Moncele komentáře u knih

Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla "přečíst alespoň ušima", tj. jako četbu na pokračování na ČRo ve vynikajícím podání pana Ladislava Mrkvičky. Knihu jsem asi tak před dvaceti lety zkoušela číst, ale po pár stránkách jsem to vzdala, Hrabal asi nebude úplně můj šálek čajek. Nicméně, film od pana Menzela jsem viděla, líbil se mi, tak jsem si říkala, že snad někdy. A to teď vyšlo...

13 31.10.2021

Nyní jsem poslouchala jako audioknihu v úžasném podání Vilmy Cibulkové a Jana Šťastného. Knihu jsem četla jako dítě a moc ráda jsem si to v rámci čtenářské výzvy zopakovala. Nevzpomínám si již, co mě nejvíc zaujalo jako dítě, ale nyní se mi nejvíc líbilo, že jednotlivé mýty a legendy na sebe plynule navazovaly. A příběhy o Trojské válce mi připomněly velkofilm Trója s Bradem Pittem...

12 01.04.2022

Pecka! V 90. letech mi některé věci unikly, tak to teď doháním, a tohle se fakt povedlo. Nejsem žádný velký autorův příznivec, s výjimkou Vybíjené jsem četla snad jen nějaké povídky, ale toto dílko se mi moc líbilo. Ve chvíli, kdy to píšu, mám puštěný film a je mi fajn...

12 04.09.2019

Tak tohle pro mě byla jízda! Nevadila mi rozervanost hlavního hrdiny, vždyť lidé občas v životě nadělají přešlapů a bot, se kterými si pak nevědí rady. Nevadila mi hovorová čeština, všimla jsem si, že kniha není napsaná ve spisovném jazyce až po pár stránkách. Užila jsem si v podstatě vnitřní monolog vypravěče, jeho vzpomínky, běsy a frustrace. A zároveň jsem obdivovala jeho odvahu, že ač neustále v lihu, přece jen se sebral a alespoň se pokusil podívat se své minulosti do očí. Ráda si od autora přečtu něco dalšího.

10 06.08.2022

Laskavá a humorná kniha o vážných a důležitých věcech života. Když jsem ji začala číst, dýchla na mě atmosféra Anglie a knih Agathy Christie, byť to není detektivka. Moc se mi líbíla forma dopisů, i když postav bylo požehnaně... Určitě doporučuji k přečtení a ráda bych si ji časem pořídila do vlastní knihovny, protože jsem ji měla pouze půjčenou.

10 02.03.2019

Kolik smutku je tak akorát? Těžká otázka, velice individuální záležitost... Hlavní hrdinka Amanda prožila obrovský šok a ztráty, jejímu přístupu k smutku se vůbec nedivím. Podstatu jejího žalu se dozvídáme postupně, postupně se odkrývá život její a jejich nebližších. Krátké chvíle štěstí vystřídala bolest a smutek. Amanda však není sama, má na dosah lidi, kteří smutní také, také se musí se svým smutkem a ztrátou vypořádat... Velmi zajímavá kniha, doporučuji.

8 17.11.2023

Už když jsem někdy v devadesátých letech viděla seriál podle této knihy, říkala jsem si, že si to musím někdy přečíst... A v rámci Čtenářské výzvy 2018 se mi tato příležitost naskytla. Věznice určitě není prostředí, ve kterém bych se někdy ráda ocitla, ale příběhy vězňů mě přitahují. Kniha se mi moc líbila, je to drsný příběh. Jednotlivé postavy, z pohledu autorky, které se s nimi ve vězeňské cele potkávala, jsou výborně vykreslené. Život se s nimi v některých případech nemazlil, někdy si ho "pokazily" samy. Z pohledu autorky byl ale jasný předěl mezi ženami, které si svůj příběh občas něčím přikrášlily, ale ve své podstatě ho nesly statečně a ženami, které vědomě a bez ostychu lhaly a svůj případ se takzvaně snažily "uhrát" nebo dosáhnout ve vězení nějaké výhody. Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, ale ráda bych si ji někdy pořídila a občas se k ní vrátila...

8 22.02.2018

Z nějakého zvláštního důvodu, asi pod vlivem inspirace osudem vily Tugendhat, jsem očekávala více faktů o domě samotném. A ejhle, z knihovny jsem si donesla čtivý, syrový, šťavnatý a dramatický příběh lidí v domě. Je neuvěřitelné, kolik se toho může udát na omezeném počtu metrů čtverečních, pokud kolem hřmí 20. století. Je to zvláštní, ale možná nejvíc mě zaujala postava Viktora - člověka, který je racionální, praktický, nesnáší ornament, vezme si docela chladnou ženu (můj názor), ale v podstatě to vše popře vztahem k jiné, živočišní ženě, a v určité chvíli je dokonce ochoten zapomenout na vše, na rodinu, na povinností k dětem a riskovat i svůj život. Je to pro mě možná důkaz toho, jak jsme my lidé složití... Tahle kniha by určitě neměla chybět v mé domácí knihovně.

8 05.09.2017

Jako první jsem viděla film, docela se mi líbil a tak jsem při první příležitosti sáhla po knize. Přiznám se, že se mi to nečetlo moc jednoduše, jsem asi zvyklá na jiný styl vyprávění. Dokonce jsem ji na chvíli i odložila... Ale ve chvílí, kdy jsem si ve hlavě srovnala, kdo je vypravěčem příběhu, tak se příběh rozběhl a mé čtení s ním. Slyšela jsem velkou chválu na audioverzi s Ivanem Trojanem, po té se ještě poohlédnu, určitě to bude zážitek. A co k příběhu samotnému? Pejkaři ví...

7 12.03.2022

Část povídek jsem si přečetla před zákrokem v nemocnici, část v rámci následného odpočinkového dne a dnes jsem dorazila zbytek. Líbily se mi jak povídky Sandry Pogodové, čerpající z jejího hereckého i osobního života, tak i povídky jejího "taty", které pochází jak z jeho předchozího uměleckého života, tak i z jeho osobních příhod a trapasů. Královsky jsem se bavila, mám pocit, že dokonce víc, než při první knize Hoď se do pogody. Asi si zde na Databázi knih vytvořím kolonku "knížky na noční stolek". Tahle tam bude určitě mít čestné místo...

6 06.08.2021

Lenka. Příběh matky a dcery. Příběh, ohraničený posledními měsíci života Lenky Reinerové, ale s mnoha odbočeními do minulosti, dávné i nedávné. Matka, zocelená událostmi a dobou, které si nevybrala, ony si vybraly ji. Dcera, která svou matku miluje, obdivuje ji a za všech okolností je ochotna ji pomoct. Dcera, která má, dle mého názoru, vysokou míru empatie, pravděpodobně proto si v určité etapě svého života vybrala jako povolání psychoterapii. Na spoustu věcí mají rozdílné názory, řešení a přístupy. Ukazuje se zde, že sice přicházíme na svět s nějakou genetickou výbavou, ale obrovský vliv na nás má i doba a hlavně překážky, které nás na cestě životem čekají. Někoho tyto překážky vybudí k tomu nejlepšímu, co v něm je, někoho uzemní či dokonce semelou. A pak jsou události, které neovlivníte... Autorka svou matku miluje, ale životní zkušenosti jsou, alespoň podle mě, nepřenositelné. Když jde člověku o život, jiní lidé ohrožuji vaši existenci, a přežije, tak vše ostatní, každá překážka, je malicherná. Možná chápu, proč hlavní hrdinka netouží vyhledávat vztahy z minulosti, otevírat staré rány v kdysi rozvětvené rodině, ale zároveň nemlčí, se svými zkušenostmi veřejnost prostřednictcím své tvorby seznamuje. Zároveň chápu i dceru, která má, asi i oprávněný pocit, že je o podstatnou část svého dětství, života a rodiny ochuzena. Kniha se spoustou myšlenek, ke kterým se určitě budu vracet. Doporučuji.

6 27.07.2021

Jde asi o druhou knihu, kterou jsem četla nezvykle dlouho. Ne proto, že by se mi nelíbila, nezaujala mě, naopak. Vychutnala jsem si každou povídku, nad spoustou z nich jsem se zamyslela, nad spoustou z nich zasmála, z některých mi běhal i mráz po zádech, protože lidé jsou v podstatě nepoučitelní... Pokud bych se chystala někam do divočiny nebo na opuštěný ostrov, mám jasno: tyhle povídky beru sebou.

6 14.06.2020

Úžasné, vynikající, kouzelné...Očekávala jsem tak trochu selanku, ale je to krásný příběh z nelehké doby - o přátelství, lásce a odvaze. Doporučuji!

6 07.07.2019

Přiblížit se tvorbě a stylu Arnošta Lustiga je pro mě nesmírně obtížné, a tak jsem uvítala "přečtení ušima" a knihu jsem poslouchala jako četbu na pokračování na ČRo v úžasném podání pana Josefa Vinkláře. Souhlasím s většinou zdejších komentářů, to téma je nesmírně obtížné a skličující, ale myslím si, že člověku dá mnohem více témat a otázek k zamyšlení, než knihy, které dnes o holocaustu vychází. Snad někdy dospěji a dorostu k tomu, abych si knihu přečetla i v papírové podobě, kterou mám doma...
"Život patří živým..."

5 04.06.2022

Poslouchala jsem na ČRo jako četbu na pokračování. To bylo tak milé! Určite časem sáhnu i po papírové knize.

5 01.01.2022

Knížka je velmi útlá, má dvě části, a to I. Básně z pozůstalosti a II. Rozhovory s bohatou fotografickou přílohu, která tvoří pomyslný předěl mezi uvedenými částmi knihy. Pro porovnání tvorby mladé Vladimíry (17 let) a básní z její pozůstalosti slouží básně publikované v časopise (pravděpodobně Květy). Fotky pochází jak z období 60. let z Prahy, tak i z let pozdějších, kdy žila ve Francii (Paříž, Burgundsko, Cévennes), kde se potkala se zde žijícími emigranty z tehdejšího Československa. Rozhovory zahrnují jak vzpomínky na českou kotlinu, tak i na život v emigraci. Kromě psaní se Vladimíra Čerepková dle svých slov věnovala i výtvarnému umění, měla několik výstav. Momentálně mám rozečtenou knihu o autorce od Alice Horáčkové, časem bych si ráda přečetla i další básně Vladmíry Čerepkové.

5 13.03.2021

O autorovi, ani o knize jsem si předem nic moc nezjišťovala, podle názvu jsem tipovala spíše na nějakou romantickou zápletku. A i když trhriller není můj obvyklý šálek čaje, četlo se mi to dobře, dokonce velmi dobře. Taky jsem si někde uprostřed děje řekla, aha a co bude dál? Musím říct, že i "druhá" část byla pro mě přijatelná. Nejsou tady potoky krve, ale napětí zcela jistě ano. A pro mě bylo zajímavé i to, co možná jiným vadilo - nějaký přesah, nějaké poselství... Není všem dnům konec...

5 05.04.2020

Tak tohle se povedlo, a moc... Pro mě velké překvapení... Náhodné setkání muže a ženy, vyprávěno z pohledu muže, žena nabízí jen pár, ale za to důležitých postřehů. Příběh bez sentimentu, napsaný lehkým perem. Oceňuji jednoduché ilustrace, které příběh posouvají vpřed. Už dlouho mě něco tak nevzalo a proto: Jo, jo a ještě jednou jo!

5 02.03.2020

Kniha se mi moc líbila, mám ráda "historky z natáčení"... Marie Doležalová je určitě zajímavý člověk i zajimavá herečka. Vysoce oceňuji i grafickou úpravu knihy, karikatury a vůbec vzhled knihy. Jsem ráda, že ji mám v knihovně. Když člověku není úplně dobře, je taková kniha k nezaplacení...

5 22.02.2018

Jako první jsem od Browna četla samozřejmě Šifru mistra Leonarda, pak Andělé a démoni. Pak nastala "s Brownem" u mně trochu pauza, ale v rámci Čtenářské výzvy 2017 jsem si ho vybrala jako jednoho ze sta nejoblíbenějších autorů. Musím říct, že se mi kniha líbila, i když jsem už před půlkou tušila, "kdo za tím vězí". Nejsem žádný počítačový maniak, do hackera mám teda hodně daleko, ale ohromilo mně to množství dat a údajů, které, podle mně, musel autor nastudovat, aby byl děj poutavý a uvěřitelný. Líbilo se mi střídání míst děje, možná i proto, že mám Španělsko ráda... Pracovat pod takovým tlakem, jakému byly postavy vystaveny v posledních kapitolách, to bych určitě nezvládla. Za mně poutavý děj, zajímavé téma, užila jsem si to.

5 19.02.2017