mynamail komentáře u knih

Zvláštní je, jak člověk vnímá tyto příběhy. Jak mu změní pohled na svět. Jak vždy začnu přemýšlet a ptát se - PROČ?
Nedávno jsem Osvětim a Březinku navštívila. O to více jsem se vcítila do pocitů fotografa. Přesně jsem věděla, o co jde, když popisuje blok 11. Jak vypadalo místo pro selekci. Kudy kráčeli stále ještě s nadějí ženy, děti, muži...
Svědectví této knihy je varováním. Není čtenáři vnucován názor. Nevyžaduje hodnocení. Je popisem holých skutečností. Nezapomeňme....

7 18.05.2018

Vilu na Sadové jsem četla až po přečtení Anděla smrti. Obě knížky s emi líbily, možná i proto, že Ostrava je i moje město. Reálie mi byly tak blízké. Vilu na Sadové jsem si samozřejmě šla okouknout. Všem místním doporučuji. Z toho starého zanedbaného domu dýchá tajemno, fantazie začne běžet na plné obrátky. Jak to asi vypadá uvnitř doopravdy?
Jak píší i ostatní - pasáže v knize věnované minulosti jsem četla jedním dechem (možná i proto, že léta válečná jsou jedním z mála historických témat, která mě vždy plně pohltí).
Ale současná linie příběhu mi připadla už hodně, ale opravdu hodně přitažená za vlasy. Bo je asi Terminátor a Spiderman v jednom. Nezničitelná. A všichni ostatní jsou jen upatlaní pitomci, co si hrají na hrdiny. Autorova fantazie pracovala skutečně na plné obrátky a své fantazii ne že povolil uzdu, ale zcela ji odhodil. Takže někdy jsem si musela klepat na čelo, že to snad ani nemohl myslet vážně, dělat z čtenáře takového naivku?
Přesto ale knihu chválím za její čtivost,za místo, kam je příběh zasazen. Bo to bylo fakt fajne čtení.

4 14.05.2018

No teda! Dost dobrý! Jednoduché - a tím nemyslím plýtké, a přitom napínavé. Překvapivé zápletky. Drobnosti, které jsou významné.
Emma i Jane a koneckonců i majitel toho chytrého (vychytralého?...) domu mi byli v podstatě sympatičtí, každého jsem v určitém směru i chápala.
Fakt jsem dokázala číst dlouho do noci, protože PROSTĚ POTŘEBUJI VĚDĚT jak to dopadne!

4 12.04.2018

Překombinované.
1.třetina knihy - nuda. Čtu dál, třeba se to nějak vyvrbí.
2.třetina - ha! Možná to bude dobré! Čtu dychtivěji.
3.třetina - no to snad ne! Ztrácím se v tom... Kdo že je čí syn? Čí je koho matka? A pravá?

05.04.2018

Vážení.

Jsem teprve v půlce knihy, ale už teď mám jasno. Jsem tak trochu "ostravak", takže pro mě je tohle čtení potěšení. Po pár kapitolách už jsem si vzala ke čtení noťas a vyhledávala ulice, které neznám, pátrala po skutečných osobách z příběhů, zjišťovala, zda jsou to fakta či fikce. Ostravská mluva mi nevadila, i když sama ji nepoužívám. Byla roztomilá a pro ty, kdo nejsou místního dialektu znalí, jen drobnou informaci - to, co jste si v knížce přečetli, ta slova, ty výrazy, to krásné "mi" namísto "mně", to vůbec není přitažené za vlasy. Takhle občas promluví i dámy z vyších vrstev... :-)

Hrůznost, se kterou jsem se zatím v první části setkala, je bohužel také realita. Doufám, že ne častá, ale vyskytující se. Tak proč před ní zavírat dveře? Mráz mi běhal po zádech. Na jedné straně milí lidé, kteří mají druhou tvář? Jak pak komukoliv věřit? Nevěřit nikomu? A nebo si myslet, že pokladní v samoobsluze se něco takového nemůže stát? Že se s nikým takovým nemůže potkat spořádaný podnikový právník? Profese jen uvádím jako příklad, s knihou nemají nic společného...

Ale je fakt, že přátelství Bo a Řídi, takový úzký vztah a skutečně na rovině přátelství, je záviděníhodný. Až neuvěřitelný.

Možná mě to příliš dostalo. Těším se (no, těším asi není to správné slovo vzhledem k povaze příběhu), jak to dopadne. Hvězdy možná ve finále upravím, zatím jasné 4!

6 05.03.2018

Strašně jsem se na knihu těšila. Témata tohoto typu mě baví.
Jenže: pořád se přeskakovalo z místa na místo. Jedna stránka o tom a další o úplně něčem jiném. Ztrácela jsem souvislosti, pletlo se mi jedno s druhým, mívala jsem v tom chaos. Nedokázala jsem vnímat osobní osudy některých postav.
Dočetla jsem jenom proto, že jsem dočíst chtěla.
A přitom to bylo téma, které se dalo tak krásně uchopit. Abychom si oprvadu uvědomili, co se stane, když vypadne proud. Že to není jen o tom, že po otočení vypínačem se nic neděje, že si neuvařím čaj, nenaberu benzín do auta, bude mi zima... Důsledky by byly v širokém rozměru a některé si ani nedokážeme představit (pasáž, která mi utkvěla v paměti - ubohé krávy, které pojdou v hrozných bolestech, protože bez elektřiny nebude fungovat dojící zařízení a manuálně to nikdo nestihne...).

7 22.02.2018

Mně se četlo dobře. Ze začátku úplné nadšení, pak chvilkama nuda, ale pak jsem byla opět vtažena do děje a byla jsem zvědavá, co se z toho vyklube, jestli bude nějaká nečekaná změna, jiný pachatel, jiný vrah...
Vulgarismy mi nevadily, k příběhu jaksi patřily. Celkem jsem si Maju živě představovala.
Akorát konec mi připadal takový nedodělaný. Verdikt. Tečka. Nic. Čekala jsem možná nějaký "rozbor", analýzu" rozsudku? Možná.

1 30.01.2018

Literárně asi žádná umělecká pecka, takový normál, jakých je spousta. Ale kniha je napsána čtivě, celkem má spád, nenudila jsem se. Kniha do vlaku jako dělaná, nic náročného. Napínavé, celkem slušně zamotané, proto dávám 4 hvězdy. Poslední stránky a události na nich popsané ale dle mého názoru byly zcela zbytečné. Bylo to "navíc", ale přitom o ničem.... Spíše to ovšem můj dojem z knihy pokazilo.

1 29.01.2018

Kniha napsána přívětivým stylem, ačkoliv popisuje těžké osudy. Jizvy, které ani čas nezacelí. Rány, které se nikdy nezahojí. Tělo odejde, ale duše zůstává. A s ní vzpomínky, výčitky, bolesti. Smekám před Hanou.
Líbilo se mi zpracování a - ano - u posledních stránek jsem plakala a plakala a plakala...

8 17.01.2018

Bohužel - nic pro mě....

1 11.01.2018

Ten človíček se neustále usmívá!!! To je tak inspirující...
Všechno, co se v knížce píše, mám pocit, že všichní víme! jenom se podle toho ne vždy chováme. Neprožíváme. Nemluvíme. Nedáváme. A vymlouváme se, že na to nemáme čas...
Takže stačí se jen na chvíli zastavit... Zvlášť teď v tomto předvánočním čase.
Knížka se mi četla dobře. Navíc jsem nedávno byla na autorově talk show, takže si slova spojuji i s jeho - nazvěme to "atypickou" - polsko českou verzí mluveného projevu.
Obojí - kniha i živé vystoupení - stojí za to. A je plné hlubokých a přitom tak jednoduchých myšlenek.
A to prosím nejsem věřící!

8 08.12.2017

Jestli jsem se u toho měla smát, tak teda bohužel. Jestli měly ty "srandovní" příběhy vyloudit alespoň úsměv, tak nic...
Mně to prostě humorné vůbec nepřišlo. Mám dvě děti, každé z jiného těsta, ale žádné z nich mi popisované "vtípky či naschvály" nedělalo.
Knížku četla i dcera (12 let). Její hodnocení: nuda....

4 08.12.2017

Ze začátku jsem se dost ztrácela v množství postav, kdo je kdo, celkem se mi pletli všichni dohromady. Líbil se mi přechod mezi podkapitolama, kdy jako by navazoval popisem nebo dialogem na předchozí, ale záhy jsem zjistila, že šlo o úplně jinou situaci a jiné postavy. To bylo zajímavé.
Jinak samozřejmě napínavé, jak už bylo níže zmíněno - úchylné, ale výborné. Fakt jsem netušila, kdo je ten hajzlík a kdo klaďák.

4 29.11.2017

Tak tohle bylo v ý b o r n é počteníčko. Napínavé. Posledních asi sto stran jsem četla nepřetržitě, bez dechu a bez spánku, prostě dokud jsem nevěděla, jak to dopadne.
První odhalení "pachatele" jsem si říkala: No konečně jste na to přišli, vždyť to bylo jasné! Ups - a pak náhle zvrat.
Když byla nakonec zrůda odhalena, tak jsem listovala zpět a hledala pasáže, z kterých se dalo odhadnout, že to je ON.
A bonus navíc: ten Joseph O’Loughlin byl táááááák sympatický :-)

3 25.10.2017

Když pominu skutečnost, že se mi poněkud pletly rodinné vazby kdo je čí snacha, zeť, milenec, tchýně... tak jsem se nechala do děje celkem slušně zatáhnout. Ha: a celkem brzy jsem tušila, odkud vítr vane.
Ale hluboký dojem na mě knížka nezanechala. Prostě jsem ji přečetla, z části i dychtivě, a dočetla.

18.10.2017

Vášní protknuté pátrání....
Pokud na základě této věty z textu o knížce čekáte příběh s milostnou zápletkou, tak se nedočkáte. A že by se Nayir a Katyia nějak zvlášť sblížili se mi taky nezdálo. prostě jen spolubřešili případ.
Moje očekávání to naštěstí nebylo, takže jsem se do příběhu ponořila a hltala jsem stránky jednu za druhou.
Detektivka zasazená do Saudské Arábie.
Ale hlavně - přiblíží život žen i mužů, kteří jsou islámu oddáni. Respektují a dodržují pravida a zásady. Jak obtížné je ovšem pro muže spolupracovat s ženou, jak obtížné je pro ženu prosadit svá podezření.
Komické - i když vím, že skutečné - mi přišlo, že ženy zahalené do burky se vlastně ani vzájemně nepoznávají! Při příchodu jedné do obýváku, kde prožívají celý svůj život, se musí dotazovat, kdo přišel...
A přesto (nebo právě proto) i zde dochází k závisti, touhám, intrikám...
Nuž, přečtěte si. Udělejte si svůj názor. Nudit se nebudete.

1 26.09.2017

Nejprve jsem knihu přečetla a až poté jsem se podívala, jaké je její hodnocení. 59% mě překvapilo - přece to nebyla až taková hrůza.
Příběh byl sice trochu "naivní" a nedovedu si dost dobře představit, že se skutečně mohl stát, ale četlo se mi krásně, cesta vlakem utekla a na rozuzlení jsem byla docela zvědavá.
Tereza se sama až tak do lží nezaplétá, je unášena proudem událostí, které jí skutečně změní život a poskytnou blahobyt, lásku a v podstatě i štěstí. Vzdor či útěk ani není možný.
Konec však byl opravdu velmi, velmi naivní - jako z červené knihovny. Kdyby šlo o film, tak by to byla typická scéna šťastné rodinky s cupitajícími dětičkami v rozkvetlé zahradě a sluncem zalitým trávníkem ještě s krůpějemi ranní rosy.... :-)
Takže kdo hledá umělecký zážitek - nenajde.
Kdo hledá zkrácení dlouhé chvíle - pobaví se.

18.09.2017

Je mi líto, ale pro mě celkem zklamání. Nic cestopisného, velmi povrchní příběh, končící tak levně - sex v opilosti! Čekala jsem myšlenku, vyvrcholení, možná i ponaučení. Sem tam - ale skutečně jen ojediněle - se mi dostalo toho posledního. A protože "trošku" znám osudy podobných dobrovolníků a myslím si o nich svoje, tak toto můj názor jen potvrdilo. Jen doufám, že jsou i výjimky.... A naštěstí je to jen příběh v knize, fikce.
Závěrem: jako čtení na dovolené, kdy není nic jiného po ruce, se to dalo dočíst až do konce.

3 01.08.2017

V podstatě jsem se při čtení vrátila do svých dětských let, kdy jsem jako malá přemýšlela, co všechno bych si nabalila s sebou, kdybych musela opustit náš domov .....
Knížka se epidemií chřipky jako takové vlastně vůbec nezabývá. Neřeší ji. Řeší jen putování konvoje rodiny s otcem, do kterého postupně přibudou další - rodina, jedinec... Útěk od blízkosti Moskvy někam do "bezpečí". Při cestě mají neskutečné štěstí. Někdy mi to připadá až banální a vskutku neskutečné. Pořád jsem očekávala nějaké "ale". Nepřišlo. Občas se mi zdály úvahy a filosofování Aňulky únavné.
Možná jako film by to bylo napínavější. Už vidím živě některé scény.
Ale protože mě takové příběhy baví, tak knížku nehodnotím zas až tak špatně.

3 28.06.2017

Velmi napínavé. Hltala jsem hltala, čekala, jak to dopadne a jestli ten, o kom si myslím, že je zloduch, opravdu zloduchem je, a ten, koho považuji za chudáka malého, který na vše doplatil, opravdu chudákem je.
O to víc mě zklamaly poslední stránky :-( Tak nějak jsem čekala, že se s rozuzlením a odkrytím pravdy autorka více "pomazlí". Prostě jsem dočetla a řekla si: A to je konec jako?
K žádné postavě jsem si nevytvořila žádný vztah, Maggie pro mě byla kariéristka bez kapky rozumu, Duncan ubohý podpantoflák, Tom frajer a patentem na rozum...
Nicméně určitě si ještě něco od autorky přečtu. A knihu k přečtení také doporučuji.

22.06.2017