Niu komentáře u knih

(SPOILER) Ani nevím, kde mám začít. Řekla jsem si - nic, zkusíš to a uvidíš. Ze začátku, než jsem se zorientovala v prostoru a lidech sila, v povaze čištění, trošku jsem tápala, ale pak to nabralo spád. Je pravda, že techničtější věci byly pro mne podobně uf jako v Marťanovi, takže si myslím, že film by byl mnohem lepší (a snad byl i natočen, ale nedívala jsem se). Tak trochu bych to mohla přirovnat i k Hunger Games, ale našla by se celá řada knih i filmů s podobným tématem. Jak tak nad tím přemýšlím, asi jsem nenašla žádnou postavu vyloženě nesympatickou, ke které bych si nevytvořila pozitivní vztah. On i ten Bernard se pak ukázal trochu v jiném světle. V jedné části mi to připomínalo film Propast. Trošku mě mrzelo, že při zpáteční cestě ze Sila 17 to šlo hopem a Jules se ani nezasekla ve dveřích. Kniha byla čtivá i díky dobře rozloženým kapitolám, ale závěr byl moc uspěchaný. Těším se ovšem na další knihu ze série.

28 29.01.2024

(SPOILER) Po dlouhé pauze po druhé knize série jsem se vrhla na Franka. A dlouhá pauza se konala i v rámci čtení - aspoň tedy na mne. Ale jakmile jsem se po jedenácté kapitole znovu začetla, dala jsem to za dva dny. Autorce se nedá upřít čtivost, s jakou své knihy píše, a taky fakt, že vyprávění ze strany hlavní postavy je mi milejší než příběhy ve třetí osobě. S Frankem jsme se mohli seznámit- ve druhé knize, kdy tak trochu šéfoval Cassie. Tam do jisté míry hrál rozverného šéfa, ale stále šéfa operace. Tady jsem viděla temnotu, lidskost i nedlidskost, charakter vůči své rodině i vůči své práci, vůči kolegům. Na mne přece jen trochu rázný, ale super vystavěný - ani ne bílý, ani ne černý. Možná mi to tak trochu hrálo na strunu uvědomění, že v každém z nás jsou různé bílo-černé stíny. Nemůžu uvěřit, že se autorce daří u mně (jakožto u čtenářky) vykreslit ty situace v mezilidských vztazích a vtáhnout mě do děje tak, jako bych tam byla - sledovala rozhovory, hádky, pranice, až mi tuhlo celé tělo. Cítila jsem tu první lásku mezi Frankem a Rosie, jeho bolest, když utekla, jeho bolest, když se dozvěděl pravdu, jeho myšlenky nad "kdyby", jeho postoj vůči své velké rodině - rodičům i sourozencům. Francis - krásné jméno, tohle mě nějak udeřilo do očí během četby. Ten závěr s Holly byl tak trochu přitažený za vlasy. Trochu mě štvalo, jak v jednom kuse padalo "ježkovy voči" a své dceři říkal dušinko (kdo takhle komukoli říká?). Bylo to dlouhé? Ano. I když se počet stránek mírně snížil, tak 23 kapitol na 424 stranách - pro mne celkem peklo na soustředění. Pomalejší rozjezd to mělo, ale pak to nabíralo celkem spád, přibývala další jména, která se mi pletla. Líbil se mi Frankův vztah ke Stephenovi. A za ten úplný závěr jsem ráda. Přesně takový je život.

22 21.01.2024

(SPOILER) Znovu přečteno: 10. 1. 2024
Je to trochu rozvleklejší a můj názor na Harryho se nezměnil - tady byl opravdu k nesnesení. Já osobně nemusím linku s obry a Drápem, i když mě k srdci dojímal ten dotaz Drápa na Harrg a Hermy. Co se týká Dursleyových a Umbridgeové - tohle bylo neskutečné týrání. Tuto knihu považuji za hodně temnou, nepříjemnou, ale považuji ji za přelom z pohádkového světa do světa zla i naděje. I když mám knihy dané série stále stejné, až po letech si víc všímám nesrovnalostí v překladech textu.

27 11.01.2024

+ Čtivé
- Dlouhé kapitoly, nepříjemná hlavní postava, technické věci (o kterých běžný člověk neví, zda jsou reálné).

Můj problém - neschopnost představit si jednotlivé postupy a činnosti osob v daném prostoru.

23 02.01.2024

Celkem pěkná vánoční oddechovka velmi rychle přečtená. Na každém příběhu bych našla chybičku, ale proč to dělat. Účel to splnilo - uklidnilo stresující období a stmelilo lidi různými příběhy.

20 27.12.2023

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy.

(SPOILER) Tahle autorka mě opravdu děsí! WTF?!!!!! Musela jsem číst snad s několikaměsíční pauzou. A to jsem se teď do toho dokopala, abych neměla resty do dalšího roku. Strašně nerada odcházím od rozečtených knížek, ale v poslední době se mi to stává dost často. První díl, ok, to se mi jakž takž líbilo, i když ten závěr ... no budiž, neotřelé. Ale tohle?! Nesnáším Clare. Nemám ráda její zchytralé myšlenkové pochody psané kurzívou, aby obhájila sama sebe. Nechápu logiku jejího jednání. Opravdu se divím Dorranovi. Asi úplně nebudu rozepisovat vše, protože bych se vztekla a to už nechci - ne po tom, co jsem četla tuhle knihu. Některé monology nebo dialogy, které vede Clare jsou hodny dítěte mateřské školky. Autorka moc neuměla popsat (nebo jsem to jenom nepochopila), co se právě dělo - jako situaci na mostě s autem a mutanty mi ne a ne představit si. A přitom v sérii Strašidelné domy (alespoň tedy ze začátku) je popis to, co mě vtáhlo u autorky do děje. Kniha má cca 420 stran - přečkejte tak 300 prakticky ničeho (dobře - Dorran pěje ódy a Clare je prostě děsná) a pak si konečně užijete Petera - tímhle se to trochu rozproudilo. Dočetla jsem to s pocitem, že se do třetího dílu pustím, neb když už utrpení, tak ať je celé. Ale koukám, že zase přibyl další čtvrtý díl. No, tož to nevím. Prosím, může mi někdo vysvětlit ty panenky na obale? Nedává to smysl a ještě se to plete s Yrsou. Děkuji.

16 13.12.2023

Velice zajímavý pohled do mysli influ-youtube-insta matky. Dobré dokreslení pohledů dalších postav, kteří se v tomto světě neorientují, na druhé straně pohledy dětí, které jsou do tohoto kolotoče mnohdy vtaženy, nevědíc jak. Od recenzí jsem čekala trošku něco jiného, možná fakt více detektivní linku. Ve výsledku jsem byla překvapená pozitivně. Kniha rozhodně nutí zamyslet se, jestli je tenhle svět ještě v pořádku. Co mě trošku zaskočilo v závěru knihy je ten několikaletý posun všech protagonistů. Na jednu stranu super, protože mě zajímalo, kam se postavy posunuly, ale na tu druhou měl příběh takovou pachuť nevyváženosti. Jinak super a doporučuji. Oblíbila jsem si moc Claru.

27 09.12.2023

Pokračování se mi líbilo, ale něco malinko mi tam vadilo. Možná Zoe, tentokrát. Tatum s dědečkem jsou skvělí a místo bylo i pro kočku a zlatou rybku :o) Pachatele jsem tipla vedle. Ale zdálo se mi to takové po povrchu a ten závěr - no najednou přicházeli všichni na správný směr. Líbilo se mi, jak se to dotýká sociálních sítí a mobilů, ale ono to pak totálně vyšumělo doztracena. Mám z toho trošku rozporuplné pocity.

25 18.11.2023

Od autorky pár knih přečtených už mám a je to takové - všehochuť a zároveň máte chuť s tím praštit. Na můj vkus na tenhle žánr až moc stran a táhlo se to sáhodlouze. Člověk si už už myslí, že se něco dozví, a ono zas nic. Obvykle mám ráda prolínání časových linií, ale tady mě to rušilo. A - asi můj velký problém - nemám ráda, když se lže, takže celou knihu jsem trpěla jak zvíře :o) Hlavní hrdinka totálně nesympatická, vlastně všechny ženské byly divné. Normální snad Owen a koukejte na chudáka, kam to dopracoval. V celé knize mě nesnesitelně štvala Freya - neberte to zle, ale autorka z ní udělala panenku Chucky a upíra v jednom. A úplně jsem si nemohla představit, jak se s ní všude kodrcá. Ten konec až moc přitažený, skoro skalp. Líbilo se mi prostředí, ale mohlo být popsáno ještě více.

22 30.10.2023

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy.
Ze všech filmů se mi tento zdá nejméně dovysvětlený, proto jsem byla překvapená, jak se to tady krásně objasnilo a líp do sebe zapadlo. Vlastně se divím pokaždé, když to čtu. Hlavně Hermiona se svým tajemstvím. Knížka se mi líbí o dost více. K podzimu HP prostě patří.

Přečteno za den, takže čtivé to bylo velice. Bohužel si nejde oblíbit hlavní hrdinku. Je nezodpovědná, všechno je jí šumák, o nic se nestará, je zjevně alkoholička a tak trochu závislá na paracetamolu s nurofenem nebo ibalginem, do toho kleje a ještě to všechno opakuje dvakrát ("Do prdele! Do prdele!" a "Do hajzlu! Do hajzlu!" jsou její nejčastější odpovědi na všechno) a taky docela hloupá. Jsem ráda, že ten závěr byl takový (čekala jsem něco na ten způsob), protože pak mi dávalo smysl, že je tak mimo. Na to, kolik jí bylo, tak se chovala dětinsky, v určitých situacích totálně neadekvátně. Tak trochu jsme tu měli další Darcy Coates, která ráda vysílá naprosto švorc lidi bez auta do naprosté .... světa a k jakému překvapení - do místa, které tolik touží po rekonstrukci. Vážně by mě zajímalo, jak to tihle lidi mají s těmi účty, kreditkami, exekucemi a taaaak. Nechápu, proč hlavní postavy tak čtivých knih musí být jak osiny v oněch místech. A to je nějaké jméno - Neve?

21 15.10.2023

(SPOILER) Tohle mne opravdu bavilo, přímo vcuclo do děje. Před nedávnem jsem četla Kořist od Darcy Coates. Zdá se mi to podobné, ale v mnohém lepší, už jen tím, že Les sebevrahů skutečně existuje. Mám tyhle knihy o tápaní po lese ráda. Vlastně musím zmínit i Trhlinu od Kariky. Nečetla jsem před spaním, protože ta atmosféra byla děsivá, temná, mysteriózní a napjatá, že by se dala krájet. Ten začátek, kdy se postavy v knize rozhodnou a je to TO ROZHODNUTÍ, které vám může změnit život, je vždy TEN okamžik - buď, anebo. Trošku jsem očekávala, že je to parta vědců, kteří se rozhodli přijít na kloub tomu, proč zde chodí tolik lidí ukončit svůj život. Ale nakonec to nabralo jiné grády. Taky jsem si říkala, jestli za tím vším není někdo z party. Závěr někoho asi překvapí, někoho ne. Byl vcelku dost rychle ukončen - ale u této knihy nebo u těchto žánrů obecně to většinou končívá příjezdem policie nebo záchranou a pak už se nedozvíme, co bylo dál. Tady autor ještě trošku odkryl. Kniha nabídla i nějaké zamyšlení o životě.

19 14.10.2023

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy. Líbí se mi Fawkes. Lockhart měl super humor a jak se ho absolutně nic nemohlo dotknout, to byla dobrá "slepota". Některé části byly napsány velmi pozvolně, zatímco ty klíčové celkem rychle.

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy. Jinak z Dursleyových na začátku doslova mrazí, tohle bylo tak na sociálku.

32 13.10.2023

Zatím odkládám nedočteno. Nehodnotím hvězdičkama. Začátek vypadal celkem slibně. Ale co z toho autor udělal pak ... Třeba se k tomu vrátím, ale asi až se budu hodně nudit.

Úplně jako bych se ocitla v počítačové hře. Nějakou tu adventurku jsem kdysi hodně dávno taky hrála, takže to pro mne bylo takové fajn vrácení se v čase. Na začátku mi trošku chybělo širší vysvětlení reálného světa spolu s vykreslením oněch modulů a vlastně i toho, jak se hráči stali součástí hry (trochu jsem si musela pomoci fantazií z Ready player one). Svět byl celkem zajímavý, ale žádnou logiku v tom nehledejte - autor (či vývojáři) se můžou rozhodnout, proč to udělat tak nebo onak, není tam žádná stabilita, prostě jednou něco jde a jindy ne. To samé, že je dlouho klid a pak šup a vezete se. Mně osobně se už pak děj trochu ztrácel od poslední třetiny knihy, kdy bylo více hráčů spolu v hostinci - najednou jsem nevěděla kdo je kdo, kdo proti komu nebo s kým bojuje a vlastně proti čemu. Ten závěr byl celkem zmatený. Ale zase jsem zkusila něco netradičního.

13 29.09.2023

(SPOILER) Já prostě nechápu, jak mně - největší čtenářce Kinga - ušla tahle knížka?! Ale díky Databázi knih se ke mně dostala a jsem za to ráda. Bylo to pro mne, jako číst O běhání od Murakamiho - to jsem měla chuť jít běhat. U téhle zase nažhavit klávesnici a psát psát psát :o) V první části King popisuje svou cestu ke psaní, spletitou a ne vždy snadnou, ale zato úspěšnou; ve druhé části pak jakýsi návod, jak být spisovatel. Musím říct, že jsem věděla, že King byl jednu éru alkoholik, ale že kokain? No, trošku se mi v hlavě přehodnotil mnou naposledy hodnocený Talisman. Ale třeba Misery nebo takový Pochod... Vlastně se mi líbilo, jak mluvil o svých knihách, co se v nich snažil naznačit. Tohle bych mohla číst pořád. Jeho zranění mě taky celkem zasáhlo, nicméně ten nadhled, s jakým to sdělil. Vztah s jeho manželkou je úžasný. A dílko psané s humorem - u té chůvy jsem se svíjela smíchy - no, však všichni víme, kam většinou konverzace sklouzne :o)

Ještě bych ráda přidala: Určitě je to pro lidi, co Kinga mají načteno, neb druhá půlka jim toho moc neřekne.

19 22.09.2023

Takové jemné nakopnutí do japonské společnosti, zvyků a tradic. Nebylo to špatné, ale měla jsem asi přehnaná očekávání. Líbilo se mi srovnání Západ-Východ, tradice čaje a způsoby podávání, k čajovým obřadům bych uvítala více. Pěkný popis ke květinám i k přípravě místnosti. Trošku mě rušily poznámky pod čarou k historii. Pěkná závěrečná kapitola o autorovi a taková minikapitolka o keramice, ta mohla být trošku delší.

16 22.09.2023

(SPOILER) Od posledních knih autorky, které jsem četla ze série Strašidelné domy (Fantom z Blackwoodu a Strašení v Rookwardu), jsem raději moc neočekávala. A byla jsem celkem překvapená. Ze začátku jsem se nemohla nějak dostat do toho procesu uvažování vlastně žádné z postav. Todd? Chris? Eileen? Jejich rodiče? Přátelé? Carla? Ale ... pokud vydržíte celkem pomalejší začátek, než se dostanete k jádru pudla, a máte rádi horory o mladých lidech bloudících v lesích, tak se vám to bude líbit. Dovedu si to určitě představit zfilmované (vedle Pachu krve, Ledové smrti, masakru motorovkou, House of wax a dalších a dalších). Trošku mi to připomnělo Šelmu od Mayna. Rozjede se to v několika linkách a ty se všechny pěkně na závěr prolnou. Mráz mi běhal po zádech, bolely mne nohy z chůze a puchýřů, cítila jsem rozedranou kůži z ostružiní, v krku mi drhlo, a ta touha napít se ... Autorce opravdu tleskám za vykreslení bloudění po lese a lezavý strach, který všichni cítili. No, trošku si asi rozmyslím, kdy se zase vydám sama do lesů :o( Je to i trošku detektivka, takže spojení všech mých nejoblíbenějších žánrů. Můj tip se mi potvrdil. Nebyla by to Darcy, kdyby neredukovala počet mrtvol. Je fakt, že ten konec, ač pro mne očekávatelný, mě teda rozsekal a Carla výsledek dvakrát podtrhla. Jako jo, tohle můžu :o)

28 17.09.2023