Morbidus komentáře u knih

Chvíli jsem si myslel, že tato kniha na Databázi knih ani není, jak zde separovaně od ostatních stojí podivně bokem; ne že bych s tím měl problém, ale najde ji tak méně lidí. To ale nesouvisí s knihou samotnou, která je opět skvělá. Styl, který si Zapovězené země drží, zůstal zachován, což cením (jen chybí ony dvě záložky).
Samotná Krkavcova čistka je materiálem pro Vypravěče, takže případný hráč po ní sáhne asi jen pokud ji bude svému DM chtít věnovat jako dárek. A ten to jistě ocení, protože ačkoli celá kniha popisuje nelineární rozsáhlou RPG kampaň, šetřící spoustu práce s vymýšlením zápletek. Samozřejmě je primárně určena pro skvělé Zapovězené země, ale dobrý herní materiál se hodí vždycky.
Pokud jste Vypravěč a ZZ vám sedí, není o čem diskutovat.

17.09.2023

Pokud jsem byl u pravidel Zapovězených zemí pro hráče nadšený, příručka pro vypravěče celou záležitost povýšila na nový level, který každého temnějšího Vypravěče zahřeje u jeho prohnilého srdíčka. Zůstaly zachovány všechny kvality ohledně vzhledu - pevná vazba, příjemný papír i celkové ladění - a hlavně toho, oč jde, tedy herní materiál. Opět je vše přehledné, inspirativní a doplněno o oldschool ilustrace. Mapa a dvě záložky do knihy jako bonus.
Takže se mimo jiné dočkáte trochy historie, spousty zajímavých předmětů, bestiáře a celkem tří hratelných dobrodružství. A i kdyby někomu pravidla ZZ neseděly, dovedu si představit poměrně snadnou konverzi či vypůjčení materiálu do jiných pravidel (je-li PJ trochu šikovný). Za sebe jako vypravěče jednoznačně palec hore a rozhodně ocením víc materiálů ke hře!
Tato kniha se rozhodně hodí všem zkušenějším Vypravěčům.

17.09.2023

Ano, pro mně osobně naplňují Zapovězené země potenciál toho, jak hrát temněji laděné dobrodružství. Jestli bude humornější či smutnější už bude záviset na konkrétních okolnostech. Každopádně jde na první pohled o pravidla, která se nebojí hráče zabíjet a to se cení. Pokud vám pravidla rovnou dají najevo, že hráči nejsou hrdinové, ale jen dobrodruzi ženoucí se za mocí a slávou, jsem tu správně.
Pravidla jsou členěna velmi přehledně, nadto mají ještě dvě záložky, takže bloudění v knize nehrozí. A já si nemůžu pomoc - je to vymazlená záležitost. Font písma, text a působivé černobílé ilustrace budí atmosféru ještě dřív, než začnete hrát. A možná že někomu budu připadat divný (ale já to prostě cením), ale použitý papír, pevné desky a materiál příjemný na omak mě velmi těší. Tohle je kvalitně vyrobená kniha se vším všudy.
Nejde o knihu pro úplné RPG začátečníky, ale protřelejší dobrodruzi si ji užijí.

17.09.2023

Dobrá věc to je. Zejména v první části, která nechávala čtenáře v nejistotě, mě to bavilo hodně. Nebyl jsem si dokonce ani jistý, jestli autor nastražil stopy zápletky neúmyslně nebo naopak přímo počítal s tím, co všechno si čtenář domyslí. Ve druhé části knihy se pak mé domněnky potvrdily, nicméně hra se čtenářem tím skončila a došlo ke splétání nitek a uzavření děje. A jakkoli mám rád, když do sebe příběh logicky zapadá jako puzzle, ve druhé části to ztratilo šmrnc. Snad přílišnou popisností, překombinovaností či samoúčelností některých postav/míst v ději.
Četlo se to ovšem samo; za příběhem je vidět velká slovní zásoba i studium dané problematiky. Ono knize mimo výše uvedené není nakonec mnoho co vytknout, protože místo, období i charaktery příběh táhly kupředu velmi obstojně. Nad průměrem je i obálka knihy (okamžitě si vybavím wendigo), která odkazuje víc na horror než na dark sci-fi. Obrácené R je cool!
Polibek Choroby okouzlí temněji zaměřené sci-fisty a přemýšlivé čtenáře.

5 06.09.2023

Pěkně hořká chuťovka. Máme tady ukázkového feťáckého šmejda Billyho Silvera; vlastně i spoustu dalších eklhaft postav, všechny v náznacích tak skvěle popsané, že na tom malém prostoru i chápeme, jak se do těch sraček propadli a jak je to semlelo napadrť. V tomhle padlém světě lidé prostě nekončí dobře a jeho realističnost je silným aspektem celého příběhu. Vlastně dost musím pochválit i snové vize, které k horroru jednoznačně patří. Jako celek se to četlo na výbornou a ačkoli zde postavy nejsou zrovna sympaťáci, mnohdy je vám z jejich osudů do hořkého smíchu nebo pěkně úzko.
Problém vidím v zápletce. Jsou příběhy, kde se vyplatí neprozrazovat příliš mnoho (či vůbec nic), ale tohle není ten případ. O tetovacím studiu a účelu samotného tetování (byť pár náznaků se nabízí) se dozvíme jen nezbytné minimum. A ano, příběh šlape v horrorovém duchu - jenže bez příslovečného Proč? je to jen kvalitně napsaná hnusárna v paletě barev tekutin lidského těla. O což možná šlo, byť bych namísto rychlého zakončení příběhu ocenil naopak jeho prodloužení s více detaily. Z tak perfektního námětu šlo vytřískat mnohem víc. Nezachránil to ani fajnový epilog ani zajímavá obálka (za mě palec hore), kde však dle popisu z knihy Billy Silver zachycen není.
Přesto jde o dobrou knihu a čtenáři tvrdšího horroru by ji neměli minout!

2 29.08.2023

Osvícení v temnotě se netají tím, že jde v prvé řadě o nadšenecký projekt. Velkým lákadlem je zde pro mnohé jméno Stephena Kinga (už jen na přední části obálky je jeho jméno třikrát) spojené s raritní povídkou Modrý kompresor. Jde ovšem o prudce experimentální materiál, který v důsledku jako příběh příliš nefunguje a měl by (jak mi vyplynulo mezi řádky) sloužit jako inspirace pro další autory.
Jakkoli nerad srovnávám, připomíná mi tato antologie čímsi Knihu hrůzy, kde má podle mě (stejně jako zde) zdaleka nejlepší zářez A.J. Lindqvist. Mimo Strážcova průvodce mě zaujalo nepříjemné Vábení plamenů a pobavila Mateřská láska. Dovolím si zmínit i Román o holocaustu, což považuji za povídku hodně relevantní zejména pro čtenáře-autory. Zbytek knihy osciluje kolem průměru.
Poněkud zvláštní ovšem bylo řazení povídek, ve kterém jsem nenašel žádný systém ani záměr. Naopak jsem si všiml, že minimálně ve dvou případech po sobě následují příběhy podobného ladění či prostředí. Není to sice závažná chyba, ale přesto se hodí rozprostřít díla trochu rafinovaněji. Na druhou stranu, jsem rád za každou sbírku hororových povídek. Navíc se mi zamlouvá na první pohled hororová obálka, kterou kazí jen přemíra textu.
Kniha vhodná pro milovníky horrorových antologií a sběratele kuriozit.

2 26.08.2023

Až tolik mě to v zásadě nenakoplo. Přitom to má nápad, některé scény jsou dost nepříjemné a fantazie teče plnými proudy. V jádru je to neklasický příběh o magické knize, přičemž nejde o prastarý grimoár, ale svazek plný stereogramů. Čtenáři dlouhodobě věrní nakladatelství Golden Dog si při této příležitosti možná vybaví autorčinu povídku Stereogram z knihy Vostrá krása. Minimálně jsem si ji musel u určité kapitoly vyhledat (...a našel jsem, co jsem si myslel).
Ovšem i přes dobře rozjetý začátek a odpíchnutí se od zmíněné povídky děj trochu přešlapuje na místě. Ano, nádherně psychedelická krajina a její obyvatelé se mění a cizorodá pravidla světa rozhodně zaujmou. Nicméně samotná hrdinka knihy skoro po celou dobu spíše jen pasivně pozoruje a aktivní je vůči ní zejména okolní prostředí. Navíc je v pozadí rozjeto několik linek, které se tváří důležitě, ale nakonec nehrají významnější roli. Závěr i přesto uspokojí. Jít v hodnocení výš mě nakonec přiměly ilustrace (kontrast je skvělá věc) a celková vymazlenost knihy, snad jen... proč jsem v ní nenašel žádný stereogram?
Kniha V rozkvětu rozhodně potěší všechny milovníky literárních experimentů.

6 17.08.2023

Ty brďo, tak to byla síla! Tato kniha útlá rozměry a silná obsahem se jednoznačně zařadila mezi knihy, na které jen tak nezapomenu. Ale konec dojmologie; hned na začátku knihy najdete varování ohledně citlivého tématu, které kniha zpracovává. A jak je avizováno, činí tak velmi citlivě a většinu těch zvěrstev ponechává na čtenářově fantazii. Není to přehánění. Citlivým lidem, jejichž fantazie je oceán, při tomto smutném a krutém příběhu zřejmě nezůstane oko suché.
Hodně se mi líbí realističnost děje; pokud si čtenář nějakou formou týrání v dětství prošel (což není nepravděpodobné, a nemusí jít ani zdaleka o tak extrémní formu), může se pro něj příběh stát určitou katarzí. Silnou stránkou je rozhodně i psychologie hlavního hrdiny, jehož mysl zůstává plná tichého vzteku, paranoie a smutku. Jedinou skvrnou na této knize je tak její obálka, která mě nezaujala a až během čtení jsem získal představu, nač koukám.
Horror jak řemen, který zůstává v realistické rovině. Doporučuju!

3 06.08.2023

Lovecraftovo dílo mám (víceméně) načtené a toto je rozhodně reprezentativní výběr povídek. Stejně jako u předchozí sbírky Zjevení Cthulhu vydané nakladatelstvím Carcosa je zde znát skvělý překlad Milana Žáčka - pokud tuhle knihu z nějakého důvodu čtete až po autorových sebraných spisech (i když pak se nabízí otázka proč), menších odlišností si zajisté všimnete. Jak už to bývá, některé věci mi při možnosti podobného porovnání sedí více a jiné méně, celkově jsem ovšem spokojen. Navíc jsem tentokrát nenarazil na žádné gramatické úlety (nebo si je nevybavuju), což je rozhodně také plus.
Jako vždy se sluší dodat, že Lovecraftův vypravěčský styl není jednoduchý a vyžaduje vaši plnou pozornost, aby mohl pracovat s tím, co vám naznačí a poté pomalu potvrzuje. Tento výběr je skvělý v tom, že neobsahuje žádné nadměrně těžkopádné kousky a i průměrný čtenář bude spokojen (byť sečtělost se hodí). Tento chronologicky řazený výběr je navíc poměrně pestrý ve svých tématech a ačkoli nemám příliš v lásce, když se sbírka jmenuje po jedné z povídek, zde mi to výjimečně nevadí. Jedinou věcí, která mi trochu způsobila vrásky, je ediční poznámka k jednotlivým povídkám, která nováčkům mnoho zásadního nepoví a sečtělejším nutně přijde nedostatečná; v jedné věci mě dokonce zmátla a v jiné zase příjemně překvapila. Co se týká obálky knihy - zdá se být poněkud generická, ovšem na druhou stranu nějakým zvláštním způsobem zvládá zachytit ducha všech devíti povídek současně.
Vhodná vstupní brána do temného universa lovecraftovského horroru.

4 01.08.2023

Kouzlo novely Vzácný druh spočívá v tom, že karty vykládá na stůl s takřka psychopatickým klidem a čtenář je více než polovinu knihy napjatý, o jaký druh horroru vlastně půjde. To mi vyhovuje, protože dostávám tolik zdánlivě nesourodých nitek (které by třeba i spojit šly, ale cosi tam prostě nesedí!), že predikce příběhu je zhola nemožná. Kniha tudíž nepadne do vkusu pohodlným čtenářům, jejichž nebohé mozky autor nutí uvažovat. Nicméně za mě tento krátký - a úderně strohý - formát dokázal vyvolat silný pocit nepokoje.
Silné stránky této novely se však prolínají i s negativy; nemluvím o zkratkovitosti (která zde není na škodu), nýbrž o občasné nelogičnosti děje. Nejvíce mě v tomto ohledu překvapilo jednání matky v kapitole třináct, kde bych nějaký kontakt s policií alespoň letmo očekával. Během četby to nevadí, ale jakmile nastane konec a příběh se přelévá v hlavě... prostě to vidíte. Tuhle jízdu je radno si užít a uzavřít ji tím, že jde o parádní béčko. Ale než skončím - kniha má ilustrace (ve stylu obálky), které sice nebudou sedět každému, ale spadají do kategorie imaginativního abstraktna, podporujícího čtenářský zážitek.
Vzácný druh rozhodně potěší každého horrorového fajnšmekra.

3 27.07.2023

Lovecraftovo dílo není jednoduché čtivo, na což dojíždí řada čtenářů, kteří se do krajiny jeho zásadních děl vydají vyzbrojeni pouze povrchním doporučením z útrob mainstreamu. Ten bohužel pro filozofický přesah HPL příběhů naprosto nepostačuje a v kombinaci s obstarožním vypravěčským stylem nejednoduchého jazyka mohou někteří slabší čtenáři snadno ztrácet hlubší pojem o ději. Zejména ke kouskům jako V horách šílenství či Stín z hlubin času je radno přistupovat se zcela svěží myslí. Zbylé příběhy této knihy jsou čtenářsky přístupnější; zde už dost záleží na čtenářské preferenci. Za sebe ale musím ocenit chronologické řazení příběhů dle roku vzniku.
Co však ocenit nemohu, jsou chyby v textu, zejména pak v delších kusech. Pokud by něco chybělo jen sem tam, mávnu nad tím rukou, ale opakovaný výskyt 'plážích lidí' nebo 'brouci rasa' mě děsil více než pohled do očí Azathotha. Taktéž je znát mírně odlišný překlad, než na jaký jsem si pamatoval z dávnějších četeb textů - zejména pak u povídky Dagon. Každopádně je zajímavý i sám výběr příběhů, vytvářející v podstatě jakési jádro Mýtu Cthulhu (už mi zde chyběl jen Šepot ve tmě a bylo by to dokonalé). Plusové body za obálku, jednoznačně lepší volba než u předchozích dvou vydání.
Zaujme sečtělejší čtenáře, kteří se chtějí blíže seznámit s jádrem Mýtu Cthulhu.

4 25.07.2023

Ale jo, dalo se to číst i po letech - opět jinýma očima. A stejně jako ve věku školáka navštěvujícího městskou knihovnu (Děsivé dějiny a Děsivou vědu jsem tehdy žral) si z toho zřejmě většinu informací neodnesu. Ale svůj účel - zabavit a pobavit - to plní dokonale.
Je mi však trochu záhadou, proč autor a ilustrátor mají jiná jména na obálce a jiná jména v knize; jako kluk jsem si tohoto nevšímal, ale jako propálení pseudonymů to nemá chybu. Stejně tak musím podotknout, že tato kniha nemá žádný větší edukativní účel - jde jí o to zábavným způsobem přiblížit určitý rámec vědění, který však z povahy věci nejde nijak do hloubky. Tento návrat do dětství byl milý.
A ten tapiokový koláč tentokrát vyzkouším. :)

24.07.2023

Tento kus pro mne má nepopiratelné oldschoolové kouzlo. Přijde mi, že jsem zde po delší době objevil přesně ten druh fantasy, který mne naplňuje. Snad je to tím, že jsem zde nenašel zbytečný patos, děj místy nádherně potemní a autorův humor mi sedí. Příběhy u mne svým laděním vyvolaly vzpomínky na staré gamebooky a Rodokapsy; je fajn, že se v tomto literárním okruhu stále najdou kousky, které mě dovedou potěšit.
Ve zkratce - jde o chronologický soubor volně navazujících povídek o titulním hrdinovi a jeho mluvícím koni Blackovi, kteří jsou na cestě za pomstou. Něco od hlavní linky odbíhá více, něco méně; každopádně někde od šesté povídky už se děj začne ubírat konkrétnějším směrem. Vrcholem knihy je jednoznačně Ledová věž, která je příběhově nejucelenější a jde rovnou k jádru věci. Naneštěstí se tento nadějný příběhový uzel začne brzy zase rozplétat. Ačkoli jsem se tedy s koncem poslední povídky musel zasmát, musím někde splašit pokračování, abych se dočkal kýženého rozuzlení ústřední zápletky.
Vhodné pro milovníky temnějšího a údernějšího fantasy.

4 15.07.2023

Pohádky H.Ch. Andersena patří mezi ty, které lze číst v každém věku a pokaždé čtenáři přinesou něco nového. Jdou totiž opravdu do hloubky (aby ne, když autor prožil tak tvrdý život). Je pravda, že příběhy jsou místy poměrně znepokojivé až temné, ale to je v principu každá opravdu dobrá pohádka. Dá se snadno pochopit, že příběhy této knihy nejsou pro každého; její vnitřní krása spočívá v upřímnosti, pochopení a smíření.
Sám jsem svého času fascinovaně četl titulní Sněhovou královnu, brečel nad osudem Holčičky se sirkami a byl nešťastný z příběhu Vytrvalého cínového vojáčka. Musím ale zdůraznit, že trauma z nich nemám; naopak, jsem za ně rád a pomohly mi vidět v životě to dobré i zlé. Čas od času si je připomínám (jako třeba teď) a všímám si už i pohádek, které mě dřív tolik neoslovily. Přitom všechny zůstávají v jádru nadčasové a řeší v podstatě moderní problémy (v tomto ohledu mě tentokrát nejvíc zaujal Slavík). Ale hlemýžďů a růžových keřů je plný internet, takže každému dle gusta.
Něco mi říká, že tuto knihu si neužijí lidé beze smyslu pro horor.

4 06.07.2023

Velkou silou i slabinou Rovnováhy jsou popisy. Ty jsou zvládnuté natolik skvěle, že čtení ubíhá téměř samo a napětí se zvyšuje, jak si kniha pohrává se čtenářovými očekáváními. Ty sice trochu drží při zemi anotace knihy (vyzrazuje příliš mnoho) a dokonce i samotný její název (kterýžto nápad mi zde přijde až tristně nevyužitý), nicméně přihrané návnady příběh efektivně zužitkuje. Mnohé z děsivých scén jsou natolik mrazivě surreálné, že se mi vyryly v paměti do oněch nejistých míst mezi realitou a nočními můrami.
Současně se však popisnost podepisuje na emocích postav či na samotných dialozích; pokud má postava proslov o své minulosti na několik stran, vytrácí se uvěřitelnost. Zejména pak v okamžicích, kdy má děj gradovat a přejít do akce - na takových místech moc prostoru na vysvětlování není a rozjetému příběhu to dost sáhlo na brzdu. Ale i když jsou věci, které mi v tomto svazku chybí či přebývají, mám tento neakční typ děje s důrazem na houstnoucí temnou atmosféru rád. Ostatně, celý román náladou souzní se svou výstražně zbarvenou obálkou...
Milovníci horrorově duchařské literatury si Rovnováhu jistě užijí.

3 05.07.2023

Tato kniha pro mě zpočátku byla něco úžasného. Jenže jak kapitoly přibývaly, kouzlo se pro mě částečně vytratilo. Nevadí mi, když je hlavní příběh tvořen krátkodobými zápletkami a místy vede do nikam; naopak tyhle inteligentní hádanky vyhledávám. Jenže v tomto případě to není až tak chytré jak to zprvu vypadá - a tam uvnitř to drží pohromadě jen vývoj postav. Tedy nejen samotného pošťáka (který je sice důležitou postavou, ale ne nutně hybatelem děje), ale i spousty dalších charakterů (které se někdy objeví a jindy jen zmizí navždy). Takže nakonec je to spíše příběh samotného Edenu a několika lidí, kteří ovlivňují jeho (ne)existenci. A taky o dracích. ;)
Naštěstí se našly i věci, které pro mě posunuly příběh do nadprůměru. Hodně mě potěšil fakt, že některé neřešené či potenciální dějové linky dostaly prostor v bonusových příbězích na konci knihy (kde dostaly tradičně prostor i další zajímavé materiály). Nejvíce mi k srdci přirostli (mimo pošťáka Marka) tajemný Náčelník, nevyzpytatelná Molly a skvěle vykreslená Maggie. A nakonec - velice se mi zde líbila kresba. Sedla mi dokonce natolik, že grafice odpustím pár chyb, kterých jsem si všiml (je fakt divné, když popravovanému zničehonic zmizí pouta).
Pokud se pohybujete na temnějších vlnách, Pošťák by vás mohl zaujmout.

5 02.07.2023

Svěží komiksová jednohubka. Možná by některá místa zasloužila více rozvést, ovšem na druhou stranu si takto příběh zachovává potřebné tempo a napětí. Samozřejmě, kdybych se nimral v detailech, pár nelogičností najdu - ale tohle nemá být hluboké. Je to ten typ detektivního příběhu, kde mě ani nenapadlo hledat vraha a spíš jsem si užíval temnou jízdu zkorumpovaným techno-světem.
Nevím proč, ale hodně se mi líbilo, jakým způsobem jsou zde kresleny postavy; dobře se mi v nich pak orientovalo. Plusem je také to, že se děj nesnaží být krutopřísně vážný, ale našel se tu prostor i na humor. Už jen tím, že si můžeme přečíst ulhané noviny vydávané roboty (ta sociální kritika moderního světa je prostě skvělá) nebo že je jednou z postav robo-králíček.
Sice se z této knihy neposadíte na zadek, ale určitě stojí za to si ji přečíst.

4 24.06.2023

(zvuky tlumeného smíchu)
Jeden by neřekl, co se může vyklubat ze svobodomyslného tripu do Mexika. Leckdo si může z blíže nespecifikovaných důvodů pomyslet, že půjde o horror. Oh, wait! Ta kniha je plná humoru až po strop. Můžeme se tedy spokojit s tím, že jde o hláškami nadupaný multižánrový román značky road trip. Mimo veškeré srandy se čtenář pochopitelně dočká i pestrého koktejlu mnoha dalších emocí. Hlavní hrdinka je pro autora typická - výrazně zemitá a má (skoro) všechno na háku, protože věčně neví, která bije.
Abych příběh nepřechválil, tak ano, některé věci jsou trochu zkratkovité (nechci házet spoilery, pomlčím). Převládají však hlavně dobré nápady. Co mě na knize bavilo opravdu hodně, je splétání zpola zapomenutých detailů, které se náhle odněkud vynoří - a přesto neztrácíte nit. Zejména závěr knihy mě vyloženě dojal. Zapomenout nemohu ani na netradiční ilustrace doplněné o další pekelné hlášky (jako pohledy z dovolené by nepochybně uspěly).
Příznivcům humoru se doporučuje zjistit, proč Není nebe nad Mexikem.

4 22.06.2023

Tajemná anotace mě zprvu nezvládala navnadit na četbu. Když jsem svazek prubnul, ukázalo se, že je to tak schválně. Už od začátku je příběh úmyslně zmatečný a nedává v detailech smysl. Jakékoli vyzrazení logiky děje by bylo současně i vyzrazením vnitřního mechanismu příběhu, který by se hned zhroutil. Čtenář tak tápe k něčemu, co působí zajímavě... ale přesto cosi mezi řádky chybí. Jsou to odpovědi.
Na rovinu, příběh pro mě neměl díky informační nepřehlednosti zpočátku drajv. Ke konci se začalo konečně začalo na otázky odpovídat a nastalo vyvrcholení příběhu; nic na co by dokázal čtenář přijít sám od sebe. To mi trochu vadí, protože pak si příběh spíš „hraje na to, že si hraje se čtenářem“. Snad bych to byl schopný odpustit na kratším rozsahu; zde však cesta k odpovědím trvá příliš dlouho a byť děj na konci vykreslil komplexitu s nečekanými detaily, bylo příliš pozdě.
Má reakce je tedy spíše negativní, byť mě mnohé dílčí věci zaujaly. Mám rád komplikované příběhy, avšak navzdory tomu bych po týdnu dvou už nedokázal říct, o čem Tulák vlastně byl - a to je prostě špatně. Zajímavým (a zapamatovatelným) prvkem ovšem bylo ladění barev dle pocitů dané scény, což pro mě fungovalo. Když už jsem u kresby, byla až překvapivě dobrá; jedna z těch, která příliš snadno vtáhne na místo, kde se děj odehrává. V tomhle to bylo super.
Máte-li rádi komplexní přemýšlivé příběhy a máte trpělivost, do toho.

4 18.06.2023

Když jsem v jedné fantasy knize měl k věnování od autorky přikreslenou runu Kénaz, uvědomil jsem si, že mám na levé ruce jizvu stejného tvaru. A jelikož se mi povalovala doma i tento svazek, prubnul jsem to. U mé maličkosti v průběhu let převážila racionální složka, takže věštění a nadpřirozeno pravděpodobně vnímám jinak (ne nutně popřením, pouze logicky) než spousta lidí, kteří po ní sáhnou.
První část věnovaná Futharku a teorii jednotlivých run mě zaujala asi nejvíce. Pokud čtenář věří v magickou sílu run, najde zde několik způsobů, jak je používat a jak z nich věštit. U uvedených případů jsem mnohdy dospěl k jiným závěrům, než je prezentováno, ale výklad je individuální záležitost. Poslední část knihy je sice hezká, ale čtenář si ji spíš jen prolistuje, aniž by si něco hlouběji zapamatoval.
Pro zájemce o tematiku run jde o užitečnou příručku.

1 13.06.2023