Miss Utahraptor komentáře u knih

"Jenže já jsem kočka a žádná kočka ještě nikdy nikomu nedala přímou odpověď."

Nádherně smutný příběh postupně "polidšťované" jednorožky se spoustou hlubokomyslných pasáží. Nejvíce jsem si oblíbila mága Šmendrika a "záhadného" hradního kocoura- připomněl mi Sapkowského Chestera ze Zlatého odpoledne. Vskutku dojemné v kladném smyslu slova (a to že se mnou jen tak něco nehne). 95% A ráda se ke knize vrátím, bude-li někdy hodně času a málo čtiva.

"...a tak znovu začala přecházet klecí, za každou cenu se hýbat, aby zabránila srdci puknout nesvobodou."

2 13.01.2013

Chvílemi jsem váhala, nemá-li jít o parodii? Ohromě ohrané téma, neoriginální podání, plačící postavy na každé druhé až čtvrté stránce, časté opakování slov... Zhruba tak od poloviny to už ale jde, i když mé modlitby za dějový zvrat a neočekávaný konec nebyly vyslyšeny... Jako doplněk hry to možná nebude tak špatné. Četla jsem i mnohem horší věci.

13.01.2013

"Leč doba válek pominula, ... Krev je dnes, v dobách potupného míru nad jiné vzácná tekutina, a slavné jméno Dracula už zní jen v legendách."

Velmi slušné, originálně pojaté, volné pokračování světoznámého románu. Jako veliké plus bych uvedla výrazné polidštění postav, ústup od, sice krásného, leč značně nerealistického, zidealizovaného pojetí v původní knize. Čte se to pěkně, sloh je dobrý, atmosféra celkem přesvědčivá. Konec mne výrazně rozhořčil. Možná i víc, než ten u původního Draculy.

13.01.2013

„Jak dlouho už tady jste?“ „Asi šedesát bas,“ řekl Grant. Když Morris překvapeně vzhlédl, vysvětlil: „Čas měříme podle piva. Začínáme v červnu se stovkou bas. Zatím jsme jich vypili asi šedesát“ „Třiašedesát, pro přesnost,“ řekla Ellie Sattlerová která dorazila k traileru.“

Od druhého čtení jsem si moc neslibovala. Ano, poprvé jsem byla ohromně nadšená, ale to mi taky bylo deset a moc jsem se nerýpala ve faktografických chybách... Naštěstí jsem mile překvapena. Dinosauři jsou pěkně živí a celkem uvěřitelní, děj rychle ubíhá a mrtvých je víc než ve filmu. No, myslím, že můžu s čistým svědomím říct: "Kam se hrabe film?!" Jsem (téměř) absolutně spokojená, až na toho transformovaného Deinonycha („Velociraptor“).

3 13.01.2013

Přiznám se dobrovolně, že jsem to nedočetla. Dlouho se mi nestalo, abych v 350stránkové knížce skončila na straně dvacetšest a nemohla se pohnout dál. Nevím, co mi na ní tak vadilo, nejspíš styl psaní. Jednoduše mě ohromně nudil, některé odstavce jsem musela číst i pětkrát, protože jsem prostě neudržela pozornost... Hlavu a patu to mělo, ale to evidentně nestačí. Myslím, že pouštět se do zbylých dílů by byla jen ztráta času...

3 13.01.2013

Rozhodně jedna z nejkrásnějších moderních pohádek. Zhltla jsem ji během jednoho (školního) dne a ihned začala číst znovu od začátku. Kdo by odolal příběhu začarovaného štěňátka Rovera? :) Doporučuji odhodit předsudky a přečíst z pohledu pěti- šestiletého dítěte. Bude se líbit... ;)

1 13.01.2013

"Byli to obyčejní lidé, tak nevím, jestli viděli i mě, každopádně kulky z glocku jim prorazily čela a pokryly zeď standardní impresionistickou freskou na téma mozek v rudé."

Druhý díl se mi od začátku líbil víc než první (nebudu- li počítat těch pár stránek za existence starého Klubu). Tak o hvězdičku. Na těch mých pomyslných devět z deseti to dotáhl opět konec tzn. posledních třicet, čtyřicet stran. Klady zůstávají, výtky si nechám.

P.S.: Chtěla bych kočičku (kocourka)... ;D

1 13.01.2013

"...ukolébej nepřítele, pak ho znič..."

Nenadchlo mě tak jak jsem čekala i když musím uznat, že jde o velmi dobře napsanou knížku (co se čtivosti, slohu a humoru týče). Bohužel to pro mě není to pravé ořechové. Hodnotila bych tak 7/10, ale konec se mi zalíbil natolik, že jsem si dobrých pár dní spílala za nezakoupení druhého dílu. Odmyslete si půl hvězdičky- 90%.

2 13.01.2013

Zajímavá kniha. Nejvíce mne zaujaly kapitoly „Mýty a monstra“ a „ Víly a potrhlí lidé“ a obrazy inspirované Tolkienem. Velmi oceňuji seznam autorů s internetovými odkazy na konci knihy.
Hodnotila bych 9/10, protože se mi nemůže líbit všechno a pár (tiskových) chybiček se taky vloudilo....

13.01.2013

"Důvěřuj instinktům... Až nadejde čas, budeš přesně vědět, co dělat. ... Až budeš tak vyděšený, že nic jiného nedokážeš."

Po prvním otevření jsem to otipla jako tuctovou nic-moc knížku. A vlastně ani teď nevím, jestli mi stála za víc jak týdenní přelouskávání....
V první řadě bych pochválila pěknou obálku a absenci koncovky -ová u příjmení autorky. Líbil se mi svět s duchy, osoba Mystika, vedlejší hrdinové (i když by mohli být trochu míň černobílí)... Autorce samotné bych vytkla snad jen snadnou odhadnutelnost děje, nijak rychlý rozjezd a málo mrtvých na straně “dobra”. ;)
A teď k tomu, co je, nebo by mohlo být, způsobeno prací překladatele, popřípadě chybami tisku. Pochválila bych nářečí v hospodě a přepis jména Mikhail na lépe vypadající Michail. Na jisté stránce mě praštilo do očí příšerné “slovo” nenenávidí, jinde jsem narazila na “pivo jako ochranu proti chladu v ruce” a “v hnědé oděné cizince” bych také žádné problémy nedělala. Dále by mě zajímalo, zda je česká slovní zásoba tak chudá, abych dva řádky po zmínění Děvky- aspektu Bohyně- musela nají to samé slovo, tentokrát jako nadávku. (Znám minimálně sedm, stejně šťavnatých synonym...) ;D
70% a to zavírám všechny oči, co mám, protože je to první díl série.

1 13.01.2013

"Co jsem se stala upírem, brala jsem mytologii mnohem vážněji."

Jedna moje spolužačka mi prozradila, co že se to Belle v tomhle díle stane, mě spadla čelist a bolestivě sebou třískla o zem. "Ale to je přece zápletka jak z červený knihovny!" chtěla jsem namítnout, než mi došlo, že právě o něčem takovém se vlastně bavíme...
To bylo jen tak na úvod. Jediné, co mě u tohoto dílu drželo byla ona pověstná čtivost a touha přesvědčit se o tom, že to všichni mí oblíbenci (kupodivu) přežijí.
Hvězdička za čtivost a sloh, které nemohou vybojovat víc, jde-li skutečně o závěrečný díl série. A druhou přidá mé sentimentálnější já za vskutku ojedinělé nevyvraždění mých oblíbených postav.

1 13.01.2013

"Zaprvé, protože na upíra jsi nechutně ctnostný."

Tak tohle už se mi moc nelíbilo. Bylo to takový "Jak dostat upíra do postele/zakomplexovanou holčinu pod pantofel." + obohacení o milostný trojúhelník. Nějak mě to nezaujalo. Co zůstává je čtivost a slušný sloh. Jo, a dávám bod za "poodhalení" Jasperovy minulosti (jedna z oblíbených postav :D).

1 13.01.2013

"Ty jsi tak divná, i na to, že jsi člověk."

Bezpochyby vrchol celé série. Na víc jak polovinu knížky jsou povzdechy zamilované vyměněny za depkoidní. :D V popisu rozedraného -náctiletého srdce se Meyer určitě vyzná. Náznaky zápletky by tu byly, čtivost zůstává. Sloh velmi dobrý- pokud se v něm nebudete pitvat jako já, a budete ignorovat občasné opakování slov.
Nedávám vyšší hodnocení, kvůli převážné absenci oblíbených postav a nechutně romanťyckému konci. (Ano, nemám ráda happyendy.)

1 13.01.2013

"No... Rozhodl jsem se, že když už jsem na cestě do pekla, tak ať to stojí za to."

No tak, kde začít? Do téhle knížky jsem se dala, očekávajíc jen to nejslaďáčtější. A v tomto ohledu ani moc "zklamaná" nejsem. Jediná věc, kterou jsem si na sto procent jistá je totiž to, že hlavní hrdina (rozuměj-cíl hlavní hrdinky) má topazové/onyxové oči (záleží na momentálním apetitu), bronzové vlasy a je dozajista děsně S€XY... xD
A teď vážně: Co doopravdy oceňuji je Meyerové pojetí upírů, tedy to, že se vybodla na špičáky, svěcenou vodu a kříže a použila představu jiné kultury, než je ta naše. Našla jsem si své oblíbené postavy, knížku doslova zhltla, ale to bych nepřičítala nějakému závratnému spádu, spíš nehorázné čtivosti... Koneckonců pořádnou zápletku jsem také nepostřehla...
Tak nevím. Patřím sice do cílové skupiny, ale víc jak polovinu hvězdiček dávám za sloh. "Příběh" příliš nezaujal...

13.01.2013

Poslední kniha veleznámé série dopadla přesně podle mých (nej)černějších očekávání.

Začněme od toho pozitivnějšího. Tím je sloh, bezpochyby kvalitní.
O něco hůř na tom bude čtivost a spád, které si, hlavně v první polovině, sem-tam vezmou volno.
Děj byl přinejmenším snadno odhadnutelný. Už po přečtení předešlého dílu mi bylo jasné:
a) kdo (pokud vůbec někdo) z ústřední dvojice hrdina × záporák pomaže pod kytičky
b) jestli je Sev "sviňa", nebo chudák
c) kdo si koho vezme
d) že mé, prozatím neodstraněné, oblíbené postavy dlouho nepřežijí
e) atd.

Celkově kniha vyzněla možná až příliš happyendově. "Ok, pár našich umřelo, ale nepřátele jsme napravili, nebo popravili. (Skoro) každý se šťastně vdá/ožení, založí si vééélikou rodinku a.... na filmovém plátně se to bude výborně vyjímat."

1 13.01.2013

“ 'Jako pes!' řekl, bylo to, jako by ho ten stud měl přežít.”

Kniha je pro mne pravým opakem grafického románu. Nejen že mne příliš nezaujala, chvílemi jsem se dokonce poměrně slušně nudila. Příčina nejspíš vězí v mém osobním nepochopení hlavního hrdiny. Skutečně nemohu přijít na to, proč by měl poslouchat kohokoliv, kdo se jeví jako osoba značně nevěrohodná. Natožpak když je takových osob více....
K Procesu se rozhodně vracet nehodlám. Jako jednou čistě pozitivní věc bych v něm označila poslední, citovanou, větu.

Proces se mi dostal do ruky dvakrát. Poprvé v podobě tohoto grafického románu. Příliš jsem od toho neočekávala- "komiksový" Hamlet, kterého jsem četla předtím byl minimálně úděsný. Tentokrát to bylo naopak. Černobílé obrázky se kupodivu držely předlohy zuby nehty, zároveň ale výborně vynikla (ne)příjemně stísněná atmosféra. Vše si zachovávalo patřičnou vážnost narozdíl od již zmiňovaného díla Shakespearova. A výsledný dojem byl vynikající.
Kdybych se někdy k Procesu potřeboval vrátit, rozhodně sáhnu po této versi.

13.01.2013

“A přece zdráhám se, já piják notorický,
svým hrdlem prolíti svůj doušek poslední.
Sny směšných zázraků mne uchlácholí
vždycky
a stesk můj udusí noc jedna výstřední.” (A přece zdráhám se)

Až děsivě útlá sbírčička, která se velmi dobře čte. Tak by se dalo stručně charakterizovat toto dílko. Taková lehce oddychová poesie. Žádná závažná témata, básničky na pár řádků, formát do kapsy. Gellner se mi zalíbil. Nejspíš právě pro svou jednoduchost. Nepoužívá příliš alegorií nebo jiných básnických ozdob. (Přemýšlím, jestli vůbec nějaké.) Jeho síla je v přímosti a rytmice.
Ani témata nejsou příliš vážná a pokud ano, jsou zlehčována. Autor si z ničeho nedělá hlavu. Život bere s nadsázkou a právě to se mi líbilo. Ona bezstarostnost, v některých básních přerůstající možná až v nezodpovědnost, či něco v tom smyslu.
Sbírka sice nepatří mezi ty úplně nejlepší, jaké jsem kdy četla, ale nejen že se k ní ráda vrátím, myslím také, že bych si jí klidně i rozšířila knihovničku. Starosti s nedostatkem prostoru a následným uložení odpadají...

1 13.01.2013

“Poník se usmál. Mlčel. Uměl mlčet.
Potom se zvedl, přiblížil se ke mně
a řekl zvolna: Počítám tu něco.
A nevím proč a nevím ani kterak.
Ale já musím. Slyšíš? Musíš také.
Jdi hezky domů. Uč se čarovati.” (Šestá elegie)

Ortenovy Elegie se mi líbily. Nevím přesně proč, vím ale, že hodně. Některým částem jsem jen těžko rozuměla, bezesporu nejlépe jsem na tom byla při čtení Sedmé elegie. Někdy se mi povedlo rychleji číst, než přemýšlet a tak jsem se musela vracet i o několik řádků zpět, aby mi neunikal význam. Z hlediska slohového jsou na tom básně vskutku velmi dobře. Jazyk není nikterak složitý.
Nejvíce se mi líbila výše citovaná Šestá elegie, hledání vlastního místa za pomoci smutného mluvícího poníka (stále jsem přesvědčena o tom, že je světlehnědý), ale i ostatní měly své kouzlo.
Ke sbírce se v budoucnu ráda vrátím, bude-li čas.

9 13.01.2013

"Jen zeptejte se Belfortského lva,
zda nevyměnil by si věčnost z pískovce
za jeden den,

kdy do živého masa moh by zatnout dráp
a píti krev,
až hrůzou uhasla by Étoile." (Víno a čas- úryvek)

Tato sbírka mne ničím příliš nezaujala. Ano, je příjemně krátká, zařaditelná do kategorie "čtivo na jedno odpoledne", ale obsahově nenadchne. Rozhodně ne natolik, abych se k ní vracela z vlastního popudu.
Našly se básně, které se mi líbily, ale mnoho jich nebylo. Mezi nejlepší rozhodně patřily ty s válkou, jako tématem. Ostatní byly horší. Mnohdy jsem měla pocit, že mi něco uniká nebo jde jen o skupinku frází a slovních spojení navazujících na sebe, ovšem bez jakéhokoliv sdělení.
Krom výše citované básně se mi líbila ještě "Bez křídel", krutě pravdivé "Karty a menuet" a v dodatcích uvedený "Měsíc nad plynárnou".

13.01.2013