muf-rodrigo komentáře u knih

Naposloucháno v audioverzi namluvené samotným autorem. Hned po pár odstavcích je jasné, že Tomáš Etzler je odvážný a grobiánský samorost a vůbec, ale vůbec s ním nemůže být jednoduché žít či pracovat, na druhou stranu svojí urputností, drzostí, až riskováním došel tam, kam nikdo jiný. A taky dělá chyby a nebojí se to říct. Příběhy vyprávěné v knize asi dobře reflektují čínskou realitu a vývoj čínské společnosti za zhruba 10 let. Taky se čtenář seznámí se zákulisím novinářské práce. Obojí je velmi zajímavé a vzhledem k neustálým konfliktům s čínským "gestapem", jak nazývá všudypřítomné policajty a tajné, se opravdu ani chvíli nenudíte. Co je ale skutečnou přidanou hodnotou, je popis prostředí a života lidí mimo velká města. Ta neutěšenost, děsná chudoba a přitom neuvěřitelná laskavost až naivita běžných lidí, totální zkorumpovanost systému, kdy místní papaláši jsou vlastně místními mafiány přicuclými na cecíku státních financí... Opravdu výborná kniha, další must have v knihovně i v papíru, protože tohle je dobré znát a šířit, hlavně až zaslechneme, že se tu máme špatně. Ne, fakt nemáme. Stěžujeme si, že nemůžeme jet na dovolenou, tam jsou lidi, kteří umírají a nemají na léčbu. Co se týče audioverze, pan Etzler neumí moc mluvit, natož pak namluvit audioknihu, zpočátku jsem opravdu trpěl, jak těžkopádně (ne)intonoval, ale pak mi ten jeho neotesaný neumělý styl projevu přestal vadit a k celému šílenému příběhu jeho života se vlastně i hodil. Zachytil jsem tam takový náznak možného pokračování, tak doufám, že autor ještě má nějaké karty v rukávu ...

5 29.06.2023

Před pár dny jsem začal číst, ale nedá mi to, výborná kniha. Nemám rád rozvláčné telenovely typu Jiráska, kde člověk zoufale hledá uvozovky a skáče po nich, protože když vynechá půlku knihy, nic se vlastně nestane, ale aspoň těch deset svazků někdy dočte. Vyhovuje mi hutná informace, text plný myšlenek, tak hutný, že ztráta pozornosti znamená návrat o odstavec zpět, nepozorné přečtení věty ztrátu smyslu spojenou s opakovaným jeho hledáním a vynechání věty ztrátu zajímavé myšlenky. Právě takovou knihou je Encyklopedie ruské duše. Těžká na čtení a soustředění, každá věta má smysl, sama o sobě nebo v kontextu okolních, pokud ho nevidím, musím si to zopakovat, obsah se musí stravovat pomalu, každá kapitola je plná zajímavých myšlenek, postřehů, některé nepochopitelné, některé nejspíš pochopím až při třetím čtení nebo pátém stakanu vodky. Zvláště zajímavá je četba v kontextu s událostmi provázanými s Ruskem. Nyní, v době konfliktu s Ukrajinou, když člověk sleduje postoj ruského lidu a vyjadřování ruských představitelů, to ohnuté myšlení považující vše (zatím) neruské za nacionalistické (nebo nacistické, pro Rusa jedno a totéž), co je třeba zničit, a (zatím) neporobené obyvatelstvo za "zmatené" Rusy, co je potřeba převychovat... Tahle kniha nevysvětluje, spíše naznačuje skrz příběhy, eseje a drobná povzdechnutí, a čtenáři, neRusovi, po nemalé námaze začínají do sebe věci zapadat, začíná chápat ... že vlastně není nikdy schopen ruskou duši pochopit, i když chápe, co chtěl autor vyjádřit, musel by totiž pár staletí, tam a v těch podmínkách, prožít.

Brakové literatuře jsem se vždy vyhýbal, ale poslední dobou je to samý Kotleta sem, Kotleta tam, tak jsem si pořídil audioverzi tohoto díla a jal se poslouchat. Hodně rychle jsem pochopil, o co půjde, lehký tón se podobal Harrymu Harrisonovi, mačistickými a drsnými hláškami se to hemžilo stejně často jako akcí, sexem, zbraněma a sprosťárnama, a celé to bylo prošpikované mystikou, démony a magií. Jenže Harrisona jsem četl v pubertě, od té doby jsem nějakých třicet let a životních zkušeností starší. První příběhy mi přišly propracovanější, ty ke konci trochu uspěchané. Jak ale hodnotit? Co si budeme říkat, je to hrozný brak, vlastně takový knižní odpad bez špetky přidané hodnoty nebo nějakého vyššího cíle, nicméně v rámci žánru a vzhledem k tomu, že jsem nic podobného ještě nečet, a taky těm nápadům a zpracování musím aspoň tři hvězdy dát, i když jsem si zcela jistý, že od Kotlety už nic dalšího číst nebudu.

5 08.03.2022

Fantastická kniha mnoha a mnoha povídek, fakt tlustá, ale ideální na čtení, když si jen tu a tam něco chci přečíst. Povídky na sebe nenavazují a nejlepší je, že Bradbury měl vážně obrovský záběr, od sci-fi, přes (dnes by se řeklo) psychothrillery po detektivní povídky, takže každý si tam najde to svoje podle nálady. Kniha, kterou nikdy z knihovny nevyřadím.

5 06.01.2021

Jako první jsem četl Sapienta, který mi proti Homo Deovi připadnul velmi na vodě. Homo Deus mi připadá méně subjektivní, je zajímavější, byť se hodně opakuje, to nicméně není bezúčelné, neboť tak je možné číst i jednotlivé kapitoly zvlášť, bez znalosti kapitoly předchozí a zároveň autor naznačuje, na jakou myšlenku navazuje. Je vidět, že autor je doslova posedlý genetickým inženýrstvím, A.I. a pokročilými technologiemi, nahrazením člověka stroji. Realističtější obraz s propojením na dějiny a sociologii však dávají spíše eseje a knihy Timothyho Snydera.

4 04.01.2023

Srozumitelně napsaná kniha, čte se svižně, řada zajímavých psychologických fíglů podložených pokusy. Třeba když jsem četl o cenové kotvě, úplně jsem si uvědomil, že přesně tak se chovám. Jinak je ale dost nesourodá, hup sem, hup tam, jak se hodí.

4 15.07.2021

Opět naposloucháno v audioverzi v podání Ernesta Čekana a i když jsem po první knize myslel, že lepší přednes už být nemůže, může. Pan Čekan překonává sám sebe, každá postava jiná barva hlasu, úžasné. Co se týče knihy, skládá se prakticky celá z husitských výbojů do Slezska a naše parta se chvíli pospolu, chvíli roztříštěně těchto událostí účastní. Reynevan už není to naivní hloupoučké trdlo, větší prostor dostane Samson. Byl jsem spokojený a vrhnu se brzy na třetí knihu.

3 09.11.2023

Knihu jsem vlastně naposlouchal v audioverzi a popravdě to bylo místy tak hrozný poslouchání, že jsem si musel dát pauzu, abych to rozdýchal. Autor se netají tím, že čerpal z mnoha zdrojů, seznamuje velmi podrobně se situací v SSSR a Německu od 20. let minulého století, popisuje paralelní politické situace, dává je do souvislostí. Dává nahlédnout, že stalinismus a nacismus byly ve svém důsledku stejně ničivé, každý trochu jinak. Autor disponuje velmi přesnými čísly, která znějí velmi hrozivě, neboť fakt, že oběti jsou počítány na "kusy", indikuje, že se nejedná o odhady, ale skutečné minimální evidované počty. A ty jsou naprosto šílené. Jednu hvězdu dávám dolů kvůli určité repetitivnosti, kdy celé dlouhé části obsahují jen čísla a čísla, doplněná konkrétními příběhy, pro velmi slušný přehled stačí přečíst jen shrnutí. Mávání čísly je nepochybně účelové, ale po čase se z toho začala stávat šílená, ale vlastně nudná statistika, a u té letargie z čísel si člověk časem uvědomí, jak otupěl, že se přeci jednalo o statisíce lidských zmařených životů, převážně úplně obyčejných lidí a osudů! Každý by si měl přečít o hrůzách začátku minulého století, o tom, co k nim vedlo, aby jsme se jim pokusili vyhnout. Anebo možná je přemnožený lidský druh odsouzen masové vyvražďování opakovat? V každém případě po přečtení se vůbec nedivím animozitám Polska a Ruska, Ruska a Ukrajiny. Tyhle země mají miliony důvodů Rusko nesnášet.

3 15.04.2023

Možná je to tím, že už mám od Dominika Dána něco načteno, trochu jsem se nudil. Jako by se autor nemohl vymanit ze schématu - dva paralelní případy, už docela otravné pošťuchování mezi kriminalisty, kriminalisty a doktorem, a skladba děje umožnila odhalit vraha poměrně snadno. Do první půlky zívačka, skoro jsemsi říkal, jestli dočtu (doposlouchám), pak se to trochu zlepšilo. Je to taková průměrná Dánovka, ničím moc nepřekvapí, chronologicky (aktuálně) osmá, ale v pořadí třicátá druhá, a je to znát.

3 12.04.2022

Vyvedená knížka s kvalitním zpracováním (křídový papír, obálka, ilustrace). Příběhy lidí počátku minulého století v Japonsku. Sice mi připadlo, že se občas příběhy podobají, ale hned se objevil nějaký jiný zajímavý. V každém případě bylo vidět, jak zoufale chudí lidé na vesnici bývali, to si ani nedokážeme představit, a u nás to asi nebylo až tak jiné. Žijeme v nechutném blahobytu a dekadenci, čekám, kdy udeří nějaká katastrofa, co nás probere. Knížka je zajímavá, krásná, ale tak na jedno přečtení, asi si ji v knihovně nenechám a až si ji žena přečte, pošlu ji dále.

3 18.03.2022

(SPOILER) Po delší době jsem si pustil chronologicky další případy v audioverzi. Vyšetřování běží svižně a je zajímavě spletité, jen jsem se trochu nemohl zbavit dojmu, že tam je až příliš mnoho náhod. Nicméně je logické, že když se vyprávění soustředí na pouhé dvě dějové linie z mnoha paralelně probíhajících, může jejich souběh vyznít nerealisticky.

3 18.03.2022

Kniha mého mládí, z dob, kdy ještě nebyl internet, byla fantastická a stále je. Kniha, kterou jsem četl s napětím, plná příběhů, nápadů a popisů přírody. Inspirace k pobytu v přírodě, když jsme bývali na chatě nebo jsem vyběhl za město. Můžu jen doufat, že zaujme moji druhou dceru, tu první zajímá bohužel jenom mobil a hovadiny. Ale třeba i ona jednou trochu dospěje a nabere rozum, pochopí, co smysl má, a co ne, a tuhle knihu prolistuje.

3 06.04.2021

Tuhle nestárnoucí útlou knihu se zajímvou obálkou jsem poprvé četl někdy ve čtvrté třídě, tedy před 35 lety, když jsem ji sebral otci z knihovničky. A taky jsem ji tam někde ztratil. Naštěstí jsem ji zase sehnal nedávno, doplnil otcovu i svoji knihovnu a oprášil si staré vzpomínky. Kniha je psaná neuvěřitelně napínavě, zvláště když si člověk uvědomí, že jsou to autentické vzpomínky lovce, a jakkoli nemám zbytečné zabíjení zvířat rád, je třeba na příběh pohlédnout prizmatem doby, kdy v Indii žilo asi 50 tisíc tygrů, a někteří z nich doslova po desítkách masakrovali vesničany. Nikdo asi netušil, že o století později s rozvojem techniky a zbraní už budou na pokraji vyhubení, moc se to tehdy neřešilo. Člověk je roztahovačný přemnožený druh, ale z vyprávění je cítit, že lov tygrů byl velmi vyrovnaný boj a nejednou při něm šlo o život - na jedné straně muž s puškou a proti němu šelma, která z člověka neměla strach. A Corbett nebyl lovec trofejí, nechlubil se počtem zastřelených zvířat, obvykle nevyhledával příležitosti k lovu, převážně jen řešil problém šelem napadajícíh lidi, pokud byl osloven, lovil sám, pěšky. Věděl, že k lidožravosti byli tygři obykle donuceni, většinou přetrvávajícím zraněním, často od člověka. Byl to velký lovec, ale i milovník přírody, ke stáru začal bít na poplach a zasloužil se o vyhlášení několika národních parků.

3 06.04.2021

Tuhle knížku jsem měl v knihovně hodně dlouho a jednou koukám, nepřečtený Asimov, to není možný. Originál, jak je u Asimova běžné, přes půl století starý, ale neztratil nic na zajímavosti. Příběh, jak je též u Asimova zvykem, pěkně odsýpá, taková oddychovka, ale doteď mi v hlavě leží nosná myšlenka, o které často přemítám - musí být snaha o minimalizaci ztrát za každou cenu opravdu nejlepším řešením? Asimov tu nastínil překvapivou odpověď, která - když se nad ní trochu zamyslím a třeba i zabrousím do historie - vůbec překvapivá není.

3 06.01.2021

Zajímavá knížka. Rád čtu literaturu faktu, a když je jímavě napsaná, o to víc. Na textu je vidět, že je Chivers novinář. Třetina knihy je věnovaná předchůdcům moderních rychlopalných zbraní a jejich tvůrcům, je také vidět, že americké zdroje jsou o poznámí mohutnější a konzistentnější než ty ruské. V téhle "úvodní" části se o konstrukci zbraní mnoho nedovíme, jen základy, o to víc prostoru je věnováno popisu peripetií při vývoji a zavádění zbraní a popisu bitev a vojenských střetů, ve kterých tyto zbraně figurovaly. V druhé části se skokem ocitáme o půl století dál, v Sovětském svazu, kde Kalašnikov představuje prototyp svojí zbraně, a autor nás seznamuje i s jeho životem. Hned jsem se lekl, že se Chivers vykašlal na celou etapu II. světové války, která měla na vývoj automatických zbraní po válce zásadní vliv, naštěstí to ale byl jen dočasný úlek, autor se obloukem vrací k této historické etapě a provazuje ji s předchozími. Následuje docela podrobná část věnovaná zavádění útočné pušky M-16 do americké armády. Potom se dovíme něco o policice a šíření AK do světa a poslední čtvrtina knihy je věnována několika historickým událostem, ve kterých AK hrál významnou roli. Knížka je velmi čtivá, především díky velkému množství příběhů, které zabírají minimálně polovinu stránek. Zachytil jsem ale i vcelku zbytečné opakování faktů (ne časté), kritiku a opakované zdůrazňování neschopnosti odpovědných osob vhodně a včas zavádět nové zbraně (nejspíš záměr), určitou nevyváženost textu (způsobenou děravými a rozporuplnými informacemi z "druhé" strany) a ano, je tam i trochu toho novinářského patosu a tu a tam tendenčnosti, to se ale dá odpustit, stěží se tomu zcela vyhnout. V každém případě je vše kvalitně ozdrojováno, mnoho stránek na konci knihy tvoří soupis odkazovaných zdrojů. Pro fandy zbraní (AK-47, ale i M-16 a jejich předchůdců) a jejich vývoje to je nepochybně zajímavá kniha do knihovničky. Kdo ale čeká knížku podrobně rozebírající jednotlivé typy AK a jeho derivátů, ať sáhne po jiné knize. Tohle je příběh ŽIVOTA zbraně a jejích předků, vývoje, zavádění, šíření, jejích konkurentů a lidí kolem ní, ne její anatomie.

3 21.10.2020

Divadelní hra, co se slupne jedním dechem. O vážném tématu, velmi životném, když se člověk rozhlédne, a velmi nadčasovém, ale psaná s lehkostí a místy i skutečným vtipem. Výborná kniha vydaná jen v omezeném nákladu, kterou stojí za to mít ve sbírce.

3 01.07.2019

Poslední díl mám za sebou. Opět v audioverzi a opět jsem spokojen. Třetí díl je daleko více zaměřen na politiku a mně to vyhovovalo. Akce jsem měl dost v předchozích dvou dílech, Reynevan také již vyspěl. A jak se dalo čekat, dopadlo to ... jak to dopadlo. Lehce jsem zklamán úplným koncem, který byl takový jakýsi ... nedotažený? Ale možná jsem příliš zdeformován přepálenými final fighty akčních filmů.

2 09.06.2024

Vesměs krátké povídky naposlouchány v audioverzi, ke které mám jedinou výtku - byla strašně tichá. Hned jsem si všimnul, že tohle už jsem někde musel číst nebo vidět, a vskutku, krátké lehké povídky mi hodně připomínaly Eduarda Martina nebo Bradburyho, případně i některé motivy byly jak z filmů (Surrogates, Gattaca), ale ono je těžké vymyslet něco originálního, všechno tu už vlastně bylo. Jinak jsem byl příjemně překvapen, příběhy, byť na malém prostoru, dokázaly zachytit myšlenku a pěkně odsýpaly. Paradoxně za nejslabší považuju povídku o důchodcích a pirátech, která vyhrála jakousi cenu a byla publikována i v časopise, z téhle povídky už čiší takový ten plytký akční brakový žánr, který jsem sice kdysi v mládí žral (Harry Harrison), ve kterém se posléze František Kotleta našel, protože pochopil, že tohle tu části čtenářů chybí. Ten příběh je ale už pro mne nudný, nemá žádný přesah, hloubku, je to jen krev, gore popisy, drsňáctví, akci, zbraně a sex. Proti jiným knihám, které bych musel hodnotit jako odpad (v rámci brakového žánru nicméně vcelku ucházející), tahle knížka, právě proto, že se vesměs vymyká autorově stylu, má u mne slušné průměrné hodnocení.

2 13.09.2023

Kdo nevzpomíná na tuhle knížku, kterou četl jako kluk? Příběhy spisovatele z mořských plaveb vyprávěné lehkým a humorným stylem, doprovázené stejně zábavnými ilustracemi Luboše Grunta. Asi bych měl hvězdičku ubrat ale ze sentimentu prostě nemůžu.

2 21.03.2021

Knížku jsem si přečetl, protože ji četla moje žena, velká fanynka Davida Sucheta jako Poirota. Protože já ho mám rád také, pustil jsem se do ní. Narozdíl od doslova dokonalého ztvárnění detektiva (a jak i kniha potvrzuje, této roli se snažil D. Suchet dát všechno), kniha není úplně to, co jsem čekal. Možná jsem byl příliš namlsaný životopisem Isaaca Asimova, který se četl jak román, ale nemohu hodnotit víc než průměrem. Myslím, že ostatní komentující hodnotili spíše postavu, než knihu. Ze zákulisí seriálu se toho mnoho nedozvíme, jen pár drobných historek a popis času - mezidobí - mezi jednotlivými sériemi, kde D. Suchet hrál především na divadle. Dozvíme se něco z pozadí napsání románů lady Agathy (všimněte si, že používám "lady" bez překladu, protože - a za to by překladatelka potřebovala pověsit za koule - překládat ten titul jako "dáma" mi rvalo uši a otáčelo žaludek při každém přečtení), a také řadu charakterových rysů samotného Poirota, jinak je ale kniha nekonečným seznamem jednotlivých dílů (a že jich bylo!) s hereckým obsazením prokládaným superlativy na adresu scénáristů, režisérů a ostatních herců. Škoda, mohlo tam být víc zážitků, klidně mohl i více odbíhat od tématu nebo zabíhat do historie, života Agathy Christie nebo hereckého ansamblu, proč ne. Takhle jsem místy pasáže s výčtem herců, které trochu připomínaly strukturovaný životopis, prostě přeskakoval. Jakkoli mne kniha úplně neodrovnala, D. Suchet je především herec, a jako herec v roli Hercula Poirota byl naprosto dokonalým ztělesněním postavy a stal se tak nepochybně nesmrtelným.

2 04.03.2021