Pán nočních můr
Jana Kvičerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503783/bmid_pan-nocnich-mur-IpM-503783.jpg
4
31
13
Být dcerou nejvyššího božstva nemusí být žádná výhra. Annuvia Cestovatelka se o tom přesvědčí, když pro záchranu celého Sedmisvětí přivede rodičům spolu se svým zapovězený mužem, Temným králem, nejobávanějšího Pána nočních můr, Niaborotha. Namísto vděku se jí však dostane krutého trestu – je nucena volit mezi vlastní svobodou a životem toho, jehož nade vše miluje. Po celá staletí pak bloumá jako tělo bez duše, neschopná znovu cítit radost ze života. Až jednoho dne dojde k několika hrůzným činům a najevo vyjde krutá realita – Niaboroth z nejstřeženějšího žaláře uprchl. Jedinou nadějí na záchranu se tak opět stává ona, ovšem za podmínek vynucené přisahy nelítostné matce. Konečně opouští své věžení, ale vyhledat toho, za nímž ji srdce táhne, nesmí. Podaří se jí zastavit Pána nočních můr, ještě nebezpečnějšího a poháněného touhou po pomstě a ovládnutí všech světů? A neztratí přitom to poslední, na čem jí záleží?... celý text
Přidat komentář
Prvotina? No dle mého mínění tedy výjimečná a kvalitní. Jako první mi (po přečtení) letělo hlavou, že autorka má úžasný cit pro češtinu a jako druhé se ukázalo slovo precizní. Chválím i fantasy svět. Doporučuji a dávám 5*. Těším se na další díla.
Jediné, co mi vadilo, bylo drobné písmo.
(SPOILER)
Jana Kvičerová mi zaslala svoji knihu Pán nočních můr do štafety. Přiznám se, že mám ke knize jedinou výhradu, kvůli které mi relativně dlouho trvalo s knihou poprat, a to je drobné písmo s nešťastně zvoleným fontem. Ale kwa, to je taková škoda! Protože ten svět... tuto fantasy... bože! Teda bože ne... to pochopíte až po přečtení!
Cestovatelka Annuvia, dcera nejvyššího božstva, který stvořil překrásný svět Sedmisvětí. Srdce jí táhne k milovanému, zamilovala se totiž do smrtelníka a tento hřích se neopouští. Po mučivé období je to právě ona, kdo může zastavit Pána nočních můr.
Rodinné vztahy jsou mnohem propletenější a protože i naše hlavní hrdinka ovládá magii, i když ne tak silnou, jako její rodiče, do celého, nově stvořeného světa (a tady zdůrazňuju-klobouk dolů před fantazií autorky, ona opravdu každou část tak barvitě a dokonale popsala! Miluju Sedmisvětí, chci ho ještě vidět!), zamotává se nebezpečí, které přichází od těch nejméně očekávaných míst.
Jestli je motivem obyčejná nuda, závist, nebo skutečně existuje cesta k převratu, nechám na vás, čtenářích. A dočká se tento svět nového Pána nočních můr, nebo vznikne něco krutějšího? Je vůbec nějaká šance? Upozorňuji však, že autorka se rozhodně nebála drsných i bolestných scén a mně nejednou padala brada až k zemi.
Jestli vás bavil Pán prstenů, tak narovinu-Tolkien by se dnes mohl jít k této autorce učit. Ten příběh byl barevný, přesto temný, zamotaný a přitom nenáročný. Bavil mě. A narovinu-knihu pošlu do štafety a znovu-až se vrátí, si knihu přečtu i s poznámkami čtenářů. Protože si ten příběh chci prožít znovu a já jen doufám, že se tato kniha dočká pokračování, protože tady mám pár bodů (jakože cože?!), které nutně potřebuju dokončit
Jen se tak trochu bojím, že jak jsem poznala Janu a její úchvatný styl, budu mít i po další knize hlavu jednou takovou :-))
Vážně. Přemýšlím, kdy naposledy jsem četla takhle dobrou fantasy. Teda jedna odpověď by mě napadala, ale Krysy apokalypsy jsou dost odlišného ražení. Zbystřete svou pozornost, jste-li fanoušky knih J.R.R.Tolkiena nebo série Zaklínač či Devět princů Amberu, protože právě vám věřím, že se má Pán nočních můr největší šanci dostat se pod kůži tak jako mně.
Velká rodina bohů. Každý vládne svému světu - nebo má svou roli světy napříč. To je příběh Annuvie Cestovatelky, která může procházet mezi světy a pomáhá udržovat rovnováhu mezi živými a mrtvými. Nebo spíš pomáhala. Do uvěznění ve světě bohů ji uvrhl ten nejhorší hřích. Zamilovala se. Do smrtelníka. Co na tom sešlo, že pomohli uvěznit největší hrozbu jednoho ze světů, Pána nočních můr. Až na to, že se mu po staletích v nejpřísnějším vězení podařilo utéct. A zabít boha. Což z něj dělá ještě silnějšího protivníka. Jediný, kdo ho může díky svým schopnostem zastavit, je Via, která se vrací zpět do světa svého milého: až na to, že se ho nemůže ani dotknout.
Ne, nebojte se toho: láska a hluboký cit, který zatemňuje rozum, se táhne celou knihou, hluboce zakořeněný v postavách, ale romantická linie je zároveň potlačena do pozadí natolik, že v knize vlastně téměř není. Do popředí v knize ve velkém vystupuje příběh, systém světů a bohů. Že se to může zdát komplikované? Není. Když při čtení budete dávat pozor - Pán nočních můr není z knih, které by byly nenáročné a na vypnutí, je tu třeba se soustředit a přemýšlet - vše vám bude bez problémů dávat smysl a bude se před vámi rozvíjet nemalá mapa světů, světel a temnot, schopností a omezení. Možná by knize pomohl seznam postav nebo alespoň bohů a jejich schopností, ale to je jen drobnost.
Když nad tím přemýšlím, v knize se toho vlastně tolik neděje, není z těch, kde by každá strana, každý odstavec byly nadupané akcí, ale zároveň nemá žádná hluchá místa a vy ten pocit, že se pořád něco děje, rozhodně máte, protože ač to není akce za akcí, tak každé slovo a každý čin tahá za nitky většího příběhu, takže ano, ono se pořád něco děje. Ať už se to odehrává na myšlenkové nebo fyzické úrovni. Ovšem i na boje, krvavé a nemilosrdné, se těšit můžete. Autorka se rozhodně nebojí vrhnout své postavy do nebezpečí, které je může zabít fyzicky, ale i jim pomalu po kouscích rozsypat vůli a duši. Ve světě vykresleném barvitě, mnohavrstevně, uvěřitelně. S postavami, z nichž si každá v duši nese kruté rány, démony, zároveň žádná není dokonalá, mají své charakterové vady a nedostatky, pročež je někdy chcete nenávidět, ale nemůžete, protože i bohové tím získávají na lidskosti.
Pán nočních můr je jednou z těch knih, které jsem prakticky od první strany až do té poslední četla s otevřenou pusou, ohromením a zatajeným dechem. Předvádí úžasnou práci se světy, postavami a jejich systémy, ale také s jazykem, který je čtivý, ale zároveň i hutnější, což příběhu také jako by dodávalo na hloubce, protože drží pozornost a o to víc čtenáře nutí nad textem přemýšlet. Tato kniha je prvním dílem série, u mě zafungovala jako obrovské lákadlo a háček, na který jsem se ochotně chytila. Protože tohle je naprostá pecka.
Dost často se mi stává, že mi ženské hlavní hrdinky v knihách lezou na nervy. U Pána nočních můr tomu tak však překvapivě nebylo, ačkoliv vím, že spoustě čtenářů Annuviina povaha nesedla. Mě si ovšem svou tvrdohlavostí, cílevědomostí a občasnou protivností vážně získala a upřímně jsem jí fandila. Stejně tak si mě získal i Gamron, Temný král, tak trochu morálně šedá postava balancující kdesi na hranici dobra a zla. To je holt něco pro mě. Pán nočních můr však na svých tři sta stranách potištěných drobným písmem skrývá mnoho dalších zajímavých postav. Obdivuji schopnost autorky každé z nich vtisknout jedinečnou osobnost, díky které jsem neměla problém se v postavách orientovat a nepletla jsem si je.
Svět Sedmisvětí je velmi pěkně a do detailu vymyšlený, velice se mi líbily krátké vsuvky popisující některé události z jeho historie. Setkáváme se zde se spoustou neotřelých bytostí, například s děsivými a nebezpečnými territy, trolly či morohijci. Najdeme zde bohyni, která na sebe bere podobu hory, studnici, ve které vznikají sny nebo prastaré Tři sestry toužící vtáhnout vše živé do svých mokřadů.
Děj utíká poměrně svižně. Akce zde není ani moc, ani málo. Řekla bych, že se jedná o poměrně vyvážený příběh, jehož jedna část sice v prvním díle končí, ovšem zanechává za sebou mnoho otázek, které budou doufám zodpovězeny v dalším díle. Viin a Gamronův osud totiž na konci zůstává nejistý a prudce mění svůj směr. Nenechte se však zmýlit, nejedná se o žádnou červenou knihovnu. Vztah hlavních hrdinů se řeší spíše kdesi na pozadí celého příběhu. Celková atmosféra je spíše dosti ponurá, místy až depresivní.
Je pravda, že v druhé polovině knihy jsem se setkala s několika scénami, které už mi připadaly maličko přitažené za vlasy a působily lehce nahodile, jako kdyby se nějakým zázrakem vždy na poslední chvíli objevila záchrana. Ovšem to je pouhá drobnost, kterou jsem schopná této jinak velice zdařilé prvotině odpustit.
V neposlední řadě musím také zmínit pěkné ilustrace, které knihu doprovází a dotváří celkový dojem z ní.
Rozhodně doporučuji všem čtenářům čistokrevných, výpravných fantasy plných neotřelých postav a detailně promyšlených světů. Těším se na pokračování!
Za mě je tato kniha opravdu vydařená a čtení jsem si užila.
V knize si autorka bravurně vyhrála s otázkou dobra a zla - každé Světlo má v sobě Temnotu a naopak. Je jen na každém, k čemu se vice priblíží a Temné bytosti mohou mít větší srdce než Světelné bytosti.
Fantazie a Imaginace je zde stěžejní - díky ní se vytváří sny a je po něm pojmenovaný celý jeden svět. Velmi se těším, jak si autorka vyhraje i s těmi ostatními. Tento mi doslova vzal dech.
Hlavní hrdinka, není doslovně hrdinkou. Má spoustu chyb a je uvěřitelná. I když své zlomené srdce léčí spíše jak zhrzený muž Via je mi prostě neuvěřitelně sympatická, držela jsme ji palce a opravdu dost se rozčilovala při nespravedlnost s ní spojenou.
Konec mne velmi překvapil, byl smutný a srdcervoucí. Teda alespoň mé srdce plakalo a bude netrpělivě vyhlížet další díl abych mohla sledovat jak se osud Annuvie bude nadále formovat.
Knihu doporučuji všem, co mají krásné sny, ale i těm, které navštěvují noční můry. Všem, co si myslí, že jsou jejich rodiče krutí a všem co se nebojí fantazie.
Jak tady již psal někdo přede mnou, zhodnotit tuhle knihu bude trochu složité, protože z ní mám mnohé pocity.
V prvé řadě chci ocenit autorčin jazyk a styl. Je vidět, že si s psaním dala opravdu záležet, má cit pro češtinu a mnohdy si s větami opravdu hrála. Za to tedy velký palec nahoru!
Dále bych mohla vypíchnout fakt, že se v knize vlastně skoro nenajdou pasáže, kde by se nic nedělo. Žádné moc velké vycpávky, prakticky v každé kapitole je nějaká akce, která děj posouvá dále. To může být pro někoho dobré, pro druhého však na škodu, záleží jen na tom, jaký jste čtenář. Na druhou stranu díky tomu čtení poměrně rychle plynulo.
Negativem této knihy jsou ale postavy. Počínaje velkým množstvím postav se jménem na S, které se mi mnohdy dost pletly, konče hlavní hrdinkou Viou, k níž jsem si nenašla vůbec žádnou cestu většinu času na mě působila jen jako ukřivděné dítě, které kolem sebe jen kope. Na opačném pólu mé hodnotící škály stojí její manžel Gamron, který si mě získal hned od začátku.
Trošku mi také vadila nejednotnost v podávání doplňujících informací. Líbil se mi styl na začátku, kdy byly některé informace (ne úplně důležité pro děj) uvedeny v poznámce pod čarou, postupně jich ale ubývalo na úkor delších objasňujících popisů přímo v samotném textu. Osobně bych ocenila spíše právě poznámky pod čarou.
Kdybych to měla shrnout, knihu hodnotím jako lepší průměr (34 hvězdičky, zde dávám 4). Děj jde pořád dopředu, nezadrhává se, procházíme s hrdiny dalšími a dalšími částmi Sedmisvětí. Přesto je tady pár drobností, které by autorka do budoucna měla vyšperkovat. Na první počin ale hodnotím vcelku povedeně.
O tom jak hodnotit tuhle knihu jsem dlouho uvažovala, protože po dočtení jsem si nebyla úplně jistá jaký mám z knihy pocit. Né, že by se mi vyloženě nelíbila, ale v některých pasážích jsem měla trošičku potíž se začíst a hlavní hrdinka mi také k srdci úplně nepřirostla.
Začátek byl skvělý a příběh se dobře rozjel a byla jsem zvědavá co bude dál, ale po hezkém rozjezdu mě čekala část kde se vlastně nic moc nedělo a hlavní hrdinka Annuvia na mě začala působit spíše jakoby všechno vzdala a celkově se chovala dost ublíženě. Chápu, že jí bylo ukřivděno, ale prostě dalo by se reagovat i jinak.
Když se objevil na scéně její manžel tak se mi naopak zamlouval vpodstatě ihned. Líbilo se mi jak byla jeho postava vykreslena a jak se snažil zvrátit osud, který mu ostatní přisoudili jen proto kým je.
Děj knihy byl trošku jako na houpačce některé části byli skvělé a četly se skvěle, ale u jiných se děj trošku táhnul a nemohla jsem se do nich začíst. Co musím ale ocenit bylo vystavění světa a popis prostředí to autorka zvládla skvěle. Stejně tak mě velmi zaujal námět knihy a některé zvraty byli opravdu nečekané.
Za možnost si knihu přečíst ve štafetě děkuji nakladatelstvi BRK.
Dlouho předlouho tomu bylo, kdy jsem dostala chuť na pořádnou fantasy. Od té doby jsem četla různé YA, NA fantasy, fantasy které se jen tak tváří, ale přitom je to obyčejné porno, fantasy, které magii nebo vlastní svět nepotkalo ani z rychlíku. A pak jsem se pustila do Pána nočních můr a splnilo se mi vše, po čem moje duše prahla!
Bohové, tohle bylo něco. Tahle kniha má všechno. Vlastní fungující svět, premisu všemohoucích bohů, kteří si v podstatě z nudy vytvoří různé světy. Vlastní jazyk, sympatické postavy a zajímavý příběh. Jedná se o klasickou fantasárnu, kdo na tohle není, jděte o dům dál.
Budování světa si tu užijete ve velkém, popisné části se střídají s akčními scénami a čím blíž jste ke konci, tím větší napětí a akce vás čeká. Mě překvapil i skvělý humor, kterým autorka prokládá těžší momenty.
Via i Gamron pro mě byli sympatičtí hlavní hrdinové. Via má za sebou minulost, kvůli které se nechová zrovna jako bohyně, ale to mi na ní bylo sympatické. Ať má člověk na první pohled vše, při hlubším zkoumání můžeme najít spoustu bolesti. Důležité je, že se problémům postavila čelem a snažila využít jedinečnou příležitost k tomu, aby se dala dohromady. Pozorovat její růst a pokroky mi dělalo radost.
Gamron je skvělou ukázkou toho, že na světě není nic černobílé a ačkoliv jsme k něčemu předurčeni, můžeme s tím bojovat. Všichni máme v sobě kus temnoty i světla. Nezáleží, komu nebo kde se narodíme, jde vystoupit ze zajetých kolejí a dělat věci tak, jak cítíme, že je to správné - i když je to mnohdy velmi těžké.
Phantasium byl skvělý svět, ráda jsem v něm trávila čas, ačkoliv bych tam reálně sama nepřežila ani minutu. Líbilo se mi téma rovnováhy, že světlo i temnota jsou důležité veličiny. Líbil se mi vývoj postav a taky samotný příběh, i když jsem občas zaplatila za svou sympatii k některé postavě. Samotná povolání bohů mě zajímala, Viina schopnost byla skvělá.
Co vám budu povídat, prostě tu knihu zbožňuju a naprosto mi sedla do noty. Nechci ani nebudu hledat chyby a šťourat do příběhu, neskutečně jsem se bavila, Gamronovo cestování mě pohltilo a část z Armandoru a Bludných jezer je moje nejoblíbenější. Žeru to, chci další díl a autorce tleskám za úžasný debut!
Do děje vás příběh rovnou kopne, až jsem si chvilku kladla otázku, zda jsem nepřehlédla první díl a nečtu už druhý. Jedná se ale o úvod - předpokládám do trilogie? Já bych si teda ten prequel s chutí přečetla.
Hlavní hrdinka Annuvia mi ze začátku malinko zlobila. Když sama uznala, že se chovala jako uražené dítě, tak u mě stoupla. Jako ona má důvod být naštvaná - a to teda zatracený, být to já, na jejím místě, tak jim to tam vzteky rozmlátím.
I tak se musím přiznat, že mě víc bavil Gamron - byl mi moc sympatický - text z jeho pohledu mě osobně sedl víc.
Příběh bych doporučila milovníkům klasičtějšího fantasy - mapa, vlastní jazyk. Hodně postav, spletitý svět i děj.
V příběhu jde o zakázanou lásku - ale není to žádný slaďák - spíš naopak. Akce, boj a hodně postav, které budete sami chtít popravit, nebo vidět pořádně trpět.
Je to psané, že vás to chytne a nepustí. Kniha má jen 300 stran, ale ten font je dost hutný.
Já osobně tvrdím, že vše má své. Někomu něco vyhovuje, jinému nikoliv. Pokud bych tedy měla něco, co mě tolik ne. Tak to jsou poznámky pod čarou. Za mě by se daly zakomponovat do textu. Já tohle vnímám jako něco, do odborné literatury - ale třeba jsem divná já.
Možná přidat tabulku se jmény a jejich významem - to by mě bavilo Via je cesta. Já si hledala i další - nevím zda správně.
Závěrem snad jen říct, že jsem si četbu fakt užila a těším se na pokračování.
Trochu jsem se bála romantiky, ale kniha má ve skutečnosti spíše blíže k epické fantasy, je opředená mytologií a místy správně temná. Vyzdvihla bych atmosféru, zápletku a vymyšlený svět.
Problém tkví ovšem v tom, jak jsou podávány informace - občas text budí až encyklopedický dojem (à la Silmarillion) a na jednu akční scénu či dialog připadá tak deset odstavců popisů :)
Přitom to není napsané vůbec zle - lze vidět bohatou slovní zásobu, pěkné citace, souvětí nejsou kostrbatá a korektorka odvedla skvělou práci, protože jsem si nevšimla jediného chybného íčka nebo čárky (leda překlepu, kdy je na mapě Herion a v knize Harion), na malé nakladatelství a prvotinu slušný výkon.
A přestože se najde i pár drobných nelogičností (viz bezpečnější cesta trvá 4 dny tam a zpátky, ale radši pojedeme tou kratší a nebezpečnější, kdy budeme muset před koncem poslat koně pryč a zpátky už se přece nějak doplazíme - jo, počkat, ona se tam pak objeví postava, co umí tvořit portály, nevermind :D), příběh celkově má určitě hlavu a patu. V poslední třetině navíc solidně graduje a připravte se na nečekané zvraty!
Protagonistku Annuviu jsem si bohužel příliš neoblíbila, naopak mi byl sympatický Gamron + pasáže záporáka Niaborotha měly taky svoje kouzlo. Povedla se i mapa a vnitřní ilustrace.
Vzato kolem a kolem: autorka sice ukázala, že má talent, avšak debut tak úplně nenaplnil svůj potenciál... Chtělo by to ještě zapracovat na přístupu k vyprávění a více se vcítit do čtenáře. Každopádně držím palce a jsem zvědavá na další tvorbu :)
skvěle napsana kniha s nádherným světem. Hrdinka žádné ořezávátko a příběh krásně odsýpá.
Hrdinka, která rozhodně není žádná slaďoučká kráska, záchrana zajímavých světů ve stylizaci, která jako by se místy odkazovala na Tolkiena. Zajímavý kousek.
Pán nočních můr
Trosku rozvlacne cteni, ktere si uziji ctenari milujici do hloubky vybudovane svety. A k tem patrim. Jen me mrzi, ze zatim neni dasli dil, nesnasim nedokoncene pribehy a tady toho zustalo hodne nedoreseno.