Morana107 komentáře u knih

Už je to déle, co jsem tuto knihu četla, ale chci se k ní vyjádřit dřív, než začnu zapomínat.
Ze začátku mě vážně pohltila, přišlo mi to tak krásně mrazivě strašidelné, napsané přesně podle představ a pověr lidí dávno před naší dobou. Člověk, který se zabije, se stává nemrtvým a nemá právo na posvěcenou půdu, ale naopak na dost nedůstojný odpočinek v podobě utnutí hlavy a zpoutání mrtvého.
Bohužel pak po smrti Madlenky se kniha začala odvíjet už jen podle autorčiny fantazie a stala se dost nezajímavou, trochu moc odvážnou a praštěnou. Postava Michala byla dost plochá, byl vykreslen jako mladý nadržený ucho, který sebou nechá vorat podle toho, jak chce Madlenka bez vlastního rozmyslu.
No, lepší průměr.

4 16.07.2020

Tyhle knihy nemůže brát nikdo z historického hlediska vážně, ale když se nad tím člověm zamyslí, tak charaktery obou knížecích bratrů mohly opravdu takové být. Václav byl z dnešního faktického pohledu jen slabý kníže, který jenom zaprodával náši zemi, ale Boleslav uměl ukázat sílu a rozhodně nehodlal ustupovat. Byl to jeden z prvních tvůrců státu, a proto jsem ráda, že si tento pohled na věc autorka půjčila a napsala knihu o příběhu zpracovaném úplně jinak, než jak ho známe z učebnice. Tuhle knihu mám od paní Ciprové úplně nejraději, je plná citu, romantiky, ale i hlubokého zamyšlení. Četla jsem ji už dvakrát a určitě ne naposledy. Všem vřele doporučuji.

4 09.11.2019

(SPOILER) Kniha je vždycky lepší než film.
Tentokrát ne!

Pokud bych neznala film, byla bych s příběhem nejspíš spokojená. Je to skvělý základ, na kterém se dá stavět, ale masterpiece z něho udělal až Sly. Podle něj film nepřinášel vůbec žádné poslání a měl pravdu. Hlavní hrdina si tuhle válku s policií prostě vyprovokovat přeje, aby mohl zase bojovat, zůstává za ním kupa mrtvých a nakonec leží s prostřelenou hlavou i on sám. Napínavé? To ano. Pointa? Utekla.
Sly chtěl odstoupit od smlouvy, když zjistil, jaký bídný konec bude Rambo mít.
Zatlačilo se na režii a všechny ty lidi kolem, kteří nakonec souhlasili s úpravou děje.
Sly si nastudoval příběhy skutečných veteránů z Vietnamu a střípky jejich tragédie propůjčil své postavě.
Rambo je vržen do světa, kam už nepatří a kde ho nechtějí. Jen on, trauma a stesk po mrtvých kamarádech. Zkříží mu cestu Teasle a tentokrát Rambo není ten drzý provokatér, co si přál novou válku. Stává se obětí systému a krutosti tamější policie. Díky knize lze lépe pochopit Rambovo přehnané chování na policejní stanici. Tu změť panických myšlenek nám ve filmu ani skvělý Stallonův výkon nemůže prozradit. Náhle víme, jak ho děsila mokrá podlaha, ztísněný prostor, mříže, kolikrát denně ho ve Vietnamu mučili v podobné díře. A pak si přijdou strážníci s žiletkou, nůžkami a... to už je moc. Zkrat. Panika. Útěk.
A tady nastává zásadní odchylka. Filmový Rambo chtěl už jen klid, od všeho toho mučení a šikany, dostat se odtamtud rychle pryč, přerazí pár čelistí a nosních přepážek a je na svobodě. V knize popadne břitvu a rozpáře hned první oběť.
Rambo, kterého známe, ví, že má navrch, jenže jeho nepřátele to nevědí, vzdává se, než se všechno ještě zhorší, jenže víme, že policie tím pohrdne a chce jeho život.
Jeho krev tekla první!
Kniha žádný tak rozumný pohled nenabídne, Rambo si užívá vír boje a jeho hlava křičí jen... zabij, zabij, zabij!
A tak zabíjí, pokosí bezpáteřně všechny policisty až na Teasla, připomíná to trochu až počítačovou hru. Rambo v podání Slye nikoho úmyslně neusmrtí, pouze zraní, výhrůžka, jaký kousek je dělil od smrti, posloužila stejně dobře, jako kdyby se jich zbavil nadobro.
Avšak Teasla to nezastaví, jenže v knize má motiv lepší, pomstít se za své druhy. A hlavně dokázat, že on je lepší veterán. Oba přece byli vojáci.
Při konečném pokusném promítání vyplynulo riziko, že pokud Rambo zemře, mohlo by to zvýšit procento sebevražd u válečných navrátilců. Sly se zaangažoval, aby ho odvedl v poutech jeho velitel, který mu byl otcem, on odpouští a smiřuje se se světem.
Protože když by tomu tak nebylo, co pak? Jaké poslání by zůstávalo pro ty, co se vrátili z pekla a teď s tím museli žít? Že už v tomhle světě pro ně není místo? Že jediné řešení je smrt?

Ne, filmový Rambo jim dal NADĚJI!

3 01.03.2024

Děj se vlekl jak vyžvejkaná žvejkačka na podrážce.

Kniha si hraje na detektivku se slabou zápletkou. Aby to čtenáře zaujalo, tak tam dáme milostný scény, ale hlavní hrdinka musí být vypočítavá psychopatka, která lásku bere jako strategický prostředek k dosažení cíle. Vše s rozumem, srdce jí spadlo do kalhot. Celý motiv k vraždám chyběl, autorka prostě potřebovala záminku pro setkání dvou hlavních aktérů. Začala jsem číst i další díl a vše, co mě rozčilovalo v prvním díle se ještě prohloubilo, a co mi přišlo naopak pěkné, jako například prostředí italské vesnice, se vypařilo.
Takže obálka skvělá, název slibný, obsah vykradený z cizích úspěšných románů, jen bez jiskry.
Dvě hvězdy stačí.

3 08.05.2023

(SPOILER) Jsem jediná, komu Cardan připadá jako Damiano David z Maneskinu? Já si Krutého prince ani jinak představit neumím...:)
O to víc mě mrzí, že z Cardana ve třetím díle toho moc nebylo. Jude je ve vyhnanství, poté v Madocově zajetí a nakonec přežije smrtelné zranění jen díky svému muži, kterému i nadále nedůvěřuje, i když se jí vyznává ze svých citů. I když je obviněna, že plánovala jeho vraždu, on jediný jí věří a před přeplněným sálem ji označí k nevíře všech za svou ženu, kterou nikdo urážet nebude.
Ale pobyt Nejvyššího krále na scéně si příliš neužijeme, protože vlivem dávné kletby se Cardan promění v hada, což už mi přijde jako vážně trapně pohádkové.
Ale hlavně, že vše se v dobré obrátí a Cardan se vrátí jako panovník ke svému lidu. V Epilogu se mi hrozně líbilo, že Jude vzala s sebou Cardana do světa lidí, když šla vyprovodit Vivi. A Cardan tak mohl vidět celý ten smrtelný svět na vlastní oči...

A KRÁL ELFŮ STVRDIL PŘÍSAHOU:
OŽENÍ SE S DCEROU ZEMĚ,
JEŽ PORODÍ MU DO RUKOU
KŘÍŽEM I VODOU DÍTĚ POSVĚCENÉ,
NAVŽDY OD KOUZEL OPROŠTĚNÉ.

JEDNOU PŘIJDE ONEN DEN,
KDY BUDE OSUD ZPEČETĚN!
(Edmund Clarence Stedman- Elfí píseň)

3 23.04.2022

(SPOILER) Je to podobný námět jako v Dvoru trnů a růží, ale nemohu říct, která z nich je lepší. Dvory mají svou výhodu v tloužce knih, postavy tak mohou mít spoustu propracovaných vztahových peripetií, to u Krutého prince nečekejte. Moje sympatie si získal snad jen Cardan, jehož chování bylo důsledkem šikany a toho, co se od něj očekávalo. Jude by si s Feyre mohla podat ruce....arogantní kráva, která se snaží hrát si na něco, co není a nikdy nebude. Obě si stežovaly, jak je nikdo nechápe a chuděrám je ubližováno, ale že chladnokrevně vraždí a ničí životy ostatních, jen aby si něco dokázaly, tak pardon, ale nemám důvod jim fandit.
Víc než ke Cardanovi, mě to táhlo k Lockeovi, šarmantní a okouzlující. Když se ukázalo, že to hrál na obě sestry stejně, tak chápu, že Locke se asi dobře bavil, ale Taryn? Nechápu, přihlížela tomu, jak se Locke s Jude líbá a téměř se s ní vyspí a přitom s ním sama chodila, nechala svoji sestru, aby ze sebe udělala idiota. Já bych Lockeovi dala prostě facku, když by mi dal návrh, že si udělá harém a nenechala bych svoji sestru se zamilovat a pak zaútočit. Snad se dobře bavila...
Politika byla promyšlená dobře, místy až moc spletitá, ale neztrácela jsem se.
Co mě ale oproti Dvorům uchvátilo byla představa světa víl, ta jako by vystoupila z tajných dětských snů. Chodby tvořené z kořenů, vína ze všech druhů bylin, výuka probíhající převážně venku a v noci, studenti se povalují v trávě, dělají si poznámky a studují astrologii a předpovědi budouctnosti ve hvězdách...není to nádherná představa?
Co se týče vztahu Jude a Cardana, tak ač se kniha jmenuje KRUTÝ princ, Jude byla ta mrcha, Cardan se jen snažil přežít.
Celkově se mi kniha ale líbila, což dokazuje, že jsem ji přečetla tak rychle.
Doporučuji.

3 15.04.2022

(SPOILER) !!!POZOR SPOILERY!!!
Tak tohle byla asi jedna z nejlepších historických knih, co jsem četla. Je vážně smutné, že určité knihy na nás vyskakují v reklamách snad na všech sociálních sítích, googlu a na plakátech různě po městě. O téhle knize bych vlastně neměla šanci se dozvědět, kdybych si nedala tu práci a neprohrabávala se obsáhlým katalogem, kterým knihovna disponuje. Ale abych byla upřímná půjčila jsem si jí jen proto, abych si s sebou z knihovny toho odnesla více a protože mě toto období našich dějin vždycky zajímalo, ale jinak jsem si uchovávala značnou míru skepse.
Chyba! Tohle byla jízda.
Máte chuť na mrazivé mystično temných hvozdů, romantiku a návrat do časů hrdinných bojovníků...pak je toto pro vás to pravé.
Příběh nás zavádí na Johannesberské panství a my můžeme sledovat obyčejné životy chudiny i panstva. Mezi hlavní hrdiny těch méně šťastných patří Bianca s manželem Rischerem, švagrem Borkem a dcerou Lilien. Smrt si ale nevybírá a nedělá rozdíly mezi bohatými a chudými. S nájezdem švédského vojska přichází o život i Bianca, což Rischerovi zlomí vaz. Z její smrti obviňuje všechny kolem včetně své dcery, kterou postupně začíná nenávidět. Utápí svůj žal v alkoholu, čímž se jeho nalomená psychika čím dál, tím víc řítí někam hluboko do propasti. Autorka tu dává čtenáři možnost, čemu chce věřit víc....Byli přeludy, démoni, duchové a nebožka Bianca výplodem jen choré mysli alkoholika nebo z bájí o duších nenacházejících klid, které se vyprávějí po kraji, je skutečně něco pravdy...
Na druhé straně nezůstává ušetřen ani hrabě Anton, všichni k němu vzhlížející a doufají v pomoc, která není v jeho silách. Při rabování švédskými vojsky nachází Anton v troskách malou holčičku Markétu. Hrabě váhal, ale nakonec ji vzal s sebou na panství. Pocházela z úplně jiného světa než on, byla tak bezprostřední, postrádala naškrobenou znalost etikety a mnohem raději nosila Antonovu vytahanou košili, než šatičky pro ni ušité. Jejich vztah se přímo příčil jeho ženě Heleně, protože i když se snažila sebevíc, jeho lásku si nezískala. Doufala, že dívence najdou její ztracenou rodinu a s Antonem budou mít své děti, které budou milovat. Anton se však rozhodl a děvčeti z nějaké vesnické díry věnoval své jméno, stala se Markétou von Borgunelle. Když se vrátil jednou Anton domů, celá jeho rodina mu běžela vstříc, Helena v Antonových očí najednou viděla tolik lásky a štěstí, chtěla se k němu rozběhnout, on si však klekl, otevřel náruč a přivinul k sobě Markétu, načež Heleně věnoval pouze strohý pozdrav. Vztah Antona a jeho schovanky nijak neochladl s příchodem vlastních hraběcích dětí, vždy měl Markétu raději.
Mezitím chudá Lilien utíká před otcem ke zřícenině v tamějších lesích. Zde tráví spoustu času s jejich novým podnájemníkem a vůbec netuší, že přitom není tím, za koho se vydává. Jeho skutečné jméno je William Banér, bývalý velitel švédských vojsk. A jak to tak bývá, osudy všech se nakonec střetnou, kdy lid má už dost toho se nechat neustále okrádat. V lesích vzniká početný odboj vedený Lilieniným strýcem Borkem. Jeho neteř se zde učí v lukostřelbě a po letech se znovu setkává s Williamem, ke kterému chová velkou nenávist, ale i skrývané city. Společně nakonec žádají hraběte Antona o spojení jejich jednotek, on, ač ho Lilien svou krásou učarovala, odmítá, jelikož nechce vystavit lidi bez řádného výcviku nebezpečí. To se ukáže jako zásadní chyba, sedláci jsou pobyti kvůli zradě v jejich řadách a Johannesberská pevnost by také dlouho nevydržela, pokud by Lilien nepřivedla obyvatele celého města na pomoc. Henrik Vaste, velitel Švédů, byl poražen a s ním i zpráva o Williamově dezerci.
Nikdo se ale neradoval, ztratili příliš mnoho.
Zrádce odboje byl popraven a ve chvíli smrti se konečně cítil šťastný, jeho chorá mysl se zklidnila a on znovu uzřel Biancu i všechny své blízké.
Lilien se loučí u maminčina hrobu a společně s Williamem odchází vstříc novému životu.

3 27.03.2022

(SPOILER) !!!SPOILERY!!! Iona Grey má zvláštní druh cítění, díkyčemuž dokáže prožívat intenzivně běžné dění, které je pro většinu extrovertně založených lidí snadno přehlédnutelné. Autorka tyhle maličkosti vypichuje, příběh mi proto přišel důvěrně známý, jako otevřít dveře k dětství, k domovu. Živě jsem vnímala se Selinou od slunce vyhřátá prkna na své kůži, záři světel pod víčky v nekonečné harmonii, zatuchlý charakter staré usedlosti v Blackwoodu i dětskou nejistotu, bázlivost a osamění společně s malou Alicí.
Tato kniha byla úplně jiný šálek kávy než Dopisy, které nikdo nečetl. Podobaly se snad jen formou, kdy celý příběh připomíná rozbitou křehkou vázu a vy zmateně slepíte pár kousků dohromady a rázem jste nuceni přejít k úplně jiným dílkům, a to vše jen proto, abyste na konci pochopili, že si s vámi autorka trochu pohrává a všechny střípky se samy usadí na své místo.
V předchozím románu jsem zbožňovala pokorný a dobrosrdečný charakter hlavní hrdinky Stelly, která by se spokojila s málem ve jménu vytoužené rodiny. Ale tady mi hlavní hrdinka nesedla, to není ničí chyba, spíše osobní antisympatie. Rozmazlená zhýčkaná holčička, která si myslí, že dosáhne vrcholu osobní revolty, když se bude omámená drinky a drogami plazit se svými všemožnými přátely na večírcích po čtyřech.
Náhle se diví, že její chování může mít i dopady, ouha ono to může i zabít. Život jí přivedl do cesty člověka, před kterým si na nic nehrála, připadala si díky němu krásná. Dostala šanci, ale zahodila jí. Nechala ho jít.
A pak začnou mlýt boží mlýny....přes všechny moje odsouzení Seliny jsem ji litovala, trest byl neúměrně vysoký, než byly její prohřešky. A malá Alice...černovlasé děvčátko v plavovlasé rodině. Co s ní, pokud její matka skutečně podlehne vážné nemoci? Její "rodina" by ji nejraději shodila z útesu, ale je tu její OTEC, skutečný otec Lawrence Weston. Od něj Alice náhle dostává do té doby nepoznanou otcovskou lásku, seznamuje se svou i matčinou minulostí a společně se loučí s milovanou osobou.
Konec knihy odnáší svým dechem Selinin popel, ale její duše zůstává na břehu jezera u čínské čajovny s jedním otcem držící za útlou ručku svou dceru, jejich dceru...

3 12.03.2022

(SPOILER) Těšila jsem se na exotický příběh s vůní kávy, divokých rostlin a slané mořské vody, ale bohužel jsem tentokrát byla zklamaná. Román je pouze průměrný a zápletky mi trochu připomínaly mé domácí úkoly, když je píšu ospalá na koleni ráno v autobuse...
Nejdřív Julii zkříží cestu šílená sokyně a pak zmrtvýchvstalý exmanžel, který se svého cíle nakonec vzdá sám. Juliina nová láska je trochu nudný suchar, který vám k srdci nijak nepřiroste, stejně jako hlavní hrdinka sama.
Ač mám autorku opravdu velmi ráda, tak tahle kniha není jedna z jejích nejlepších.

3 23.02.2022

(SPOILER) Po dočtení předchozího dílu Velitelovo děvče jsem pociťovala podivnou pachuť a rozmrzelost jako při kocovině a druhý díl byl vyprošťovák, kyselá okurka a česnečka v jednom - zkrátka zpravil chuť. Marta byla sympatická dívka, která se nepovažovala za velkou krásku, ale v nejtežší chvíli poznala člověka, s kterým chtěla jít cestu životem. S Paulem smíte prožít románek v Salzburku a následně při dalším setkání v malebné Paříži, městě všech milenců. Budete smět pro Paula truchlit společně s Martou a hledat si nový smysl života. Cesta nás zavede až do naší známé Prahy a Marta nachází staré známé a postupně odhaluje síť politických intrik a zjišťuje, že ne každý její blízký je skutečně přítelem. A při znovuobjevení staré lásky bude muset Marta volit mezi povinností a citem. Dozví se Paul, že před lety zanechal v Paříži společně s Martou ještě někoho třetího nebo se pro něj písek času dosype při záchraně Marty příliš brzy? Je možné se dočkat společného osudu, když i smrt je proti vám? Tak co, také už máte chuť pustit se do víru dobrodružství společně s Martou?
No tak, Paul vám podává ruku, vy ji nepřijmete?;)

3 19.02.2022

Upřímně mi tato kniha moc nesedla, chybělo mi prostředí Francie, charakteristické pro svou jedinečnou atmosféru. Moc se mi líbil začátek, velice jsem s Charlottou soucítila, když přišla o dítě a pak i o Filipa. O Filipa! A to hned na začátku knihy, chtělo se mi říct -" Jako vážně? To ho mohl v minulém díle zabít Raul a vyšlo by to stejně, tak proč mi sakra autorka dala ten šťastný konec, když ho teď bere nejen Charlotte ale taky mně."
Chtělo se mi brečet a když za nemocnou přijela příbuzná, tak se mi vůbec nechtělo někam přesouvat, ale knihy jsou jednou nějak napsané.
Prostředek knihy je nijaký a dosti výplňkový a zápletka s velkým černým lidožroutem v zahradách je též průhledná od začátku.
Konec byl však dynamický, nemohu k němu nic moc napsat, protože bych zřejmě prozradila konec, snad jen že mi spadlo ze srdce v závěru mnoho kamenů a ukázalo se, že nic není takové, jak se na první pohled může zdát.

3 27.07.2020

Vážně velmi poutavě napsaný román, i domluvené manželství může být šťastné. Karel a Ferdinand, velmi mocní bratři své doby, oba stvořili velké impérium, dokonce se říká, že oba byli poměrně věrní, promítlo se to na počtech dětí, jenž oba splodili. Lásku Anny a Ferdinanda nám může v Praze dodnes připomínat Letohrádek královny Anny, který nechal pro ni vystavět. Ráda se ke knize zase jednou vrátím.

3 16.07.2020

Musím se přiznat, když mi přinesla knihovnice tu maxi knihu, která bylo v dost zbídačelém stavu, tak ve mně trochu zatrnolo pochybami, jestli mám vůbec chuť se do ní pouštět. Uraženě, skoro s výčitkami mi ležela na poličce, až mi to nedalo to zkusit. A udělala jsem dobře. Kniha byla jako jemné pohlazení pro duši. Chci rozhodně vyvrátit věci typu, že je to jen pohádka na dobrou noc, i když možná ano, jestliže začnete číst svým ratolestem před spaním politické pasáže nabité tisíce jmen, rodů, faktů a konfliktů, pak máte včasné uspání vážně v kapse. Objevují se tady hodně vyslovených přaní, aby bylo v knize méně romantiky, ale vždyť se v k knize neobjevily žádné erotické scény a to, že autorka vkládá panovníkovi do úst slova lásky, stezku i touhy přece dělá z bledé postavy z kroniky člověka z masa a kostí, který miloval i nenáviděl. Četla jsem už i Vondrušku, ale kniha připomínala mnohem víc kroniku než historický román. Možná, že tato kniha není úplně přesná, ale je to prvotina a i tak autorka prokázala velký potencial.
Co se týče děje samotného: Kniha o Přemyslovi v době jeho největší slávy. Přesněji o Přemyslovi Otakarovi, pátém králi českém, markrabím moravském, vévodovi rakouském, štýrském a korutanském, pánu Kraňska, marky Vindické, Chebu a Pordenone. Mocná to říše.
Přesto byl Přemysl memilované dítě, alespoň né tolik jako jeho bratr. Když Vladislav zemřel byl to jeho nejhorší i nejvytouženější den. Vzal si stařičkou Markétu Babenberskou, dávnou sokyni jeho tety sv.Anežky, která ji stejně jako jeho otec nikdy nepřijala do rodiny. Zamiloval se do mladičké ženy z Markétina fraucimoru, v níž dlouho viděl jen své páže Hágena z Kuenringu. Možná že mi trochu jejich vztah, typu My dva a křen, lezl na nervy. Trochu jsem nepochopila, proč autorka popisovala každou ženu v příběhu jako chudinku, která pořád bulí a neudrží nervy na uzdě ani zdravý rozum, aby uvážila, co je skutečně rozumné ve velkém světě mužů.
Z tohoto vztahu vzešly čtyři krásné děti, dokonce i vytoužený syn Mikuláš, ten ale bohužel nemohl díky Papeži na trůn ani pohledět. Škoda, stačilo jedno slovo a všechno mohlo být jinak, země by měla silného a hlavně dospělého dědice po Přemyslově smrti.
Nejhezčí pasáž knihy bych vytyčila bitvu u Kressenbrunnu. V tu chvíli se ve mně vážne dmula národní hrdost. Jaká pýchá, sláva, nádhera. České vojsko zahnalo na ústup tisícinásobnou přesilu. Král železný, král zlatý, řekli v tichu po bitvě jeho věrní.
Po rozluce s Markétou, přichází na scénu mladičká královna Kunhuta. Bohužel si nemůžu pomoct, železný král je pro mě opravdu velký ideál a mám v hlavě bohužel obraz ženy, která s láskou zamkne srdce, v němž ukrývá vzpomínku na zemřelého hrdinu, který raději zemřel než by se vzdal, ale ona si velmi rychle našla náhradu, a ještě ke všemu Záviše, ať si říká každý kdo chce, co chce, vedl vzpouru proti králi a připravil ho o velkou část důležitých přívrženců, kdyby se vojska střetla už tenkrát, tak mohlo být všechno jinak, ne takovému bych ruku nepodala, ať by přicházel se sebe laskavější nabídkou, proto mám ke Kunhutě určitou nechuť a Palcéřika, na kterého král lusknutím prstu zapomněl, mi bylo velmi líto.
Politické hry také nezaostávaly, Filip Korutanský se ale pěkně vybarvil, když už mu král odmítl pomáhat v Salzburgu, a přišel tak o svůj arcibiskupský post. Spojil síly s bývalou Přemyslovou švagrovou Gertrudou a představoval si, jak budou spolu vládnout Korutanům, Štýrsku a Kraňsku, připojí se k silám uherského krále a pomůžou mu ve válce s Přemyslem. Naprosto pro mě úžasný tah učinil Filipův umírající bratr, který ale všechna svá území přepsal na Přemysla, než aby je zdědil jeho ničemný bratr, ještě ke všemu byla Gertruda vyhnána ze země pro velezradu. No konečně, jak jsem na to čekala dlouho.
Tento příběh je také Přemyslovou honbou za následníkem trůnu, každý, kdo aspoň trochu holduje historii, ví, jestli se ho přeci jen dočká
Celou knihu si užijete, politika, intriky, láska, rytířské turnaje, vážné bitvy, sláva a její sestra smrt. Přijměte pozvání na dvůr krále železného a zlatého a nechte ho znovu ožít.

3 15.07.2020

Tak bohužel, tahle kniha mě vážně nezaujala. Ač byl nápad dobrý, tak naprosto špatně pojatý. Příběh byl plný dějových linií, které se pak ztrácely ve slepé uličce, takže by kniha mohla být aspoň o polovinu tenčí. To, že z chudinky české královny Žofie udělali děvku pro vlkodlaka, bych ještě přežila, ale zavěr, ke kterému jsem se musela nutit prokousat, mě naprosto uzemnil, ale bohužel v tom nejhorším slova smyslu. Dávám jednu hvezdičku alespoň za důkladné prostudování historických faktů před napsáním knihy.

3 05.01.2020

Tak toto byla naprostá pecka. Při čtení se vám bude doslova tajit dech. Zakázané ovoce chutná prostě nejlíp. Život Poea byl stejně smutný jako jeho tvorba. Nejen že ztratil všechny ženy, které kdy miloval, ale jeho dětství bylo neméňě smutné, a proto mě potěšilo, že i na toto téma autorka občas poukázala.
Tolik jsem Frances s Poem přála společnou cestu životem, ale už od začátku knihy víte, že to nikdy nebude možné. Závěr knihy mě vážně dostal a i ta slzička nakonec ukápla, vřele doporučuji.

3 30.10.2019

(SPOILER) Tenounká knížka, nadupaný děj.

Obsah je samozřejmě znám, autor se ale i tak snažil pozměnit scény a přidat i něco navíc. Můžeme naslouchat toku Rambových myšlenek, což nám film nemůže dopřát. CO dostala víc prostoru a v knize se k Rambovi doslova duševně připoutala a bez jakéhokoliv slibu se z Ramba stal JEJÍ muž a ona přísahala smrt tomu, kdo na něj vztáhl ruku.

Rambo má však tvrdou slupku, jeho život je poznamenaný krví, vraždami a strachem. Už neví, jaké to je pustit si nějakého člověka k tělu, ale CO se pro něj stává křehkou výjimkou, ale city si připustil až příliš pozdě.

Pak už byl jen jediný smysl života... pomsta!

Museli zemřít, protože všichni ti vojáci měli v jeho očích kus viny na smrti jeho CO, jejíž tělo pohřbil v džungli mezi orchidejemi.

A ten muž plakal... ten zabiják a samotář plakal nad hrobem jedné z tisíců, ale pro něj tak důležité mrtvé.

I filmový konec je zachován, přesto to není nijak šťastný závěr, protože hrdina zůstává stále na samém okraji skutečného světa a je tam sám.

2 02.04.2024

Kouzlo prvního dílu se vytratilo.

Hlavní hrdinka je stále protivná, z poměrně sympatické postavy vampýra Alexe udělal autor posedlého blázna, všechny příjemné postavy zůstaly ve Versailles a my zůstáváme na lodi jen s těmi otravnými s Johanou v čele.
Zápletka utahaná s pohadkovým námětem, kdy princezny plní tři úkoly. Jenže princ je psychopat, co nechává za sebou mrtvoly uchazeček o jeho ruku.
Johana pořád intrikuje, přitom ani nepostřehne, že při své aroganci se jí loď plánů začíná potápět.
Konec nijak negraduje, spíše vyšumí do ztracena.

Dvakrát do stejných proudů Dvora hurikánů nevstoupíš.

2 02.03.2024

Krásné.

Je to více než z poloviny fikce. V reálném životě se cesty židovky a nacisty rozdelily hned po válce.
Autorka ale chtěla dát knize vyšší princip a čtenáři hezký konec. Všechno je ale takové moc jednoduché, z tohohle pohledu to zní, že vlastně nebylo obtížné v koncentračním táboře přežít, realita v knize musela ustoupit milostnému ději.
Všehovšudy jsem jim ale fandila a Franze si nešlo nezamilovat
Doporučuji jako oddechovku.

2 29.12.2023

Delikátní, nepřemrštěné, temně svůdné!

Opravdu skvělým bonusem je, že vampýrský svět není vycucaný z prstu, ale odehrává se na pozadí skutečné novověké mapy Evropy.
Dvůr Ludvíka, krále Francie, je tak jako jeho obyvatelé smrtelně krásný. Nenajdete zde žádné přemrštěné prvky fantasy, kdy si říkáte, tak tohle už je moc velká fantasmagorie se zelenými, modrými, červenými, barevnými lidmi. Ke všemu samotná Francie dává celému náboj vznešenosti, se svým zámkem, dvorem i jazykem.
Jednu hvězdu paradoxně ubírám kvůli hlavní hrdince. Pardon, ale proč musí být hlavní postava fantasy knih pokaždé bezpáteřní psychopatka, která si myslí, že může v rámci své osobní pomsty zničit životy všech ostatních? I láska pro ni byl jen prostředek pro získání kontroly nad situací. Až mi bylo líto mladého svůdného vampýra Alexandra a studenta Tristana, že je jen tahala za nos. Zdradila všechny své přátele, vraždila nevinné a podvedla tohu nejbezbranějšího tvorečka ve Velké jízdárně.

Každopádně je tu nálož tajemství, historických kulis a pokušení, dvůr Temnoty už čeká a bude se vám líbit!

2 03.08.2023

Nedá se to nazvat strhujícím příběhem. Vypráví to zkrátka o obyčejném klukovi v jedné obyčejné válce a obyčejném dění. Žádná zápletka, vyvrcholení, rozuzlení.

Záleží na tom, co od toho čekáte. A mně to prostě nestačilo. Klouzali jsme po povrchu vážných témat, hlavní hrdina byl skoro nezúčastněným pozorovatelem všech těch hrůz. Umírajícímu ustřelí nohy granát a on po pahýlech ještě pár metrů běží, nebo kluk se dobelhá na ošetřovnu a drží v ruce vlastní střeva. Přitom se vás to nijak nedotkne.

Snad jen jsou skvěle podané vnitřní monology hlavního hrdiny, když přemýšlí o vlastní neukotvenosti. Jak moc ubozí jsou mladí lidé, nemají nic, pro ostatní jsou nikým, nemají zázemí, práci, jistoty. Stáří tohle všechno mají, k tomu ženu a děti. Po válce bylo snadné se vrátit a žít jako před tím.

Tohle je žaloba i do našeho století: nasazuje se na mladé lidi, že to mají v životě zoufale jednoduché, a oni se přitom trápí k smrti nad vším tím nekonečnem a nejistotou dnů příštích.

I Paul přežil jako jediný z celé své třídy, ale na světě už na něj nic nečekalo, a tak po něm zbyl jen zápis: Na západní frontě klid.

2 24.04.2023