pohybuje, jak chce, tak mi to hlava nebere - ale když se šplhal ve vlaku nahoru, tak sakra, jak to udělal? Vidím dost takových chyb, že si říkám, jestli není načase přestat číst tuto sérii. Mé nejoblíbenější pasáže jsou tyto - Brumbál na návštěvě u Dursleyových a Brumbál v rozhovoru na astronomické věži. Velice vypjaté situace, ale stále si zachovává nadhled a vtip. Jsem zvědavá, jak budu vnímat poslední díl.

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy.
Ze všech filmů se mi tento zdá nejméně dovysvětlený, proto jsem byla překvapená, jak se to tady krásně objasnilo a líp do sebe zapadlo. Vlastně se divím pokaždé, když to čtu. Hlavně Hermiona se svým tajemstvím. Knížka se mi líbí o dost více. K podzimu HP prostě patří.