nervy komentáře u knih
no, chtěla bych tě vidět,PMR, v takové situaci.... Vybrat lepší ze všech špatných eventualit? Asi jsi to nečetl/a moc dobře, hlavní postava tam hodně uvažuje o morálce a i se nechá do ní chytit... i když už je morálka naprosto zbytečná... představte si jen, že by u nás vypnuli elektřinu na měsíc - kam se tahle země dostane? Vážně myslíte, že nikdo nebude rabovat? a co pak uděláte? Dáte jim své zásoby a umřete hlady? Zvlášť když vůbec nevíte, jestli! ta elektřina někdy ještě půjde? Nevyberete peníze z karty (na co taky...), nenačerpáte naftu, možná ani nebudete mít pitnou vodu...že nebudete mít plyn a automatický kotel na uhlí či dříví
- to je zcela jisté... v tom je ta síla toho románu. Lidi by si měli poradit i bez toho všeho, jenže čím dál víc toho nejsou schopni... kdo z vás dnes dokáže vyrobit baterii? jakýkoliv jednoduchý stroj? papír? látku? Jsme totálně závislí... a to mi nepřijde úplně dobrý.
Malevil je utopie (ale pěkná kniha), Den trifidů vypadá až strašidelně realisticky. Tak proto pět hvězd. (pro VikyKleinik - možná líp číst, než poslouchat :) )
no to je bomba! Kolik lidí ocenilo tuhle knihu - ještě na tom nejsme tak blbě :)
...čtu si asi tak jednou za rok... krásná kniha o naději, opravdovém lidství, člověčí nezlomnosti, houževnatosti, ... nedávno jsem se dočetla, že existuje pokračování, sice už od jiného spisovatele, ale přesto bych si to ráda přečetla, neví někdo autora, název?
Tuto knihu bych si koupila leda s pořádnou dotací... :)
Štěstí, že tahle knížka mě v pubertě minula, asi bych se k ní už nevrátila - ale v současnosti mě uchvátila. Souhlasím s některými komentáři, že se knížka dá těžko interpretovat - nebo v souladu s příběhem o dveřníkovi - je tu interpretace přinejmenším několikerá, v zásadě si odporující, přitom se však nevylučující :) Napadla mě i podobnost mezi neosobností a odcizeností soudu a chováním pana K. k podřízeným, kteří taky nevědí jak se zachovat , aby byl nadřízený spokojen. Možná je to i o tom, že čím víc člověk přemýšlí, tím víc najde překážek... Nejistota, neschopnost věřit, složitost života, pravidla a pravidla, obětování téměř všeho času práci - a život samotný zůstává nenaplněn. Také korupce a přebujelá byrokracie a všehoschopní mocipáni jako by dodávaly životu tu přízračnou paralyzovanost.
Zajímavá byla také "autorem škrtnutá místa" (mám vydání z roku 1965, kde jsou na konci některé nedopsané kapitoly a místa škrtnutá autorem - proč je asi škrtl?).
Knihu jsem četla asi ve dvaceti a byla pro mě klíčová.. Dnes už to vidím jinak, také poté, co jsem se pokoušela přečíst další knihy tohoto autora. a pak znova Sophiinu volbu (mám ve slovenštině, která je podle mého přínosem). Přesto zůstává pro mě knihou, která má smysl, klade člověku otázky, které třeba nebude muset nikdy řešit, ale o to nejsou míň těžké.
Knížka, kterou bych dala jako povinnou četbu. Nejen proto, že dnes nikdo neví, co se může zítra stát, ale HLAVNĚ proto,že lidská touha přežít je obrovská a to nám jako druhu dává naději. čím jsem starší, tím častěji ji čtu. Možná jako náplast na tu beznaděj, když vidím dnešní svět.
Myslím, že vůbec nepotřebuji vysvětlení, kde a kdy se kniha odehrává - mám o tom svou představu a jestli se shoduje s představou spisovatelky, není pro mě důležité. Navíc jsou tam různé narážky (blízko budou severské státy) a dokážu si představit, že při divoké emigraci za zdroji vody se obyvatelstvo řádně promíchalo a pak mohla
vzniknout různá uskupení, které převážně ovládla armáda... Kniha je úžasně pěkně napsaná (což je jistě i velká zásluha překladatele), má podmanivou atmosféru a téma je velice aktuální (pročpak třeba Česko prodalo mnoho svých zdrojů vody francouzské Veolii?). Knížku si v knihovně určitě ponechám.
Úžasný čtení. Kvůli téhle knize jsem si koupila od Mitchella další dvě knihy.
Poslouchala jsem audioknihu (asi 25x!), navrhuji jako povinnou četbu jeho voličům... Žádné domněnky - a když tak přiznané - hlavně prostě fakta, fakta...
Knihu jsem četla asi kolem roku 1985, ještě na střední. Od té doby si ji čtu co pět let znova, protože je to velmi optimistická kniha, o vůli lidí začít znova...
Krásné balady, mimochodem, miluju zfilmovanou Kytici, naprosto jsem si nedokázala představit, jak by bylo možné něco takového zfilmovat - a povedlo se, ta děsivá mrazivá atmosféra zůstala i ve filmu, taky ta elegičnost, barevnost.
kniha, která se čte dlouho a těžce, neboť boří naše zajeté smýšlení o vědomí. Je nějaké nadvědomí? Může být vědecký výzkum v této oblasti cestou pro naši lepší budoucnost, která zachrání náš svět? Je zde i mnoho příkladů z jeho praxe, neuvěřitelných, jenže tohle není spisovatel scifi, ale erudovaný doktor, psycholog, takže otázky se množí, ale při současném stavu naší zkostnatělé vědy se podobných výzkumů dočkáme za ... dlouho.
Překrásná knížka. Dokonce i teď se k ní vracím. Pro nás trochu exotické, nicméně poutavé a krásně napsané příběhy - pověsti z daleké Indie - o Bozích vládcích i obyčejných lidech, o dobru a zlu, věrnosti, cti, velkorysosti, pomíjivosti...
Tak tohle je pohádková klasika, četla jsem ji nejen v dětství, ale i svým dětem, sice jsem už simultánně překládala pro ně neobvyklé výrazy, ale líbila se i jim.
Knihu jsem četla ještě za komančů a v té době opravdu působila jako zjevení, vždyť v té době se malinko přiznávalo, že někteří lidi něco čuchají, co jim možná způsobí divoké sny a jistojistě smrt. A teď naprosto naturalistický příběh o dívce, o její strmé cestě dolů, se všemi hnusy, co k fetu patří. Možná díky téhle knížce jsem nikdy nezkusila ani trávu.