Třpytivá hodina

4 předevčírem

Stejně jako první autorčina kniha je i tato srdcervoucí i hřejivá zároveň. Akorát se mi jako matce hůř četla.

6 10. ledna

Krásný a dojemný příběh.

2 30.12.2022

Libila se me ale autorcina prvni knizka (Dopisy ktere nikdo necet) byla o trosku lepsi

10 29.10.2022

(+ SPOILER) Autorku jsem si přidala do oblíbených hned po první přečtené knize a touto knihou si svou pozici jen upevnila. Myslela jsem, že po Dopisech, které mě úplně rozsekaly, už nemůže přijít nic lepšího. Mýlila jsem se.

Na úvod musím říct, že když jsem příběh Seliny a Lawrence postupně rozkrývala, úplně jsem v nich viděla, jak mohl třeba vypadat příběh Rose a Jacka, kdyby se nepotkali na Titanicu. Selina a Lawrence se tak stali mou další srdcovkou.

Teď už ale k příběhu. Musím podotknout, že autorka má dar mě při čtení úplně zmást. Nebo spíš, vlastně ani nepřemýšlím, jak by to mohlo pokračovat dál, ale prostě si jen vychutnávám stránku za stránkou a nechávám se překvapovat. A že toho tady bylo opět hodně.

Jediné, co bylo jasné od začátku, že Alice je dcera Lawrence. Ta podoba tam byla zřejmá.
Jinak jsem si ale opravdu myslela, že je Selina s Rupertem na obchodní cestě a že aby se Alice tolik nestýskalo, tak vymyslela pro ni tu honbu za pokladem, čímž jí postupně vyprávěla, co se stalo před jejím narozením.
Teď už byl její úmysl pochopitelný, chtěla hlavně, aby se Alice dozvěděla pravdu, protože ona sama na to už neměla sílu.

Atmosféra té doby a příběh jejich lásky, mě naprosto uchvátil. Ano, nebyl to klasický happyend, ale přesto byl. Lawrence nezůstal sám, v Alice bude navždy mít nejen Selinu, ale i Cassie.
Za mě to bylo naprosto dokonalé!

1 18.06.2022

Už od začátku jsem tušila, že se mi tato knížka bude líbit. Rané dvacáté století, večírky, zábava, láska, to všechno znělo krásně. Když jsem knihu rozečetla, měla jsem z ní takový zvláštní pocit... Styl, jakým byla kniha nepsána, ne že by mi nesedl, ale něco mi na něm vadilo, přesto se kniha četla moc pěkně.
Nápad hlavního děje se mi moc líbil. Honba za pokladem aneb odhalování minulosti. To, jak malá Alice hledala nápovědy a vodítka, kterými objevovala příběh jejích rodičů jsem si zamilovala.
Čtení jsem si moc užila, ale když na to koukám zpětně, uvědomuji si, jak zbytečně moc nedůležitých věcí tam bylo.

Nevím... Řekla bych, že mi ani postavy nebyly úplně moc sympatické. Nedokázala jsem se s nimi sžít, ani navázat vztah.


Shrnutí: knížka byla moc fajn, až na dost nedůležitých částí, bez kterých bych se klidně obešla a styl psaní mi taky úplně nesedl.

3 12.03.2022

(+ SPOILER) !!!SPOILERY!!! Iona Grey má zvláštní druh cítění, díkyčemuž dokáže prožívat intenzivně běžné dění, které je pro většinu extrovertně založených lidí snadno přehlédnutelné. Autorka tyhle maličkosti vypichuje, příběh mi proto přišel důvěrně známý, jako otevřít dveře k dětství, k domovu. Živě jsem vnímala se Selinou od slunce vyhřátá prkna na své kůži, záři světel pod víčky v nekonečné harmonii, zatuchlý charakter staré usedlosti v Blackwoodu i dětskou nejistotu, bázlivost a osamění společně s malou Alicí.
Tato kniha byla úplně jiný šálek kávy než Dopisy, které nikdo nečetl. Podobaly se snad jen formou, kdy celý příběh připomíná rozbitou křehkou vázu a vy zmateně slepíte pár kousků dohromady a rázem jste nuceni přejít k úplně jiným dílkům, a to vše jen proto, abyste na konci pochopili, že si s vámi autorka trochu pohrává a všechny střípky se samy usadí na své místo.
V předchozím románu jsem zbožňovala pokorný a dobrosrdečný charakter hlavní hrdinky Stelly, která by se spokojila s málem ve jménu vytoužené rodiny. Ale tady mi hlavní hrdinka nesedla, to není ničí chyba, spíše osobní antisympatie. Rozmazlená zhýčkaná holčička, která si myslí, že dosáhne vrcholu osobní revolty, když se bude omámená drinky a drogami plazit se svými všemožnými přátely na večírcích po čtyřech.
Náhle se diví, že její chování může mít i dopady, ouha ono to může i zabít. Život jí přivedl do cesty člověka, před kterým si na nic nehrála, připadala si díky němu krásná. Dostala šanci, ale zahodila jí. Nechala ho jít.
A pak začnou mlýt boží mlýny....přes všechny moje odsouzení Seliny jsem ji litovala, trest byl neúměrně vysoký, než byly její prohřešky. A malá Alice...černovlasé děvčátko v plavovlasé rodině. Co s ní, pokud její matka skutečně podlehne vážné nemoci? Její "rodina" by ji nejraději shodila z útesu, ale je tu její OTEC, skutečný otec Lawrence Weston. Od něj Alice náhle dostává do té doby nepoznanou otcovskou lásku, seznamuje se svou i matčinou minulostí a společně se loučí s milovanou osobou.
Konec knihy odnáší svým dechem Selinin popel, ale její duše zůstává na břehu jezera u čínské čajovny s jedním otcem držící za útlou ručku svou dceru, jejich dceru...

15 20.12.2021

Zlatá mládež, zrezivělá dospělost.
Je to více romantiky, než uvádí anotace... Čekala jsem hloubkovou nabídku skandálů a nekonečných večírků, dostala jsem lehoulinké, po povrchu klouzavé zmínky těchto prostopášných kratochvílí.
Plná nádrž romantiky.