IMAGO. Ty trubko!

05.10.2022

STRASNY, NEDOČTENO

07.06.2020

Kniha je hodně zajímavá svým originálním jazykem. Některé obraty jsou fakt skvělé. Vypráví o Houžvičce a jejich kamarádkách a přátelích od 80 let, přes devadesátky až do současnosti. Vyprávění je často přerušováno lyrickými těžko srozumitelnými pasážemi. Chvíli jsem byl úplně nadšený a chvíle ne. Je to trochu nevyrovnaná kniha, proto srážím bod. Mám ale docela chuť se ke knize vrátit.

09.11.2017

Já nevím. V postavách se topím. Připadá mi to jako obraz od Hieronyma Bosche, přičemž jenom sám autor byl sto pochopit sám sebe. A nebo možná ne....
Autorce dávám jednu hvězdu za pokus...

14.03.2017

Je mi líto, ale ke zdejším oslavným komentářům se nepřipojím. Narodila jsem se ve stejné době ve stejném kraji, tak by mi to téma asi mělo být blízké a možná by i bylo. Ale než jsem se prodrala skrz nános „květnatého a krásného jazyka“ k samotnému příběhu, tak jsem byla tak vyčerpaná, že už jsem ho vlastně ani nevnímala. Že má autorka nesporně talent na neotřelá slovní spojení a originální jazykové cítění, o tom žádná. Ale kdyby trochu ubrala na slovním exhibicionismu, tak by to knížce jen prospělo a touha po originalitě na úkor srozumitelnosti a čtivosti by z každého řádku netrčela tak okatě.

10.09.2015

Začetla jsem se do knihy... normalizační Sudety... Řekla jsem si: kde je ten existencionální román o současné společnosti, o kterém si píše na obálce? Ale řekla jsem si, že i na to snad dojde. A opravdu došlo.
Román je opravdu skvělý, nemohla jsem se od něj odtrhnout. Jen lyrické pasáže, které naprosto nesouvisely s okolním dějem, mě poněkud rušily. A možná i množství postav, které se objevily, pak zmizely, a když jsem na ně už pomalu zapomněla, opět se objevily. Kdyby aspoň neměly občas tak podobná jména... (nebo jsem jediná, kdo si neustále pletl Lakmé a Lonvé?)

Husákovy děti by měly zpozornět, alespoň nahlédnout a zamyslet se...netýká se to i mě? Kdo si zvykne v knize na dlouhá souvětí, bude moci objevit zajímavý příběh o Houžvině, která je popsána neuvěřitelným množstvím slov. Tato kniha byla nominována na cenu Magnesia litera za prózu.Mně se kniha moc líbila, ale nesmí Vás u ní nikdo rušit, ani děti, ani hudba..tiše.

31.05.2015

Dospívala jsem ve stejné době jako Houžvička (a autorka) a ta atmosféra se fakt povedla. I když tolik odvahy a divokosti jsem v sobě nikdy nenašla. Nádherný jazyk, plný metafor a nezvykle užitých i zcela nových slov mě pohltil. Jen ty vsuvky mimo děj už na mne byly moc, bez nich by se kniha obešla. Z popisu naší konzumní elektronické společnosti jde doslova hrůza. A v závěru kontrast mezi výhrůžkou zosobněnou černými labutěmi a poklidnou rodinou idylkou. Doufám, že ještě umíme vypnout touch-rakvičku a pokecat u kafe a ne na ksichtovníku.