Moncele

Příspěvky

Rozum a citRozum a citJane Austen

Poslouchala jsem na ČRo jako četbu na pokračování. To bylo tak milé! Určite časem sáhnu i po papírové knize.

01. ledna


Obsluhoval jsem anglického králeObsluhoval jsem anglického králeBohumil Hrabal

Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla "přečíst alespoň ušima", tj. jako četbu na pokračování na ČRo ve vynikajícím podání pana Ladislava Mrkvičky. Knihu jsem asi tak před dvaceti lety zkoušela číst, ale po pár stránkách jsem to vzdala, Hrabal asi nebude úplně můj šálek čajek. Nicméně, film od pana Menzela jsem viděla, líbil se mi, tak jsem si říkala, že snad někdy. A to teď vyšlo...

31.10.2021


Kolumbova záhadaKolumbova záhadaSteve Berry

Ze začátku jsem měla s touto knihou problém. Několik časových rovin, z toho některé se objevovaly jen v náznacích, spousta údajů o Jamajce, se kterou se běžně v literatuře nesetkávám a několik míst, na kterých děj odehrává. I těch motivů v knize bylo nějak moc... Nicméně, posledních pár kapitol, kde se děj spojil a všechny důležité postavy se setkaly na jednom místě, jsem doslova zhltala. Zda je to nejlepší nebo méně zdařilá kniha autora, nedokážu posoudit, protože u mě jde o první knihu autora, kterou jsem četla, ale nakonec jsem byla spokojená. Hvězdička navíc pro podstatnou část děje z pražského židovského města...

27.10.2021


ApatykářApatykářLucie Hlavinková

Musím říct, že se mi kniha moc líbíla. Možná proto, že jsem měla celou dobu na paměti, že je velký rozdíl mezi světem roku 1908 a roku 2021 a mám ráda historii a vyprávění o dávných dobách. To, co je dnes běžné a tolerované, v té době mohlo působit velmi nepatřičně. Autorka, alespoň dle mého mínění, dobře vybudovala napětí a tajemno kolem hlavní postavy Františka, stále jsem přemýšlela, co tak hrozného mohl provést a co ho trápí. Shodou okolností jsem v poslední době četla několik knih z počátku 20. století o lécích a jejich nadužívání, takže jsem dohledávala jejich důsledky. Lituji pouze toho, že mi letos nevyšlo vyjet do Štramberka, příběh by pro mě měl další kouzlo...

27.09.2021


Skleněný zámek – Vzpomínky na dětstvíSkleněný zámek – Vzpomínky na dětstvíJeannette Walls

Dlouho jsem měla tuto knihu na wishlistu. Dlouho mi trvalo, než jsem své přání proměnila ve skutek a knihu koupila. Dlouho jsem kolem poličky s ní chodila, než jsem po ní skutečně sáhla a začala číst. Podvědomě jsem se obsahu této knihy bála. Přesto mě nesmírně oslovila. Na jedné straně rodiče, kteří odmítají přizpůsobit se pravidlům společnosti, chodit do pravidelného zaměstnání, zabezpečit rodinu materiálně, dbát na zdraví dětí a na druhé straně děti, které v tomto uspořádání musí žít. Na jedné straně nezodpovědnost, odmítání běžného komfortu, na druhé výchova k samostatnosti, spousta knih, poznávání přírody. Lidé nejsou černobílí, i tito rodiče měli své světlé stránky, ale přece jen ty negativní znaky u nich převládaly a nejvíc se to podepsalo na nejmladší dceři. Moc hezky je v knize popsán proces sebeuvědomění dětí a jejich odpoutání se od rodičů. Přesto, že dětství nebylo ani zdaleka ideální, děti na své rodiče nezanevřeli, prostě krev není voda... Určitě doporučuji k přečtení.

27.09.2021


Plážová chatkaPlážová chatkaChristina Olséni

Velmi příjméná oddechovka, kterou jsem měla zapůjčenou od dcery. Krátké kapitoly, vždy uvedené datem a časovým obdobím, protože děj se odehrává v několika málo časových rovinách. Děj svižně ubíhal, krátké kapitoly se rychle střídaly a posouvaly děj rychle dopředu. Postavy a postavičky byly i na tak malé ploše celkem dobře vykreslené, jen ta jména...! Kdo ale očekává drsné krimi se spoustou krve a nechutností, bude notně zklamán, i když jde o vraždu... Pokud jde o humor, je ho zde přehršl, občas jsem se pozastavila nad tím, co všechno jsou lidé schopni vymyslet a provést. Určitě si ráda s odstupem času přečtu další knihu ze série.
Z interview s autory Plážové chatky (v závěru knihy): "Na světě je tolik zla, takže jsme se rozhodli hledět na život z té světlejší stránky a psát knihy, ze kterých se člověk raduje."

27.09.2021


Kvadratura pomstyKvadratura pomstyPierre Aspeslag

Sice trochu pomaly rozjezd, ale poslední třetinu jsem zhltla téměř na jeden zátah... Vtipné, zamotané, detektivka jak má být.

08.09.2021


Nepatrně smutná ženaNepatrně smutná ženaNatálie Kocábová

Kniha mě zaujala ve výprodeji jednoho knižního e-shopu svým vzhledem a samozřejmě cenou. Jelikož jsem od Natálie Kocábové ještě nikdy nic nečetla (z doslechu znám jen Monarcha Absint), s odhodláním jsem po ní sáhla... A byla jsem příjemně překvapena. Knihu jsem sice četla na etapy, ale to jen z toho důvodu, že jsem jednotlivé kapitoly skutečně brala tak, jak byly napsány, tj. jako sloupky do časopisu. Prostě jsem si je dávkovala. Velké plus knihy je její výtvárná stránka. Ponechávám ve své knihovně a určitě se k této knize časem vrátím...

07.08.2021


Buď v pogoděBuď v pogoděSandra Pogodová

Část povídek jsem si přečetla před zákrokem v nemocnici, část v rámci následného odpočinkového dne a dnes jsem dorazila zbytek. Líbily se mi jak povídky Sandry Pogodové, čerpající z jejího hereckého i osobního života, tak i povídky jejího "taty", které pochází jak z jeho předchozího uměleckého života, tak i z jeho osobních příhod a trapasů. Královsky jsem se bavila, mám pocit, že dokonce víc, než při první knize Hoď se do pogody. Asi si zde na Databázi knih vytvořím kolonku "knížky na noční stolek". Tahle tam bude určitě mít čestné místo...

06.08.2021


Ecce homo Forman: Miloš Forman pohledem blízkýchEcce homo Forman: Miloš Forman pohledem blízkýchRadim Kratochvíl

Bezprostředním popudem k přečtení této knihy, kterou už chvilku mám ve své knihovně, byla jiná kniha, a to Just Kids od Patti Smith, která v ní popisuje svůj pobyt v hotelu Chelsea. Vzadu v hlavě mi cinkl zvoneček, "tam přece bydlel i Miloš Forman"... O tomto newyorském hotelu byla v knize pana Kratochvíla sice jen letmá zmínka, ale zato se mi dostalo spoustu krásných myšlenek, příběhů, postřehů ze života a náhledů na osobu Miloše Formana jak od autora, tak i od mnoha známých lidí, přátel nebo spolupracovníků Miloše Formana. Kniha se mi moc líbila, a to jak obsahem, tak formou včetně množství fotografií a říkala jsem si, že si budu jednotlivé kapitoly "šetřit", ale nešlo to, závěr jsem již zhltla jedním dechem. Doporučuji.

01.08.2021


LenkaLenkaAnna Fodorova

Lenka. Příběh matky a dcery. Příběh, ohraničený posledními měsíci života Lenky Reinerové, ale s mnoha odbočeními do minulosti, dávné i nedávné. Matka, zocelená událostmi a dobou, které si nevybrala, ony si vybraly ji. Dcera, která svou matku miluje, obdivuje ji a za všech okolností je ochotna ji pomoct. Dcera, která má, dle mého názoru, vysokou míru empatie, pravděpodobně proto si v určité etapě svého života vybrala jako povolání psychoterapii. Na spoustu věcí mají rozdílné názory, řešení a přístupy. Ukazuje se zde, že sice přicházíme na svět s nějakou genetickou výbavou, ale obrovský vliv na nás má i doba a hlavně překážky, které nás na cestě životem čekají. Někoho tyto překážky vybudí k tomu nejlepšímu, co v něm je, někoho uzemní či dokonce semelou. A pak jsou události, které neovlivníte... Autorka svou matku miluje, ale životní zkušenosti jsou, alespoň podle mě, nepřenositelné. Když jde člověku o život, jiní lidé ohrožuji vaši existenci, a přežije, tak vše ostatní, každá překážka, je malicherná. Možná chápu, proč hlavní hrdinka netouží vyhledávat vztahy z minulosti, otevírat staré rány v kdysi rozvětvené rodině, ale zároveň nemlčí, se svými zkušenostmi veřejnost prostřednictcím své tvorby seznamuje. Zároveň chápu i dceru, která má, asi i oprávněný pocit, že je o podstatnou část svého dětství, života a rodiny ochuzena. Kniha se spoustou myšlenek, ke kterým se určitě budu vracet. Doporučuji.

27.07.2021


Just Kids – Jsou to jen dětiJust Kids – Jsou to jen dětiPatti Smith

Poslouchala jsem jako četbu na pokračování, která byla doplněna hudbou Patti Smith. Jednoznačně to bylo zajímavé, asi se poohlédnu po knize v papírové formě, jelikož některá jména osob v knize bych si musela najít... Úžasný popis přátelství dvou osob, spojených vírou ve vlastní umění. Bylo to drsné i poetické, Patti si nic nepřikrášlovala.

24.07.2021


Žena z KrakovaŽena z KrakovaAlex Rosenberg

Knihu jsem dočetla již zhruba před dvěma týdny, ale po bezprostředním dočtení jsem vůbec nevěděla, co k tomuto příběhu napsat. Hlavní hrdinka klame tělem, ale i duší... Ačkoli blondýna árijského typu, sedá si při přednáškách dle svého původu mezi své židovské soukmenovce. Její studium v Krakově záhy končí svatbou a Rita se svým manželem odjíždí do jeho rodného města. A to klamání duší? Myslím, že Rita svého muže nemiluje, ale přesto by s ních chtěla dítě. Do cesty novomanželům vstupuje manželův kamarád a velmi záhy poté i válka... Myslím, že kniha je úplně jiným pohledem na válku a holocaust, kdy do popředí vystupuje hlavně jednotlivec a jeho jediná snaha: přežít. V určité chvíli si Rita sama klade otázku: jsem sobecká, necitlivá, neberu ohledy na ostatní, nedotýká se mě jejich utrpení? Myslím, že to tak není, je pouze extrémně racionální, nepřipouští si žádný sentiment a na válečné utrpení hledí jako na něco, co jednou musí pominout. Zajímavá je dějová linka Ritina milence, člověka, který si umí poradit v každé situaci. Musím říct, že v určitém ohledu si tyto dvě postavy zaslouží obdiv. Během války musí Rita udělat několik závažných rozhodnutí, kdy to poslední je vůbec nejtěžší...

24.07.2021


Zimní mořeZimní mořeSusanna Kearsley

Šlo o mé druhé setkání s autorkou a musím říct, že se mi kniha líbila o kousek víc než Ohnivý pták. Zdále se mi propracovanější a uvěřitelnejší, minulost i přítomnost se hezky a nenásilně doplňovali. A ten závěr!

24.07.2021


V jakém jazyce sním?V jakém jazyce sním?Elena Lappin

Kniha, ke které se určitě budu ráda vracet...

19.06.2021


Případ Marilyn doopravdyPřípad Marilyn doopravdyRobert F. Slatzer

Marilyn prostě věděla příliš...

26.05.2021


SerendipitySerendipityViliam Král

Jsem si vědoma toho, že konec roku je ještě daleko, ale tahle kniha bude s velkou pravděpodobností aspirovat na jednu z nejlepších knih, které jsem letos četla, a to jsem na ni vlastně přišla úplnou náhodou. Při listování jedním nejmenovaným knižním e-shopem jsem narazila na knihu s jednoslovním výše uvedeným názvem. Jelikož jsem zmíněné slovo zaregistrovala v úplně jiné souvislosti, kniha mě zaujala. Autor si mě získal jednak tím, že mě vrátil do mých studentských let, jelikož místa jeho studia taky "důvěrně" znám a jednak tím, že je "z vychodu"... Touha po cestování, nelpění na kariéře a "sociálních jistotách", které často nejsou jistotami, ale jen svazujícími povinnostmi a rychlá orientace autora v jakékoliv situaci, to je jen část toho, co mě zaujalo. V době, která cestování moc nepřeje, je to zjevení... Doporučuji číst s mapou světa nadosah (i když některá navštívená místa asi na mapách ani nejsou, což je možná dobře...).

09.05.2021


NevěstaNevěstaLadislav Grosman

Doba koronavirová mi přinesla více času stráveného na sociálních sítích všeho druhu. Při brouzdání jednou z nich jsem narazila na obrazový materiál, týkající se mnohem známější knihy autora, a to Obchodu na korze. Neváhala jsem, Obchod na korze jsem si půjčila v knhovně a přibrala jsem si i knihu povídek Nevěsta. Zaujalo mě totiž, že autor pochází ze stejného regionu jako já a chodil na gymnázium v mém rodném městě. Povídky všeho druhu mám ráda a z povídek v knize Nevěsta jsem nebyla zklamaná. Zkraje čtení jsem měla trochu problém se zorientovat v čase, ve kterém se povídky odehrávají, ale postupně jsem si uvědomila, že je to poměrně krátké období před válkou, v čase tzv. slovenského státu, jen poslední z nich se odehrává krátce po válce. Jednotlivé povídky popisují všedné i sváteční dny a příběhy více-méně uzavřené komunity. Holocaust a válka nejsou primárně popisovány, ale závažným způsobem život těchto lidí ovlivňují. Povídka, která dala název celé sbírky, Nevěsta, byla hodně zajímavá. Vzala jsem si z ní poznatek, že v určitém životním okamžiku, když jdete urputně za svým cílem, i když vaše okolí jen kroutí hlavou, může vám to zachránit život. Nicméně, povídka má otevřený konec, možná nějaký jiný čtenář v ní najde něco jiného. Ani jedna z povídek není prvoplánová, na čtení je, podle mě, nutné se soustředit. Odměnou vám bude lidskost a moudrost, pramenící z tragikomických situací, vše ale postrádající patos tak, jak si to autor přál, když uvedl, že "Člověk se někdy nemůže ubránit smutku. Lidé, o nichž ve své knize vypravuji, už dávno nejsou mezi námi. Tragicky zahynuli...Chtěl bych psát o tom, co se stalo. Bojím se však patosu tragedie." Myslím, že se mu to povedlo.

25.04.2021


Otoč saOtoč saJuraj Gerbel

Kniha byla výletem mimo mou komfortní zónu, ale jsem za její přečtení ráda. Zajímavá zápletka, zajímavé prostředí. Bavilo mě množství vnitřních monologů hlavní postavy, několik zajímavých myšlenek jsem si poznačila, ač bych to u thrilleru snad ani neočekávala...

09.04.2021


Nabíledni prázdnoNabíledni prázdnoVladimíra Čerepková

Knížka je velmi útlá, má dvě části, a to I. Básně z pozůstalosti a II. Rozhovory s bohatou fotografickou přílohu, která tvoří pomyslný předěl mezi uvedenými částmi knihy. Pro porovnání tvorby mladé Vladimíry (17 let) a básní z její pozůstalosti slouží básně publikované v časopise (pravděpodobně Květy). Fotky pochází jak z období 60. let z Prahy, tak i z let pozdějších, kdy žila ve Francii (Paříž, Burgundsko, Cévennes), kde se potkala se zde žijícími emigranty z tehdejšího Československa. Rozhovory zahrnují jak vzpomínky na českou kotlinu, tak i na život v emigraci. Kromě psaní se Vladimíra Čerepková dle svých slov věnovala i výtvarnému umění, měla několik výstav. Momentálně mám rozečtenou knihu o autorce od Alice Horáčkové, časem bych si ráda přečetla i další básně Vladmíry Čerepkové.

13.03.2021


Pod svícnem tmaPod svícnem tmaAriana Neumann

První stránky knihy ve mně budily dojem, že jsem sáhla po špatném příběhu. Jak ale příběh plynul, ukázalo se, že i popis dětství autorky v Caracasu byl důležitý, protože dokreslil vztah otce a dcery. Dcery, která měla množství otázek a otce, který na ně neposkytoval odpovědi. První vrchol příběhu pro mě byl "návrat" do Prahy, ani teď však nebyla tajemství odhalena. Muselo uběhnout ještě hodně času, kdy autorka sama, za pomoci písemných dokumentů, fotografií, hledání přes sociální sítě a za pomoci rozvětvené rodiny, rozeseté v podstatě po celém světě a přátel, příběh v celé jeho hloubce odhalila. Na knize oceňuji i skutečnost, že i když autorka nežije v Evropě, uvedla ve své knize nejpodstatnější informace o druhé světové válce, holocaustu a zejména situaci v Terezíně. Každé její zjištění bylo střípkem i do mé mozaiky vědomostí. Druhý vrchol knihy pro mě byl pobyt autorčina otce v Berlíně, musela jsem ho obdivovat, byl to vrchol odvahy. V závěru knihy se autorka zamýšlí nad tím, zda vše, co její otec prožil a jak to na jeho charakter zapůsobilo, bylo předáno i jí a jejím dětem... A ještě jedna zajímavá myšlenka ze začátku příběhu, kdy autorka popisovala důvody, pro které poněkud odsunula pátrání po minulosti, a to, že musela být silná pro své děti, protože nevěděla předem, jakým způsobem pravda jejich život zatíží. A i když od těch temných dob uplynulo hodně vody, příběhu lásky, odvahy a rodinné vzájemnosti to jen přidalo na pravdivosti. Přeživší holocaustu a války své prožitky zatlačili do zapomnění, ale my bychom zapomínat neměli...

10.03.2021


Růže a levRůže a levFrantišek Niedl

Tentokrát byl více bojů, ale přesně ve chvílí, když toho na mě bylo moc, nastoupila nějaká ta romantika a lidské osudy... Bylo to velmi dobré, určitě budu ve čtení série pokračovat.

16.02.2021


Ota Pavel: Pod povrchemOta Pavel: Pod povrchemAleksander Kaczorowski

Jsem moc ráda, že jsem se k této knize dostala. Bylo to velmi zajímavé čtení, od rodinné historie (a v podstatě i anamnézy), přes počátky profesní kariéry až po příklon od novinařiny k spisovatelské dráze. Život Oty Pavla nebyl vůbec jednoduchý, jeho konec byl trpký. Hodně mě zaujal vztah mezi Otou Pavlem a Arnoštem Lustigem, o tom si určitě ještě nějaké zdroje vyhledám. Znám film Smrt krásných srnců, teď si ráda přečtu i povídky, na základě kterých vznikl. Vysoce hodnotím množství zdrojů, které autor Aleksander Kaczorowski v závěru knihy uvedl, jakož i stručný přehled života Oty Pavla tamtéž. Je vidět, že autor je novinář a práce se zdroji mu není cizí.

07.02.2021


Nejhorší obavyNejhorší obavyMichal Sýkora

Jedním z úkolů v čtenářské výzvě na sociální síti bylo přečíst knihu povídek. Původně jsem uvažovala o Krvavém Bronxu, ale jeho anotace mě nějak zvlášť nezaujala, tak jsem sáhla po knize povídek jednoho z uváděných autorů, tj. Michala Sýkory. Navíc jsem si už delší dobu chtěla od něj něco přečíst, protože znám televizní zpracování jeho románů a postava Velké Sovy se mi moc líbila. Nejhorší obavy byly výborné, každá z těch povídek měla zajímavý příběh. Musím se přiznat, že nad povídkou, která dala celé knize název, jsem se zpočátku ušklíbla, protože jedna z hlavních postav mi byla krajně nesympatická, ale naštěstí jsem se hodně spletla... Doporučuji.

10.12.2020


Příliš osobní známostPříliš osobní známostEva Urbaníková

Když jsem si knihu vyzvedla v knihovně, byla jsem překvapena, jak je útlá. Přečetla jsem ji za pár hodin dnes odpoledne. Co k tomu říct... Snad jen pár slov: příběh ze života. Jen by mě zajímalo pokračování, zda se slova změnila v činy...

04.12.2020


Vražda v hotelu SacherVražda v hotelu SacherBeate Maxian

Možná jsem očekávala více popisů Vídně a samotného hotelu Sacher, ale jako oddychovka to bylo velmi dobré. Sympatická hlavní postava, dobře vykreslené postavy, které se v ději pohybují. Spousta voňavých sladkostí (naštěstí jen na papíře...). Ráda si přečtu i druhou knihu autorky po jejím vydání u nás.

04.12.2020


Moje ulice v PařížiMoje ulice v PařížiElaine Sciolino

Tip na přečtení této knihy přišel od dlouholetého zpravodaje Českého rozhlasu (možná i České televize) ve Francii Jana Šmída, který se o ní zmínil v jednom rozhovoru. Je až neuvěřitelné, kolik je možné napsat o jedné pařížské ulici, když se umíte dívat, umíte se ptát a máte rád lidi. Každá kapitola je vlastně příběh sám o sobě, kdy pojítkem je ulice Rue Des Martytrs, její barvy, vůně a hlavně lidé, kteří tady žili a žijí své životy. Doporučuji, luxusní záležitost, získáte i další náměty na knihy, filmy nebo hudbu, kterou žila tato pařížská ulice. I když se ulice mění, poslední kapitola dává tušit, že její duch přežije...

31.10.2020


Herecké balady a romanceHerecké balady a romanceBlanka Kovaříková

Na knihu jsem narazila úplnou náhodou v našem knihkupectví před několika lety. Když jsem asi před třemi týdny přerovnávala knihovny, uplatnila jsem při třídení knih novou fintu: knihy, které jsem ještě nečetla, jsem si dala pěkně po ruce, na viditelné místo, abych se k nim dostala co nejdříve... A toto byla první z nich, kterou jsem si vybrala ke čtení. Musím říct, že mám moc ráda historii, příbehy lidí a jejich osudy. I když v knize je každému z herců věnováno jen pár stránek, oceňuji, že mě kniha vybídla k dalšímu pátrání a zkoumaní jejich života...

09.08.2020


To byl Arnošt Lustig: Co s ním prožil a zapsal František CingerTo byl Arnošt Lustig: Co s ním prožil a zapsal František CingerFrantišek Cinger

Přiblížit se tvorbě Arnošta Lustiga, jeho povídkám, novelám a románům, se mi zatím nedaří, i když mám v knihovně několik jeho knih. Tak jsem si řekla, že to vezmu hákem přes informace o jeho životě a sáhla jsem po vzpomínkové knize autora, který s panem Lustigem strávil jistě krásné a na životní zkušenosti bohaté chvíle. A udělala jsem velmi dobře. Na poměrně malé ploše jsem se o panu Lustigovi dozvěděla hodně zajímavých a podstatných informací z jeho bohatého života, který, ač byl často tvrdý a nelítostný, nenechal za sebou zatrpklého a zlomeného člověka. Humor, šťastná povaha (jak o sobě pan Lustig sám mluvil), která se nedokáže ani dlouho zlobit, ani dlouho trápit, ale nikdy nezapomíná... Jdu si dát kafe á la Lustig...

27.06.2020


Má rodina a jiná zemětřeseníMá rodina a jiná zemětřeseníIvan Kraus

Jde asi o druhou knihu, kterou jsem četla nezvykle dlouho. Ne proto, že by se mi nelíbila, nezaujala mě, naopak. Vychutnala jsem si každou povídku, nad spoustou z nich jsem se zamyslela, nad spoustou z nich zasmála, z některých mi běhal i mráz po zádech, protože lidé jsou v podstatě nepoučitelní... Pokud bych se chystala někam do divočiny nebo na opuštěný ostrov, mám jasno: tyhle povídky beru sebou.

14.06.2020


1