nefernefer komentáře u knih

Krátké glosy, kterými pan Třeštík komentuje svět okolo sebe. Svůj svět. Svýma očima. Je to někdy vtipné, někdy k zamyšlení a jindy jen tak mimochodem něco prohodí. Baví mě to. A jeho zjevně také. :-) Autorů, kteří píší vtipně a zároveň je jejich humor laskavý, chytrý a často namířený proti nim samotným, zas tolik není. Nikdy jsem pana Třeštíka naživo nepotkala a nejspíš ani nepotkám, což mě docela mrzí, protože je mi moc sympatický. No, možná na nějakém dalším autorském čtení... ;-)

„Právě jsem se vrátil z autorského čtení. Vymyslel to jeden literární časopis. Řekl jsem jim ale dopředu, že nebudu číst. Nevadí, najmeme herce. Najali divadlo, najali herce, já označil pasáže. Moje snacha Radka měla před časem autorské čtení ve vlaku. Vzhledem k účasti to moje mohlo být klidně na motorce. Já bych řídil, herec by četl.“

„Když mi reklama na Fejsbuku nabízí pastely, je to něco jako dobře cílená reklama. Když mi ale už několik dní nabízí moji vlastní knížku, je to něco jako Tyvole, tak si ji kup aspoň ty.“

27 01.03.2019

Tyhle verše mě provázejí celý život. Znovu a znovu se k nim vracím. Většinou, když je mi těžko na duši. Vrátí mě do mládí. Otevřou stavidla a pustí emoce ven. A když je pak čisto a uklizeno a já jsem z toho úklidu celá unavená, pustím se do Krchovského. Ten mi vrazí pár facek a zase mě znovu postaví na nohy. :o) Tahle dvojice je pro mě nerozlučně spojená. Hrabě - Krchovský. A tak jsem byla trochu překvapená, že dnešní mladí jsou oběma těmito jmény ve valné většině naprosto nedotčeni. Proto kudy chodím, tudy šířím a vnucuji. :o) Jestli patříte mezi ty, kdo se s Hrabětem dosud nepotkali, neváhejte a jděte do toho. Je jedno, jestli vám je sedmnáct nebo padesát. Dejte mu šanci. Zaslouží si ji.

Spadl jsem ze sklály porostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít

Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr

Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty máš krev
stejné skupiny jako já

Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijdou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět že jsi přišla

Vím že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje

I tento díl je napsán tak poutavě, že jsem ho přečetla za jednu neděli. Přestože to rozhodně není žádná idylická procházka. Jak už jsem psala u prvního dílu - opravdu to není kniha pro děti. A kdo si myslí, že je, tak ji vůbec nepochopil. Příběh je sice prosycen zdánlivě pohádkovými bytostmi, ale svou krutostí se všem pohádkám vymyká a svým poselstvím také. Rozhodně by ho neměli číst ti, kdo se považují za skutečně věřící. Tato trilogie je totiž jednou velkou obžalobou církve i samotného Nejvyššího, jež nekompromisně viní z toho, že jejich jménem jsou páchána ta největší zvěrstva ve všech světech, kterých jsou miliony a které existují paralelně vedle sebe, aniž by o sobě měly tušení. V prvním díle však byla porušena hranice, která tyto světy dělila, a na mnoha místech se otevřely průchody, jimiž lze proniknout. Rovnováha byla narušena, mění se podnebí, světy jsou vystaveny přírodním katastrofám i nájezdům bytostí, které byly dosud uvězněny a nyní jsou volné. A za vším stojí boj církve proti prvotnímu hříchu.
Neskutečně propracovaná vize různých civilizací, bytostí, kultur. Velmi originální představa o Bohu a andělech. Jejich existenci, zrození. A navíc úžasně čtivě napsané. To je kombinace, která si nezaslouží méně než plný počet hvězd. Jsem napnutá k prasknutí. Pouštím se do poslední části a vůbec netuším, co si pro mě autor připravil. Doufám jen, že závěr nezklame. :o)

24 18.02.2019

Tak jsem z toho taková rozpačitá. Asi jsem četla nějakou jinou knihu než všichni ostatní, protože jinak to není možné. Z lidí z mého okolí, o kterých si myslím, že je znám relativně velmi dobře, to nesedělo ani na jednoho, a dokonce ani na mne samotnou. A to ne v nějakých detailech, ale v té zásadní a základní celkové charakteristice. Nechápu, kde je chyba a jak je možné, že ostatní komentáře píší něco úplně jiného. Je to záhada a mrzí mě to, ale já ji doporučit nemůžu.

13 08.02.2019

„Tady růžová jedna, už vás vidíme. Proč se nestáhnete?“ zeptal se Diana.
„Protože jsme pod palbou, prcino...“

Je fakt, že poslední díl už nemá takovou šťávu. První půlka mi přišla dokonce na žánr, který zastupuje, už moc na vážno. Čekala jsem pokračování bizár jízdy, ale kde nic tu nic. Ani Gerhard se moc neukázal a jen tak přicmrndával. Naštěstí se to v půlce otočilo a nabralo zase obvyklé tempo. Dokonce se na chvíli vrátilo na scénu transupíří jihoamerické komando, což mě potěšilo. Takže konec dobrý, všechno dobré. Bylo to sice slabší než jiné kulhánkoviny, žambochoviny, kotletoviny a další ujetiny, ale v rámci pokleslé brakové literatury je to stále důstojný zástupce a čtyři hvězdy si zaslouží. :o) Jenom si lámu hlavu nad tím, kdo je to vlastně zobrazený na obálkách tohoto a předchozího dílu. Kdyby někdo znal odpověď, budu ráda, když mi ji napíše. :o)

26 04.02.2019

Tahle sbírka není tak plná života, jako „Hledání modrého květu“, jako by autorce trochu docházel dech, jako by začínala být unavená. Nad milostnými básněmi (které mi jsou i v této knize nejbližší) tu převažují verše plné smutku, bolesti a životního zklamání. Přesto ale nepůsobí nijak depresivně. Stále je v nich cítit odhodlání bojovat, nezměrná chuť žít a nezlomná víra, že všechno se dá zvládnout.

Přiložil jsi mi obvaz na ránu
krev nestoupala do zmuchlaného fáče
duše krvácejí dovnitř

Bledá, ustrašená

Bylo slyšet svištění stříbrných nábojnic
v první linii zasažená
blouzním o lepším životě

Jsi lékařem mého času
dny hada s přeraženou páteří
plazícího se do prázdna jsou sečteny
Ta úleva!

13 31.01.2019

Tohle je poezie, která mě oslovuje, do které se dokážu vcítit, která rezonuje na mé frekvenci. Po přečtení prvních dvou básní jsem se zvedla a šla si nalít sklenku, abych si udělala pohodu a mohla si celou sbírku pořádně vychutnat. A když jsem knížku dočetla, první, co mě napadlo, bylo slovo „plnokrevná“. Žádné unylé, uvzdychané, trpící, rozervané verše. Ale verše plné života. Ať už je jejich ladění šťastné či ponuré, stále jsou živoucí. Jejich autorka musí být ženou, která život nepřežívá, ale žije. Žije naplno a opravdově a tu opravdovost pak promítá do svých veršů. A já jí to věřím.

“Zbožňuji vůni našich vlnících se těl
dvě srdce, běžící maratonce
tehdy cítím, že žiji
jsem tvá bohyně smyslnosti
nemyslím na věci příští
cítím se celá

Jsem kotva, ty můj přístav
rostou nám křídla
blížíme se k cíli rychlostí orla
společná slast, malá smrt, naplněná touha

Chce se mi plakat i smát
oddávám se ti celá beze zbytku
nebojím se, věřím ti
vím, že mě nezradíš
jsme jako ptáčata
co v hnízdě k sobě se choulí
chci jen s tebou dál být
ve dvou vyhneme se líp v životě bouřím„

16 24.01.2019

„To, co mě pohání, je nejasná nespokojenost sama se sebou, trýznivý neklid duše, která neví, kde a v čem spočinout, a rozpolcenost mysli, která trpíc nerozhodností blíží se k šíleným břehům snů, mizejícím v mlze zoufalství, aby se mohly znova vynořit ve slunci imaginární lásky.“

Velmi smutné čtení. Plné touhy bez naděje na její naplnění. Pochybností o smyslu vlastní existence. Tápání. Hledání životního cíle.

„Chtěla bych umět psát o životě. Co je však jediným tématem, kterým se hluboce zabývám? Směřování ke smrti, pomíjivost a láska, která toto uvědomění dělá snesitelnějším. “

Autorka svléká svou duši až na dřeň. Obdivuji její odvahu jít s kůží na trh a takhle veřejně se odhalit. Ale možná je to určitý způsob terapie a já chci věřit, že to, že dokázala pojmenovat věci pravými jmény a pravdivě vyjádřit své pocity a ze všeho se vypsat, jí pomohlo zůstat nohama na zemi a jít životem dál. Mnozí si v dobách rozjitřeného mládí prožili totéž a hledali to uzemnění, tu kotvu, která by dala jejich životu řád a hlavně smysl. Většina ji našla, když najednou zjistili, že jejich vlastní život není to nejdůležitější. Že mají pro koho žít. Že dokonce žít musejí, protože je někdo potřebuje. Z celého srdce bych autorce přála, aby tu svou kotvu našla...

„Věci nedávají smysl, člověk ztrácí půdu pod nohama, ale přesto se vždycky najde něco nebo někdo, kdo přinese slunce do deštivých dnů.“

...aby našla to, co hledá. Lásku.

„Přála bych si
potkat tě
v noci
kdekoliv
nečekaně
střetnout se
a dotknout se
tvé duše
jako noční hvězdy“

18 24.01.2019

„Sny se prý plní, když si to člověk hodně přeje. Doufám, že i ty, které odporují přírodním a všem možným zákonům a pravidlům. A vlastně proč ne? Od čeho by to jinak byly sny...“

Druhá knížka, která ke mně doputovala díky plesové tombole a která by mě asi jinak minula. Sbírka krátkých fejetonů na tři, čtyři stránky psaná lehkým perem. Svěží, vtipná i k zamyšlení. Škoda, že autorka nemá větší reklamu, zasloužila by si ji. Podle mého skromného názoru (opravdu pouze mého, někdo s ním nemusí souhlasit a má na to právo, nemám patent na rozum) jsou její knížky o dost lepší než to, co píše do nebes vynášená Radka Třeštíková, okolo které je ovšem takový mediální humbuk a reklamní masáž, že čtenář snadno podlehne klamu, že se jedná o jednu z nejlepších českých spisovatelek současnosti. Nejedná. Klára Mandausová je lepší.

21 20.01.2019

„Bylo mi čtyřicet a skoro celej život jsem byl zvyklej žít sám. Dokázal bych vůbec s někým sdílet víc než postel? Snášel by někdo mý móresy, akceptoval mý názory a rozdejchal mý zlozvyky?
Otázky zbytečný stejně jako teplý fusekle do rakve.
Barem zněla Moonlight Serenade Glenna Millera, bourbon v mý skleničce házel zlatavý odlesky a svět venku za výlohou mi byl najednou úplně u mýho ctěnýho zadku.“

Trochu mi to připomínalo Kopřivovu Rychlopalbu, ze které jsem byla nadšená. A stejně tak se mi líbilo tohle. Vlastně nemám co vytknout. Hlavní postava drsný sympaťák, známé prostředí, vtipné hlášky ve stylu Raymonda Chandlera, zápletka, co má hlavu a patu, co víc si od dobré detektivky přát.

31 19.01.2019

„Je to divné, jak si vztahy přivlastní celý život. Roztahují se v něm od puberty jako sovětská vojska ve východním bloku. Okupují. A když jsou pryč, zbude spoušť.“

Naprosto upřímně se přiznám, že kdybych tuhle knížku nevyhrála v tombole, nikdy by mě nenapadlo ji číst. Ale když už jsem si ji přinesla domů... :o) A nebylo to vůbec tak špatné. Takový Patrik Hartl v sukních. Neméně svižně a vtipně napsané, se sympatickou hlavní hrdinkou, ze života. Troufám si tvrdit, že každá vdaná žena „v nejlepších letech“, která má nějaké to dítě, se v tom na mnoha místech najde. :o) Jednohubka na jedno sobotní odpoledne na gauči. Bavilo mě to. Jako nenáročné relaxační čtení můžu s klidným svědomím doporučit.

18 19.01.2019

Úžasná kniha. Přesně jak píše tsal „próza na pokraji poezie“. Nemůžu jinak než dát plný počet. Přestože z toho, co slibovala anotace k prvnímu dílu (a o čem jsem se v něm nedozvěděla ani slovo), se ve druhém objeví pouze Felurian (žádní mohyloví králové, žádné princezny) a zbytek stále zůstává zahalen. A zatím zahalen zůstane, protože další díl pořád ještě nevyšel. Já jen doufám, že ne navždy. Ač měl ještě o nějakých třista stran oproti předchozímu navíc, tak mi tento díl přišel lepší. Neuvěřitelně mě bavil Kvothův pobyt u Ademů. Ta do detailů promyšlená jiná kultura, do detailů promyšlené jiné pojetí „civilizace“. Kdy to, co člověk považuje za slušné vychování, je považováno za naprosté barbarství a naopak. Do detailů promyšlený jiný způsob komunikace, vyjadřování emocí, život v souladu s filozofií Kethani (která mi tak trochu připomínala šibumi ze stejnojmenné knihy). A taky mi vyhovovalo, že Kvothe konečně dospěl. Přestože na nějaký posun v jeho vztahu s Dennou (která mi, stejně jako snad úplně všem, neskutečně pila krev) to žádný valný vliv nemělo. Přála bych si dočkat se pokračování, než se z mojí děravé paměti úplně všechno vytratí. :o)

26 14.01.2019

Je to opravdu moc krásná kniha. Moc krásně, poutavě napsaná. Ale to, že je hlavní hrdinkou dítě, ještě neznamená, že je to kniha pro děti. Rozhodně není. Nebo minimálně od patnácti výš. V úžasně promyšleném fantasy světě, tak podobném našemu a zároveň tak odlišném, se totiž odehrává ve své podstatě velmi krutý příběh plný politikaření a církevních čachrů. Příběh, kde jsou v honbě za mocí a slepém fanatickém církevním tažení proti prvotnímu hříchu ve jménu „dobra“ velmi rafinovaným způsobem mrzačeny a zabíjeny děti. Nejsem žádná cíťa, naopak se dost často vyžívám v knihách plných krve, ale tohle je něco jiného. Tady se sice občas objeví nějaká ta krvavá scéna, ale mnohem strašnější jsou ty, ve kterých sice neukápne ani kapka krve, ale nějaké useknuté údy jsou vedle toho jen pouhou odřeninou. Snad jsem citlivější, protože se jedná o děti. Snad proto, že jsem sama matkou, mi přišla dokonale zrůdná představa rodičů, kteří jsou schopni pro dosažení nějakých vlastních egoistických cílů obětovat svoje dítě. Je to velmi promyšlený a velmi poutavě napsaný příběh plný zajímavých postav, jako jsou medvědí kyrysníci nebo divoženky. Příběh, který vás pohltí. Ale není to kniha pro děti, protože dle mého nebudou chápat jeho podstatu. Přesto dávám čtyři hvězdy, protože už (bohužel) nejsem dítě a protože dospělým milovníkům fantasy literatury ji nemohu než doporučit.

31 10.01.2019

„‚Óóóóóóóóóóóódíííííííííííííííín!‘
Tenhle bojový pokřik už jsem dlouho neslyšel. A slyšel jsem ho zatraceně rád.“

Gerhard je můj kůň. Jednoznačně. :o) Druhý díl sviští setrvačnou silou vyvolanou prvním a tenhle Germán funguje jako akcelerátor. Akce střídá akci, hláška hlášku. Bavila jsem se, chechtala nahlas a dojímala zároveň. Kotleta se nezdá, ale v té drsné krvavé slupce je zakuklený velký romantik. A nová brazilská transsexuální upíří rodina neměla chybu. Konec je tentokrát také skvěle načasovaný, žádné rozpliznutí do ztracena, ale přerušení v tom nejlepším, takže do dalšího dílu se budu muset pustit, ať chci nebo ne. :o)

„Král Jan mi kdysi řekl: ‚Je čas milovat, čas bojovat, čas truchlit a čas utíkat. A jenom moudrý muž ví, kdy který čas nastal.‘ A já právě teď jasně věděl, že nastal čas utíkat.“

29 21.12.2018

Do téhle knížky jsem se pustila nejen na základě zdejších oslavných komentářů, ale také na základě poutavé anotace, které skutečně tleskám. Je to dokonalý reklamní trik. V prvním díle, který má úctyhodných 640 stran, se totiž téměř o ničem z toho, co anotace slibuje, nedočtete. :o) Ale kdyby se v ní psalo, že celá ta bichle je o malém klukovi, kterak se protlouká životem (něco mezi Oliverem Twistem a Harry Potterem), rozhodně by to nepůsobilo tak přitažlivě a možná bych se do ní ani nepustila, což by byla velká škoda. Je totiž opravdu moc krásná.

Bavil mě ten do nejmenších detailů propracovaný svět. Všechno je popsáno tak uvěřitelně, že vám to vůbec nepřijde jako fantasy. Od běžného života až po magii, která tady není nějaké mávání hůlkou a pronášení kouzelných formulí, ale skutečně obtížná vědecká disciplína. Směs přírodních věd a dokonalého umění ovládání vlastní mysli, které zvládnou skutečně jen vyvolení. Hlavní hrdina je abnormálně nadaný ve všech směrech. Za normálních okolností by to člověku asi za chvíli začalo jít na nervy, ale Kvothe je naštěstí dostatečně dětsky naivní, čestný, skromný, hrdý a tak dále, takže je celkem lehké mu to, jak je ve všem nejlepší, odpustit. Navíc se s ním život moc nemazlí a každou chvíli mu připraví nějakou tu horkou chvilku.

V prvním díle se tedy seznámíte s dětstvím velké legendy a tím, co předcházelo tomu, než se legendou stal. Nenechte se odradit počtem stran. Čte se to krásně hladce. A celou dobu jste prostřednictvím různých náznaků a nezodpovězených otázek udržováni v mírném napětí a zvědavosti, takže po dočtení určitě budete chtít sáhnout po druhém dílu, abyste zjistili odpovědi a konečně se dočetli něco o tom, co slibovala anotace prvního dílu. Já tedy rozhodně. :o)

29 18.12.2018

Je zbytečné se nějak rozepisovat. Komentář Metly je zcela vyčerpávající. Lépe bych to nenapsala. :-) Vánoční náladu se mi sice vyvolat nepodařilo, zato jsem se několikrát skutečně od srdce zasmála a fakt mě mrzí, že to nikdo nenatočil jako film. Takový Choking hazard po americku. :-)

„Tucker Case chtěl jít za jednoho ze sedmi trpaslíků, jenže Lena ho musela usměrnit. Vysvětlila mu, že do původní sedmičky patří třeba Šmudla, Bručoun nebo Stydlín, ale Trčel tam rozhodně není a nic na tom nezmění ani masivní vyfutrování přední strany trpasličích kalhot.“

26 15.11.2018

Vedle „Poradny šílených korektorů“ je tohle moje druhá „bible“. :o) Naprosto skvělý slovník, který mě ještě nezklamal. Kam se hrabou všichni jeho internetoví bratříčci. Tady najdete opravdu téměř všechno. Nedám na něj dopustit.

21 14.11.2018

Nejprve jsem si ji půjčila v knihovně a na základě toho si ji koupila. To je asi nejvýstižnější komentář, který k této knize můžu napsat. :o) Je přehledná, dostatečně „polopatická“ i pro úplné začátečníky a nejsou v ní žádné „odborné pindy“, kterým bych stejně nerozuměla. :o) Jako naprostý základ pro úplné nováčky doporučuji.

15 14.11.2018

Nehodlám pět ódy a tvrdit, že je to veledílo. Nezastírám, že z 80 % jsou to naprosto typická americká „moudra“ a výplňová vata, kterou tvoří „příběhy ze života“, děkovné maily od těch, kterým tato kniha „změnila život“, a podobné bláboly. Ale pokud vás to neodradí, zvládnete se nad to povznést, vytrváte a dokážete si z toho vypreparovat těch zbylých 20 %, tak budete muset přiznat, že to nebyla úplná ztráta času. Alespoň já to tak vnímám a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. Takže těch pět hvězd není za to, jak je kniha napsaná, ale za to, jaký má na své čtenáře účinek.

„Připouštím, že štěstí je částečně sebeklam. Jenže neštěstí zrovna tak.“

33 04.11.2018

Hned na úvod chci podotknout, že vůbec nerozumím tomu množství komentářů, které tuto knihu označují za humornou (anotace dokonce za komedii). Asi jsem suchar, ale mně ten humor nějak unikal. Jinak to není špatné čtení. Velmi nenáročná oddychovka s takovým tím laskavým nádechem a mírně filozofickým laděním nutícím k zamyšlení. :-) Myslím, že když nebudete mít přehnaná očekávání, tak na podzimní nevlídné večery s hrnkem horkého čaje jako stvořená. Ale pro zasmání si přečtěte raději něco jiného. :-)

25 04.11.2018