Morbidus komentáře u knih

Je to zlý; začínám mít dojem, že si skutečně budu muset přečíst všechny kusy Živých mrtvých. Mám zatím jen dva plus tento díl - v rámci komiksové série nejvzdálenější od počátku - mě navzdory očividné rozjetosti děje přesvědčil, že kvalita rozhodně neklesá. Snad jen kresba se mi zdála být jednodušší, ale po pár stranách jsem si zvykl. A pochopitelně nemohu plně docenit vedlejší dějové linky.
Na druhou stranu jsem si poměrně „oblíbil“ páně Negana, snad proto, že i v rámci tohoto jediného sešitu je to skvěle vybudovaný záporák. Nebo, jinými slovy, spadá přesně do toho ranku postav, které v rámci četby rád vyhledávám. A onen zvrat, který v podstatě nahodí ústřední dějovou linku tohoto sešitu, tomu dodává patřičné grády. Zůstává jediná otázka: komiksy nebo seriál?
Ať už je odpověď jakákoli, tato část série je napsána skvěle.

2 18.02.2023

Doma se mi povalovali tři Živí mrtví, které jsem při svých toulkách mimoděk nashromáždil - a logicky na sebe tedy přímo nenavazují. Zde tedy hodnotím svazek jako takový, nikoli jeho zasazení do komiksové série (což ostatně dělám vždycky). Nicméně do tohoto rozjetého vlaku se naskakovalo snadno, protože na základní otázky příběh zvládá odpovídat průběžně.
Práce s charaktery, prostředím i příběhovými zvraty je odvedena na jedničku, takže mé případné výtky jsou spíše individuální. Jelikož jsem si sem skočil od prvního dílu, trochu mě překvapila kresba - není špatná, jen je „jiná“. Ze stejného důvodu jsem se v druhé polovině orientoval hůře v postavách, což je ale můj neduh kdykoli a kdekoli. Mezi výrazné body patří jednoznačně části „nechci, aby to bylo tak rychlý“ a „jsem zlej člověk?“. Tato komiksová série mi ukazuje, že nepotřebuje seriál k tomu, aby mě zaujala.
Rozhodně povedený kus i pro mě jako „náhodného kolemjdoucího“.

3 12.02.2023

Třetí separátní výcuc z Howardů léta páně 2014 zachycuje období, kdy se mi nedostával dostatek času na čtení čehokoli. Částečně to bylo životními stezkami, kterými jsem se ubíral, ale možná také trochu tím, že Howard v tomto období jaksi „zvážněl“, což mi úplně nesedělo. Všechna čísla jsem si samozřejmě přečetl zpětně - ale faktem je, že volená témata se se mnou až tolik nepotkávala. Dnes už je tomu trochu jinak, přesto mi pocitově poslední z nesvaté trojice tištěných Howardů přijde chladnější než je zvykem.
I tak jsem dostal to, pro co jsem si přišel. Vybrány jsou rozhovory s zajímavými autory, potěšily zajímavé a přínosné profily mně (dočasně ne)známých osobností. Nejvíce mě - a to platilo vždy, i v elektronické formě - oslovily a pobavily zajímavé články nabité všelikými informacemi a pohledy na věc. Snad jen Gojira mě přes až heroickou snahu pisatele zaujmout čtenáře (a tu snahu prostě ocenit musím!) stále nijak nezaujala. A ačkoli první dvě povídky v tomto svazku jako by rozdílným způsobem zpracovávaly podobné téma, ta poslední od šéfredaktora Honzy Vojtíška jako by svým tématem zcela intuitivně celou ságu o Howardovi uzavřela. Vrátí se zombie Howard v separátu ze všech čísel, které se kdy objevily? Kdo ví... vždyť mrtví se někdy vracejí.

Sbohem, Howarde. Budeš mi chybět.

3 11.02.2023

Není lepšího způsobu zjistit, zda se mi ten který seriál bude líbit, než že si nejprve přečtu knižní předlohu. Předně, příběh měl drajv a lehce se mi do něj naskakovalo. Svět po zombie apokalypse byl vykreslen perfektně, a co víc, logicky fungoval. Stejně tak i postavy interagovaly tak, jak by člověk čekal (což je dobře, protože příběh na nich stojí). Trochu problém ovšem vyvstal s přibývajícími postavami - mám často problém si jich zapamatovat několik, natož celou grupu naráz. Časem se to podalo, ale zpočátku to byl oříšek.
Příběh funguje i po emoční lince; nejvíce to asi bylo cítit v sílícím napětí mezi dvěma nejvýraznějšími protagonisty. Dost se na tom podílí i ponurá kresba, která mnohdy prozradí i věci, které se v dialozích neobjevují. Líbilo se mi to hodně, ale úplně mě to neodvařilo. Nicméně chápu, proč se z tohoto příběhu stal takový fenomén. Předpokládám, že s přibývajícími střípky příběhu se dostane i na to, co mi zde zatím chybí; tento svazek je každopádně fajn rozjezd.
Doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst dobře zpracovanou zombárnu.

6 09.02.2023

Tahle kniha byla jako probouzet se z kocoviny po osamělé noci strávené s flaškou řádně hořkého Stavengeru (klasicky s příchutí dešťové vody). Humoristický noir s velmi letmými prvky sci-fi a jakéhos-takéhos bubání? To zní jako něco, co se mi bude zamlouvat! A ono by se mi to i zamlouvalo, kdyby hlavní hrdina nebyl natvrdlý řízek, co má víc štěstí než rozumu. Nedokázal jsem s Billym Cowenem plně soucítit, natož mu dlouhodoběji fandit. Rád po čas četby spřádám teorie, kam se děj bude ubírat; nicméně tady to moc nešlo, protože... tu vlastně ani pořádně není detektivní linka.
Případy (život) soukromého očka bez výraznějších dedukčních schopností ale byly naštěstí podány čtivě a s humorem. Místy poněkud hořkosladkým. Vlastně bych i řekl, že čím víc se kniha blížila konci, tím více mě bavila. Velký podíl na tom má fakt, že příběhy jsou řazeny retrográdně, což je zajímavý a neokoukaný nápad. Příjemným bonusem pak je pro milovníky deště fakt, že v příběhu velmi často prší (předpokládám, že kapky mají příchuť hořkého Stavengeru).
Hledáte-li originální béčkovou oddechovku, zkuste tuto izoknihu!

1 08.02.2023

Může se zdát, že Tomie je poněkud nesoudržná. Sám bych ji rozdělil na tři části; první víceméně končí kouskem Vila, poslední pak tvoří závěrečná trojice příběhů. Vše mezi tím se sice může jevit jako více či méně originální recyklace původního nápadu; ty však vnímám jako doplnění původního mechanismu tvořícího legendu o kráse a smrti. Celý tento opus mi tak dává smysl i přestože se Tomie „množí“ takřka geometrickou řadou. Vzhledem k povaze její existence lze předpokládat, že v pozadí příběhu jich stejně rychle ubývá.
Dalším bonusem je, že příběh Malíř se objevil již ve svazku Balonky oběšenců, kde na mě působil trochu jinak (asi chápu, proč byl vybrán). Taktéž bylo zajímavé sledovat, jak se autorův styl kresby i vyprávění postupně měnil až na současnou úroveň. Možná se tento soubor příběhů někomu nebude zdát tak bizarní jako jiné autorovy díla, ale za mně dost dobrý. Zachytit krásu Tomie se podařilo perfektně a jedinou vadou na kráse jsou snad jen občasné nevěrohodné reakce postav.
Rozhodně doporučuji všem milovníkům hororu... a taky Tomie.

5 04.02.2023

Jelikož jde o příběhovou sbírku, je jisté, že kvalita jednotlivých kousků bude kolísat; nicméně v tomto případě nikdy neklesla až do vod čistého průměru. Skoro mi i přijde, že ty zajímavější kusy čtenář najde (většinou) v druhé polovině knihy. Ale ačkoli mám rád otevřené konce, tady si to mnohdy vyloženě říkalo o pokračování - což je asi jediná výraznější výtka, kterou mám.
Hodně oceňuji i autorské medailonky; příběh sice má mluvit sám za sebe, ale vidět spojnice s životem tvůrce je taktéž obohacující. Bonusová povídka pak rozvíjí jeden z námětů v této knize; činí tak ve stručnější, ale o to brutálnější formě. Za mně je tato kniha velmi povedená, od kresby až po náměty.
Máte-li rádi nápadité horory, byla by chyba tento svazek vynechat.

6 28.01.2023

Už od dob, kdy jsem našel zálibu v literatuře, jsem preferoval příběhy, které jsou do jisté míry skládačkou či hlavolamem. Vymazlené vraždy toto do puntíku splňují. Ve všech třech případech je vrah znám, takže text na čtenáře spíš po Columbuvsku pomrkává, jak to ti prevíti udělali. S tímto otazníkem se pak kniha čte prakticky sama.
Na druhou stranu, bez „externích znalostí“ nemá čtenář příliš prostor, aby věc alespoň z části rozlousknul sám. Skoro mi přijde, že díky krátkosti případů nemají šanci na řešení ani hlavní hrdinové, dokud něco nespustí „deus ex machina“ efekt. Nicméně právě ono podsunutí posledního dílku ve čtenáři vybudí pocit úžasu, který mám spojený s vyřešením obtížné šifry či matematického příkladu. Tedy pokud o pár řádků výše brblám, ona vymazlenost mi vše plně vynahrazuje.
Pokud máte rádi detektivní příběhy, neváhejte se s touto knihou pomazlit.

3 25.01.2023

Velmi dobrý western. Stejně jako v každé Ketchumovce se zde projevuje autorův řízný styl, který se nebojí umazat od lidského zla. A tradičně tak činí nekompromisně, jasně a bez příkras. I když tentokrát mě to v nitru až tolik nezasáhlo. Tedy, bolavé to bylo dost, ale kompletní emoční masomlejnek se tentokrát nekonal.
Křižovatky jsou rychlou údernou jednohubkou s plasticky vykreslenými postavami, ke kterým si čtenář snadno stihne vybudovat vztah. Zajímavé je, že zde byl prostor celou záležitost rozepsat do nadpřirozeného příběhu, k čemuž ovšem nedošlo (a je to rozhodně dobře). Snad jen obal knihy mě nijak nezaujal ani mi k příběhu nesedí, ale to je pouhý detail.
Máte-li rádi drsné, temné příběhy, Křižovatky budou vaším šálkem čaje.

1 20.01.2023

Tentokrát se zde ten horror schovával pěkně dlouho. Tedy nechápejte mě špatně, autorský styl je patrný od začátku až do konce. Ale ačkoli mi pomalejší rozjezdy nevadí a kniha mě bavila, časem jsem cítil, že by to už chtělo ten dlouho očekávaný bruntál. Ve výsledku však má oněch prvních cca 100 stran své opodstatnění, díky kterému mě kniha na konci rozemlela stejně spolehlivě jako jakákoli jiná Ketchumovka.
Ony „bubací části“ jsou totiž asi do půlky knihy podány spíše ve stylu jedna paní povídala. Když partička časem konečně dospěje do čtenářem kýžené horrorové lokace, tak určité podezření (ba i potvrzení) získat můžete. Ale finále je takovým zatlučením hřebíku mezi oči, že se tomu mysl až zdráhá uvěřit; nejsem si jistý, zda je to dobře. Nicméně pokud máte autorův styl rádi, svoje si najdete i zde.
Dobrá horrorová kniha, vhodná spíše pro trpělivější čtenáře.

1 18.01.2023

Ryby jsou tak šílený a skvělý mix žánrových ingrediencí, že mě zaháčkovaly od samého začátku. Zejména první část příběhu je skvěle vygradovaná, napínavá a funkčně absurdní. Mám rád horory, u kterých mi pocukávají koutky. Ale atmosféra pozvolna houstla jak smrad ze zdechliny a časem byla překročena ona hranice, za kterou následuje zvážnění. Druhá část se tak spíše stává jakýmsi vykreslením stavu, ve kterém se svět ocitnul a vpřed ho táhnou zejména vrstvící se bizarnosti. Příběh ovšem končí bez uspokojivého závěru, což je vzhledem k načrtnutým možnostem poměrně mrzuté.
Pachuť z konce titulního příběhu však spravuje dvojice bonusových povídek. Ta první je spíše krátká miniatura, která apeluje na čtenářovu fantazii. Ta druhá je pak chuťovka na závěr, jejíž příběh se krok po kroku nenápadně mění v cosi odporného. Super věc!
Patříte-li mezi čtenáře, kterým horor nesmrdí, dejte této knize šanci.

4 05.01.2023

Původně jsem se bál, zda na mě verše v této knize nebudou příliš obstarožní. Zcela zbytečně. Obsažené balady jsou čtivé, tématem rozmanité a zub času jejich témata příliš neohlodal. Ve skutečnosti mi nesedlo jen několik autorů, což je ale spíše otázkou vkusu než nekvalitou veršů. V rámci medailonků pak šlo o zajímavý exkurz do životů jednotlivých (mnohdy neznámých) autorů a nastínění jejich dalšího literárního působení.
Rozmáchlost v množství jmen však současně vedla k jednomu neduhu - po dočtení knihy jen v pár případech dokáži přiřadit jednotlivé díla ke konkrétním osobnostem. Chybí mi zde taková ta „sevřenost“ již kultovní Kytice. Nicméně co se týče kvality textu, zůstává obdobně vysoká a je z ní patrné, že nejen Erbenem je český čtenář živ. Naopak, nádherně se zde ukazuje, jak hluboké kořeny hororová literatura z našich luhů a hájů má. Tento svazek mě potěšil a budu doufat, že se objeví další kousky podobného ražení.
Skvělá věc, chcete-li si rozšířit obzory a poddat se kouzlu temných ballad.

7 04.01.2023

Tahle kniha je prokletá spirálou. Její motiv se táhne všemi více či méně souvisejícími epizodami, ukrývá se v detailech a skrze fascinaci vás táhne až na konec. První epizody se ještě drží při zemi, ale s každým dalším příběhovým střípkem se svět vychyluje od normality více a více. Takže se samozřejmě dá polemizovat, proč odtamtud ústřední dvojice (o dalších obyvatelích nemluvě) neutečou, dokud to ještě jde. Mám ohledně toho určitou teorii, nenápadně plynoucí přímo z děje, takže nad tím přimhouřím oči. Taktéž některé epizody na mě působily trochu zjednodušené a zasloužily by větší hloubku; nicméně i tak příběhově fungují bez problémů.
Mnoho čtenářů je překvapeno, kam všude se dá spirálový motiv ukrýt. Mě spíš fascinuje, jak jednoduše se dá prostý motiv vložit do tolika hororových subžánrů. Nejsilnější pro mě byl střed svazku (zejména Komáři a Pupeční šňůra) a samotné finále (Bludiště + Odkaz prastarých). Toto souhrnné vydání celé série je taktéž doplněno o bonusový příběh, který rozhodně není špatný, současně ale v rámci knihy nevyčnívá. Ostatně, podprůměr v tomto svazku nenajdete. Sympatická kresba, pojetí jednotlivých postav a plíživý růst temné atmosféry taktéž vydatně přispívají ke kultovnosti Spirály.
Hej, ty tam, pohni a staň se taky spirálou!

7 27.12.2022

Achernar je poměrně specifický kus. Začíná nezáviděníhodným civilním příběhem, který se přesune do neveselých kulis podivné firmy a houstnoucí temno plynule přejde v nepolevující depresi. Co víc, tento chameleoní efekt je prodchnut „záblesky a střípky“ děje. Hodně mě také bavily alegorické prvky, které jsou plnohodnotnou součástí vyprávění. Příběh ocení zejména sečtělejší osoby, které čtou mezi řádky a pomalu splétají příběhovou mozaiku v jednolitý celek.
Naopak čtenář uvyklý v knihách vysvětlování se může v spletitém labyrintu dění ztratit a pointu minout. Příběh totiž uhání vpřed jako divoká řeka a nezabrání tomu ani „statičnost“ samotného Achernaru. Trnem v oku mi možná bylo relativně jednoduše vykreslené ústřední zlo, nicméně jeho efektivita a funkčnost se nedá popřít. Oproti tomu silná hlavní hrdinka působí velmi živě a nebyl problém s ní sympatizovat. Co mě však oslovilo na první pohled, je surrealisticky laděná obálka knihy. Stejně tak mě posléze potěšily ilustrace vnitřní; obojí má nepřekvapivě na svědomí stejný tvůrce, jako u Sběračky kostí.
Doporučuji všem milovníkům temné literatury s otevřenou myslí.

3 25.12.2022

Vybavuji si, že když jsem před lety tuto knihu (toho času první vlaštovku nakladatelství Golden Dog) přečetl, rozhodl jsem se autorovi napsat a dát mu zpětnou vazbu. Má zpráva však tehdy vyzněla poněkud negativně (nechtěně; od té doby jsem se doufejme naučil formulovat svá hodnocení lépe), takže tímto komentářem k druhému vydání snad věci uvedu na pravou míru. :)
Tento román považuji za jeden z nejlepších příběhů, které jsem dosud od Martina Štefka četl. Dokonce i teď, když jsem se k té knize znovu vrátil, mě dokázala strhnout natolik, že jsem ji zhltnul na dvě posezení. Nejde o to, že bych si nevybavil onu nezapomenutelnou pointu; nebudu prozrazovat jak a kde přesně jsem ji (logice navzdory?) už při prvním setkání s knihou předem úspěšně odhadl. Jde však spíše o myšlenky v příběhu obsažené, víceúhelné pohledy na věc a obecně skvěle zachycenou psychologii postav. Akce v ní příliš nenajdete - ale to je naopak to, co mi plně vyhovuje.
Je těžké o této knize hovořit bez zbytečného mávání rukama či spoilerů; je to skládačka, kde do sebe všechno (ano, i Intermezza mrtvých, zejména čtete-li pozorně mezi řádky) nakonec s precizním cvaknutím zapadne. Co však aktuální verzi knihy prospělo, je jednoznačně změna formátu a vlastně celkového vzhledu. Nemůžu říct, že bych osobně měl tento typ ilustrací (ať už se bavíme o obálce či vnitřku knihy) vyloženě rád, ale k příběhu sedí tak akorát. Celý svazek na mě působí velmi dobrým dojmem.
Hledáte-li dobře odvyprávěný příběh, tuto knihu s úsměvem doporučuji.

6 11.12.2022

O tom, jak moc mě časopis Howard oslovil a ovlivnil můj vkus, se rozepisuji u separátního čísla 2019 (ano, i já občas místo hodnocení uskočím k nostalgickým vzpomínkám). Stejně tak to platí i pro speciál z roku 2020 a vlastně i pro veškerá další čísla časopisu. Jelikož jsem nikdy nebyl fandou elektronikých knih, všechny tři existující Howardí speciály pro mne jsou a budou takové malé poklady.
Co se týče obsahu, tentokrát mi přišel jaksi „sevřenější“ a je patrný jistý vzrůst kvality. Velice potěšila řada profilů a rozhovorů, v nichž figurovaly zajímavé osobnosti (které mi svého času ještě tak zajímavé nepřišly, protože jsem tehdy nevěděl, která bije). Už do prvních čísel Howarda podařilo dostat zajímavé povídky a autory, a tato ročenka v tomto trendu pokračuje; každý z příběhových textů má něco do sebe a za přečtení stojí. Samozřejmě nechybí ani kupa článků plných tipů na žánrové knihy či filmy.
Časopis pro horrorové srdcaře a milovníky české žánrové tvorby!

2 09.12.2022

Poměrně svěží sbírka moderní hororové poezie, která zaujme a překvapí. Autorskou osobitost jsem zde vnímal snad ještě více než u sbírek povídkových. Přesto se většinou u každého z poetů podařilo najít minimálně jeden kus, který s mou rozervanou duší rezonoval. Samozřejmě, někdy verše daného autora jen splynuly po povrchu... a jindy jsem je zhltal všechny a marně hledal přídavek.
V této knize spojili síly jak temní básníci „z lidu“, tak členové uměleckého hnutí Infernalismus. Obojí druh umělců si v rámci knihy drží svou kvalitu; emoce na škále hluboký smutek až morbidní humor se našly napříč knihou všude (i když Infernalisté zde do svých veršů vkládají více „darkness vibes“, které knize v pár případech vyloženě kralují). Zaujme i obálka knihy, ovšem s vnitřními ilustracemi jsem to měl jak na houpačce - některé kusy můj zrak nezaháčkovaly, u jiných jsem naopak našel nečekané detaily. Ovšem do tohoto svazku dobře zapadají.
Pokud se nemáš z horor-poezie strach, nastal čas zjistit, co číhá v temnotách!

7 01.12.2022

U dobře napsané knihy si čtenář přestane uvědomovat, že příběh pouze čte. A jakkoli jsem doufal, že budu moct Kriaky pochválit, tady jsem se od vědomí akutní četby nemohl oprostit prakticky na žádné stránce. Celá kniha je totiž skrz naskrz protkána nelogičnostmi, nerealistickým chováním postav (včetně dialogů) a k tomu si text častokrát protiřečí. Navrch zde ještě funguje jakási „Deus ex machina“, kdy (například) postava potřebuje sekeru a jak na zavolanou se zrovna jedna nachází nedaleko. Tohle všechno spolehlivě zabíjí uvěřitelnost příběhu. Druhým velkým mínusem je přemíra vysvětlování - a to včetně částí, kde by měl být nějaký zajímavý dialog či napínavý děj. Většina postav je na druhou stranu paradoxně charakterizována jednou či dvěma vlastnostmi a tudíž nepůsobí dostatečně plasticky. Je toho ještě víc, co bych vytknul (nefungující atmosféra, nedořešené zápletky, slepé uličky...), ale raději zkusím nastínit gró celého problému a najít nějaké to pozitivum.
V anotaci avizovanému Kingovi či Lovecraftovi se text jak vidno příliš neblíží. Horrorové emoce jsem také necítil žádné - snad jen smutek, že potenciál námětu vyšuměl bez účinku. A přitom autor dokáže svými nápady (sám za sebe) zaujmout a místy psát i čtivě, což je taktéž výrazným rysem tohoto svazku. Řekl bych, že to co této knize chybí, není jen práce redaktora či korektora. Chybí mi zde taková ta „autorská zkušenost“, kdy autor už ví, jak méně slovy napsat více poutavého děje. A tomuto románu by kratší rozsah určitě prospěl!
Závěrem tedy knihu (ve jménu dobrého svědomí) spíše nedoporučím, ovšem jsem rád, že Slovensko v rámci horrorového žánru nadále roste. Autorovi v budoucnosti dám ještě šanci, protože potenciál zde i přes své výhrady vidím...

25.11.2022

Pokud četba některých knih svého čtenáře pohltí, tahle kniha jej doslova zblajzne! Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu přečetl na jeden zátah. Nicméně čtivost i živost textu čtenáře prostě nepustí. K mému překvapení to nebyl příběh vyloženě o „prokletém autu“ nebo „nehmotných nemrtvých“. Nadpřirozeno hraje sice prim, ale niterně lidský příběh pojednává zejména o titulní smrti. A taky o kýženém pocitu smíření, kdy je třeba nechat minulost jít.
Text je bohatý na emoce, avšak mimo různorodě nepříjemné a smutné pocity (v pozitivně-hororovém smyslu) jsem zde měl slušný náběh na mrazení v zádech při setkání hlavního hrdiny s Jiřím Skálou. Neříkám, že ostatní části mi připadaly slabé, ale místy mi v textu něco přišlo navíc nebo naopak chybělo. Většinou však jde o maličkosti. Knize prospívá taktéž fajnová obálka i parádní vnitřní ilustrace - přesně taková grafika mi k této knize sedí. Třešničkou na dortu je i bonusová povídka (kterou jsem četl už kdysi dříve pod jiným názvem), kde pozorný čtenář může objevit letmé propojení s předchozím příběhem.
Po této knize určitě sáhněte, máte-li zdravě morbidní smysl pro horor.

3 18.11.2022

Podařilo se mi do knihy naneštěstí začíst až okolo první čtvrtiny obsahu. A to je paradoxně způsobeno právě tím, co v mých očích činí tuto knihu nadprůměrnou. Autorka totiž zbytečně nevysvětluje (pominu-li možná až spoilerózní anotaci v zadní části knihy), nechává děj plynout a teprve v jeho rámci začne dějství dávat pevnější kontury. To je navíc ještě umocněno lyričností textu a jeho jinotaji - ty od pečlivého čtenáře nejenže vyžadují používání mozku, ale předpokládají určité všeobecné znalosti. Tahle kniha není psána pro blbce, ale pro sečtělé jedince.
Už pouhý pohled na tento svazek budí lásku ke knihám. Pevná vazba, titulní mlhavost ilustrací a barevné kombo (byť jinak bleděmodrou nemám příliš rád) příjemně navnadí. K textu mi sedly i ilustrace vnitřní, právě z důvodu oné abstraktnosti; působily víc emočně než logicky, a to mi sedí k vnitřnímu světu hlavní hrdinky. Ta je vykreslena velice žensky a byť mi v určitých ohledech trochu vadila, nakonec se ukázalo, že to mělo své odůvodnění i smysl; dokonce to souviselo s poselstvím samotného příběhu. V tom vyprávění je hodně empatie a bolesti, ale také určité smíření. Je tady něco, co hledáte.
Máte-li chuť na netriviální příběh s bohatou paletou emocí, neváhejte.

12.11.2022