namornice komentáře u knih
"Každá kniha si najde svého čtenáře. A každý čtenář svou knihu"
Právě čtu Čtenáře z Broken Wheel a jaký tohle je hezký čtení! Knihy o knihách mě dost baví. Zatím jsem tak v polovině, ale hlavní hrdinka Sara - trochu introvertní a malinko asociální - je mi dost sympatická a hned bych s ní zašla na kafe a pokec o knížkách. Její originálni řazení knih do kategorií mě dost pobavilo ( SEX, NÁSILÍ A ZBRANĚ, PŘÍJEMNÁ LITERATURA PRO ŽENY , PRO PÁTEČNÍ VEČERY A LÍNÉ NEDĚLE V POSTELI - jaký originální kategorie :-) - A já si pořád lámu hlavu nad tím, jak řadit knížky do polic.)
Ostatní postavy se během děje postupně odhalují, zápletka je docela jednoduchá a nejspíš směřuje k trochu předvídatelnému konci, nicméně je to opravdu pohodové čtení. Líbit se bude asi spíš knihomolům - díky spoustě odkazů na další knižní poklady mi kapitolu po kapitole závratně vzrůstá spotřeba lepítek.
Takže Joona Lina podruhé. Z prvního dílu jsem tak nadšená nebyla a docela dlouho jsem odkládala ten další. Naštěstí kniha je velice čtivá nejenom kvůli krátkým kapitolám, ale i děj má spád a líbila se mi víc než Hypnotizer. Zajímavá je i námětem. Děj má spád až na pasáž s bývalým hercem / moderátorem, která mi připadla trochu směšná a přehnaná je příběh dobře napsaný a napínavý až do konce. A po poslední stránce je samozřejmě jasný že musím číst dál.
Agátha Christie jako archeoložka. Velice zajímavá kniha nesmírně poutavě napsaná.
Vzpomínky na několik let strávených se svým manželem, archeologem Maxem Mallowanem, při vykopávkách v Sýrii během 30.let 20 století. Atmosféra doby z knihy sálá s každou kapitolou a každým dalším dobrodružstvím nebo zážitkem, který Agatha popisuje. Píše především o jejich každodenním životě a o lidech, se kterými svůj život sdíleli – o členech expedice, personálu domácnosti, dělnících a místním obyvatelstvu. Život královny detektivek byl nesmírně zajímavý a ona sama byla člověkem neobyčejně pozoruhodným. Přednes Martiny Hudečkové se velice povedl. Určitě doporučuji.
Mám ráda detektivky nebo thrillery, které se odehrávají na turisticky zajímavých lokacích. Do Bretaně se jednou taky chystám podívat a tak mě tato detektivka zlákala. Bylo to moje první setkání s autorem a i když ze začátku jsem si myslela, že jsem sáhla vedle, po pomalejším začátku mě postavy i děj vtáhly. Moc se mi líbily i popisy krajiny a přestože komisař Dupin mi nepřišel zkraje zrovna jako sympaťák, postupně jsem si na něj zvykla. Bavilo mě i prostředí výtvarného umění a historické souvislosti s dějinami francouzského malířství a odkazy na Gauguina.
Na rozdíl od temných a nervydrásajícich severských krimi, byla tato spíš poklidná, pomalu plynoucí detektivka z ospalého městečka na Bretaňském pobřeží. Také vcelku slušně interpretována.
Pěkné ilustrace, ale příběh celkem o ničem. Chtěla jsme koupit neteři, ale přečetla jsme to celé už v knihkupectví - no aspoň do té ČV se to hodilo.
Další klasický Rollins s dalším akčním, konspiracemi nabitým thrillerem. Hoši ze Sigmy opět zachraňují, co se dá. Od chorvatských jeskyní až po pravěké chodby v Ekvádoru už zase zachraňují svět. Všechny knihy Sigma Force jsou takovou pohádkou pro dospělé, ale u tohoto druhu literatury je to OK a pro pobavení a odreagování za mě v pořádku. Líbilo se mi, že víc prostoru dostal Kowalski, ale ten konec, ten mě teda nepotěšil.
Moc hezky udělaná kuchařka, skvělé recepty, které jsou nutričně vyvážené a jednoduché na přípravu. Krásně nafoceno. Používám často a vaření obědů do práce jde s knihou pěkně od ruky.
Klasika v žánru knih o seberozvoji.
Je to kniha ke které je nutno se opakovaně vracet. Je podaná velmi dobrou formou a doplněna o spoustu příkladů jednání s lidmi. Poslech byl velice příjemný, pan Schwartz nabízí velice poutavý přednes.
Rok jsem začala hezky zvesela.
Humorná jednohubka plná fejetonů na jedno odpoledne mě pobavila.
Uff, tohle byla fuška to doposlouchat do konce. Líbilo se mi prostředí knižního průmyslu, ale děj se tak nějak táhl, hlavně druhá polovina. I když byla kniha velmi dobře načtená Alešem Procházkou, tak mi trvalo hrozně dlouho se dobrat konce a mezitím jsem přečetla jiné tři knihy. Prostě mi to nějak nesedlo. Jiné autorovy knihy si jistě přečtu a ještě mu dám druhou šanci, ale hned tak to nebude.
I když ne jako delegátka, tak v cestovním ruchu pracuji také a tak jsem se na čtení těšila. Nemůžu říct, že bych byla knihou úplně nadšená, ale celkem jsem se bavila.
Vedle klasičtějších destinací jako Itálie nebo Řecko se autorka věnuje i - aspoň pro mě zajímavějším končinám - jako je například exotická Kuba, historie Panamského průplavu nebo poměrům ve Venezuele. Kniha neobsahuje ani tak pikantni historky z navštívených lokalit, spíš mi místy připomínala úvod do kurzu delegatury.
Zčásti cestopis a cestovní deník a zčásti kuchařka. Styl vyprávění je typicky Halinovský. Většinu popisovaných míst jsem sama navštívila, tak bylo dobré srovnávjt jiné pohledy na stejné místo. Vcelku zábavné čtení.
"Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku ..." pokaždé když si pustíme tuhle skvělou audioknihu!
Úžasně roztomilá a skvěle namluvená Václavem Vydrou i dalšími herci jako Josefem Dvořákem nebo Aťkou Janouškovou. Milé příběhy dvou čmeláků a jejich kamarádů z louky. Skvělé jsou i všechny písničky, které si spolu s neteřemi pobrukujem celé dny. Pro ně nové pohádky, pro mě návrat do dětství. Víc takových knih!
Je to kniha, při jejimž čtení (poslechu) je třeba hodně soustředění. Zabývá se základními principy budhismu, je však podaná trochu strohou formou a tak se mi občas zdál poslech zdlouhavý. Interpretace Pavla Soukupa je velmi povedená, bohužel i přesto je kniha dost těžko stravitelná.
Tahle Coleova retro detektivka nebyla špatná. Námět měla teda určitně zajímavý, ale tak nějak to nedosáhlo úrovně předešlé série.
Bylo to trochu jako turistická příručka webu Kudy z nudy, ale čtení mě bavilo. Asi spíš právě ty cestovatelskě části, ty z osobního života mi tak zábavné nepřipadaly. Suma sumárum taková oddechovka na víkend..
Pokračování této vskutku nejunikátnější fantasy série, kterou jsem kdy četla, je stejně úžasné jako její první díl.
Zatímco v Cestě do Babylonu jsme v každém patře Věže potkali novou postavu, v Záhadě Sfingy se až tolik nových postav nevyskytuje. Zato se víc rozvíjí přátelství a vztahy mezi hlavními postavami. Senlinovi souputníci dostávají více prostoru a stávají se tak v podstatě také hlavními postavami. Všechny z nich zde Josiah Bancroft skvěle rozvinul, hlavně Edith jsem si oblíbila ještě víc než v první knize. Taky míra autorovy fantazie, představivosti a humoru je úžasná a kniha se čte skoro sama. Dějově se nám to taky docela hezky zamotalo, takže je na co se těšit dál. Tak doufám, že vydání dalšího dílu snad nepotrvá dlouho, protože už teď jsem natěšená.
Ano, je to prostě vycpávkový druhý díl. Chyběla tomu ta atmosféra prvního dílu.
Zajímá mě jak to celé dopadne, takže do třetího dílu se pustím, jen doufám, že bude o dost lepší.
Tak jsem se taky konečně dostala i k tomuto dílku a pustila se do četby. Čtení jsem si užila i když malé výhrady bych měla. Celkově jsem čekala jsem trochu větší pecku.
Dobu jsem si nějak nedokázala zařadit,
ale kniha je velmi čtivá a vlastně i dost zábavná. První třetina trochu pomalá, ale od poloviny už děj docela odsýpal. Svět magie a čarodějnictví je tak trochu upozaděn a hlavním tématem je romantická linka. Postavy mě docela bavily a sarkastický humor sedl- i když těch vulgarismů bylo někdy dost. Suma sumárum jsem si
Holubici a Hada užila a dám se i do druhého dílu.
Jo, a tak jako se Kritik nedal číst bez láhve vína tak se H&H nedá číst bez skořicových šneků.