Netopyr07 komentáře u knih
Nejprve jsem četla Krakauera. Je čtivý... a je to novinář, takže psát umí. Následně jsem sáhla po Výstupu... Co si člověk má myslet? Různé pohledy na jednu expedici. U Bukrejeva žádný pokus o vylíčení "senzace". Skoro mám dojem, jako kdyby Krakauerovi nepůjčil na noc plyšáka a Jon mu to vrací tím, že ho ve svém "Pekle" očernil, jak se dalo. Jo, introverti a samotáři to mívají těžké... Ať dělají svou práci poctivě, jak mohou, nedrží-li přitom ještě někoho za ručičku, někdo začne plkat. V závěru Výstupu je přepis rozhovorů na páscích. Běhá mi z toho mráz po zádech. Asi mám moc bujnou fantazii.
Předpokládám, že když je to prvotina, mohu to šlahnout jako knihu začínajícího autora. Od neteře znám komiks, toto je příběh psaný... A musím říct, že nápad zajímavý. Přirovnání ke Stínadlům taky zajímavé...
Když teď již "něco málo" vím o PTP a 50. létech 20. století, běhá mi z knihy mráz po zádech, i když to má být humoristická literatura - některé hlášky JSOU vtipné, o to nic. Koneckonců - hoši v PTP jistě hýřili humorem sobě vlastním, ale když člověk narazí na odstavec, v němž se velebí socialismus, má kopřivku...
Rozhodně nelituji, že jsem si přečetla i druhý díl :-) Vůbec se nedivím, že se spousta "nečtenářů" na tuto sérii chytí. Taky jsem "chycená" a třetí díl si také půjčím :-) Líbí se mi, že kniha má v sobě, dá se říci, výchovné prvky a může dodat -náctiletým sebevědomí.
Předem musím přiznat, že příběh se čte dobře, takřka se čte sám, dobrá oddechovka... Jenže.. co se mě týče, opravdu nezvládám PSANOU FORMU nespisovného jazyka. V psané podobě je hovorová čeština eklhaft. A některé výrazy... co je "kompl" mi došlo, ale tento neologismus mi zvýšil tlak. Doufám, že se v řeči naší mládeže neujme (parafráze z Cimrmana). Také mě dost dostalo "pot mi stíká po čele" a zdrobněliny u časového údaje "hodinka, půl hodinky, dvě hodinky..." Nicméně výzva splněna.
Tak toto mi dalo zabrat. Rowlingová ovšem umí.. tolik krásných popisů a detailů... že to zabere 700 stran, no bomba. Po lese se s tím chodit nedá :-)) Příběh zajímavý, opět samý psychouš :-)) Akorát mi nějak nedávaly souvislosti citáty u jednotlivých kapitol.
Musím se přidat - také se velmi často vracím k Barvě kouzel prostřednictvím audioknihy. Nejvíc asi "žeru" pasáž v chrámu Bel-Shamharotha, jak se hádá Hrun Barbar s Kringem :-)) Meč Kring je vážně skvělý :-))
Laďa Heryán je dobrý člověk. Je to ovšem také biblista. Když píše o nějakém příběhu (podobenství), je pro mě zcela pochopitelný. Jakmile se pustí do biblistického výkladu, jsem v loji :-) Ale i tak jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Oslovila mě (aktuálně pro tuto dobu) kapitola o modlitbě za nemocné a prosby za jejich uzdravení a "Bůh jako by neslyší…" Tak to má hodně lidí...
(SPOILER) Tak to je konec.. Tedy, to BYL konec. Že mě hned nenapadlo, že to skončí "nebem" :-)) Omlouvám se za prokecnutí. Samotný příběh je dobrý. Četl se zvláště svižně. Opičákovi nakopat a oslíkovi vytahat ušiska. Je legrační, jak podobně jako v příběhu se občas lidé chovají.
Obdivuji rodiče, kteří zvládají své autistické děti. Obdivuji každého, kdo není "vykolejený" z lidí, kteří jsou duševně postižení a dokáží s nimi jednat normálně (v přátelské, nevyděšené rovině). Tento příběh, vlastně pro děti, mi dal vhled do problémů spojených s autismem (ne, že bych se s ním nesetkala naživo).
O toxikomanech, jak dí recenze na konci knihy, spíše reportážní formou :-) Čte se dobře, nic záviděníhodného. Mentorování v léčebně mi lezlo na nervy a spíš bych řekla, že na just lidi podněcuje k tomu, aby pokračovali v "činnosti". Každopádně literatury na podobné téma, podobnou formou, není mnoho. Takže přeji všem, kdo se rozhodnou číst, dobré počtení :-/
Tak mám za sebou jednu z nejžádanějších knih posledního období. Opravdu dobře napsané a přeložené. Možnost vhlédnout do mysli zákeřnou nemocí sužovaných lidí. Závěr, z mého pohledu, dosti hektický, rychlý spád... ovšem stejný jako u nemocných rakovinou, co si budeme nalhávat. Místy pro mě katarze. Pár mých přátel zemřelo na rakovinu. Jedna z nejdrsnějších myšlenek mi přišla (parafrázuji): "Horší, než jít v šestnácti do kytek, je sledovat rodiče, jejichž dítě jde v šestnácti do kytek". Také se mi líbilo na konci, že "člověk nemůže ovlivnit to, zda mu bude někdy ublíženo, ale může si sám vybrat toho, od koho si nechá ublížit".
Musím vřele souhlasit s kolegou Totojsemja - Barva kouzel a Lehké fantastično jsou (zřejmě) nejlepší ze Zeměplochy. Dupou jim na paty Soudné sestry, ty jsou naprosto famozní. Meč Kring je můj favorit :-)) A důležitá a podstatná!!! je i práce překladatele přece!
Tohle je jedna z knih, kterým se říká "kultovní", ne? Mně se to moc líbilo, hlavně popisy vztahů mezi hlavními hrdiny. To bylo opravdu "přesné"... jako ze života. Díky bohu, že jsem to nezažila :-))
Průměrný hororik, ale já se bála skoro měsíc jít na záchod, že odtam vyleze slimák :-D
To teda byl úchvatně vykreslený příběh na depresi :-D A k tomu "podle skutečných událostí". Čteno na Čtenářskou výzvu. Díky moc za rozšíření současných literárních obzorů.
Už jsem od prvního čtení zapomněla, od kteréhože roku věku začal autor "chlastat". Takže mě to "umrtvilo" (vykrádám Kdo chytá v žitě). To vyprávění je skutečně silný příběh. Cituji: Uvědomte si prosím, že když vyprávím, jak se ze mne stal piják, nejsem ani blázen, ani slaboch... Mé tělo je silné. Obstálo tam, kde slabší lidé umírali jako mouchy. A přece to, o čem vyprávím, zasáhlo mé tělo i mě celého. Jsem skutečnost. Mé pití je rovněž skutečnost... A jak se na to dívám já, dokazuje jen sílu Démona alkoholu, brutálnost, které stále ještě dovolujeme, aby existovala, skutečnost, která je pozůstatkem dávných, šílených a krutých dob a která vymáhá vysokou daň na mládí a síle, na vznešenosti ducha, na všech nejlepších z našeho pokolení.
Vynikající, úžasná, krásná knížka! Nejradši bych ji rozdala mezi všechny své kamarády :-) Když piju čaj, tak piju čaj :-)
Zatímco v Itálii ve stejné době vyrůstají, žijí, působí a umírají SVĚTCI, v Portugalsku mezi kněžími bují neřest :-)) Tedy, ono to není k smíchu, ale to dílko je znamenité (příšerné). Zajímala by mě, po pravdě psáno, první verze, kde páter Amaro není takový zmetek... Doporučuji všem antiklerikálům, kteří jistě budou na koni. Věrným křesťanům budou vstávat vlasy na hlavě!
Bylo milé si "zopáknout" Strašidlo. Ilustrace jsou také úchvatné. Zvláště ta "zviřátka" na straně 65, ta prostě "žeru" :-))