Šepot v bouři

64 16. ledna

Jak píší ostatní čtenáři, i já měla problém se začíst. Zpočátku šlo i Michalovy pocity a jeho filosofické úvahy nad jeho ztracenou, mrtvou láskou, Evelin.
Teprve, když se vrátí k otci, do rodné vísky, začíná být děj knihy zajímavý a ke konci i napínavý. Kniha mladého autora se mi líbila.

2 15. ledna

Od knihy jsem čekala něco víc podle komentářů od čtenářů ale i přesto se kniha četla dobře. První polovina knihy je trochu nezáživná ale od druhé poloviny to má spád a dej krásně ubíhá.

1 10. ledna

Příběh mladého muže, který se po životní změně snaží začít jinde a jinak. Ale minulost mu tuto možnost odpírá. Po návratu do rodné hroudy se znovu roztáčí kola osudu. Konec překvapil, tento autor mě baví.

07. ledna

Zajímavý příběh s překvapivým koncem. Bohužel mi vadilo, že ač se příběh odehrává na jižní Moravě, bylo použito pražské nářečí. (bejt, přísnej, pokaždý, divný.....).

4 23.10.2022

Nemohla jsem se od příběhu odtrhnout, zajímavá kniha.

2 17.10.2022

Začátek knihy vypadal hodně slibně. S nadšením jsem tedy pokračovala ve čtení a postupně mě kniha začala nudit. Hodně mi to připomnělo autorovu prvotinu. Kdy se kniha taky točila o vztahu kolem otce a syna.
Ale zachránil to konec. Ten jsem opravdu nečekala. A nemohla přestat ani číst. I když musím dát hvězdičku dolů za tu podobnost vedlejší linky. Tak i přesto jsem nakonec z knihy byla velmi mile překvapena. A moc mě baví, že prostě nevím, co od autora čekat. Jeho knihy prostě mají svoje kouzlo, které čtenáře dokáže oslovit.

4 16.10.2022

Knížku hodnotím celkově spíš pozitivně, přečetla jsem ji během jednoho víkendu a ty dva dny mi to trvalo jenom proto, že jsem měla spoustu jiné práce. Knížečka je to malá, útlá, ale příběh je zajímavý a i rozuzlení onoho tajemství má něco do sebe.
Snad i vzhledem ke svému věku jsem se ze začátku domnívala, že hlavní hrdina bude cca čtyřicátník. Překvapilo mě, že se jednalo o šestadvacetiletého mladíka. Nějak mi s jeho věkem neladilo dohromady jeho uvažování, myšlenky a to, jak strašně ho v osmnácti sejmula smrt jeho přítelkyně. Zdevastovalo ho to na řadu let a to mi u vztahu postpubertálního mladíka nepřišlo moc reálné. I když možná právě naopak proto ten vztah a jeho konec tak prožíval. Nevím. Na mě tam těch rozervaných osudových vzpomínek bylo už moc, připadala jsem si chvílemi jako bych četla nějakého klasického ruského autora.
Ale když jsme se v ději vrátili do reality a řešili problémy s otcem či ono avizované tajemství, tak to bylo celkem fajn čtení.
Kdybych se mohla autora na něco zeptat tak by mě zajímalo, proč sebevrahovi stojícímu na okraji mostu vložil do ruky právě Svijany? :-)