Mira7 komentáře u knih

Díky zmínce o získání Rivertonovy ceny „nejlepší norský krimiromán roku 2011“ (rok, kdy např. Jo Nesbø napsal Pentagram) jsem do knihy vkládal poměrně velká očekávání. Počátkem knihy jsem se však prokousával a na krátký čas ji dokonce odložil. Na styl psaní autora, který je dost odlišný od pro české čtenáře známějších severských autorů, jsem si musel nejprve zvyknout. Kniha se hodně zaměřuje na psychologii postav, na jejich niterní uvažování. Autor evidentně uplatnil své znalosti ze své psychologické / psychiatrické praxe (zajímavé zmínky o myšlenkové mapě). U kriminálních románů mne vždy zajímá práce policie jako zásadní prvek celé knihy. V tomto případě jsou však policie, vyšetřovatelé jen v roli náhodného kolemjdoucího. Torkill Damhaug se zaměřuje především na „zmrzačené osobnosti“ hlavních postav. Téma rozdílnosti a konfliktu náboženství a kultur, patologického chování a zaměření se na více postav v jedné knize je hodně těžký úkol.

2 26.12.2017

Tři krátké a velmi čtivé příběhy. Jeden lepší, než druhý. :-) Sherlock Holmes a jeho neomylnost a důvtip při vyšetřování zdá se nezná hranic. Pokud bych měl ze tří příběhů zvolit pro mne nejzajímavější, byl by to nejspíše ten třetí poslední(Nezvěstná šlechtična), kdy jsem byl chvíli na pochybách, zda vše dobře dopadne. :-) Jako jediné negativum knihy, za to však velmi podstatné, bych zmínil, že jsem ji bohužel stihl přečíst za jedno odpoledne.

2 19.12.2017

Knihu jsem si pořídil v bilingvním vydání ani ne tak se zájmem o samotný děj jako spíše se zaměřením se na zlepšení angličtiny. Nakonec to byl ale právě příběh, který mne plně zaujal. Jedná se o klasický detektivní příběh s geniálním Sherlockem Holmesem, který se během celého vyšetřování dopustil jediné chyby, kdy odhalil v noci svou siluetu tím, že za sebou nechal vyjít Měsíc. :-)
Pro fanoušky žánrů krimi navyklých na efektní styl skandinávské školy může kniha a způsob psaní působit už poněkud archaicky. Kdo dá knize šanci, nechá na sebe dýchnout trochou staré Anglie a bude se bavit inteligentní konverzací mezi Holmesem, Dr. Watsonem a jinými.

15.12.2017

Tana French dokáže velmi umně skloubit detektivní zápletku s psychologickým a sociálním románem. Tentokrát se čtenář dostane do prostředí irské nižší sociální třídy a velmi ponurého prostředí. Frank Mackey, který v jiných knihách vystupuje poněkud břitce, poodhalí svůj životní příběh. Na tajuplnosti přidává pomalé rozplétání starého případu a dynamiku přidává Frankova obrovská osobní motivace jej vyřešit.
Na rozdíl od některých jiných moderních detektivek přeplněných vraždami se knihy Tani French zaměřují na jeden případ a jeho detailní vyšetřování. Celkově tak mne její knihy působí více realisticky.

4 10.12.2017

Velmi precizně a odborně zpracovaná faktografická publikace, která nabízí komplexní pohled na 20. století. Kniha se drží objektivního popisu událostí a dat bez názorové zaujatosti. Kapitoly jsou řazeny abecedně (ne dle chronologického sledu událostí) a zahrnují dění ve všech částech světa včetně kapitol o nejvýznamnějších osobnostech 20. století.

02.12.2017

Tana French píše silné příběhy. Propracovaná psychologie postav, příběh opředený tajemstvím, které se pomalu rozplétá.
Hlavním místem děje je uzavřený prostor starého domu se skupinou jeho mladých obyvatel, každý jeden se svými specifiky, kteří dohromady tvoří vůči okolí neprostupnou zeď.
V knize je opět velmi zajímavě popsána policejní práce, skvělí Cassie, Frank Mackey i Sam se pomalu dostávají všemu na kloub.
Zajímavé jsou i popisy irského prostředí, mentality obyvatel venkova a jeho postoj ke vzpomínkám na britskou nadvládu.

5 02.12.2017

Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla. Nepohodlní jsou vaporizováni a nikdy neexistovali. Ministerstvo pravdy a svět rozdělený do několika mocenských bloků, které se od sebe liší asi jen názvy.
Knihu G. Orwell napsal v roce 1949 a možná v tu dobu ani sám netušil, jak umně dokázal popsat prvky totalitarismu. Román v nadsázce skoro až vyvolává otázku, zda autor neposkytl návod. :-)
Dočteme se o velmi chudém a stísněném životě pod neustálým dohledem Velkého bratra a strachem z ideopolicie. Rozsudek může způsobit jen výraz ve tváři, což vede k dalšímu odosobnění jednotlivce a ještě většímu úpadku ducha.
Na pozadí toho všeho však přece jen sledujeme i příběh lásky, která je ovšem také zločinem. Winston a Julie hledají možnosti pro svá setkání, ale nakonec neuniknou a jsou režimem zlomeni.
S prvky popsanými v knize se nemusíme setkat jen na státní úrovni. Špehování, méně nebo více nekorektní postupy můžeme sami zažít i v menších kolektivech, v práci, kdekoliv. Jsou to ty temné stránky lidských povah.
Do jaké míry autor zamýšlel knihu jako svůj odhad vývoje nebo jen varování a snahu přimět společnost k zamyšlení se můžeme dohadovat. Úplně tak zle ale snad nebude a román zůstane, doufejme navždy jen výbornou dystopickou fikcí.

11 25.11.2017

(SPOILER) Amy a Nick, manželé a dvě hlavní postavy čtivé, svěže napsané knihy. Zatímco Nick se především zpočátku jeví prostě jen nepříliš sympaticky, postavu Amy autorka vytvořila jako „dokonalého“ sociopata.
Úžasná Amy, která svým rodičům byla předlohou pro psaní knížek pro děti, zkonstruuje za účelem pomsty svému manželovi za nevěru dokonale promyšlený plán. Píše si deník popisující fiktivními události v průběhu několika let a vytváří pro ně „důkazní materiály“.
Při pátém výročí svatby začíná to hlavní. Amy je pryč a Nick se dostává do hledáčku policie coby hlavní podezřelý. Naprosto nepřipravený a v šoku padá do jedné léčky za druhou. Každoroční manželská hra na nápovědy tentokrát slouží k likvidaci Nicka.
Zatímco Amy si cestuje a objasňuje pojem „cool girl“, Nick se propadá dolů a s pomocí žurnalistky a její show čeká, zda se nestane obětí veřejného lynče.
Nickovi, kterému posléze začíná svítat, se podaří na dálku oslovit veřejným prohlášením Amy způsobem, kterým ji přiměje se vrátit. Což je však změna plánu a Amy nezbývá nic jiného, než zavraždit svého ochránce, u něhož nalezne azyl poté, co je okradena v motelu (doposud jediná situace, kdy ji něco nevyjde). Přichází se zcela novou verzí příběhu, opět téměř dokonalou, ale tentokrát už i policie se zdráhá uvěřit, nezmůže však nic.
Kniha sází na dokonale promyšlený děj (plán), který je místy možná trochu překombinovaný, na čtivosti a atraktivitě příběhu to však neubírá.

2 25.11.2017

„Polská cesta do hlubin české duše“. Na knihu lze nazírat z různých úhlů pohledu. Sám autor v některém z rozhovorů uvedl, že dostával naprosto protichůdné reakce ve smyslu nazírání na jim popisovanou skutečnost.
Mariusz Szczygieł se dotýká velmi citlivých, leckdy traumatizujících událostí českých dějin ve 20. století. Na objektivitě knize přidává právě její pohled „z venku”. Struktura či sled vybraných osobností a událostí může působit nesourodě, ale současně přináší pohled na dějiny vlastní země neokoukaným způsobem.

5 25.11.2017

Hezké ilustrace, vysvětlení základních pojmů, geneze oboru od jeho primitivních počátků až po moderní disciplínu. Pro laika výborná publikace pro seznámení se s duševními poruchami, metodami jejich léčby a získání všeobecného přehledu v tomto směru. Kniha dokáže vzbudit zájem o téma psychiatrie a tam, kde čtenář narazí na pro něj zajímavé téma a bude se chtít o něm dovědět více, může se již poohlédnout po více specializované publikaci.

25.11.2017

Velmi zábavné čtení psané krásnou češtinou s ironií a vtipem vloženými do příběhu odehrávajícím se v jedné z nejtěžších dob naší nedávné historie. Hlavní postava, básník Jaromil, hodnotící sám sebe velmi vysoko je nestvůra. Ačkoliv se mi zdálo, že si z něj autor po celou dobu dělá vlastně jen legraci, dokáže Jaromil svému okolí dost znepříjemnit život.
Jakkoliv komentovat knihu Milana Kundery je velmi náročné. Ve srovnání se „standardní literaturou“ jsou jeho knihy úplně jinde…

4 25.11.2017

Velmi užitečná kniha přibližující Taoismus obyvatelům Západu. Napomáhá k uvědomění si podstaty stresu a nabízí jeho odstranění formou praktických technik. Kniha je rozhodně více, než jen „příručka“, čtenář v ní nahlédne do podstaty a filozofického základu Taoismu.
Ke knize se lze vracet opakovaně a vždy v ní najít něco nového.

1 25.11.2017

Dobrodružství v temných uličkách coby souhrn trilogie ze Stínadel vnímám jako vrcholné Foglarovo dílo.
Knihu jsem přečetl vícekrát a Ježek v kleci, TAM-TAM, Jan Tleskač, souboj Losny s Mažňákem, Široko, chudák pes Bublina a nalezený dopis Karla Dymoráka uvězněného v koši mi utkvěly v paměti navždy.
Pro příběhy, které Jaroslav Foglar napsal, je typická vysoká osobní integrita hlavních kladných postav, která je v tomto díle v podání členů klubu Rychlých šípů přímo ukázková.
Jaroslav Foglar napsal mnoho knih, které uchvátily několik generací malých čtenářů. Dobrodružstvím v temných uličkách vstoupil do dějin české literatury.

4 19.11.2017

Autor v knize zábavnou formou podává aspekty různých životních situací z různých úhlů pohledu. Mnohým by měly alespoň některé části knihy asociovat své vlastní životní situace a nabídnout návody, postupy pro zvládání kritických momentů.

Prvky znalosti psychologie, optimistický a tvůrčí přístup k problémům a nepříjemným situacím, to vše by si mohl čtenář přečtením knihy osvojit.

12.11.2017

Dostojevskij ve svém co do počtu stran krátkém románu nechává čtenáře nejprve se v příběhu rozkoukat. Nízký počet stran zvyšuje čtivost románu a s rostoucím očekáváním střetu mezi dvěma hlavními postavami, Velčaninovem a Trusockým se zvyšuje i napětí. Ten pak přijde ve chvíli, kdy se již možná ani neočekává.

Trusockij, celoživotně podváděný (a nic netušící) „věčný manžel“ se o všem dozví až po smrti manželky nalezením její korespondence. Vydá se do Petrohradu, aby se tam setkal s bývalými „rodinnými přáteli“.

Dostojevskij podrobně rozebírá pocity a myšlení hlavních postav a ukazuje je v tragických i směšných situacích.

1 12.11.2017

Bleděmodré ženské písmo je první knihou od autora, kterou jsem přečetl. Kniha se četla výborně.
Franz Werfel dokázal do poměrně krátkého textu umně zahrnout atmosféru doby 30. let v Rakousku krátce před anexí, antisemitské nálady ve společnosti vedené i strachem z „mocného souseda“.
To vše na pozadí života hlavního hrdiny, výstižněji spíše hlavní postavy příběhu pocházejícího z chudých poměrů, který se přiženil do bohaté rodiny a vede pohodlný život vysokého státního úředníka a oportunisty. Na počátku jeho životního úspěchu stála sebevražda židovského spolubydlícího – „inteligentního izraelity“ - během školních let. Ten mu odkázal fešný oblek a od té doby zaznamenává Leonidas jen úspěchy a pozvání do nejvyšší společnosti se hrnou.
Dopis od dávné židovské milenky Leonida „vyvede z rytmu“. Nejsilnější momenty knihy nastávají asi v pasážích, kdy se Leonidas snaží přesvědčit své kolegy úředníky o správnosti nabídnout významnou akademickou pozici proslulému lékaři židovského původu. Druhým vrcholem díla je pak setkání Leonida s Verou po letech.
Knihu určitě stojí za to si přečíst.

2 04.11.2017