NikolSeven - Příspěvky

KříďákKříďákC. J. Tudor

Musím přiznat, že mě příběh dost zaujal (ačkoli hodně lidí říká, že je kniha podobná jiným publikovaným dílům, já doposud nic podobného nečetla). Děj plynul bez jakýchkoli škobrtnutí a v každé kapitole se čtenář dozvídá nové informace, které pomalu skládají mozaiku celé záhady. Prvně jsem se bála toho, že je kniha vyprávěna ve dvou časových rovinách, protože se v takovém případě často v ději ztrácím, ale nakonec se mi to četlo bez větších problémů. Poměrně mě zarazilo, že jsem si ani k jedné postavě nedokázala vybudovat nějaký hlubší vztah. Všechny jsem vnímala, že zkrátka v příběhu existují, ale žádná z nich mi – jak se říká – nepřirostla k srdci. Pokud pro mne bylo něco zklamáním, tak to zajisté konec. V duchu plynulého vypravování se odehrál, dle mého názoru, až příliš rychle a ve výsledku mi přišel krapet komplikovaný, až přitažený za vlasy. Ve výsledku jsem ráda, že jsem si knihu po dlouhém rozmýšlení přeci jen přečetla, a zda se k ní v budoucnu vrátím, ukáže jen čas.

19. dubna


Nech mě býtNech mě býtMon.

Mon znám ještě z dob, kdy byla aktivní na Twitteru. Postupem času jsem se dopracovala i k jejímu Instagramu Psáno strojem. Krátké a úderné verše, které se nebojí ničeho, jsou pro ni typické. Neskrývá se za příliš květnaté metafory a píše prakticky o všem. I přesto pro mě byla její sbírka „Nech mě být“ zklamáním. Sbírka pro mě postrádala jakoukoli logickou strukturu a mnohdy mi přišla jen jako naházení básní do jedné knihy. Téma básní se často opakovalo – většinou píše o lásce, sexu a o zlomenosti vlastní duše a neschopnosti porozumět. Vyžívá se ve volném verši s občasným rýmem, v některých básních měla krásně nakročeno k jakési pravidelnosti, kterou ale rázem zabila. Pro mě byla tedy sbírka jen nějakým výkřikem do tmy a k četbě druhé knihy mě nepřemluvila.

22. března


Spisovatel jako povoláníSpisovatel jako povoláníH. Murakami

Tahle kniha byla první, kterou jsem od Murakamiho četla. A šťastný začátek to opravdu nebyl. Od prvních stránek jsem se do díla nemohla začíst a v jistých okamžicích jsem ji měla opravdu chuť zavřít a vrátit do knihovny, aby si tam další dva nebo tři roky poležela. Nejspíš to bylo samotným žánrem. Nepopírám, že kniha není zajímavá. Naopak si myslím, že pro čtenáře, kteří mají Murakamiho knihy rádi, je to jakýmsi oživením. Navíc se mi některé myšlenky dost líbily. Zhruba tak od půlky knihy jsem se ale už jen modlila, abych se dostala ke konci. Měla jsem pocit, že jde – jak sám Murakami píše v doslovu – „v jistém smyslu (o) egoistické, privátní texty“. Tak jen doufám, že můj další výběr bude šťastnější.

10. dubna


Tri oriešky pre spisovateľkuTri oriešky pre spisovateľkuV. Jamborová

Ke knize jsem se dostala díky doporučení od kamarádky. Zaujala mě především tím, že se jedná o příběh o spisovatelce a že je v ní i detektivní zápletka. S hlavní hrdinkou Bronkou jsem se v některých momentech opravdu ztotožňovala. Jediná, dosti závažná věc, kterou jsem jí však nedokázala odpustit je její vztah s Jurajem. Vcelku napínavá kniha, během které si neustále kladete otázku, proč by chtěl někdo zabíjet spisovatelku a hlavně KDO by to chtěl udělat? Nicméně mě dosti zklamal konec. Rozuzlení v posledních dvou kapitolách mi přišlo hrozně rychlé a zvláštně podané. Říkám si však, že cílem knihy nebylo podat detektivní příběh v celé své kráse, ale spíš čtenáři ukázat úlomky ze života spisovatelky.

16. dubna