nefernefer
komentáře u knih
Šestá hlídka
Sergej Lukjaněnko
Sice mi z celé série jako nejlepší přišel druhý díl (Denní hlídka), ale na druhou stranu musím uznat, že jako celek působí všechny díly příjemně kompaktně. A tím závěrečným se je panu spisovateli povedlo celkem elegantně a bez příliš křečovitých vysvětlení propojit. Ačkoli konec není úplně absolutní a rozhodně nevylučuje pokračování, tak i kdyby už žádný další díl nepřišel, bylo by tohle důstojné zakončení. Navzdory tomu, že za Happy End ho tak úplně označit nelze. Každopádně mě to zase moc bavilo číst a o to asi jde především. :o)
Alej prokletí
Roger Zelazny
Jako nenáročná akční oddechovka to nebylo úplně špatné, i když bych uvítala trochu více děje, než že hlavní hrdina jede z bodu A do bodu B a cestou postřílí kdeco a kdekoho. Ale co mi přišlo fakt přitažené za vlasy byl ten jeho veletoč o 180° z klasického záporáka bez citu a svědomí ke klaďasovi zachraňujícímu svět, který prodělal během cesty, aniž by k tomu měl nějaký uvěřitelný důvod. Nebo možná ty poznámky o tom, že je vlastně blázen, byly míněny doslovně a já jen nepochopila, že čtu knížku o drsném schizofrenikovi. :o)
Čtvrtý hrob pod nohama
Darynda Jones
I čtvrtý díl jsem přečetla na jeden zátah a královsky se u toho bavila. Fakt mě mrzí, že další díly se zatím v češtině nechystají, je to opravdu velká škoda. Nápisy na tričku uvozující každou kapitolu i některé další Charlottiny bonmoty jsem měla chuť si zapisovat. :o)
„Když už musíš jíst banán na veřejnosti, nikdy s nikým nenavazuj oční kontakt.“ :o)
Dějiny světla
Jan Němec
Krásná kniha o krásném člověku. Nechci opakovat slova chvály, co tu už byla mnohokrát pronesena. Snad jen, že se mi dostala hluboko pod kůži a hned tak na ni nezapomenu. Asi jsem se zamilovala :o)
„Světlo je všudypřítomné a současně tak plaché, člověk si ho uvědomí, až když se něčeho dotkne. Ale to, čeho se dotkne, je okamžitě vyznamenáno, jako by na to ukázal přímo prst boží.“
Poslední hlídka
Sergej Lukjaněnko
Pokud už máte za sebou předchozí díly a líbily se vám, pak určitě doporučuju pokračovat a přečíst si i tenhle. Je stejně dobrý. A setkáte se v něm s Merlinem. :o) A abych uvedla na pravou míru komentáře pode mnou - není poslední. Ještě je Nová hlídka (už ji mám v knihovně objednanou) a letos vyšla další pod názvem Šestá hlídka. Takže tímhle to zdaleka nekončí. :o)
Druhý hrob nalevo
Darynda Jones
Tak jsem si potvrdila, že i druhý díl je stejně dobrý jako ten první. Je vtipný, má spád, nenudí. Vypadá to, že jsem asi našla další oblíbenou sérii. :o) Třetí díl už louskám a čtvrtý mám objednaný v knihovně. A pak se nejspíš zařadím do fronty fanoušků fňukajících, že další z jedenácti dílů u nás zatím nevyšly. :o(
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Jiří Hájíček píše neuvěřitelně uvěřitelně. Všechno, co popisuje, vidíte před sebou, slyšíte, cítíte. Letní žár i pach tlejícího listí na podzim, dokonce i tu úpornou neustávající bolest hlavy z nevyspání. A jeho hrdinové jsou mi blízcí. Snad proto, že jsou přibližně stejně staří jako já. Jejich starosti, pochyby, hledání, krize středního věku − to všechno důvěrně znám :o) Jako bych je všechny tak trochu znala, jako bychom spolu chodili do školy nebo se občas potkávali někde na ulici :o) Nedokážu posoudit, do jaké míry působí jeho knížky stejně i na mladší čtenáře, ale pro „Husákovy děti“ jsou návratem do dětství, zrcadlem jejich vlastních životů.
První hrob napravo
Darynda Jones
Zase jedna z knížek, na kterou jsem se vždycky těšila a přečetla ji na tři zátahy, i když není zrovna nejtenčí. Není to žádná detektivka. Je to plnohodnotná duchařská fantasy, jejíž hlavní hrdinkou je Phil Marlowe v sukni, a to se vším všudy včetně těch jeho sarkastických hlášek, přitažlivého vzhledu i talentu pro maléry, které končí nakládačkou :o) Navíc je to všechno příjemně okořeněné lehkou dávkou erotiky a tajemna. Takže v kategorii odpočinkového čtení za mě plný počet. Rozhodně jdu do dalšího dílu, protože musím zjistit, jestli bude stejně dobrý jako ten první :o)
Osm smrtelnic posedlých
Tennessee Williams (p)
Výborné povídky, které si možná časem, až už si z nich zase nebudu nic pamatovat :o), klidně ráda přečtu znovu. Sarkasticky vtipné psaní o věcech, které vlastně vůbec veselé nejsou. Stáří je prostě hnusné. A kdo tvrdí něco jiného, tak si lže do kapsy.
„Pokud nedovedete šeptat, je moudré křičet. Je lepší, když se vám život rozbije a znesvětí, ale hlavně když jej pořád ještě svíráte v rukou, než když o něj přijdete vůbec.“
Stručná historie času
Stephen W. Hawking (p)
Opravdu výjimečná kniha, když i mně dokázala vysvětlit tajemství černých děr tak, že jsem to pochopila :o) Neříkám, že jsem rozuměla všemu (upřímně jsem to ani nečekala), třeba kvantová fyzika je pro mě stále španělskou vesnicí, ale spousta věcí, které pro mě byly dosud velkou neznámou, už je mi mnohem jasnější. A občas jsem se i zasmála, což jsem u podobné knihy vážně nečekala a bylo to pro mě příjemným překvapením. Trochu mě však rušily poznámky pod čarou, ve kterých si překladatel masíroval ego a měl potřebu autorovi jeho zjednodušenou verzi doplňovat "odbornými pindy". Kouzlo této knihy spočívá právě v tom, jak se pan Hawking dokázal oprostit od veškerých učených výkladů a vysvětlit ty nejsložitější věci tím nejjednodušším způsobem, a podle mého názoru nikdo (ani překladatel) nemá právo mu to kazit. Pokud má překladatel nutkání, ať se realizuje ve své vlastní knize. Naštěstí se dají poznámky pod čarou ignorovat :o) Jinak je to fakt skvělá knížka, kterou vřele doporučuji všem zvídavcům, co se zajímají o vesmír.
Esoterické Čechy, Morava a Slezsko I.
Jiří Kuchař
Moc zajímavé čtení, ze kterého zjistíte, že 90 % těch nejznámějších osobností, které tvořily historii, byli rosekruciáni nebo zednáři. To jste věděli, že Jan Amos Komenský, byl označován nejen za "Učitele národů", ale rovněž za "Jana Křtitele svobodného zednářství", a že byl hlavním podporovatelem bratrstva Růže a Kříže v Čechách? A že "badatelé se dnes přiklánějí k názoru, že konstituované svobodné zednářství [...] vyrostlo právě z idejí Jana Amose Komenského"? Tenhle díl je zajímavý hlavně pro Pražáky. Dozví se z něj o svém městě spoustu zajímavých věcí, o kterých neměli ani tušení. Doporučuji si ho přibalit do tašky při nedělní procházce, která tak získá úplně jiné dimenze. :o)
Persepolis 1
Marjane Satrapi
Moc pěkné. Odteď se budu na emigranty z islámských zemí dívat trochu jinak. Nedokážu si představit, že by moje děti vyrůstaly v něčem podobném. To si člověk uvědomí, jaký má vlastně luxusní život. A nejhorší je, že všechno, o čem se tam píše, je pravda. Moc poučné čtení, které vůbec není suchopárné a nezáživné. Naopak, ani na pozadí té hrůzy, kterou popisuje, neztrácí humor. Opravdu moc doporučuji.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Protože to bylo moje první seznámení s panem Hájíčkem, tak jsem si pro začátek vybrala tu nejtenčí z jeho knížek, abych se v případě, že bychom si s autorem nesedli, netrápila moc dlouho :o) Ale moje obezřetnost byla naprosto zbytečná. Tak pěkně napsanou knížku je radost číst. Všechno je plastické, hmatatelné a tak skutečné, jako byste tam byli. Úplně cítíte to letní vedro i zatuchlost archivní studovny a slyšíte šustění uschlé trávy na hřbitově. Příběhy staré desítky let se mísí se současností a nic není promlčeno, zapomenuto. Život na vesnici přes všechen pokrok moderní společnosti stále zůstává v mnohém zakonzervovaný a uzavřený v předsudcích. Stejně jako kdysi ani dnes se "náplavám" nic neodpouští. A zároveň nic není černobílé, každá mince má dvě strany. Ne každý je natolik silný, aby ho křivdy na něm páchané nezlomily a nedonutily nenávidět. Většina lidí je slabá a podlehne závisti, zatrpklosti a zlobě, která je věčná obzvlášť na vesnici, kde si všichni vidí vzájemně do talíře. Pojem "vina" je tu velmi relativní a záleží na úhlu, ze kterého se díváte. Nečekaný zvrat v závěru knihy je možná překvapivý, ale názorně ukazuje, že spousta lidí se ani po tolika letech nebyla schopna se stíny minulosti vyrovnat. Těžko je soudit.
Šitíčko
Marjane Satrapi
I pro mě byla tahle knížka prvním setkáním s Marjane Satrapi. Za půl hodiny jsem měla přečteno a na tváři mi zůstal lehký pobavený úsměv. Svět muslimských žen pro mě byl vždycky něčím strašně vzdáleným a většinou dostupných informací někdy až téměř démonizovaným. Proto jsem autorce vděčná za příjemné a vlastně i uklidňující zjištění, že ženy jsou si podobné, ať žijí kdekoli :o) Určitě si v knihovně objednám i další její knížky :o)
IMAGO. Ty trubko!
Hana Lundiaková
Je mi líto, ale ke zdejším oslavným komentářům se nepřipojím. Narodila jsem se ve stejné době ve stejném kraji, tak by mi to téma asi mělo být blízké a možná by i bylo. Ale než jsem se prodrala skrz nános „květnatého a krásného jazyka“ k samotnému příběhu, tak jsem byla tak vyčerpaná, že už jsem ho vlastně ani nevnímala. Že má autorka nesporně talent na neotřelá slovní spojení a originální jazykové cítění, o tom žádná. Ale kdyby trochu ubrala na slovním exhibicionismu, tak by to knížce jen prospělo a touha po originalitě na úkor srozumitelnosti a čtivosti by z každého řádku netrčela tak okatě.
Denní hlídka
Sergej Lukjaněnko
Druhý díl série je za mnou a musím říct, že se mi možná líbil i trochu víc než ten první. Pěkně navazoval a já jsem měla pocit, že už vstupuju do známého prostředí. Tentokrát neměla kniha jen jednoho hlavního hrdinu, ale většinu zúčastněných už jsem znala a najednou jsem je viděla v úplně jiném světle. Ještě výrazněji se ukázalo, že nic není černobílé. Že i Světlí jsou schopni pěkných intrik a Temní dokážou milovat až za hrob. No a to, že se poslední třetina odehrává v Praze, byl moc příjemný bonus :o)
„Je třeba prožít jeden plnohodnotný lidský život, tak do osmdesáti nebo do sta let, ztratit nějaké příbuzné a blízké, myslím lidi, zjistit, jak směšní jsou politici, co budují tisícileté říše, nebo filosofové, vymýšlející věčné pravdy pro jednu až dvě generace... a teprve pak se z tebe stane Jiný. Kdežto dokud žiješ svůj první, obyčejný lidský život, zůstáváš člověkem. I když třeba umíš chodit do šera, pronášet zaklínadla a prohlížet pravděpodobnostní linie...“
Koho vypijou lišky
Lidmila Kábrtová
Líbil se mi název a celkem vtipná mi přišla i forma. Ale to je asi tak všechno. Příběh vlastně ani žádným příběhem není. Smysl vsuvek sestavených z titulků vypsaných z Rudého práva jsem nepochopila. Domácí násilí je domácí násilí a dítě ho bude prožívat úplně stejně nezávisle na tom, v jakém režimu se narodilo. Občas jsem měla pocit, že ty zmínky o bývalém režimu jsou tam jen proto, že je to teď zrovna celkem v kurzu. Žádný jiný smysl totiž neměly. Za mě promrhaná příležitost. Myslím, že nápad na krátké komentáře o padesáti slovech je výborný. Bohužel ho autorka nedokázala využít.
Deštivý den
Jiří Kostka
Jako spousta jiných, i já jsem si přečetla knihu na základě autorova emailu, ve kterém nabízel nezištné zaslání výtisku své knihy, aby se dle jeho vlastních slov kniha "rychle dostala ke čtenářům". Nabídku jsem sice nevyužila, ale zvědavost mi nedala a půjčila jsem si ji v knihovně. A rozhodně nelituji. Do poloviny knihy jsem měla pocit, že je to pěkně a čtivě napsaná harlekýnka z českého prostředí, včetně úžasného, krásného, statečného a zároveň empatického a citlivého prince, který svou láskou zachrání zakletou princeznu. Ale pak se to najednou nečekaně zvrtlo a kniha dostala úplně jiný nádech. Oceňuji otevřený konec a absenci moralizování. Nejsem si jistá, jak bych se v podobné situaci zachovala já. Dokud člověk něco takového nezažije na vlastní kůži, prostě to vědět nemůže. Milovníkům milostných příběhů, které mají duši, s klidným svědomím doporučuji.
Flaubertův papoušek
Julian Barnes
" V knihách je člověku všechno vysvětleno, v životě nikoli. Vůbec se nedivím, že někdo dává přednost knihám. Knihy dodávají životu smysl."
Nebe nad Darjeelingem
Nicole C. Vosseler
Klasický "velký" milostný román. Příběh osudové lásky. Téměř jako Jana Eyrová :o) Divím se, že to ještě není zfilmované. Je tam všechno - spalující láska, mrazivá nenávist, hluboké přátelství i děsivé tajemství minulosti. To by byl trhák :o) Všem milovníkům dobrého černého čaje a skutečné romantiky mohu jen doporučit.