Metroušek
diskuze u autorů
Často si říkám, zaplať pánbůh za tyhle zapšklé Körnery (a Kryly)! Jsou pořád sví, ať už řádí komunismus nebo kapitalismus, ať je konjunktura nebo krize, léto nebo zima, ať lidi jásají jak na Silvestra nebo jsou nasraní jak čeští důchodci, ať jsou pod vlivem nebo odporně střízliví. Tihle Körnerové (a Krylové) si pořád jedou na svou temnou notu, s varovně pozdviženým prstem. Jako řezbáři, kteří nemusí konkurovat strojové výrobě, si v tichu svých pracoven vyřezávají krátké, poctivé, výstižné věty, a skládají z nich svá pomalá, ponurá, temná, melancholická, depresivní či tragická díla o lidech a pohnutých dobách, ve kterých žijí, a se kterými se musejí porovnat, srovnat nebo porvat. A mně se to tak líbí!
Českou hudbu málokdy poslouchám, a to hlavně proto, že mě štvou stupidní texty. Určitě jsem kvůli tomu přišel o spoustu nádherných písní. Ale i mezi českými textaři mám několik oblíbenců, a Zdeněk Rytíř je bůh (nebo jedním z nich, jsem v této oblasti pro mnohobožství). Píšu "je", protože je nesmrtelný ve svých písních. Jak to, že tomuto velikánovi ještě nevyšla reprezentativní sbírka textů?! Uvedu jenom pár perel: Všichni už jsou v Mexiku, Tak zazpívej jí blues, Pověste ho vejš, Poslední kovboj, Perla, Hvězdné nebe nad Atlantidou, Felína, Bon Soir Mademoiselle Paris, Báječná ženská, a v neposlední řadě Nautilus. Zdeněk Rytíř si zaslouží naši úctu a vzpomínku. Jeho písničky stojí za to poslouchat. Vždyť "On ví, kde odpočívá Nautilus! On ví, kde odpočívá Nautilus! On ví, kde odpočívá Nautilus!"
Klobouk dolů před Mistrem Brownem! Prodat prakticky stejnou osnovu tolikrát, a za tolik peněz, to je opravdu kumšt. Umění to pochopitelně není, a filmy na základě jeho dílek jasně ukázaly, o jak podřadnou, nanejvýš průměrnou literaturu, dělanou výlučně na efekt, se jedná. Jenže svět chce být klamán, a tak tady pana Browna máme. Také jsem přispěl svým dílem, koupil jsem si čtyři originální anglické verze jeho prvních čtyř románů. Víc už opravdu nepřispěji. Je to fakt na jedno brdo. Třeba to jednou i jeho fanouškové pochopí.
Hluboce se skláním před pracovitostí a erudovaností tohoto indologa. Věřím, že se mu v hinduistických nebích dostalo od bohů důstojného a vřelého přijetí.
Vážený pane Filipe, doufám, že si nejen užíváte zlaté klícky, ale že také píšete další knihy nebo o nich alespoň přemýšlíte! Protože vaše trilogie, to je skutečná bomba!
Málokterý autor v historii dokázal několik myšlenek, z nich některé nejsou špatné, ale ani originální, opakovat tak kolovrátkovitě, zbytečně a úspěšně jako Kiyosaki. Měl zůstat už u první knihy, ale odolejte přívalu lehko vydělaných peněz, ačkoli jste údajně finančně svobodní, což zřejmě autor není, a proto to dohání knihami, bohužel hlavně v kvantitě místo v kvalitě... V mnoha knihách jiných autorů, které jsou i na českém trhu, se o financích a investování dozvíte daleko víc, a vřele doporučuji všem brát jeho knihy s rezervou, a pouze a jen jako motivační literaturu. A o Kiyosakim samotném se člověk na internetu dozví víc, než kdy vědět chtěl. Měl jsem jistá podezření, ale že je to s ním tak špatné, to jsem dodnes nevěděl. Nedávný bankrot, soud se spoluautorkou mnoha svých děl, předražené semináře s bídným obsahem, kritika Kiyosakiho knih z řad renomovaných realitních makléřů, přiznání, že ten geniální Rich Dad vlastně neexistoval, fakt, že nejsou důkazy o Kiyosakiho bohatství před vydáním jeho první knihy protlačené díky MLM Amway..., a šlo by pokračovat. Vypadá to, že Kiyosaki více lidem životy zhoršil než zlepšil. Nemusíte mi věřit, ale mějte to na paměti. Osobně věřím radě jednoho z Kiyosakiho nesmlouvavých kritiků: "Prostě vydělávejte, šetřete, skoncujte s dluhy, a investujte. Toť vše." (Pozn.: Dodal bych, že by se v tomto mělo dodržet stanovené pořadí. Investování je až poslední aktivita v řadě, která umožní udržet a rozmnožit již existující jmění.)
Výjimečný autor dvou dokonalých, dechberoucích thrillerů, stvořitel zřejmě nejlepšího sériového vraha v beletrii všech dob. Harris píše odvážená, šokující, velmi erudovaná, citlivá, psychologicky nemilosrdná, avšak přesná díla. České překlady bohužel zatím neobstojí, a bylo by dobré nelitovat peněz a času, a nechat udělat adekvátní, pokud možno kongeniální překlady. Tato mistrovská díla si to zaslouží. V angličtině mi dvě Harrisova nejlepší díla (Mlčení jehňátek a Hannibal) připomínají řezbářství. Každá věta je pečlivě formulovaná, dotažená, vycizelovaná, s velkou, osudovou hloubkou, kterou člověk docení s opakovaným přečtením, větší životní zkušeností, a promyšlením více věcí o lidech a světě kolem nich než je zvykem. Nic v jeho nejlepších knihách není zbytečné. Nedivím se, že píše tak pomalu, a přestože naděje slábne, doufám, že se ještě jednou k Hannibalu Lecterovi vrátí, a sepíše další osudy stěžejní dvojice. Ještě jedna kniha mi do té mozaiky chybí. Možná dvě; bylo by zajímavé vidět Lecterovy začátky v USA.
Velký vizionář, inteligentní a vždy dobře připravený spisovatel, kterému se podle mě nejvíce dařilo v knihách Jurský park, Ztracený svět a Kořist. Ostatní díla byla bohužel o stupeň i více horší, a s výjimkou příběhů o dinosaurech, Vycházejícího slunce a Kmene Andromeda se nepovedlo ani zfilmování jeho knih. V jeho dílech je mnoho zrn, která nutí člověka k přemýšlení, a to mám rád. Crichton mi moc chybí.
Villon, Gellner a Hrabě. Svatá trojice básníků jistě nejen mého dospívání.
Villon, Gellner a Hrabě. Svatá trojice básníků jistě nejen mého dospívání. Na vojně jsem se naučil nazpaměť nejhezčí básně Václava Hraběte, a s medičkou Olgou K. jsme v září 1987 prožili u kolejí v Petřinách dva nezapomenutelné večery, věnované poezii, povídce Pěší pták a hlavně báječnému líbání. Pokud si Olga nebo některá její kamarádka pamatuje na romantického vojáka absolventa, který kvůli ní dvakrát riskoval prodloužení vojenské služby o tři dny v base, neboť musel utéci z kasáren, prosím o kontaktování. Odměna čeká na vyzvednutí... Skvělá práce, pane Hrabě! R.I.P.
Villon, Gellner a Hrabě. Svatá trojice básníků jistě nejen mého dospívání. Ještě si dobře vzpomínám, jak nám, šestnáctiletým študákům, naše mladá, blonďatá, sexy češtinářka na gymnáziu s potutelným úsměvem Gellnera předložila. Jistě věděla, že zapůsobí jako živá voda po tom lese nudných i protivných patronů, kterým jsme se museli - jistě nejen v 80. letech - prodírat. To oživení ve třídě, ta radost zjistit, že i mezi básníky jsou lidé vaší krevní skupiny! A je to zatraceně vzácná skupina, pomineme-li beatniky.
V rudošedé plísni normalizačních let mi dětství zpestřovali mj. dva čeští autoři, Foglar a Štorch. Nevěděl jsem, že ne každá doba je tak tupá a zapšklá, jako byl počátek 70. let, nerozuměl jsem tomu. Ale knihy Foglara a Štorcha mi pomáhaly tu dobu přečkat, a udržet si v sobě něco cenného, co ta doba jinak nesnášela, tupila a ničila. Jsem jim za to neskonale vděčný.
V rudošedé plísni normalizačních let mi dětství zpestřovali mj. dva čeští autoři, Foglar a Štorch. Tehdy jsem nevěděl, že naštěstí ne každá doba je tak tupá a zapšklá jako byl počátek 70. let, nerozuměl jsem tomu, moji rodiče ani učitelé se se mnou o těchto věcech nebavili. Ale knihy Foglara a Štorcha mi pomáhaly tu dobu přečkat, a udržet si v sobě něco cenného, co ta zlobná a ubohá doba podceňovala, ignorovala, pokřivovala, nesnášela, tupila, nebo přímo ničila. Jsem za to oběma pánům neskonale vděčný. Dodnes si pamatuji, jak jsem jako dítě přišel do knihovny v Nové Včelnici, a chtěl si půjčit další foglarovku. Jenže tam najednou nebyla žádná foglarovka, a příště také ne, a pak už nikdy ne. A tak jsem se jednou odhodlal zeptat, proč tady už nejsou knížky od Foglara. Knihovnice mi poctivě řekla, že ho zakázali. A já, obrýlený páťáček nebo šesťáček, jsem jí řekl: "Ale to je špatně! Pan Foglar, to je dobrý spisovatel! To jsou dobré knížky!" A paní knihovnice se slitovala, a párkrát mě vzala do přilehlého skladu, kde zakázané knihy uschovávala, a foglarovky mi půjčila...
Léta jsem netušil, odkud někteří moji známí na duchovní cestě čerpají své vědomosti a přesvědčení. Inu, teď už to asi tuším. Tomu říkám galimatyáš! Ne, že bych tolik věřil historikům, to vůbec ne, a s objevem Göbekli Tepe budou mít hodně co vysvětlovat a měnit. Ale tohle je opravdu silná limonádička!
Kromě knihy Energie tachyonu, jejímž je spoluautorem, Cousens napsal řadu knih, které by si zasloužily pozornost našich vydavatelství. Z nich doporučuji zejména vynikající knihu Spiritual Nutrition, která je unikátním pohledem na spirituální výživu, a případně, pokud Cousens vydá aktualizovanou knihu Conscious Eating (která již zřejmě mírně zastarala), také tuto knihu, neboť je výborným pomocníkem pro bezpečný přechod k vegetariánské, veganské a posléze i živé stravě. Obě knihy by měly mít místo nejen v knihovnách výživových poradců, ale i dalších lidí, kteří berou výživu a vegetariánství vážně.
Kleier píše příliš pomalu, ale skvěle. Den poslední mne nadchl, a tak jsem si přečetl ještě The Knowledge of Good & Evil v angličtině. Doufám, že se toto podnětné dílo také dočká českého překladu, a těším se na druhý díl, který zatím ještě anglicky nevyšel.
Kniha 1945 není sci-fi ani fantasy, je to prostě dobře udělaná a dobře podložená alternativní historie tak, jak se opravdu mohla stát. Potěší spíše fanoušky válečné literatury než fanoušky sci-fi.