Metroušek komentáře u knih
Nějak se to "proroctví" odmítá plnit... A čím víc to vypadá jako podvod.
Na duchovní cestě člověk nalezne spoustu odboček, slepých cest a labyrintů, a také spoustu podvodníků, kteří z různých, většinou zištných, důvodů hledači "pomáhají" na cestě vzhůru. Jeden se pak nestačí divit, čemu všemu jsou lidé schopni věřit, a za co jsou ochotni vydat těžké peníze (jako třeba cca sto tisíc Kč za pobyt v ášramu). Za jednu z průkopnic této pokroucené spirituality, která bohužel dodnes vzkvétá, pokládám Madame Blavatskou.
Bludného balvanu se mladé, ambiciózní nutriční terapeutky skutečně obávat nemusejí. Hlásají bezpečný učebnicový mainstream, a jde o ukázku toho, co se dnes učí na jistě dobře prolobbované vysoké škole, a co je tudíž dnes - avšak nikoli pozítří - považováno za vzorovou, "vědecky podloženou" výživu. Jako dlouholetý vegetarián si sice myslím ohledně potřebnosti a nezávadnosti masa, mléka a mléčných výrobků, doporučeném množství proteinů, vápníku a dalších nutrientů své, ale možná - na rozdíl od nutričních premiantek - skutečně podléhám hoaxům a nevhodným dietám, které v knize dobře popisují. Jenže kdo ví. Třeba je právě ta jejich osvícená tzv. moderní vědecká výživa jedním velkým hoaxem, a její následování vede k ničení životního prostředí a k masovému chovu, utrpení a vybíjení zvířat. Dost dobře si neumím představit, že se již brzy osm miliard lidí bude těmito "racionálními" a "bezpečnými" doporučeními svědomitě, zarytě a bezohledně řídit. Když si to totiž začnu představovat, jímá mě hrůza. Ale rozhodnutí a odpovědnost je na každém z nás. Mladé, sebevědomé, ale již dnes patřičně konzervativní autorky si svými doporučeními vzaly část viny na svá bedra, a ještě je podle mne čekají mnohá prozření, pokud na sobě budou ochotny nadále pracovat a trochu si rozšířit obzory. Na trhu jsou lepší knihy, namátkou Frej, Slimáková nebo Nutriční kompas.
Poctivý, erudovaný sborník textů, který s láskou, pokorou a respektem ukazuje "zázrak, jímž byla stará Indie".
Zcela zbytečná knížka, alespoň pro mě, a jsem tomu rád. Odcizení bylo už popsáno lépe, ačkoli málokdy nechutněji.
Doufal jsem, že to bude opět za pět, ale stejně jsem spokojený, a děkuji Prostoru za další výpravnou, dotaženou knihu. Je osvěžující číst otázky empatického tazatele, i poctivé, syrové, v lecčems jaksi starosvětské odpovědi lidí, kteří netráví svůj čas tam, "kde je to celé ze středu vymknuté, šíleně roztočené", v komfortu, informační mlze (podle výzkumu přijímáme za den tolik informací, jako člověk před sto lety za celý rok) a téměř permanentním soužití s jinými lidmi se všemi klady i zápory jako většina z nás, ale v tichu, které často přináší trochu jiné poznání, jistou moudrost, a v neposlední řadě vertikalitu, o kterou se většina z nás dobrovolně ořezala do té míry, že paradoxně ani trochu nechybí. Je dobré, důležité a povzbuzující vědět, že takoví lidé vedle nás stále žijí, a o čem zrovna oni přemýšlejí. (O čem přemýšlí většina z ostatních, víme většinou o mnoho víc, než bychom vědět chtěli.) A že se takový člověk "ocitá blíž centru nenásilného a přirozeného běhu věcí", kde "v míru všecko plyne a vzájemně se přátelsky stýká". Prostě jako v nebi, jenže jinak.
Po delší době opět rozumná, vyvážená, erudovaná a užitečná kniha o výživě. Autor na to šel šikovně, hledáním jakéhosi těžiště tisíců výzkumů vlivu potravy na zdraví lidí i pokusných zvířat. Myslím si, že se mu to hodně povedlo, vyšla z toho velice slušná a chutná střední cesta, a nejen lidé, kteří mají problémy s nadváhou nebo s cukrovkou, ale třeba i padesátníci a senioři by si knihu měli přečíst. Autor podle mého názoru velmi úspěšně pojednal obtížnou problematiku proteinů a tuků, a pochopitelně také oddychové a jednoznačné téma sacharidů. Těžko bych hledal munici proti jeho argumentaci, a to se mi často nestává. Knihu rozhodně doporučuji, je jednou z nejlepších v tomto oboru na našem trhu! O mnoho lepší než zdejší hodnocení. Chyba není v autorovi.
Žij a nech žít! Takový logický, prospěšný imperativ by měl být v každém z nás, a život by byl o tolik snazší. Po nekonečné sérii jobovek je to první pozitivní zpráva o katolické církvi, pochopitelně ze života pěšáků či spíše pěšaček církve. Od "věrchušky" a středního kléru se moc dobrých zpráv už asi nikdy nedočkáme, neboť i ten historicky tristně řídký pramínek zcela vysychá. Pro mne nejsilnější byla první, dojemná část, popisující nesnadný - a pro většinu české populace dodnes nepochopitelný - život tajných řeholních sester za socialismu. Cítím velké zadostiučinění, že alespoň v jejich případě pravda a láska zvítězily, že se pokřivené narovnalo, a že mohou otevřeně žít, mluvit, oblékat se, a modlit podle svého. A potřebným jedincům a celé společnosti opět pomáhat tak, jak samy uznají za vhodné, a to s pokorou, obětavostí a nezištností. Jak nezvyklé, zastaralé a osvěžující v době, kdy poslední dvě věty platí povětšinou spíše opačně...
Ačkoli neupírám Tolkienovi Jr. jeho zásluhy, jde zde spíše o náčrt, o převyprávění příběhu v pouhém povídkovém formátu, a finální zpracování by zřejmě bylo radikálně jiné. Raději bych viděl Tolkienovy nedodělávky jako franšízu (á la Star Wars nebo Barbar Conan), kde by schopní spisovatelé a fandové v jedné osobě jednotlivé příběhy rozvedli do románové formy. Tolkienova imaginace byla mimořádná, a pokud se jeho dílo završí s odchodem Tolkiena Jr., svět se ošidí o mnoho silných románů. Třeba o kilovou bichli Pád Gondolinu, ilustrovanou Tedem Nasmithem...
To docela bolelo i jenom pročíst; číst se to snad ani nedá, a nikomu, kdo má raději sebe než tuto hyperaktivní manželskou dvojici, bych to ani nedoporučoval. Je to takový užvaněný komentář k rešerším z internetu, který ukazuje, kam to naši dva chrliči v počtu knih (1/rok) a dětí (příhodněji anglicky: "six and counting") dopracovali. Ačkoli mnohé obavy s nimi sdílím, a o mnohá předestřená témata se zajímám (např. současná totalitní Čína je opravdu silný, děsivý, a možná na dlouho aktuální námět), "PikoŠichta Style" je snad ještě šílenější než Gangnam Style. Být klientem Next Finance, byl bych velice znepokojený, a rychle bych vycouval. Takhle se ale můžu jen bezrizikově divit a bavit.
Nádherná, úžasná encyklopedie, všechny čtyři díly. Být tak ještě jednou klukem, někde se zašít, číst si, prohlížet si ty krásné obrázky, oživovat je, a prožívat v nich své sny...
Druhý přešlap Thomase Harrise. Ekonomové znají termín "náklady obětované příležitosti". Harris v sobě bohužel zatím nenašel sílu pokračovat v tom, co mu jde nejlépe, tedy trýznivě, v potu tváře tesat do kamene znepokojivý příběh Hannibala Lectera. To je jeho poslání, a tam ho chceme vidět tvořit. Jeho prvotina i jeho poslední kniha jsou o dvě třídy horší, a pohříchu zbytečné, poněvadž takto umí psát tisíce autorů. Věčná škoda, protože místo průměrné knížky Cari Mora mohlo vzniknout několik kapitol ze života Hannibala, a já stále věřím, že stárnoucí Harris ještě jeden Lecterův příběh dodá. Protože o Hannibalovi dokáže psát jenom jeden člověk: Thomas Harris.
Chladný severský styl kriminálních románů s co možná nejděsivějšími vraždami dneska táhne, ale asi to ukazuje hodně o naší době, o spisovatelích, a o čtenářích. Možná též o vnitřní prázdnotě, kterou je potřeba hned, pořád, okamžitě přehlušit, a co nejčastěji to opakovat. Přednosti prvního dílu se vytratily, a jeho nedostatky se projevily v netušené míře. Uvěřitelnost je strašně důležitá věc, a tady zoufale chybí. Autor se snaží šokovat, ale nemá na to. Chtěl, aby to bylo ujeté (snad lépe anglicky: deranged), ale nemá na to. A může na sebe kupit vražd kolik chce. Nemá na to.
Tato poněkud upovídaná kniha jistě trochu zastarala, ale pro svoji komplexnost rozhodně stojí za přečtení. Autor totiž pojednal nejen obligátní ekonomická a finanční témata, ale také se zevrubně věnoval zadlužení států i rodin, a dokonce i exekucím. Kniha tedy může pomoci jako seznámení s nějakou problematikou z oblasti rodinných financí, a novější data si pak čtenář může najít na internetu. Knize by neškodilo určité zeštíhlení, protože se některé věci zbytečně opakují, a seznámení s historií některých ekonomických jevů, zejména pak v souvislosti se dvěma nejrozšířenějšími světovými náboženstvími, opravdu nebylo nutné.
Blake vytvořil velice silný příběh o hledání svého já a svého místa ve světě, a o vlivu velkých, fatálních změn na život komunit a jednotlivců, a velmi dobře ho pojednal. Je vidět, že do své prvotiny vložil mnoho ze své osobnosti a svých životních zkušeností. Jistá romantizace Komančů - které si jinak není třeba idealizovat - tu není na škodu, ale k prospěchu věci. Jaká to chamtivost, zuřivost, agresivita, nadřazenost a bezohlednost poháněla bílé kolonisty a vojáky na cestě na západ Severní Ameriky! Kniha stojí za opětovné přečtení. Mrzí mě, že se u nás vžil poněkud přiblblý název díla i filmu. (Ten, jenž) "Tančí s vlky" by mi sedlo mnohem víc. Knihu i neméně zdařilý film mám moc rád. Dobře vím, jak je těžké najít a vyjádřit své já, a najít své místo ve světě, kde mnoho z nás jsou na tom stejně jako Sinuhet, Ten jenž je osamělý.
Tradingem se nezabývám a docela bych před ním čtenáře varoval. Velice by mě zajímaly dlouhodobé statistiky úspěšnosti traderů. Osobně čtu titul knihy takto: "Tradingem k bohatství a zpět".
Kniha jako celek mě tolik nezaujala, ale věřím jí, a zejména shrnutí v závěru rozhodně stojí za přečtení všem zájemcům o investování.
V komentáři k autorovi Kiyosakimu jsem se vyjádřil dostatečně jasně, takže jenom pár vět k jeho nejznámější knize; přečetl jsem jich však víc, a to, co zde píši, platí o všech, které jsem četl, a víc jich číst nebudu. Napřed pochválím. Kiyosaki má slušný motivační talent, umí čtenáře zaujmout pro finanční gramotnost, pomůže jim pochopit co je aktivum a co je pasivum, tok peněz, rozvaha a výsledovka, a pár podobných věcí. Na základě těchto několika věcí vypotil (spisovatelský talent rozhodně nemá) mnoho gumově pružných a kolovrátkových povídaček, kterými dokázal přesvědčit milióny lidí včetně mě, aby si jeho díla kupovali, a snažili se zlepšit svoji finanční situaci. Především však zlepšil finanční situaci svoji, nikoli však svých čtenářů a následovníků. Pokud si dáte trochu práce s hledáním na internetu, a umíte anglicky, zjistíte, že je to tak. Myslím, že jeho knihy jsou hodně vzdálené realitě, a nedokáží pomoci ani Američanům (vzpomeňme na poslední velkou krizi, způsobenou do značné míry hypotékami, kolik nešťastníků ho asi proklínalo!), natož pak Čechům, kteří jsou ve zcela jiné situaci, bohužel. V Česku šance na zbohatnutí nemovitostmi do velké míry skončila po roce 2008, a 90. léta divokého kapitalismu a pohádkové zbohatnutí zejména těch dravějších, křivějších a bezpáteřnějších z nás (čest a sláva mnoha výjimkám) se těžko někdy zopakují. (Asi víte, že průměrný nový byt o 70 m2 nás vyjde na 11 průměrných ročních platů. Na hypotéku se zmůže jenom menší část z nás. Toliko ke zbohatnutí kupováním a prodáváním nemovitostí.) Stejně tak, doufejme, skončila éra Kiyosakim opěvovaného MLM (Amway, Kapitol atd.) a podobných parazitických "šmejdů". Investování způsobem, který Kiyosaki doporučuje, nejspíše také nedopadne moc dobře, ostatně není se tam moc čeho chytit, je to všechno velice vágní. Jsou lepší, poctivější a fundovanější knihy o investování. A tak by šlo pokračovat dá; ekonomové by jistě dodali dosti munice, a Kiyosakiho kůlničky srovnali jednu po druhé se zemí. Velice chápu čtenáře, kteří se snaží dosáhnou na vyšší životní úroveň, než je v naší - i po 30 letech stále právem postkomunistické - zemi zvykem. Stačí jedna cesta na vzdálenější sever (v Norsku je snad všechno 3x dražší než u nás) nebo na bližší i vzdálenější západ a jih (naši německy mluvící sousedé jsou v průměru 3x bohatší než my; průměrný Čech má čisté bohatství 16 785 EUR, průměrný Rakušan 53 980 EUR). Kiyosakiho knihy mohou podle mě působit jen na motivační, a navíc počáteční úrovni, jinak jsou plytké, povrchní, neucelené, matoucí, nereálné a potenciálně velmi nebezpečné, neboť vytvářejí opojný, ale falešný stav mysli. Je tudíž třeba hledat dál, protože asi chceme být v Evropě za jakž takž středně zámožné, a nikoli za paštikáře jako počátkem 90. let, kdy nás - zesláblé nejen finančně - vypustili ze sovětského pašalíku do svobodného světa. Dovolím si zde doporučit můj nedokonalý, částečný seznámek literatury o investování a financích, dostupný na Databázi knih, a věřím, že v mnoha z těch knih se najde víc zrna, než ve všech Kiyosakiho knihách dohromady. Nemusíte s tím souhlasit, ale můžete se na to aspoň podívat. A překonat Kiyosakiho. Až ho překonáte, možná se vám otevře cesta s výhledem na nový svět, který falešný prorok Kiyosaki jenom marně slibuje pro své vlastní obohacení. Finanční svoboda je hezký cíl, ale je to jenom jeden z cílů, které bychom v životě měli mít. Skončím stejně, jako jsem končil komentář ke Kiyosakimu jako autorovi: "Prostě vydělávejte, šetřete, skoncujte s dluhy, a investujte. Toť vše." (To není citát Kiyosakiho, ale citát jednoho z jeho kritiků.) Investujte do nějakých nízkopoplatkových ETF, nejlépe asi do indexových fondů s minimálními poplatky, které pokrývají celý trh (třeba americký nebo světový trh). V současnosti pro nás představuje dobrou možnost jak začít investovat třeba Portu.cz (za reklamu nic nemám, a tip je bez záruky), protože si tam nastavíte riziko, a pak jenom každý měsíc nebo tak zašlete vámi zvolenou částku. Obsah tohoto citátu se mi zdá jako reálná, schůdná a rozumná cesta pro Čechy dnešních dnů. A věřím, že když se jí budeme držet, tak ten Západ někdy doženeme nebo ho aspoň budeme mít konečně na dohled. Protože většina z nás je ve vyspělých zemích svobodného světa pořád spíš nuznými postkomunistickými paštikáři, než důstojnými evropskými občany. A to se musí změnit, ksakru!
Tato potřebná kniha je určena zejména začínajícím investorům, a velmi dobře poslouží jako přehled investování do fondů. Může tak čtenáři ušetřit spoustu peněz utopených ve špatných investicích, nebo na účtech hamižných finančních institucí a jejich bezskrupulózních, rychle a nekvalitně vykvašených "poradců". Je lepší učit se z chyb cizích lidí než ze svých vlastních. Dlouhodobé investování do nízkonákladových indexových fondů má určitě smysl. A na krátkodobé investování prostě zapomeňte, to je protimluv.