mulderka komentáře u knih

Jak stylové, najít a číst si tuhle knížku při posezení v kočičí kavárně, obklopena roztomilými micinkami. Okamžitě jsem začala uvažovat, jaká asi jsou jejich tajná jména a na co by se daly nejlíp nalákat a skamarádit se. Tedy přesně dle postupu v příručce.
Že T.S.Eliot byl určitě velmi kočkomilný básník, je bez debat. Věčná škoda. že jednotlivým básničkám schází nějaká sjednocující dějová linka, tohle museli dodělat až autoři muzikálu a ještě líp filmu /i když po výtvarné stránce jsou Kočky z roku 2019 velmi podivné, stejně si myslím, že dílko je nespravedlivě podhodnocené a hvězdní herci se nemuseli stydět, že se v něm uvolili účinkovat/. Já jsem se ale bavila i tak.
Pokud jde o český překlad, pokládám ho za skvělý. Jenže film jsem viděla dřív a jeho titulky jsou ještě skvělejší. Stará Mojčíčová, zloduch Mouriarty, Zahálkočka Fanča Flekatá...
Šraňkoslav je Vlakocour!!!
A podle koho se asi pojmenovala kdysi populární rocková skupina Mungo Jerry???
Dokonalost sama - FAJROFUKFIDLÁK!!!

Robert Křesťan je v mém srdci už desítky let jako jeden ze čtyř nejkrásnějších hlasů české rock/folk/pop music, toho druhu, které Jiří Černý nazýval Srdcerváči. Poslouchat jeho písničky, původní i covery /ne ledajaké covery!!!/ s mimořádnými texty - spíš básněmi může být někdy až existenciální zážitek, ryzí krása. Po knížce - rozhovoru jsem tedy samozřejmě skočila a nebyla jsem zklamaná. Jen škoda, že se nepovedlo dotáhnout časovou linku do současnosti, za sedm let od zpovídání do vydání knihy se určitě přihodilo v životě RK dost zajímavých věcí. Ale pan Hrubý asi dosáhl maxima možného, neb tohoto gentlemana není prý snadné rozkecat... což je vidět občas i z jednoslabičných odpovědí.
Takže teď víme, co se nám tento mimořádný umělec o sobě uvolil prozradit, i to, jak ho vidí celá řada spoluhráčů, kamarádů i lidí ze šoubyznysu. Plus kompletní sbírka všech textů, které kdy nahrál. A já se fascinovaně skláním nad tou neskutečnou slovní zásobou / kde jinde narazíte na výrazy jako "makulář", "suchověj" - co to vlastně je???/ , celkovým přehledem a všemožnými literárními a dějinnými narážkami, vyhledejte si je sami.
Za pochvalu stojí i rozsáhlá fotodokumentace.
Za sebe jako fanynku můžu jen doporučit, samozřejmě s písničkami Druhé trávy a Poutníků v přehrávači po ruce.
PS. Ti další tři moji milovaní "srdcerváči" jsou Michal Prokop, Luboš Pospíšil a Petr Muk. Let me introduce...

(SPOILER) Teda... Skoro vidím před sebou, jak se pan Thilliez nelidsky dře a přitahuje všechny ty zběsilosti, které si pro Lucii nachystal k vyřešení, nejen za vlasy, ale taky za uši, nohy, ruce, nos a možná i za ochlupení... čehokoliv. A to jsem měla naivně za to, že splácaniny v zápletkách Tima Weavera nepřekoná nic. Tak jsem to vzala rychločtením, nedivila se postupem času už vůbec ničemu a s láskou vzpomínala na autorovy pozdější knížky s komisařem Sharkem. Ty mám doma všechny. Lucku k životu a vícenásobnému čtenářskému zážitku určitě nepotřebuju.
Takže ráda vrátím do knihovny. Tady jsme se s mým jinak oblíbeným detektivkářem prostě minuli.
PS. Co bylo v Kingově Temné půli šokující a originální, je zde jen jedna z X násilně vecpaných "zajímavostí", a chce se mi spíš napsat- pochybná vykrádačka na efekt, který, aspoň na mě, neudělal žádný dojem.

Tyjo, úplně vidím tuhle knížku zpracovanou jako nový díl Simpsonových. Davy průměrných Američanů se před televizí zděšeně křižují a zapřísahají se, že Praha, to "nekromantské město", prolezlé divnými maskami přízraky a kde se, ó hrůzo, motá CIA i v kanálech, nikdy, nikdy, NIKDY!!!
A já bych si zase nikdy nepomyslela, že mě můj kdysi velice oblíbený autor přinutí dělat si z jeho aktuálního bestselleru takovouto srandu.
Ale může si za to sám, když si nedal větší práci s českými reáliemi, nahradil je reklamou a kompletně všechny postavy české národnosti jsou nesympatické až pitomé. Langdon už taky není, co býval, a pokud jde o "tajemství všech tajemství", přijde mi, že stejně jako v Počátku, by to bylo každému nakonec úplně fuk.
No dobře, snaha asi byla, místy to bylo i napínavé a kdybych četla v papírové podobě místo čtečky, na tu tři a půlku by to dosáhlo. Dane, a příště vylez z Four Seasons mezi normální lidi, dozvíš se víc a neztrapníš se u domorodců nereálnými popisy.

Tak pořád přemýšlím, jestli mám tu potvoru nenávidět, nebo jí, lakotnicí jednou, pohrdat, nebo i malinko litovat. Asi tak trochu ode všeho... jenže... vždyť ona jen zcela kapitalisticky využila "díru na trhu". Bohužel pro ni, v reálném socialismu. Chce se mi cynicky napsat - a bohudík pro nás, kteří jsme v těch dobách ještě ne tak dávno minulých občas postávali před tuzexem a vyhlíželi, kdo a za kolik nám dnes nabídne vytoužené bony na vytoužené džíny/šminky/kazety a kde co všechno nebylo normálně k dostání. A většinou nás ani nenapadlo bádat, co za těmi kšefty je. Jak obrovská šedá ekonomika se tím komunismem rozlézala. Takže nakonec abychom dotyčným Almám toho tehdejšího světa ještě poděkovali. Což neznamená, že je nutno si jich z lidského hlediska kdovíjak vážit a sympatizovat s nimi.
A je to tady, proto mi ta Alma tak leží v hlavě.
Nebýt toho, že paní Wilkovou dlouhá léta čtu v MfD a sdílíme spolu nadšení pro Řecko, asi bych ji, stejně jako ostatní bestsellerové české autorky, v regálu knihovny minula. Konkrétně u ní by to ale byla škoda. Náměty, které si vybírá, mě totiž, na rozdíl od toho, co píšou konkurentky, zajímají.
Už se těším na Kri-Kri.

Chm. Slabý odvar z Foglara, pro dnešní děti takřka nepoužitelný. Proč to dali ve škole synovi-sedmákovi, mi hlava nebere. A to jsem na takovéto starší dobrodružné knížky dost zatížená. Sorry, ztráta času.

Metalová parafráze na bibli? Rozhodně originální! S tak komplexním uchopením metalistické "víry", symbolů, interakce muzikantů s fanoušky, detaily nahrávání, dlouhé koncertní šňůry a co vše se může postavit do cesty, jsem se ještě nesetkala. Super poučné i zábavné čtení, je fajn, že Rob po tolika letech v šoubyznysu už bere vše s nadhledem a napráská na sebe i to, co by vůbec nemusel. Protože už dávno ví, že i Metalový bůh je jenom lidská bytost, a to mají nejen mazlíčci, ale i fanoušci rádi.

Po nedávno přečteném Doznání rockera má R.H. moje sympatie, i když jsme se s Judas Priest po celé ty roky jejich /a mé/ existence jaksi míjeli a asi se na ně už blíže nezaměřím.
Určitě mu ale přeju jen to nejlepší a pokud hodlá v psaní pokračovat, já hodlám pokračovat ve čtení.

Jak tak občas nahlížím do různých rockových fan skupin na xichtbůku, docela mě donedávna zaráželo, jak moc Bona nemají v jeho rodném Irsku rádi. A protože U2 miluju a sleduju už /sakra!/ několik desítek let, skočila jsem po téhle knížce s tím, že mi nabídne solidní pohled přímo od zdroje. A to bylo pro změnu příjemné překvapení.
Nuže: nejvíc jsem ocenila kapitoly z dětství, osobní život, proces tvorby a vztahy v rámci skupiny U2. Aktivistické a dobročinné akce mi už lehce zavánějí samochválou, míchání do politiky by taky mělo mít nějaké hranice. Rocker, který vyjednává s prezidenty a světovými vůdci, je mi obzvlášť v dnešní době, podezřelý. Musím ale uznat, že cesta na Ukrajinu v nepřehledných začátcích konfliktu vyžaduje pořádné koule. Stejně jako to, že se Bono konečně rozhodl odtajnit své zdravotní problémy /viz tajuplné narážky na Wikině o "zážitku blízkém smrti"/.
Nepochybuju, že všemu, co dělá a podniká, Bono skutečně věří. Zda jeho idealistickým podnikům věří i zbytek světa, je další otázka.
A teď by to chtělo zase zamířit do studia a narvat natěšeným fanouškům do uší po dlouhé době pořádnou muziku. Protože máme U2 rádi :-)

Poněkud bulvární pátrání po okolnostech života a smrti několika nejslavnějších /nebo nejprofláknutějších/ osobností světové rockové popkultury by klidně mohlo nést podtitul typu:
Všechno, co jste nevěděli o vašich rockových miláčcích, a když už to teď víte, radši byste to zapomněli. Njn, nezbývá než se smířit s faktem, že dotyčné ikony byli taky jenom lidi. Navíc obklopeni všemožnými týpky, kteří se ve snaze urvat svých 5 vteřin slávy rozpovídali... Pokud jste už dostatečně informováni o hudbě, deskách a koncertech, berte tuhle knížku jako nahlédnutí do zákulisí, které skrývá i dosti nevábná místa. Jako doplnění k obecně známým faktům, OK. Ale stejně, představa krále rock´n´rollu v pamperskách... No nic, to všechno se dá oddělit, a jak praví klasik, "music remains the same". Tak si je pamatujme jako nedostižné umělce, kterými byli a navždy zůstanou.

Čekala jsem duchařskou fantasy, a čeho se mi dostalo? Esotericko-náboženské osvětové propagandy, se seznamem použité literatury dlouhým jak týden před výplatou. Takový turistický průvodce po záhrobí, s detailním výkladem, kdo, kde, jak... akorát málokde s odpovědí "proč". Chtělo by se napsat - aktualizovaná Dantova Božská komedie s výraznou nálepkou "pro chudé". A pokud se nepletu, tenhle žánr přestal být aktuální někdy před 400 lety. Hm, zrovna tohle bych u celkem známého autora mystery horrorů nehledala.
Za normálních okolností bych tuhle knížku patrně poslala rovnou do odpadu, jelikož na teorie o posmrtném životě, reinkarnacích a podobně hledím s obrovskou rezervou. Jenomže... už delší dobu se plácám v drsné emocionálně vyčerpávající bažině a příběh neuvěřitelné lásky Chrise k Ann mě naprosto šokujícně nadobro dostal. Určitou pasáž jsem obrečela jak tři želvy dohromady. A jiná mě zase přiměla k tvrdému zamyšlení nad vlastním životem.
Asi není nikdy pozdě překousnout svou hrdost, omluvit se a poděkovat...
Což je ponaučení, které mi tahle knížka dala. Rozhodně s tím ale není třeba čekat, až to na tomto světě zabalíme.
Tříhvězdičkové hodnocení je aritmetickým průměrem literární úrovně /ta za moc nestála/ a ryze subjektivního psychoterapeutického efektu /právě naopak/.

Když si odmyslíme všechny tématické, jazykové a jiné literárněvědecko-filozofické finésy, které už níže detailně popsali jiní - ode mě většinou olajkovaní - komentující... pro mě největším důkazem Morgensternovy geniality navždy zůstane fakt, že si jeho dílo /po tolika letech/ adoptovala dosti náročná a vybíravá česká rock-punk-undergroundová scéna. Jen si někdy pusťte pro začátek třeba Podvlíkačky, Hymnu šibeničních bratří, a přes takovou Košilelu... bůhvíkam vás tato nádherně střelená poezie zavede a co váš vlastní ovlivněný mozek pak všechno nevyplodí.
Jako nenápadnou směrovku doporučuji Alenku v říši divů a Edwarda Leara.

PS. Překlady J. Hiršala jsou asi nejznámější, z těch novějších se mi dostaly do rukou verze E. Bondyho a hlavně úžasného a /neprávem/ skoro zapomenutého E. Frynty.
Bohužel jen pár kousků se nachází v jím sestavené antologii Moudří blázni.

PPS. Souvislost Morgensternovy tvorby s dílem mého milovaného Paula Klee je pro mě žhavou novinkou, kterou budu muset probádat více zblízka ;-)

Nebudu se snažit předstírat, že Pusté zemi rozumím, ale nemůžu ji dostat z hlavy. Že by to něco znamenalo????

Všiml si vůbec někdo, že hlavní část této knížky je skoro doslovná předělávka,nebo už možná plagiát, Medvídka Pú???
Ty další pohádky si, popravdě řečeno, už moc nepamatuju, kromě té, kde byl nějaký klučina zajatcem koček v jejich království.
Průměrné dosavadní hodnocení 35% celkem odpovídá, o tom, že by to bavilo dnešní děti, s úspěchem pochybuji.

Nemůžu si pomoct, ale nikdy jsem toho chlapa neměla ráda. A přečtení této "autobiografie" - tedy spíš sbírky toho nejskandálnějšího a nejohavnějšího, co je taková "rocková hvězda" v těsné spolupráci s jezery chlastu a tunami všemožných drog schopná napáchat - mě rozhodně nepřimělo si Ozzyho nějak zamilovat.
Hele, co je moc, to je moc. Nedělám si iluze, že v divokých hardrockových 70. a 80. letech byl rockový šoubyznys přeplněný abstinenty, vegetariány a věrnými partnery, ale tohle je prostě extrém. Jediné, co Ozzyho v mých očích malinko omlouvá, je fakt, že se na stará kolena a s relativně čistou hlavou nesnaží ta svinstva s trapnými výmluvami zamést pod koberec, ale je schopen se za ně ex post i zastydět a pracuje s nimi jako s projevem své temné stránky /sakra, a má vůbec nějakou jinou stránku??/
Co se literárního řemesla týče, většinu práce patrně odvedl Mr. Ayres, neb od dyslektika Ozzyho se nedá očekávat, že by se chopil pera sám. Svěží dílko se čte skvěle, až natolik, že jsem si občas připadala jako hyena, listujíce stránkami v očekávání, jakou další magořinu ten cvok provede posléze. Pořád mám pocit, že by mi při popisu těch šíleností neměly cukat koutky, když je to spíš ke zděšení. Ozzy, Ozzy, Ozzy...
Rozhodně jsem si ale čtení užila /majíc v ruce originál, úroveň českého překladu nemůžu komentovat. EDIT: jak se teď dívám na jméno překladatele, bude určitě kvalitní/.
Tak čau dinosaure, a užij si svá další léta, jak umíš. Sympatický mi nikdy nebudeš, ale nic zlého ti nepřeju. Pořád jsi a zůstaneš hudební i lifestylovou legendou :-)

Jak píše níže danny_21: proti Ostrovu dravců hadra.
A stejný názor jsem na to měla i v roce vydání, nakonec jsem knížku poslala dál, a já když něco doma nechci, to už musí tedy být důvod. Takže to asi nebude jen tím 30letým posunem v mém vnímání...

(SPOILER) Opět jednou umlácena okolní realitou, prchám /ne poprvé/ do říše Fantázie. A znovu a znovu mě šokuje, jak je tato už nesmrtelná klasika NEDOCENĚNÁ.
V jistém smyslu za to může zfilmování /samozřejmě budu psát výhradně o první části, ty další dvě hrůzy si zaslouží leda tak naházet do Nicoty/. Pozor, jde o vynikající dílo, nemusel se čertit v té době ani sám autor a už vůbec ne současní útlocitní progresivisté - chválabohu, že se film točil ještě v "drsných" osmdesátkách, děsím se představy, jaký paskvil by z toho vznikl dnes :-(( S diskutabilním ukončením se asi v rámci srozumitelnosti pro děti nic moc dělat nedalo. Akorát kdo napřed viděl a četl až dodatečně, bude z epizody se Starcem a císařovnou patrně lehce zmatený /já jsem tehdy cca v roce 87 rozhodně byla/.
A co bylo v knížce dál? Milé děti, nedivte se, že vám rodiče rvou Nekonečný příběh z rukou a chtějí číst taky. S Bastiánem coby zachráncem říše Fantázie totiž nenápadně přeskočíme z pohádky /hezky vysoko nad young adult/ k plnohodnotnému, přemýšlivému a tvrdě psychologickému románu /také/ pro dospělé. Vše samozřejmě zabaleno v lákavě dobrodružném ději. Ano, i já jsem na více místech cítila, že by stačilo jen zvednout oči od řádků a nahlédla bych do otevírající se brány mezi světy... A klidně se přiznám i k sevřenému hrdlu a mokrým kapesníkům čím blíž k závěru... jen si dodejte odvahu a vzpomeňte si na své vlastní dětství - všichni jsme tak či onak narušení, a co by pomohlo nám k uzdravení a nalezení své Pravé vůle??? Ano, je to náročné čtení, iniciační román jak vyšitý - a jak nádherně katarzní!!
Spojení neuvěřitelné představivosti + inteligence = Michael Ende. Doporučuji všem lidem i bytostem dobré vůle, a pokud si přečtete i podruhé, nebudete litovat -:)

PS. Pro vážnější zájemce - zde zajímavý hlubinně psychologický náhled:
http://ografologii.blogspot.com/2008/05/michael-ende-nekonecny-pribeh.html

PPS. Ze dvou existujících českých překladů /starší Příběh, který nikdy neskončí x další vydání jako Nekonečný příběh/ pro mě jednoznačně vítězí novější - minimálně o tři dračí délky!!

Spatřena ve výprodeji knih z knihovny, jako nová za 10 Kč: Nevěřím svým očím.TO MUSÍM MÍT!!! Že by se snad konečně dalo počíst a probrat i něco jiného než všeobecně popkulturou omletý Artuš a Odin???
Takže ji mám a nedočkavě se dávám do čtení.

První - teoreticko-odborná část: za plný počet, hlavně pro vážnější zájemce.
Druhá - vyprávěcí část /ukázky z mýtů všemožných národů a etnických skupin/: občas trochu moc zkráceno na holou kostru, bohužel čtivost a umělecká hodnota příběhu tím jde dolů. Zato jsou hezky vidět souvislosti a symboly, které přecházejí z kultury do kultury, mnohdy se najdou styčné body tam, kde by se to kvůli vzdálenosti v prostoru i čase ani nezdálo možné. Pozor, hodně sexu!!
Doprovodné ilustrace, fotky a celková grafická úprava: reprezentativní :-)

Nejvíc ze všeho mi tahle knížka připomíná obrovskou bonboniéru s mlsky všeho druhu, k olíznutí a následnému nasměrování ke konkrétnímu pytlíku s bonbony, které vašemu jazyku a vkusu lahodí nejvíc.
Tak tedy dobrou chuť :-)

PS: Slovanské mytologii zde musely stačit dvě jména a půl stránky :-( Já vím, že se z ní moc nedochovalo, ale přesto, prameny existují a nemám z tohoto opomenutí vůbec dobrý pocit...

Jako, málokdy se přepis původního filmového námětu do knižní podoby vyvede nějak solidně, tak jsem nečekala bůhvíco. Aspoň jsem nebyla příliš zklamaná. Stihla jsem těch pár stránek přelistovat za cca dvě hodinky a musím připustit, že aspoň některé části námětu byly vcelku originální. A to je asi tak všechno, co můžu za sebe pochválit.
Neb kromě záhad, kolem kterých se děj točil a maličko na ně snad i odpověděl, zbývá ještě mnohé k dořešení.
Třeba:
Kam autor chodí na ta šílená příjmení svých postav a proč...
Proč mi dotyčné postavy byly částečně nesympatické a většinou ukradené...
Jak to, že oproti poměrně napínavému TV zpracování knížka vyšla velmi nemastně a neslaně a dočítala jsem ji jen setrvačností...
Proč mají knížka a seriál /pokud si to správně pamatuji/ odlišný závěr...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na TYHLE záhady mi, pane Vašíčku, prosím odpovězte!!

PS. Hodnocení slabším průměrem se týká výhradně knihy, jsme přece na Databázi knih. Koukat se na Bránu v telce mě bavilo o dost víc.

A co na tom, kromě toho, že se děj odehrává o pár let v budoucnosti /psáno v roce 1990/ vlastně bylo sci-fi?
Na velmistra žánru, velkého sira ACC, velká slabota. Celé je to dějové i časově jakoby rozbité, chaotické, postavy opravdu jak duchové, měla jsem problém jen rozlišit je od sebe, o nějakém vztahu k nim ani nemluvě. A ta poslední kapitola mě dorazila úplně.
O některých dílech našich oblíbených autorů je dobré nevědět. Duch z Grand Banks mezi ně definitivně patří.

EDIT: jedna z postav se živí vymazáváním cigaret ze záběrů ve starých filmech. A hlehle, máme rok 2022 a tyto a podobné trendy začínají v Hollywoodu i jinde nabírat obrátky. Se zvoláním FUJ a slzami v očích konstatuji, že tady prorocký duch sira ACC bohužel nezklamal :-((

Kam se hrabe Hal Clement, Arthur Clarke a všichni další klasici tzv.hard scifi. Na těch pár stovkách stránek Spasitele je totiž víc fyzikálních pouček a vědeckých teorií než v celém jejich díle dohromady. Takže tímto pasuji pana Weira na čelného představitele "harder than hard" scifi. Jenom nevím,zda je to víc pochvala než kritika.
Zase jednou budu za disidenta a s hlavou hrdě vztyčenou prohlásím, že jde o dílko, minimálně z hlediska literárního, velice přeceněné. Stěžejní nápad je neotřelý a fajn, ale asi by fungoval daleko líp na rozsahu novely. Zajímalo by mě, jestli má autor potřebu se předvádět, co všechno z kdejakého oboru má nastudováno a dovede to v rámci zápletky uplatnit -anebo to jen myslel s námi čtenáři "dobře" a po vzoru SF z pravěku žánru se nám snaží rozšířit obzory.
Já osobně jsem se ze všech těch poznatků rozhodně necítila spasená. Maximálně tak vyčerpaná a znuděná nedostatkem děje. Tak jsem proti svému zvyku čtení nakonec vzdala a ani letmý pohled na konec mě nepřesvědčil,že jsem o něco zásadního přišla.
A jelikož jsem skoro totéž prožívala u Marťana, počkám si raději na případnou filmovou verzi. Andyweirovky bude patrně lepší sledovat než číst. Další vzácný úkaz a snad se z toho nestane pravidlo.
Pohodím tři kousky diamantů průmyslové kvality. Žádný zářivý scifi šperk totiž Spasitel není. Bohužel.