mi-380 komentáře u knih

Pistolníkem jsem se pracně prokousal v naději, že pokračování bude skvělé... a ono to vyšlo. Bez chyby je první polovina, která má spád, napětí a dokonce i (v rámci žánru) přijatelnou logiku. Druhá část knihy s hledáním dalších důležitých postav už mi tak úžasná nepřipadala. Některé události King protahuje až nesnesitelně. Naštěstí ale nakonec do sebe vše (s náležitým zvukem pistolníkových zbraní) pěkně zapadne.
85 % (zatím 715 hodnotících je na průměru 91 %).

16 28.02.2017

Tahle báječná dobrodružná road movie jedenáctého století právě s poslední stranou skončila a okamžitě nastal ten nostalgický pocit prázdnoty a stesku po postavách, s nimiž se musím rozloučit. Co teď? Nejvíc by mě lákalo vydat se po jejich stopách křížem krážem třemi světadíly.
90 % (aktuálně 137 hodotících a průměr 87 %).

16 07.06.2015

Spád děje je neuvěřitelný, množství vedlejších postav obrovské, princovo zacházení s penězi nesmyslné, závěr plný dějových kotrmelců mě zavalil jako tsunami.
80 % (průměr 40 hodnotících přede mnou je 90 %).

16 16.12.2013

Kniha o psaní scénáře, který se časem mění na jiný literární tvar a ten se ještě jednou mění na další literární tvar. Spisovatel - emigrant těží ze svých zkušeností jednoho z miliónů obyvatel Chicaga, města, které má svá nejlepší léta už asi za sebou a všímá si obyčejných lidí z metra, z barů, dělníků z firem a postaviček z chátrající české čtvrti. Jejich skutečné osudy podobně jako Hrabal zapisuje a mírně přizpůsobuje potřebám své knihy. Naturalistické a originální dílko doplněné černobílými fotografiemi chicagské periférie. 70 %.

16 30.03.2012

Neuvěřitelný spád děje, do kterého jsem se velmi snadno ponořil a s hlavním hrdinou a jeho schopnostmi velmi rád ztotožnil. Rychlosti a akce je tolik, že logika příběhu občas pokulhává, ale i tak: už dávno jsem vánoční dárek nespotřeboval během dvou dnů. 85 %.

16 04.01.2012

Devadesátá léta, fenomén Středozemě se teprve rozbíhal, vycházely knihy, neexistovaly filmy, s výjimkou ne moc povedeného, napůl animovaného „Hobita“. Tenkrát jsem objevil a koupil dvě knihy: „Tolkienovy říše“ a „Svět J. R. R. Tolkiena“ plné úžasných ilustrací a citací z knih, které pro mě v té době byly absolutním čtenářským zážitkem. Tyhle obrázky mi dokonale doplnily můj pohled do Tolkienových světů a mám dojem, že mnohé z nich pomohly i filmařům při pozdějším natáčení.
100 % (aktuálně 42 hodnotících s průměrem 95 %).

15 16.02.2019

Noir, to jsem věděl. Že bude takhle černý, to jsem nečekal.
Četba mi připomínala listování tím nejdrsnějším komiksem, ovšem vycházejícím z reality velkoměstských no-go zón a nepostižitelných úchylů. Překupníci, děvky, žebráci, alkoholici, malí a větší mafiáni. Putyky, drogy, orgie, bolest, chudoba, zločin, ledový vítr. Jen malý rozdíl mezi kriminalistou a kriminálníkem. Porovnání s Marlowem? Jen okrajově. Tady jde o cestu nejhnusnějším bahnem a špinavým sněhem Glasgow začátkem roku 1973 s retrospektivou, vztahující se k ještě temnějším událostem roku 1951. Podsvětí předválečného amerického západního pobřeží je proti tomu pohádková říše. Tohle Skotsko je bez humoru, bez sentimentu, bez perspektivy.
80 % (zatím 32 hodnotících s průměrem 76 %).

Vybral jsem nejlaskavější scénu:
… Přistoupila k nim slečna s obličejem plným beďarů a obří plackou s Davidem Cassidym na halence. Držela před sebou malý bloček a ohryzávala propisku. „Co si dáte?“ zeptala se.
„Čaj,“ řekl Wattie. „A co takhle úsměv?“
„Ani náhodou,“ opáčila a odešla.
„Okouzlující.“ Wattie se rozhlédl, červené boxy, promaštěné jídelní lístky...

15 21.01.2019

Roztahané a upovídané mírně nad míru. Ale se spoustou perliček na dně jako obvykle.
75 % (17 hodnotících, průměr 85 %).

... „Ale kdepák!“ rozčiloval se pomocník, „když jsem vojákoval v Jeseníkách, tak se v těch zasněženejch horách ztratila baba na lyžích. Tak jsme ji šli hledat se dvěma bernardýnama. A pod Pradědem se nám ztratil praporčík a na ty bernardýny se nalípal tak sníh, že jsme je museli nýst v dekách. A každý to hovado vážilo metrák a dvacet kil rampouchů navíc. Snášeli jsme je jak piana tím sněhem. A v kasárnách doktoři museli dávat těm psům obklady, jak dostali horečku. Ale praporčíka jsme už nenašli nikdy. A ta baba, co se ztratila, ta se vrátila ráno, táhla za sebou lyže a bylo jí hodně přes šedesát… prej si jen tak vyšla na procházku na Praděd…“

15 27.12.2018

Kouzlo tajuplného prostředí psychiatrické léčebny, tolik oblíbené spisovateli, čtenáři i filmaři. I můj oblíbený Theorin se nechal zlákat a vymyslel na toto téma překombinovanou, ale také napínavou spleť příběhů s pomalu se odkrývajícími záhadami. A vše končí, stejně jako jeho ölandské romány, velkým přírodním (skoro blockbustrovským americkým) finále.
75 % (aktuálně 526 hodnotících s průměrem 80 %).
Ale Öland je Öland.

15 24.11.2018

Poslední romány s Reacherem byly čím dál pomalejší a ukecanější. Výjimkou byly ty z vojenského prostředí (Poslední sbohem a Večerní škola). Povídky mi vrátily Reachera takového, jakého mám nejraději: méně řečí, více akce, tvrdost, rozhodnost, rychlost a přitom empatie s lidmi, kteří si to zaslouží. Zároveň některé příběhy pěkně vyplňují neznámé kousky Reacherovy minulosti.
95 % (zatím 56 hodnotících s průměrem 86 %).

15 07.09.2018

Bájný pistolník Shane z pohledu malého kluka. Svět kovbojů, dobyvatelů Západu a jejich tvrdé práce, hrdosti, bojů o pastviny a svou čest, v té nejryzejší westernové podobě.
75% (zatím 108 hodnotících s průměrem 88%).

15 18.04.2017

Alternativní historie bez (až na jednu výjimku) sebemenšího popisu vizáže lidí. Smutný, pomalu se odkrývající osud hlavních postav. Velmi podrobné náhledy do myšlení hlavní ženské postavy, o to podivuhodnější, že autorem je muž a k tomu ještě v Anglii od malička žijící Japonec. V nenápadné SF zabalená melancholie a nostalgie o tom, že všichni jsme vlastně kdysi v mládí něco důležitého propásli, to vše zdůrazněno ponurou atmosférou díky převážně zimním vzpomínkám, neustávajícímu větru a skoro hmatatelné britské vlhkosti.
85 % (zatím 139 hodnotících, 82 %).

15 04.09.2015

Olav, to je city o něco lépe vybavený Dexter: 90 % (65 hodnotících, 78 %). Norové jako by se vyžívali v traumatech. A pokud by snad traumata díky ropnému blahobytu mizela, dovedou si je opakovaně přivolávat zpět (imigranti, Breivik, Barnevernet, Nesbø...).

15 28.06.2015

Alkohol a cigarety. Tak tohle v porovnání s díly otců zakladatelů Hammetta a Chandlera zmizelo. Jinak jde o drsnou školu často mnohem drsnější, kde nechybí rychlý spád děje, napětí, neohrožený hlavní hrdina, vtipné hlášky, ich forma a samozřejmě překombinovaná a těžko uvěřitelná zápletka.
75 % (aktuálně 206 hodnocení, 88 %).

15 05.12.2014

Chytré využití atmosféry ,,severské" krajiny České Kanady. Čtivé a napínavé, ke konci trochu monotónní a některé postavy jako by se převtělovaly nejen v čase, ale také z jedné povídky do druhé a hlavně do třetí. 75 %.

15 11.02.2012

Přesnější název by byl Charkov: Ústup, protože tady je slavná SS jednotka Wotan stále jen na útěku, žádný pochod se nekoná. Ten útěk až úprk je oživen hrubým vojenským humorem, sexem až na hranici porna, popisem vojenské techniky a porovnáním německého a ruského přístupu k válce.
65 % (aktuálně 47 hodnotících s průměrem 85 %).

… Matz nevěřícně vyjekl:
„Ti kozáci jdou na nás! Chystají se zaútočit! Ti chlapi musej bejt úplně vožralí, vždyť proti tankům nemají šanci!“
Schulze místo odpovědi zapjal vysílačku a vydal povel ostatním tankům:
„Připravte kulomety. Ti parchanti páchají sebevraždu. Pokropíme je! Konec!“
Střelci u kulometů sledovali, jak se kozácká eskadrona rozvinula a vysunula se dopředu po okrajích. Schulze byl ve střehu, musel však čekat. Pořád ještě nemohl nesmyslnému ruskému útoku uvěřit a užasle kroutil hlavou.
Matz stál vedle něho a vůbec se netvářil optimisticky:
„Abych ti pravdu řekl, kamaráde, je mi nějak divně, když si uvědomím, že musíme všechny ty Ivany pobít. Jsou úplně jiný než my – Němci. My bysme ty svoje životy jen tak neobětovali, jako se to teď chystají oni – a je jich tolik!“
„Já vím, já vím…,“ drmolil s upjatou tváří Schulze. Sledoval kozáckého důstojníka, který právě teď pozvedal stříbrnou šavli nad hlavu. Uprostřed linie třímal obrovitý chlap prapor… Po boku měl praporečník dva pomocníky. „Ale teď si s kamarádama musíme tuhle blbou věc odbejt, to se nedá nic dělat. A potom, jestli je na tomhle posraným světě ňáká spravedlnost, jenže já si myslím, že není, nás třeba pošlou domů k našim...

14 12.08.2019

Kdo by neměl rád tyhle naše obrovské fascinující vodní příbuzné - savce. Kniha je názorná, přístupná dětem i zvídavým nepoučeným dospělým, plná pěkných ilustrací s jednoduchými popisy, kde se každý dozví něco nového. Tak třeba, že celkem bylo zatím popsáno 78 druhů velryb, nejdelší měřila přes 33 metrů, nejtěžší vážila 180 tun, jak je dělíme, jak žijí, čím se živí, něco o mláďatech atd. 26 kapitol a rejstřík, to vše se dá pročíst za 2 hodiny.
95 % (zatím 4 hodnocení s průměrem 100 %).

… Velryby mají dlouhá a slabá žebra a malou hrudní kost. To jim umožňuje větší pohyblivost hrudníku, což je důležité při potápění do větších hloubek. Znamená to však, že uvízne-li velryba a zůstane ležet na břehu mimo vodu, nejsou žebra dost silná na to, aby unesla váhu těla, a zvíře obvykle zahyne.

14 16.02.2019

Sokratovo „Vím, že nic nevím“ mi zní v hlavě po každé návštěvě galerie, kterých každý rok při mých cestách po Evropě a blízkém okolí prolezu nepočítaně. S několika málo výjimkami. Jednou z nich je dílo „Celníka“ Rousseaua, které mě upoutalo už kdysi v mládí, a jehož pralesní variace většinou bezpečně poznám. A to díky této publikaci, kterou máme už dávno v knihovně a která i na svou dobu vzniku (1980) kvalitními reprodukcemi a fantastickými motivy přitahuje každou generaci naší rodiny.
100 % (jsme dva hodnotící s průměrem 100 %).

14 16.02.2019

Dole na svém profilu mám napsáno „cestovatel“. Dlouhá léta se pohybuji po ČR a okolí, objevuji dávno objevené, a tahle knížečka, plná mrňavým písmem psaných užitečných informací a fotek, mě doprovází. I když, popravdě, poslední dobou jí začíná vytlačovat nějak moc chytrý telefon a na něm Mapy.cz.
80 % (jsme 4 hodnotící s průměrem 65 %).

14 27.01.2019

Vypátráno v staré rodinné knihovně. Anekdoty jsou krátké i dlouhé (ty jsou většinou vtipnější, lépe vypointované), rozdělené do tří oddílů: Za císaře pána, Mezi válkami, Z našich časů.
70 % (5 hodnocení s průměrem 68 %).

... Lékař: „No, dneska už je to mnohem lepší než před týdnem, pane Bondy. Máte sice ještě trochu oteklé nohy, ale z toho už si nic nedělám.“
Bondy: „To já vám věřím, pane doktore. Kdybyste vy měl oteklé nohy, tak já bych si z toho taky nic nedělal!“

14 07.01.2019