Morana107 komentáře u knih

No, nedá se říct, že by mě tato kniha nějak extra dostala. Už jsem od této autorky četla pár knih, ale tato je bohužel jedna z těch slabších. Je to škoda, protože český král železný a zlatý, Přemysl Otakar II., byl velký panovník, který by si jistě zasloužil kvalitnější zpracování. Poněvadž když jsem dočetla, tak jsem si říkala, co jsem to vlastně četla? Červenou knihovnu, historickou knihu, detektivku? Myslela jsem, že se v knize setkám s více věcmi, které se staly, né ty, které se nestaly. Přemysl je v knize vyobrazený jako mladé ucho, které neví, co chce. Neví, co je láska a jeho vyplašenost je až dojímavá vzhledem k tomu, že po mnoho let udržoval milostný poměr s Anežkou z Kuenringu, díky níž byl v té době již čtyřnásobným otcem. Ještě více jsem se musela smát, když Přemysl začal při večeři ustupovat králi Bélovi, to Přemysl byl vítězem bitvy u Kressenbrunnu a byl to on, kdo si tedy mohl diktovat podmínky a král Béla byl tím posledním, kdo by chtěl vyprovokovat další spor.
Příběh mi připadal takový záplatovaný. Přemysl a Kunhuta dosáhli svého, jenže ouha, my jsme teprve na straně 80, možná ani ne. Takže tam šoupneme nájemného vraha, který sice překvapí na konci knihy svou identitou, ale motiv se zdá velmi nevěrohodný, zamotaný a nepravděpodobný. Na můj vkus mohlo být i té erotiky méně, ale uz jsem zjistila, že autorka právě toto rozepisuje raději než historická fakta. Dvě hvězdy musí stačit.

1 27.06.2020

Když jsem se doslechla o této knize, tak jsen ji zkrátka musela mít, protože námêt se zdál vážně skvělý.
Když jsem však knihu pročítala, tak mě mírně zklamala. Chyběla jí dynamičnost, čekala jsem vášeň, milostné vzplanutí, soužení, sdílení emocí, ale takhle? Co to bylo to něco mezi nimi, viděla bych to spíše na velké pouto přátelství, které by mohl náš parašutista sdílet i s mužem, který by ho teoreticky v lese našel. Konec spád ale přeci jen nabere a vše se v dobré obrátí. Já tuto knihu zařadím spíš do lepšího průměru.

8 23.06.2020

Jsem právě v polovině a už nemohu dál, ne to není kompliment. Za celou dobu se nestalo v knize nic jiného než, že kuchařka udělala pudink a Evie začala jezdit na kole. Forma dopisů je úděsná, kdyby se to alespoň kombinovalo s klasickým textem v ich nebo erformě, ale takhle je to hrozně neosobní. Ne, lituji vážení, ale knihu odkládám, asi až budu mít pocit, že mám doma málo suše napsaných dopisů, tak vím, že mám zaběhnout do knihovny, kde bude dozajista, kde jsem jí položila.
Miluji skloubení válečné šedi a romantiky, ale tohle s tím nemá vůbec nic společného.
Ti, co ještě nečetli, tak si ale názor udělejte sami.

Tak bohužel, tahle kniha mě vážně nezaujala. Ač byl nápad dobrý, tak naprosto špatně pojatý. Příběh byl plný dějových linií, které se pak ztrácely ve slepé uličce, takže by kniha mohla být aspoň o polovinu tenčí. To, že z chudinky české královny Žofie udělali děvku pro vlkodlaka, bych ještě přežila, ale zavěr, ke kterému jsem se musela nutit prokousat, mě naprosto uzemnil, ale bohužel v tom nejhorším slova smyslu. Dávám jednu hvezdičku alespoň za důkladné prostudování historických faktů před napsáním knihy.

3 05.01.2020

Tyhle knihy nemůže brát nikdo z historického hlediska vážně, ale když se nad tím člověm zamyslí, tak charaktery obou knížecích bratrů mohly opravdu takové být. Václav byl z dnešního faktického pohledu jen slabý kníže, který jenom zaprodával náši zemi, ale Boleslav uměl ukázat sílu a rozhodně nehodlal ustupovat. Byl to jeden z prvních tvůrců státu, a proto jsem ráda, že si tento pohled na věc autorka půjčila a napsala knihu o příběhu zpracovaném úplně jinak, než jak ho známe z učebnice. Tuhle knihu mám od paní Ciprové úplně nejraději, je plná citu, romantiky, ale i hlubokého zamyšlení. Četla jsem ji už dvakrát a určitě ne naposledy. Všem vřele doporučuji.

4 09.11.2019

Tak tohle opravdu ne. Vzhledem k vysokému počtu kladných hodnocení jsem čekala něco jako knihu Dopisy, které nikdo nečetl, ale na knize nadchne snad jen obálka. Děj se vleče a už seznámení Alexandra a Taťány je spíše úsměvné. Alexandr i jeho slizský přítel po Taťáně i přes její nedostačující krásu vedle své půvabné sestry doslova slintají, tak takhle to vážně nechodí. Alexandr je zase pravý hrdina Sovětského svazu, který ale jak jinak neuznává jeho zaběhlá pravidla. Je samozřejmě zcela neodolatelný po všech stránkách. I autorce její dílo asi začalo připadat jako pohádka (samozřejmě až na váléčné chvilky), a tak se nejspíš snažila z ní udělat opravdu knihu pro dospělé a zaplácla ji až nechutně podrobnými erotickými pasážemi, bez toho by sice nebyl tento druh literatury, ale nic se nemá přehánět. Tím ve mně autorka pohřbila i poslední zbytek naděje, že bych knihu dočetla až do úplného konce.

5 08.11.2019

Nějak nevím, co si mám myslet. Asi jsem prostě očekávala víc. Pravděpodovnost přežití v koncentračních táborech byla dosti mizivá, ale v knize je všechno vylíčeno s takovou lehkostí bez stopy krutosti. Chyběly tu emoce, které by knize určitě prospěly.

7 30.10.2019

Tak toto byla naprostá pecka. Při čtení se vám bude doslova tajit dech. Zakázané ovoce chutná prostě nejlíp. Život Poea byl stejně smutný jako jeho tvorba. Nejen že ztratil všechny ženy, které kdy miloval, ale jeho dětství bylo neméňě smutné, a proto mě potěšilo, že i na toto téma autorka občas poukázala.
Tolik jsem Frances s Poem přála společnou cestu životem, ale už od začátku knihy víte, že to nikdy nebude možné. Závěr knihy mě vážně dostal a i ta slzička nakonec ukápla, vřele doporučuji.

3 30.10.2019

(SPOILER) Toto byla jedna z nejemotivnějších knih, co jsem kdy četla. Příběh o nezlomnosti lidské lásky. Už po druhé kapitole se mi kutálely po tvářích slzy. Jak jiné všechno mohlo být. Byl to osud, kdo to zavinil? Snad, lépe se to pak přijímá.
Naprosto mě nadchlo, jak bylo popsané prostředí, všechny barvy, chutě, tvary a i vůně. Když to spojíte, tak vám tehdejší pro nás už černobílý svět ožije a stane se skutečným.
I to jméno poručík Daniel Rosinski, zvláštní,jak se mi na začátku knihy nelíbilo a teď si ho opakuji jako krásné zaříkání. Jeho charakter mi sedl nejvíce ze všech postav, gentleman, který se zamiloval do úplně neznámé dívky, jenž mu ještě ke všemu ani nesdělila své pravé jméno. Apřesto věděl, že je na ní něco nepopsatelného, a mohl to dokázat hned, když naprosto nezištně hájil její čest ve vlaku před bandou vojáků. Uspěl, ale nejen v potyčce, ale nakonec si získal i srdce té krásné neznámé.
Nejhezčí na knize bylo vyprávění o výletu, ke kterému se společně odhodlali. Cítila jsem Stelliny obavy, aby se mu líbila a aby mu byla schopná dát to, co chtějí všichni muži. Jakmile se ale sejdou na nádraží, tak se všechny strachy rozletí jako křídla motýlů. Leželi spolu pod stromem a pili pivo a Stella snila o tom, jak si spolu postaví dům podobný tomu, který mohla vidět na druhém břehu řeky, klidně malý, ale aby tam byli spolu. Společného domova se dočkají, ale není jim souzeno si ho užívat dlouho.
Osud, vyšší moc nebo lidská zloba je od sebe odeženou a je už jen na Jess, aby se pokusila svést boj s časem dřív, než ten velký bojovník Dan odejde navěky aniž by svou lásku ještě naposledy obejmul.
"Nyní mě už nechtějí pustit do letadla, abych nezemřel na palubě, ale kdysi nás posílali na oblohu zemřít." Nejde se nerozplakat, všichni jednou odejdeme, ale to nic nemění na tom, že je to loučení, po němž už nemáme šanci dotyčného nikdy vidět, zde je jistá výhoda, protože si můžeme vzít knihu klidně po sté a poručík Rosinski a jeho Stella se zase setkají v ruinách kostela, aby se museli na konci knihy znovu rozloučit.
Pokud vás tedy v životě potká štěstí, tak ho chytněte pevně za pačesy, je nestálé a né každý má v životě vůbec šanci ho poznat.

9 30.10.2019