nicandra
komentáře u knih
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Úžasné, spousta nových informací o rostlinných společenstvech, o sounáležitosti a spolupráci mezi nimi, podávaných srozumitelně a s láskou ke stromům.
Byla jednou jedna řeka
Diane Setterfield
Za mě úžasný čtenářský zážitek. Ano, já jsem tím příběhem (vlastně spíš těmi příběhy) okouzlena. Cítím se jako jedna z nich a vlastně i jsem, i pro mě si jednou Ticháček přijede...
Zavřená truhla
Sophie Hannah
Tak natahované, až jsem si říkala, že snad autorka dostala zaplaceno podle počtu stran... Užvaněné. Co se týká motivu, tak velice těžko uvěřitelné. Poirot vypadá spíš jako svá karikatura a to závěrečné obviňování a zbavování obvinění všech přítomných je dlouhé, předlouhé (50 stran!) a jen tu karikaturu umocňuje.
Je to těžké, my všichni Poirotovi a Marplové fandové bychom chtěli číst novou knížku od Agathy Christie, ale protože to není možné, skončíme u její náhradnice a jsme logicky zklamaní, protože ta druhá nemůže být jako ta první. Určitě si ale bohužel přečtu i ty ostatní - vždy s nadějí, že teď snad by to mohlo vyjít, a zas to skončí zklamáním...
Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění
Matthew Walker
Velmi zajímavé. Něco se občas opakuje, ale to je asi podle toho opakování - matka moudrosti. Mnohokrát jsem po pár stránkách usnula, ale to bylo před spaním a autor sám mi to v úvodu doporučil, takže to beru jako správné. Určitě se budu svému spánku více věnovat:)
Nezvyklý zájem o mrtvoly
Ann Granger
Naprosto souhlasím s raty - chyby v pravopise, tvarech slov, občas jsem taky měla pocit, že s překladem pomáhal strýček Google. Prošlo to vůbec jazykovou korekturou?!
Hlavní postava je sympatická, ale moc neodpovídá viktoriánské době, příliš upřímná, příliš nezávislá, příliš feministicky uvažující. A to množství náhod, které se musí odehrát během toho příběhu! Zejména náhodných setkání si v tom přeplněném Londýně plném tolika navzájem cizích lidí fakt čtenář užije...
Zpěv straky
Dana Beranová
Autorka velmi dobře dokáže vyvolat skvělý vizuální dojem - hodně jsem ty scény viděla. Byl by z toho dobrý film... Ten povídkový charakter knihy, kdy v centru pozornosti není vždy jen hlavní postava, k tomu přispívá. Na druhé straně - při tom velkém množství postav je jasné, že se s většinou z nich potkáme třeba jen jednou, což je někdy škoda, občasné návraty některých jsou velmi zajímavé.
Celkově je to rozhodně výborná kniha, která stojí za přečtení.
Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
Takový Švejk po anglicku. Obzvlášť v oblibě mám tu část o "přeučování" goodbodyovského speciálního typu chůze, které skončí tím, že celá jednotka šlape po goodbodyovsku...
Děvčátko Momo a ukradený čas
Michael Ende
Četla jsem jako malá a líbilo se mi to - tu vzpomínku, že se mi to líbilo, jsem udržela, a chtěla jsem se ke knize vrátit v rámci Čtenářské výzvy 2022. Ale jaké překvapení mi to přineslo! Z děje jsem si pamatovala jen málo, ale o to zajímavější knižní svět se přede mnou otevřel, tolik vrstev, tolik úžasných myšlenek, tolik námětů k přemýšlení, tolik potěšení z příběhu i jazyka...
Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
Nečetla jsem první díl, ale v podstatě to musí být velmi podobné. Příběhy mě okouzlily, místy dojaly. Je zajímavé, jak v nich všech pulzuje ta příslovečná japonská zdvořilost.
Knihkupectví na Bylinkovém náměstí
Eric de Kermel
No, vypravěčka je asi supermanka, kolika lidem dokázala pomoct a jak vždycky přišla na to správné řešení. Chápu, že účelem má být pohlazení na duši a potvrzení toho, že svět je stále v pořádku, ale přišlo mi to občas trochu “na silu”.
1945
Jiří Padevět
Nejpůsobivější je ten kontrast mezi obyčejným životem a tím, co známe z učebnic jako historicky podmíněné zlo, ale tady to zlo přestává být bezejmenné a jde proti dětem či lidským troskám potácejícím se válečným či poválečným Československem. Nesmírně silná kniha, ale pěkné spaní po ní mít nebudete.
Vládce vlků
Juraj Červenák
Slovanská mytologie jako základ fantasy - fajn. Potoky krve a uřezaných hlav - už ne tak fajn. Trochu předpokladatelné - ale rozhodně ne ve všem. Rozhodně napínavé - po dlouhé době jsem zas něco četla až do půl druhé, protože jsem to druhý den musela vrátit a vážně jsem to chtěla dočíst :)
Divné hlášky z knihkupectví
Jen Campbell
Byla by to moc příjemná knížka, ale někdo prostě nechutně odflákl tu práci - některé hlášky “srostly” s následujícími, někde dokonce hláška začne, no a po dalších čtyřech stránkách dojde na pokračování... jinak hlášky pěkné, je vidět, že blbci jsou vážně všude...:)
Vodní had
Tony Sandoval
Nemám lepších slov než Ivan Kučera, AlčaH, mirec88, Roseblood a další - už dlouho jsem tak povedenou práci neviděla...
Sněží, sněží...
Lauren Myracle
Trochu mimo můj obvyklý záběr. Vlastně spíš dost mimo. Tři příběhy tří dvojic, vše spojené místem a časem - sněhovou vánicí a následným dopravním kolapsem. Místy vtipné. Může poskytnout dobrý vhled do představ a prostředí amerických puberťáků, ale úplně všichni sympatičtí teda rozhodně nejsou.
Jak nás mozek klame
Albert Moukheiber
Velice zajímavé, čtivé, se spoustou příkladů. Autor si všímá okolností, které nás mohou vést k omylu - stresu, zkreslení, kognitivního nesouladu, iluzí vědění, zjednodušování, fake news atd.
Hodně mě zaujalo téma kognitivního nesouladu, kterým vysvětluje pasivitu týraných osob.
Podobně zajímavé bylo i téma iluze vědění. Naprosto nedostačující je vybrat si jeden citát, ale nějak si nemůžu pomoct: “V situaci, kdy je každý z nás bez výjimky vystaven nekončícímu přílivu informací, není tak důležité bojovat proti nevědomosti, jako proti iluzi vědění. Je snazší dovídat se nové věci od člověka, který ví, že nic neví, než od toho, kdo je přesvědčen, že ví, a přitom neví nic.”
O čem víme prd: Průvodce neznámým vesmírem
Jorge Cham
Není to špatné, ale občas mi to až moc připomínalo Poseroutku...
Hledání nekonečna: řešení záhad vesmíru
Stephen William Hawking
Řekla bych, že je to kniha pro nás nefyziky a nechemiky, co přitom ale rádi zíráme do noci plné hvězd... Zejména zpočátku jsem měla chrabrý pocit, že všemu velmi dobře rozumím - a zejména ke konci se ten pocit příliš často vytrácel. To ale není vinou autorů, to jen všechny ty částice a všechny ty teorie jsou trochu matoucí. A tak nějak platí jen do další dvoustránky, kde "bude objevena" další částice či další teorie. Napsáno je to ovšem s maximální srozumitelností a všechny mé mozkové kvarky si tu námahu s pochopením náramně užily.
Velmi mě zaujala několikrát (ovšem jen tak mezi řečí) opakovaná poznámka, že tu a tu teorii autor vymyslel v 25, 26 letech - a potom, tedy celý zbytek života, už nevymyslel nic nového (o jednom vědci pochvalně pravili, že byl schopen cosi vymyslet "dokonce i v 37 letech"). No, říká se už dlouho, že po dvaceti se stárne a po pětadvaceti blbne, ale nějak jsem si nemyslela, že je to až tak zlé.
Dobrý proti severáku
Daniel Glattauer
Nápad velice dobrý, ale zdálo se mi to dost rozvleklé, konec mohl přijít už několikrát, v podstatě po jakémkoli předešlém nedorozumění... Nedivím se, že z toho někdo udělal divadelní hru, když je to tak plné kulis a rekvizit. A i ty postavy si tak velice na něco hrají, hlavně Emmi, taky mi byla protivná.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Běhat maratóny kvůli němu nezačnu, ale četlo se to docela dobře. Jen mám pocit, že kdyby knihu s podobným námětem napsal někdo jiný (= ne tak známý), tak po tom ani pes neštěkne. Otázka je, je-li něco takového Murakamiho vina...