netty.vanity komentáře u knih

Jednou jsem viděla tuhle knihu v obchůdku a obálka mě dost lákala. Teď jsem opravdu ráda, že jsem ji nekoupila. Upřímně zcela nechápu ten obrázek dívky na přebalu (to platí i o druhém dílu),když hlavní "hrdinka"odsuzuje jakékoliv styly podobné emu a gothic. To si zase nějací chytráci řekli "je to o upírech,tak tam šoupnem gotičku".Jinak k příběhu.. Mina je puberťačka jako každá jiná,možná o trochu víc zaostalejší než její vrstevnice,protože se v sedmnácti chová na třináct. Ale to není podstatné.Nějakou dobu už ví,že jsou její rodiče upíry a tak stojí před důležitou životní volbou.Kterou však po celou dobu bere na lehkou váhu,ze začátku se zamýšlí jen nad tím,že už nebude spát a přemítá o barvě očí,která se po proměně změní.Ano Mino,to je opravdu velice důležité:))

Tahle hrdinka posuzuje lidi neustále jen podle vzhledu,odsuzuje cokoli odlišného přesto,že se chystá být upírkou a dokonce netoleruje styl své kamarádky jen proto,že JÍ se nelíbí. S takovými lidmi mám zkušenosti a nikdy bych je nepovažovala za přátele.Navíc umí zpočátku jen slintat nad "pěknými kořeny",což je vážně otravné.

Co se týče formy,jakou je to psané.. o mnoho horší než Stmívání. Jakoby to psalo třináctileté dítě a to si troufám tvrdit,že i já v tomhle věku psala líp.Ale třeba je to jen špatným překladem,kdo ví.Chyběly mi veškeré detaily,nedokázala jsem si pořádně prostředí nebo postavy představit.Zrovna u proměny bych čekala nějaké emoce,podrobnosti,ale prd.Jedno velké h..ehm,nic.I přesto mě to obsahově bavilo víc,než Stmívání,i když je to stejně braková literatura.Ne,použít u téhle knížky spojení "nejen pro náctileté"je jako napsat u Dextera,že je vhodný pro tříleté děti.Je to sice oddechovka,ale toť vše.Tím,že udělali z Jacka Rozparovače upíra si to u mě pohnojili ještě více.Takže,POKUD SE CHYSTÁTE TOHLE ČÍST,VYPNĚTE U TOHO MOZEK!Jinak to nepůjde,je to opravdu vřelé doporučení.

Pokud toužíte po nějaké jednodušší kriminálce s nádechem romantiky, sáhněte po Srdcové dámě. Nora Roberts sice píše čtivě a poutavě,ale tohle patří mezi její slabší díla.Byla jsem zklamaná hlavně z konce,protože se dlouho nic moc nedělo a "najednou"si páni policisté vzpomněli na bývalého kolegu,který je profík přes počítače,"najednou"se vrah prozradil tím,že někoho málem přizabil na veřejnosti a nechal se tak hloupě chytit,...bylo toho víc,ale nemá smysl to zmiňovat.Zkrátka delší dobu nic,vleklá nuda a najednou ho na dvou stránkách chytnou a zabijí.Je na tom vidět,že už to Nora zřejmě chtěla mít za sebou.Hlavní hrdinka Grace občas lezla tou svou tvrdohlavostí a dětinským chováním na nervy,ten její policista se k ní zase choval spíš jak tatínek..Nevím nevím,mám z toho opravdu smíšené pocity.

3 29.11.2011

Mám opravdu slabost pro příběhy, které se týkají drogové závislosti, nebo mentální anorexie. Dost se o tyhle věci zajímám a tak není k podivu, že mi do ruky padla i tahle knížka. Je to třetí kniha kterou jsem četla a zabývá se právě anorexií. Nejspíš je i nejlepší a to hlavně a právě proto, že se příběh modelky skutečně stal, je tudíž uvěřitelný a autentický. Kniha není ani nějak extrémně záživná, celou dobu tam jde hlavně o myšlení a pocity autorky. Většinu času máte chuť ji praštit něčím po hlavě, aby se probrala, občas vás i přepadne soucit, ale tak už to s anorektičkami chodí. Pamatujte, že tady nejde ani tak o hloupost (i když mnohdy máte ten pocit),ale o nemoc, kterou mají tyhle slečny usazenou v hlavě. Je to dost smutné a proto je úžasné, když se z takového kolotoče někomu podaří vymotat. Díky knize si uvědomíte, jak děsivá je někdy honba za dokonalostí a krásou..

3 23.10.2011

Opravdu hodně dojemné a smutné..

3 21.10.2011

Tuto knihu jsem si koupila a dočetla v tentýž den. Opravdu poutavé, Dimitrij jako strigoj byl hodně zajímavý nápad, i když mi tam některé pasáže moc neseděly.. Občas maličko zdlouhavé, ale jinak super čtení.

3 21.10.2011

Absolutně nesouhlasím s tím, že knihu filmová adaptace zprznila - já bych dokonce řekla, že na plátně si s Fénixovým řádem v mnohých případech poradili lépe. Jednak děj zkrátili (v tomto díle je opravdu plno zbytečného natahování) a některé momenty i lépe vymysleli. Ukázkovým případem je například počáteční návštěva u Siriuse - ve filmu to vzali hopem, v knihách se Rowling až příliš podrobně věnovala všelijakému uklízení. Největší rozdíl je však znát u vpádu na Odbor záhad na konci - na mě v knize celý boj působil strašně zmateně, občas jsem se ztrácela, zatímco ve filmu to zjednodušili a udělali to zajímavějším. I smrt S. měla také větší emocionální sílu ve filmu. Co se týče nenáviděné Umbridgové, nedovedu si to vysvětlit, ale její vliv na události ve škole a povaha také byla lépe vykreslená na plátně. Každopádně, díl je to stále kvalitní, jen mě snad poprvé chvílemi nudil. Připadá mi fascinující změna v mrazivější a hutnější atmosféru, příběhu jednoznačně prospěla i výstřední Lenka. Co je absolutně otravné, je Harryho chování. Hermiona mu zachrání život a on se zmůže jen "No to byl teda fakt super plán!!!!" - v opačném případě se vytahuje, co všechno dokázal. Nemluvě o jeho občasné hlouposti a zabedněnosti...Abych to shrnula, nejsem příliš fanda porovnávání předlohy s adaptací, ale filmový Fénixův řád na mě zapůsobil v několika ohledech více. O jednu hvězdu méně však dávám kvůli tomu, že mě čtení tohoto dílu vtáhlo nejméně.

2 28.06.2015

Na filmovém plátně se jedná o můj nejméně oblíbený díl, knižní pohár ovšem nezklamal. Opět se to v mém komentáři zřejmě bude hemžit superlativy, protože jinak to ani nejde. Zaujala mě především dějová linka se Siriusem a Hermion boj za práva skřítků, obojí ve filmech chybělo. Hrají sice v celkovém příběhu vedlejší roli, ale je na tom krásně vidět, jak si Rowling umí vyhrát s detaily a kromě toho se snaží do fantasy příběhu nenápadně vmísit i paralelu na náš svět.

Přidávám se k lidem, kteří opěvují Vězně z Azkabanu jako vrchol série. Příběh u mě dokázal vyvolat salvy smíchu a jako lusknutím prstu jsem za okamžik naopak měla nervy v kýblu. Zkrátka neskutečně rozmanitý a citově všestranný díl. Kniha je příběhově o dost bohatší než film, filmové vyprávění jde pravděpodobně poprvé svojí vlastní cestou a v mnohých ohledech je naprosto jiné (a přesto také výborné, ale to sem nepatří). Líbí se mi, že s Harrym dospívá i styl, jakým je Vězeň napsán; první díly jsou vyprávěny opravdu hodně jednoduše, hlavní postavy jsou skutečně ještě slušné a naivní dětičky, zatímco tady už je znát, že trojlístek dospívá a učí se i odsekávat :) Baví mě vývoj jejich osobností. Ty tajné výpravy do Prasinek, hádky s Hermionou, radost z Kulového blesku, strach z Mozkomorů a obezřetnost před Blackem jsem si nesmírně užila.

2 26.04.2015

"Hlad nás sužoval a brzy jsme viděly, jak nám postupně ubývalo maso z těla,vystoupily kosti a zapadly oči, jak se zkrátka člověk měnil v kostru potaženou kůží. Tyto chodící kostry měly společní pojmenování: musulmani. Apaticky se šouraly z místa na místo, neboť k tomu, aby zvedaly nohy, už jim nezbývalo sil. Celá jejich mysl, podobně jako tomu bývá u zvířat,byla zaměřena na jediné: jídlo. Jakmile roztál sníh a vyrašily první lístečky plevele,začali jsme je hledat. Byly jsme šťastné, když jsme nějakou rostlinku zahlédly,utrhly ji a hodiny převalovaly v ústech.Ty drobné lístky nám dávaly pocit,že přece jen něco jíme a namlouvaly jsme si,že nám ten kousek zeleně pomůže překonat hlad."...

Hrozné, samozřejmě v dobrém smyslu. Taková kniha musí pohnout snad i s tím nejméně citlivým člověkem. Zážitek si z "Naděje mi pomohla přežít"odnáším tak silný, jako dosud z žádné četby..Daleko lepší než komerční "Deník Anny Frankové". Hrdinka Ruth byla tak silná a vynalézavá, že mi nezbývá nic jiného,než ji obdivovat. Její zážitky ze schovávání se před nacisty, z Terezína, Tauchy a především Osvětimi a také jiných táborů jsem četla se zatajeným dechem.Těžko pochopit, jak se něco takového mohlo stát a jak si přeživší mohli uchovat zdravý rozum.Ruth musela zabít vlastní dítě,trpěla hladem a přitom těžce pracovala,sledovala odcházet své blízké a milované do plynu nebo do transportu na východ,který se zrovna tak rovnal smrti..A přesto věřila,že přežije,což se jí naštěstí podařilo.Naprosto úžasná a nepopsatelná kniha..

2 29.04.2012

Nic tak infantilního už jsem dlouho nečetla. Kdo si myslí, že Stmívání je zlo, tak nečetl Prokletý dům..Tady je hlavní ""hrdinka""Claire tak upištěná,ubulená a hloupá, až jsem při jejích slovních obratech téměř sama přicházela o mozkové buňky.Naproti ní i ta Bella působí najednou jako skvělá holka. Autorka si nijak nelámala hlavu s formou psaní a především s logikou, kterou tenhle příběh naprosto postrádá.Celé je to tak pitomé,až je mi do pláče z toho,jak hrozné knihy dnes vydávají a z toho,že je ještě do konce někdo dokáže ocenit nějakou tou hvězdičkou.Ale abych nebyla tak nespravedlivá;kdyby mi bylo deset,tak by se mi to možná taky líbilo.. takhle nad tím však jen zhnuseně kroutím hlavou a dávám jasný odpad.

Neudělejte tu chybu jako já a nenechte se zmást vcelku dobrým hodnocením! Kniha pro třináctileté uvzdychané puberťačky,které ještě nezažily žádný vztah.O co v celém tom předvídatelném příběhu jde? Tupá a protivná barbína pořád odmítá policistu "Já s tebou nechci mít sex!"-Policajt jí začne líbat krk,vyspí se spolu. "Ale příště to už neudělám,prostě spolu nebudeme spát!"Policajt jí začne líbat krk,vyspí se spolu."Ale příště to už neudělám,prostě spolu nebudeme spát!";a takhle neustále dokola.Přiznávám,že kdyby mi bylo dvanáct,tak bych se u toho možná chichotala a líbilo se mi to,ale teď jsem se u toho tak maximálně plácala do čela a kdyby to šlo, tu hlavní slečnu nakopu.Takových "románků"s rádoby detektivní zápletkou je mnoho a tahle je bohužel ještě o stupeň horší, než ty ostatní..

"Jaké to je?
Přesně takové, jako když se vám zdá o zkoušce, na kterou jste se neučili, navíc na ni přicházíte úplně nazí a nechali jste doma všechny doklady."

Konečně kniha, které můžu dát s čistým svědomím plný počet. Strašlivě dojemný a silný příběh o cestovateli v čase, který díky svým záhadným cestám do minulosti pozná svou budoucí ženu. Nejvíce mě bavila první půlka, kdy šlo převážně o seznamování Clare s Henrym, jakmile se začali snažit o dítě, už to trochu ztrácelo na čtivosti a navíc to bohužel směřovalo k tomu nevyhnutelnému konci. Zatímco ta druhá půlka je tedy vážně smutná, u první se ještě člověk pobaví, jak je úsměvná. Ale i tak je kniha jako celek naprosto výborná, nic takového jsem snad ještě nečetla. Předem jsem bohužel věděla, do čeho jdu, protože jsem jako první viděla film. Kdyby tomu tak nebylo, nejspíš bych z knihy byla ještě nadšenější. Takhle si neodpustím srovnání;v knize nebyl Henryho konec dostatečně vykreslený tak jako ve filmu, takže to sice zabránilo slzám, ale i silnějším pocitům z konce. Těžko říct, jestli je to dobře. Když pomyslím na zápory, tak mě napadá snad jedině čtyřicetiletý Henry líbající Clare v pubertě, zdálo se mi to trochu nemístné:-)Jinak celkově velice promyšlený děj, nekýčovitost příběhu (u cestování v čase je to ošemetné) a výborný čtenářský zážitek, který jen tak nic nepřekoná.

2 16.03.2012

Smutný exemplář toho, že dnes může vydat knihu opravdu každý-je to psáno tak jednoduchou formou, jakoby to psalo desetileté dítě. Tak mě napadá, že já možná v těch deseti letech bych to zvládla líp. Autorka se nijak nezatěžovala podrobnostmi a když už, vyšel z toho fakt chabý pokus něco popsat.Hlavní hrdinka byla tak ubulená a tupá,že jsem se u čtení musela mlátit do čela,jediným kladem je asi ten příběh, i když kdybych i ten musela rozebrat,narazila bych na spoustu mezer. Pravděpodobně stejné zlo jako Stmívání, i když autorka Stmívání alespoň umí jakž takž psát..Milovniceknih: To,že mám jiný názor než ty neznamená, že se mýlím. To si trochu srovnej;) Ale kdyby mi bylo tak málo jako Tobě, tak se mi to možná taky líbí..

Dávám lepší hodnocení než prvnímu dílu, který sice byl o špetku lepší, ale tady už jsem se nenervovala s Rayem, kterého naštěstí autor vyhodil do vzduchu:-)Navíc se mi The Last Vampire až po tomto díle nějak dostal pod kůži.Sita už není takový chladnokrevný maniak,ale objevuje v sobě lidskou stránku,takže je to o to zajímavější,navíc se na scéně objevuje sympaťák a krasavec Joel,který už není tak tupý,jako tomu bývalo u Raye.. Každopádně je trochu znát,že to píše chlap,protože Síta má dosti přelétavou povahu,co se opačného pohlaví týče a pořád je zamilovaná do někoho jiného.Ale i tak se to čte dobře a rozhodně se nemůžu dočkat dalšího dílu.

2 08.02.2012

Pokud je pro někoho tak normální věc jako sex oplzlá, tak věřím, že se líbit nebude:-) Mně trochu překvapila naprosto necenzurovaná forma psaní, zkrátka nešlo o žádný přeslazený románek z červené knihovničky, ale o dívku, která se vlastně nedá nazvat tím slovem na k.., protože ani to ji zdaleka nevystihuje:-) I autorka má v sobě nejspíš něco "zkaženého", když dokázala něco takového napsat :-) Každopádně je pravda, že je to docela nereálné (ne v té lacinosti dívek), ale celkově je příběh zkrátka přitažený za vlasy, navíc opravdu pochybuju, že by novináři v New Yorku neměli na práci nic jiného než rozebírat jednu promiskuitní dědičku, zkrátka hloupost. Určitě by jim to nevydrželo takhle dlouho.Autorčinou předností je právě popisování erotických záležitostí,ale jinak bych řekla,že moc psát neumí.Nijak jsem se nedokázala vcítit do postavy,nevím,jestli je opravdu tak blbá,nebo jen naivní,že se do toho nechala zatáhnout.. :) Těžko říct.Každopádně to mělo něco do sebe.

2 03.02.2012

Další skvělá knížka od Sophie Kinselly, která oproti jiným trochu ztrácí dech. Není tak špatná jako Twenties Girl, ale není ani tak dobrá jako Can you keep a secret? O něco méně vtipná, trochu občas postrádá logiku, konec je strašlivě unáhlený a odfkláknutý a především mi vadil okamžik, na který jsem se těšila celou dobu-až všichni odhalí,že Sam není hospodyně, ale právnička. Čekala jsem nějaké vyvrcholení, pořádný zásah do děje a ono nic;všichni jí odpustili jako mávnutím proutku. Navíc mi připadá, že se Sophie drží stejných povahových rysů;hlavní hrdinka je vždycky praštěná, dost sentimentální a důvěřivá, ale chytrá (přesto,že tak leckdy nepůsobí),cílevědomá a usiluje o postup ve firmě...Ale i tak jsem se bavila a celkově se mi to až na pár výhrad líbilo.Sophii si po téhle knize definitivně přidávám do oblíbených :-)

2 21.01.2012

Poslední knížka od Kinselly nebyla nic moc a tak jsem trochu zapochybovala o jejích schopnostech, ale touhle knihou si u mne napravila reputaci! :-) Lexi se probudí po autonehodě a jako poslední událost si pamatuje večer před otcovým pohřbem-brzy se však dozví, že od té doby uplynuly tři roky! Lexi si zvyká na svůj nový vzhled, manžela, který je pro ni vlastně cizí člověk, přepychový dům, malou sestřičku, která se proměnila v rebelku a nebo povýšení na ředitelku firmy. Postupně však zjišťuje, že se pod tou slupkou skrývají už ne tak pěkné věci;manžel jí nerozumí a tak mu zahýbá s jeho architektem Jonem, v práci ji všichni nenávidí včetně jejích kdysi nejlepších kamarádek-a nic není tak,jak se na první pohled zdá.. Svěží, zase vtipná jak je u Sophie zvykem a hlavně se strašně originálním námětem. Jasně, je dost předvídatelná, ale to mi nijak nevadilo. Určitě se k ní ještě v budoucnu vrátím.

2 20.01.2012

Ten [český]název zní popravdě strašně, jako by tahle knížka byla nějaká psychologická pomoc pro drbny. Obálka se mi taky vůbec nelíbí, ale na to už jsem v našich krajinách zvyklá a ani o to tolik nejde. Příběh je totiž skvělý, i když začátek trochu unylý, jinak jsem se vůbec nenudila, Emma mi byla sympatická, i když jsem nechápala její nesmyslný vztah s Connorem. Popravdě přiznávám, že jsem se musela neustále smát a je to jediná knížka za dloouhou dobu, kdy jsem si nepřála, aby už skončila-spíše naopak. Takže zasloužených 5*. Kinsella mě tím úplně nalákala na její další kousky :-)

2 17.01.2012

Dracula je alespoň pro mě taková odkládací kniha. Nemám problém přečíst třistastránkovou knihu za den a půl, někdy i méně, ale u příběhu hraběte Draculy mě zkrátka pořád něco nutilo jej odložit znovu a znovu.Nakonec jsem ji však s úlevou dočetla a musím říct, že jsem vcelku zmatená,protože jsem čekala něco o trochu lepšího.Ale přeci jen musím říct,že si to takový ohlas určitě zaslouží,jen mi občas lezly na nervy dlouhé proslovy Van Helsinga,Miny nebo dalších a to, jak na sebe byli všichni hodní a hrozně se milovali,i když se sotva znali.První část knihy,kdy je Jonathan na zámku mne zezačátku vůbec nebavila,ale ve chvíli,kdy hraběte odhalil mne to chytlo a následovalo celkem velké zklamání,když se děj přesunul do Anglie.Dopisy, které si psaly Mina s Lucy mi připadaly naprosto od věci a zrovna tak doktorovo vyprávění o svém choromyslném pacientovi,ale nakonec do sebe všechno zapadlo jako puzzle. Je to psané příjemnou formou-hned z několika pohledů různých lidí,i když to občas
bylo až moc podrobné a nudné.Zabití Draculy bylo rychlé a vcelku bez jakéhokoli napětí,ale nevadilo mi to vzhledem k tomu,že už jsem knížku chtěla mít za sebou.Dávám čtyři slabší hvězdičky.

2 04.01.2012

Druhý díl Půlnoční rasy je mnohem lepší a poutavější,než ten předchozí-což je překvapivé,stává se to málokdy.Autorka se zřejmě poučila ze svých chyb a omezila své soustředění na zbytečné detaily,i když se tu a tam i tak nudné pasáže vyskytly. Tentokrát mají Bojovníci co dočinění s šarlatem,druhem drogy,který mění jejího poživatele ve Škůdce.Ve středu dění stojí Dante,který se snaží látku zneškodnit.Při hlídce je zraněn a proto se uchýlí k nejbližší pomoci-mladé veterinářce Tess. Dante se od ní napije a až později zjišťuje,že je Vyvolená.To odhalení mi připadalo trochu trapné,prostě ""obrovská náhoda"".Ale oceňuji,že Tess byla lidštější a sympatičtější než Gabrielle z prvního dílu-zrovna tak Dante,který netrpěl edwardovským syndromem vůbec a povahou se mi zamlouval.Jasně,je to úplně stejně nalajnovaný scénář jako u prvního dílů,předvídatelné
klišé.Ale tady alespoň Tess zjistila pravdu o tom,kdo je vlastně ona a její milovaný až na konci,díky čemuž byla celá kniha napínavější.
Když se mám vrátit ke kritice,tak mě akorát rozesmívalo to neustále a všude omílané-"Odjakživa byla..jiná."To si prostě autorka mohla odpustit.Už
tu větu nemůžu ani cítit.:) Každopádně slabší čtyři hvězdy.

2 25.12.2011