Morana107 komentáře u knih

Zelený baret, Hynek Tas z Boru
aneb John J. Rambo:)

Tas, žoldák speciální jednotky z Castello Nuovo, kde přežijí, jen ti nejlepší... jen silní. Ti jsou pak oblečeni do černé kůže a získají privilegium nosit tetování jestřába.

Tas očekává popravu, místo toho si však vysluhuje místo jako osobní strážce českého krále.

Václav IV. se baví, opíjí, chodí do lázní a Tas musí myslet i za něj. Večer mu pak náleží čtvrtý kout v králově ložnici, přičemž každý roh místnosti náleží jednomu psovi. Přesto jako jeden z mála se smí považovat za králova přítele.

Děj se nese poměrně líně, ale je opravdu sympatické, jak ten tvrdý a samotářský Hynek Tas z Boru miluje svá zvířata, muž, který ani neví, co je to cit, plakal nad tělem svého psa Césara a byl za to schopen rozpoutat hroznou osobní válku proti viníkům.

Z příběhu sálá energie starých pořádku, dvornosti, cti a odvahy železných rytířů.

3 24.04.2024

(SPOILER) Tenounká knížka, nadupaný děj.

Obsah je samozřejmě znám, autor se ale i tak snažil pozměnit scény a přidat i něco navíc. Můžeme naslouchat toku Rambových myšlenek, což nám film nemůže dopřát. CO dostala víc prostoru a v knize se k Rambovi doslova duševně připoutala a bez jakéhokoliv slibu se z Ramba stal JEJÍ muž a ona přísahala smrt tomu, kdo na něj vztáhl ruku.

Rambo má však tvrdou slupku, jeho život je poznamenaný krví, vraždami a strachem. Už neví, jaké to je pustit si nějakého člověka k tělu, ale CO se pro něj stává křehkou výjimkou, ale city si připustil až příliš pozdě.

Pak už byl jen jediný smysl života... pomsta!

Museli zemřít, protože všichni ti vojáci měli v jeho očích kus viny na smrti jeho CO, jejíž tělo pohřbil v džungli mezi orchidejemi.

A ten muž plakal... ten zabiják a samotář plakal nad hrobem jedné z tisíců, ale pro něj tak důležité mrtvé.

I filmový konec je zachován, přesto to není nijak šťastný závěr, protože hrdina zůstává stále na samém okraji skutečného světa a je tam sám.

2 02.04.2024

Kouzlo prvního dílu se vytratilo.

Hlavní hrdinka je stále protivná, z poměrně sympatické postavy vampýra Alexe udělal autor posedlého blázna, všechny příjemné postavy zůstaly ve Versailles a my zůstáváme na lodi jen s těmi otravnými s Johanou v čele.
Zápletka utahaná s pohadkovým námětem, kdy princezny plní tři úkoly. Jenže princ je psychopat, co nechává za sebou mrtvoly uchazeček o jeho ruku.
Johana pořád intrikuje, přitom ani nepostřehne, že při své aroganci se jí loď plánů začíná potápět.
Konec nijak negraduje, spíše vyšumí do ztracena.

Dvakrát do stejných proudů Dvora hurikánů nevstoupíš.

02.03.2024

(SPOILER) Kniha je vždycky lepší než film.
Tentokrát ne!

Pokud bych neznala film, byla bych s příběhem nejspíš spokojená. Je to skvělý základ, na kterém se dá stavět, ale masterpiece z něho udělal až Sly. Podle něj film nepřinášel vůbec žádné poslání a měl pravdu. Hlavní hrdina si tuhle válku s policií prostě vyprovokovat přeje, aby mohl zase bojovat, zůstává za ním kupa mrtvých a nakonec leží s prostřelenou hlavou i on sám. Napínavé? To ano. Pointa? Utekla.
Sly chtěl odstoupit od smlouvy, když zjistil, jaký bídný konec bude Rambo mít.
Zatlačilo se na režii a všechny ty lidi kolem, kteří nakonec souhlasili s úpravou děje.
Sly si nastudoval příběhy skutečných veteránů z Vietnamu a střípky jejich tragédie propůjčil své postavě.
Rambo je vržen do světa, kam už nepatří a kde ho nechtějí. Jen on, trauma a stesk po mrtvých kamarádech. Zkříží mu cestu Teasle a tentokrát Rambo není ten drzý provokatér, co si přál novou válku. Stává se obětí systému a krutosti tamější policie. Díky knize lze lépe pochopit Rambovo přehnané chování na policejní stanici. Tu změť panických myšlenek nám ve filmu ani skvělý Stallonův výkon nemůže prozradit. Náhle víme, jak ho děsila mokrá podlaha, ztísněný prostor, mříže, kolikrát denně ho ve Vietnamu mučili v podobné díře. A pak si přijdou strážníci s žiletkou, nůžkami a... to už je moc. Zkrat. Panika. Útěk.
A tady nastává zásadní odchylka. Filmový Rambo chtěl už jen klid, od všeho toho mučení a šikany, dostat se odtamtud rychle pryč, přerazí pár čelistí a nosních přepážek a je na svobodě. V knize popadne břitvu a rozpáře hned první oběť.
Rambo, kterého známe, ví, že má navrch, jenže jeho nepřátele to nevědí, vzdává se, než se všechno ještě zhorší, jenže víme, že policie tím pohrdne a chce jeho život.
Jeho krev tekla první!
Kniha žádný tak rozumný pohled nenabídne, Rambo si užívá vír boje a jeho hlava křičí jen... zabij, zabij, zabij!
A tak zabíjí, pokosí bezpáteřně všechny policisty až na Teasla, připomíná to trochu až počítačovou hru. Rambo v podání Slye nikoho úmyslně neusmrtí, pouze zraní, výhrůžka, jaký kousek je dělil od smrti, posloužila stejně dobře, jako kdyby se jich zbavil nadobro.
Avšak Teasla to nezastaví, jenže v knize má motiv lepší, pomstít se za své druhy. A hlavně dokázat, že on je lepší veterán. Oba přece byli vojáci.
Při konečném pokusném promítání vyplynulo riziko, že pokud Rambo zemře, mohlo by to zvýšit procento sebevražd u válečných navrátilců. Sly se zaangažoval, aby ho odvedl v poutech jeho velitel, který mu byl otcem, on odpouští a smiřuje se se světem.
Protože když by tomu tak nebylo, co pak? Jaké poslání by zůstávalo pro ty, co se vrátili z pekla a teď s tím museli žít? Že už v tomhle světě pro ně není místo? Že jediné řešení je smrt?

Ne, filmový Rambo jim dal NADĚJI!

2 01.03.2024

Krásné.

Je to více než z poloviny fikce. V reálném životě se cesty židovky a nacisty rozdelily hned po válce.
Autorka ale chtěla dát knize vyšší princip a čtenáři hezký konec. Všechno je ale takové moc jednoduché, z tohohle pohledu to zní, že vlastně nebylo obtížné v koncentračním táboře přežít, realita v knize musela ustoupit milostnému ději.
Všehovšudy jsem jim ale fandila a Franze si nešlo nezamilovat
Doporučuji jako oddechovku.

2 29.12.2023

Pěkné.
Mohlo to být opravdu velkolepé. Střet dvou světů, staré a nové víry, stoupenců dvou opačných pólu. Historické události byly vykresleny příjemnou formou, ale vztahová a lidská rovina byla.... divná a možná i trochu perverzní.
Ženy vykreslené jako nemyslící věci, které podrží, když si pán přeje. Realně, když se na scéně objevila žena, tak nedošlo nikdy na lásku, jen na ponížení a útrpný sex. Nevím, jestli si autorka kompenzovala nějaký vlastní komplex, ale zhnusilo mi to knihu natolik, že ač jsem chtěla vědět, jak to dopadne s Hněvsou Vršovicem, musela jsem knihu odložit. Škoda.

29.12.2023

Zapůjčená jména, zapůjčená místa.

Knížečka bez poselství. Pohádka o dvou stejnojmených princeznách, bez napětí, nevěřila jsem ty citečky ani jedné postavě.
Nejvíce se autorce povedla Princezna veronská, tohle je ale typ knihy, kdy chce autorka napsat knihu, ikdyž nemá zrovna múzu, tak splácá páté přes deváté.
Nezaujalo.

29.12.2023

Průměrná detektivka, která měla ambice na příběh zakázané lásky na palubě lodi plné démonů. Autor si tady nejspíš ale kompenzuje své chlapecké sny o tom, jak by měl vypadat pořádný chlap, a proto hlavní hrdina Arent je skutečný obr, který rozdává rány jak Old Shatterhand. Všechno ostatní je poměrně chaotické a komplikované, přičemž autor sice sám ví, kam míří, ale čtenář to vědět nemůže, takže mu většina knihy nedává smysl a vysvětlení, trochu přitažené za vlasy, přichází až na úplném závěru. Kdy láska překoná vše a spravedlnost zvítězí. Prostě taková směska všeho a ničeho. Tři hvězdičky stačí.

1 07.11.2023

Napětím nabitý příběh, ale kouzlo vampýrské Francie ustupuje do pozadí.

Oproti prvnímu dílu kvalita šla dolů, ale to je pouze můj subjektivní pohled. Hlavní hrdinka je psychopatka stále a hřebíček do rakve vrážejí hordy poskakujících ghúlů. Romantická linka chybí. A královna zázraků je sice zajímavá, ale mnoho z ní v knize není. Zkrátka v knize je od všeho moc a vlastně nic. Nejpodařenější mysteriózní prvek bylo Oko neviňátek na tajemném hřbtově věštíc budoucnost.

Každopádně na další díl si ráda počkám.

03.09.2023

Körnerová je prostě sázka na jistotu!

Jistě z jejího pera vzešly i paradnější tituly, ale pořád je to pecka. Máme tu autorčin často se opakující vzorec, kdy po hlavní hrdince jde záhadný vrah, který se vynoří z těch nejméně předvídatelných míst.
Jako vždy je slečna křehká a zdvořilá, kdežto její protějšek má hodně tvrdou slupku. Možná tentokrát byl pán ze Zhoře až moc velký morous.
Každopádně je to skvělá oddechovka v kulisách východočeských lesů, zřícenin, moru, staré rodové šlechty i loupeživých band.
Doporučuji!

12 03.08.2023

Delikátní, nepřemrštěné, temně svůdné!

Opravdu skvělým bonusem je, že vampýrský svět není vycucaný z prstu, ale odehrává se na pozadí skutečné novověké mapy Evropy.
Dvůr Ludvíka, krále Francie, je tak jako jeho obyvatelé smrtelně krásný. Nenajdete zde žádné přemrštěné prvky fantasy, kdy si říkáte, tak tohle už je moc velká fantasmagorie se zelenými, modrými, červenými, barevnými lidmi. Ke všemu samotná Francie dává celému náboj vznešenosti, se svým zámkem, dvorem i jazykem.
Jednu hvězdu paradoxně ubírám kvůli hlavní hrdince. Pardon, ale proč musí být hlavní postava fantasy knih pokaždé bezpáteřní psychopatka, která si myslí, že může v rámci své osobní pomsty zničit životy všech ostatních? I láska pro ni byl jen prostředek pro získání kontroly nad situací. Až mi bylo líto mladého svůdného vampýra Alexandra a studenta Tristana, že je jen tahala za nos. Zdradila všechny své přátele, vraždila nevinné a podvedla tohu nejbezbranějšího tvorečka ve Velké jízdárně.

Každopádně je tu nálož tajemství, historických kulis a pokušení, dvůr Temnoty už čeká a bude se vám líbit!

2 03.08.2023

Jeden z nejsilnějších příběhů holocaustu!

Většinou se jedná pouze o ždímání již tisíckrát ždímaného. Zde ne.
Dobrý nápad vystavět děj na samých kořenech nacistické ideologie, magii. Přesto mě víc než dějová linie kouzelníka Levina zaujala role portugalského vojáka Francisca. Tvrdý, a přesto tak něžný muž, který našel zalíbení v krásné Rusce.
Děj však není žádná harlekýnka, naopak je velmi naturalistický, neštítí se vylíčit to, před čím by jiní spisovatelé raději zavřeli oči a napsali to zaobaleněji. Nevynechává se smrt na bojišti, sex, prostituce, pálení těl v krematoriích, týrání vězňů, jejich každodenní rutina včetně vyměšování a jiné podoby ztráty důstojnosti a degradace na primitivní úroveň poddruhu.
Jen takto se dá šířit historie, pokud nás nebude šokovat, tak se nám nezaryje do paměti.

Těžké, ale potřebné čtení!

26.07.2023

Brilantní! Ale...

je na škodu se dívat předem na vskutku věrné filmové zpracování, které ve dvou hodinách nám dostatečně shrne celý děj, filozofické otázky, bolestivé flashbacky všech hlavních postav, přičemž se film do nejpodrobnějších detailů drží knižní předlohy.
Škoda tkví v tom, že vás nemůže nic překvapit, vše bylo již řečeno včetně vnitřního boje, který bývá záležitostí pouze knižní.

Přesto je to malý poklad, příběh dvou lidí, kterým jedna malá rozmazlená holka vzala jejich čest, štěstí, budoucnost i životy. Byli od sebe odtrženi a celý děj se nadále soustředí na ono rozebírání úhlů pohledu zločinu malé Briony. Možná že se kála, časem... ale to neznamená, že jí musí být odpuštěno.
Knihou nás nadále provází zživotnění duševního rozpoložení hrdinů i antihrdinů do stavu počasí, dusivosti letního dne, rozčilujícího bzučení hmyzu, silné vůně květin či chladu kovu na zábradlí. Tak živé vjemy, které přímo útočí na lidské smysly.
Konec je znám a vše se k němu svažuje, nedokáže ho odvrátit ani ono velké POKÁNÍ...

9 26.07.2023

Aneb mnoho povyku pro nic:)

Ze začátku slibně se odvíjející drama - mladá plavovlasá reportérka, jeden chladný Angličan, šarmantní člen SS a jedna velmi komplikovaná doba, kdy si musíte nutně vybrat stranu.

Z tohoto námětu se stále dokola dá ždímat opravdu mnoho, ale to stejné skvělý autoři dokáží uvařit i z vody. Text byl plynulý a příjemně se četl. Konec však postrádal notnou dávku akce, vzájemné chemie dvou hlavních hrdinů i onoho drobného nepojmenovatelného detailu, který odlišuje kýč od srdceryvného díla.
Celý konečný dojem byl, že to autorku už taky moc nebavilo a totéž přenesla i na mě.

Vaše děvče z Kladna ;)

25.07.2023

Děj se vlekl jak vyžvejkaná žvejkačka na podrážce.

Kniha si hraje na detektivku se slabou zápletkou. Aby to čtenáře zaujalo, tak tam dáme milostný scény, ale hlavní hrdinka musí být vypočítavá psychopatka, která lásku bere jako strategický prostředek k dosažení cíle. Vše s rozumem, srdce jí spadlo do kalhot. Celý motiv k vraždám chyběl, autorka prostě potřebovala záminku pro setkání dvou hlavních aktérů. Začala jsem číst i další díl a vše, co mě rozčilovalo v prvním díle se ještě prohloubilo, a co mi přišlo naopak pěkné, jako například prostředí italské vesnice, se vypařilo.
Takže obálka skvělá, název slibný, obsah vykradený z cizích úspěšných románů, jen bez jiskry.
Dvě hvězdy stačí.

3 08.05.2023

Nedá se to nazvat strhujícím příběhem. Vypráví to zkrátka o obyčejném klukovi v jedné obyčejné válce a obyčejném dění. Žádná zápletka, vyvrcholení, rozuzlení.

Záleží na tom, co od toho čekáte. A mně to prostě nestačilo. Klouzali jsme po povrchu vážných témat, hlavní hrdina byl skoro nezúčastněným pozorovatelem všech těch hrůz. Umírajícímu ustřelí nohy granát a on po pahýlech ještě pár metrů běží, nebo kluk se dobelhá na ošetřovnu a drží v ruce vlastní střeva. Přitom se vás to nijak nedotkne.

Snad jen jsou skvěle podané vnitřní monology hlavního hrdiny, když přemýšlí o vlastní neukotvenosti. Jak moc ubozí jsou mladí lidé, nemají nic, pro ostatní jsou nikým, nemají zázemí, práci, jistoty. Stáří tohle všechno mají, k tomu ženu a děti. Po válce bylo snadné se vrátit a žít jako před tím.

Tohle je žaloba i do našeho století: nasazuje se na mladé lidi, že to mají v životě zoufale jednoduché, a oni se přitom trápí k smrti nad vším tím nekonečnem a nejistotou dnů příštích.

I Paul přežil jako jediný z celé své třídy, ale na světě už na něj nic nečekalo, a tak po něm zbyl jen zápis: Na západní frontě klid.

2 24.04.2023

Mno, já bohužel moc neplesám. Přišlo mi to celé jako jeden velký výsměch lásce. Julie pořád ufňukaná, Romeo teče jak zmrlina kvůli každý, která kolem něj projde. Lidský život neznamená nic, jako kdyby to byla všední hloupost, že mě něco trochu rozruší a já se hned jdu zabít. A to se objevuje v příběhu pořád, jediné řešení na všechny problémy hlavních hrdinů je prostě sebevražda.
Nevím, jestli to je jen překladatelem, ale v té mojí verzi bylo těch chlípných narážek typu "Naložím pannám, co se do nich vejde" trochu moc. Obzvláště v kontrastu s přeslazenými dialogy i monology hlavních aktérů.
Jako dobře, kvůli maturitě člověk musí přinášet oběti.

2 27.03.2023

Jsem malířka, takže důvěrně znám ten pocit, kdy mi pod rukama vzniká odraz mého vlastního pohledu. A právě to je ústřední motiv celého příběhu na pozadí fantaskního světa bytostí posedlých pozlátkem, kteří si v sobě nosí vlastní hnilobu.
Lákadlem je tu samozřejmě vděčné klišé - princ temnot a jeho zakazaná love story s lidskou dívkou. Určitě bych byla unešená, kdybych před tím nečetla sérii Krutého prince. Kde byly zápletky víc komplikované, zajímavé a hlavní hrdinové jako silné drogy - jste jimi zasaženi, když jste bez nich, máte abstinenční příznaky, a stále potřebujete víc.
Ale tady po peprném hajzlíkovi Cardanovi dostanete trochu hloupého milounkého prince podzimu s temným jménem. Ale i tak prostě chcete, aby jim to vyšlo a jste ochotní být schovívaví vůči určitým nedokonalostem příběhu, protože je to prostě čtivé!!!

2 23.03.2023

Pro všechny, co prožívají abstinenční příznaky po dočtení celé trilogie a potřebují další dávku, třeba i malou!

Kdybych tak nemilovala Cardana a předchozí díly, tak bych řekla, že to je ubohá knížečka. Jedna vypravovaná pohádka je s drobnými úpravami převyprávěna hned třikrát, čímž si zabírá většinu místa v tenké knížce.
Co je ale na tomto doplnění celé trilogie největším lákadlem, tak je to zcela určitě to, že můžeme konečně vše vidět z Cardanova pohledu. Vidíme jeho dětství i to, jak se snažil za maskou arogance a svrchovanosti skrýt pocit méněcennosti a zbytečnosti.
Byla jsem ale opravdu šťastná, že se do tohoto světa můžu opět vrátit, už proto, že Elfhem tak věrně odpovídá dětským fantaziím o vílím životě, a kvůli krutému princi, jenž si vás získá svou temnotou, hrdostí a hádankou v něm.
Ilustrace jdou nádherné, ale pro mě je lepší si postavy představit podle sebe.
Tři hvězdičky!

2 12.03.2023

Tolik moudrosti!
Dvě struny, přiblížily se jedna k druhé, vydaly tón a pokračovaly dál po vlastní dráze života...
Příběh dvou milenců, který je vyprávěn téměř opile zmámeným prožitkem. Všechno uvnitř duše radostí exploduje a rozprskne se do vesmíru. Horké letní noci, koncert cvrčků, vůně sena, kopřiv, kopru, vody v rybníce... tak živé vjemy, tak příjemné a zostřené mládím a životem.
Františkovo nadšení postupně klesá, za zrcadlem životem tepajícího mládí, které hledá jen svou druhou strunu, je svět, kterým žije dědeček. Svět minulosti, vzpomínek, neboštíků. Možná že už byl jednou nohou na místě, kam se jednou odebereme všichni. Jak František stárne, začíná vzpomínat. Dar života byl nad jeho síly, jsme smrtelní a přitom toužíme po nesmrtelném, abychom si z něj malou hrst vypůjčili a jednou je ji bude třeba vrátit.

10 18.02.2023