Šepot v bouři

3,5*/5*
Za mě jedna ze slabších knih autora, napsat zamotanější příběh o větším rozsahu mu jde lépe než vytvořit novelu. Kdyby šlo v knize pouze o luštění záhady, byla bych spokojena ještě méně, ale já se zaměřila na linku s "přízrakem" Evelin.
Když jsem byla mladší, zemřela mi milovaná osoba a nesla jsem to těžce, takže jsem se s hrdinou ztotožnila. Pocity a celkové prožívání je vykresleno realisticky a atmosféra je téměř hmatatelná.
Dalším plusem je samozřejmě čtivý styl.
Sečteno a podtrženo, jiným dílům autora se Šepot v bouři nemůže rovnat ani promyšleností, ani charakterizací postav, na druhou stranu obsahuje zajímavé pojetí tématiky smrti a pěkný konec. Doporučuji fanouškům Aleše Novotného.

Deprese, hnus, beznaděj: vydržela jsem do třetiny krátké knihy, ale dál to opravdu nejde...

První kniha od tohoto autora. U této knihy mě hnalo dopředu ne jak to dopadne, ale kdy už se začne něco dít. Také mě do jisté míry překvapil Michalův kladný vztah k alkoholu. V určité části jsem zvažovala i odložení. Popis vzpomínek prokládaných alkoholem a problémy s rodiči mi přišly zbytečně dlouhé. Ale naštěstí se to zlomilo, něco zajímavého se objevilo a ukázala se neuvěřitelná síla přátelství.
Holt nemůžou být všechny příběhy zalité sluncem. Aspoň že tady ke konci trochu sluníčko vykouklo. Tentokrát menší počet * a jsem zvědavá na další autorův počin.

Druhá knížka od tohoto autora, jejíž příběh byl vcelku zajímavý a vyústil v zajímavý konec. Buhužel mě mrzelo, že zde bylo příliš popisných pasáží, které zpomalovaly děj, což mě trochu odrazovalo, ale nakonec jsem knihu dočetla až do konce.

Zajímavý námět s detektivní zápletkou. Bohužel příběh mi přišel vlažný, vyřešeno moc rychle, konec nebyl ani moc překvapivý. Ale takovej vagón přirovnání jsem v žádné knize nezažil, některá byla úsměvná, ale bylo jich tady až moc, téměř snad na každé stránce.

Trošku depresivní, ale to někdy život přináší. Není to násilné, přemrštěné, jen nejsme moc zvyklí, že se o těchto věcech mluví a píše. Příběh uvěřitelný, vztahy dětí a později dospělých jsou popsány velmi košatě. Doporučuji všem, kdo občas rádi přemýšlí o životě, ale i mladší generaci pro inspiraci, že pravé kamarádství je na dlouhý čas.

Náročnější kniha s popisy pocitů,jak asi člověku je,když někoho ztratí navždy.Dobře se čte ve výsledku,pro mě pozitivní.

Je mi to líto, ale musím říct, že mě kniha moc nechytla. Myslela jsem, že ji odložím, ale cca v půlce se to zlomilo a nakonec to celkem šlo.
Já ani nevím, co mi vlastně vadilo, možná styl vyprávění....
Ale abych jen nekritizovala, líbilo se mi roztávání Michala a otce, celkově jeho snad postupná přeměna.

Jako první se musím přiznat, že mi kniha bohužel nesedla, ale zvládla jsem ji přečíst během jednoho dne, byla to taková jednohubka. Začátek mě velice potrápil, ale druhá půlka knihy byla už lepší. Co musím pochválit, tak velice krátké kapitoly, to mám prostě ráda. Kniha je o smrti milované osoby a vnitřním boji, také o velkém kamarádství. Příběh silný to byl, hodně jsem z knihy cítila opravdu tu atmosféru, která tam byla a i tu "úzkost" kterou hlavní postava v sobě nesla. Komu se líbí takové příběhy doporučuji. Vám určitě sednout může. (mě například nesedí, ani kniha Zuzanin dech nebo Vrány a hodně lidem se knihy líbí) 2,5/5*

Chvílemi jsem měla pocit, že knihu napsali dva různí autoři. Jeden, který napsal hlavně první kapitoly, se neustále opakoval a utápěl se v mnohonásobných přirovnáních, kterých bylo v některých větách tolik, že jsem je přeskakovala a po třetí kapitole jsem byla rozhodnutá knihu odložit. Pak vzal naštěstí pero do ruky ten druhý a příběh dostal spád a začal se rozvíjet. Pod taktovkou toho druhého jsem už knihu neodložila a dočetla na jeden zátah. Takže za mě námět a zápletka za 5, ale styl tak za dvě hvězdičky, což mi dává 3,5*. Autora nezavrhuji, jen doufám, že v příštích knihách bude méně umělého balastu.
(10/23)

Jako, začátek mě skoro vůbec nebavil, až jsem to chtěla vzdát. Nicméně jsem ráda, že jsem to vydržela, protože druhá půlka knihy stála za to. Za čtyři pěkné hvězdy. :-)

Kniha se mi nečetla lehce, je velmi depresivní.

Kdyby mi bylo o dvacet let míň a byl bych pořád mladým rozhněvaným mužem, asi by ve mně to okázalé utrpení hlavního hrdiny nad ztrátou milovaného člověka dokázalo vyvolat aspoň nějakou emoci, ale bohužel. A nefunguje ani to "strašlivé tajemství", takže ve výsledku je to jen slušně napsaná nuda.

Překvapivě silný příběh o smrti, přátelství, lásce, křivdách a usmíření, vyprávěný vyzrálým vypravěčským stylem;poetika střídá popis syrové reality.
Jen toho ukřivděného bolestinství hrdiny, podporovaného alkoholem bylo trochu příliš.
Autor snad chtěl tím zdůraznit že chlastánim se ztráta milovaného vyřešit nedá a určitě ho nevrátí zpět mezi živé.

Kniha mě zaujala obalem,ale během prvních stránek i způsobem jak je napsaná. Trochu mi trvalo než jsem si zvykla na Michalovo pití. Ale určitě zkusim další knihu.

Z počátku knihy jsem byla trochu plachá.A protože vím,že když jsem z četby zmatená,nesmím knihu odložit.Musim se dostat do autorova stylu psaní.
No,a opět se mi to potvrdilo.Když jsem to dostala do krve bylo to fajn.
Trápení a bolest ze ztráty člověka a ztráty své vlastní sebeúcty.Jo za mě jo,přečtu si i další knihy od autora.

Kniha mě bohužel moc neoslovila, nejvíc mě asi iritovalo jméno Evelyn, které se do děje absolutně nehodilo :-D. Námět není úplně špatný, ale zpracování mi přišlo dost jednoduché a bez nápadu.

Půjdu zcela proti proudu, protože kniha mě ničím kromě obálky a anotace neoslovila. Těžkopádný příběh, od kterého jsem čekala mnohem víc. Dějová linka se točila spíše kolem úvah a pocitů hlavního hrdiny ( za mě dost otravných ). Krimi zápletka by snesla více prostoru .

Jak píší ostatní čtenáři, i já měla problém se začíst. Zpočátku šlo i Michalovy pocity a jeho filosofické úvahy nad jeho ztracenou, mrtvou láskou, Evelin.
Teprve, když se vrátí k otci, do rodné vísky, začíná být děj knihy zajímavý a ke konci i napínavý. Kniha mladého autora se mi líbila.