Metroušek komentáře u knih

Tak ze začátku jsem fakt zíral, jak skvěle umí autor dostat čtenáře do problematiky. Zase jsem se na pár hodin ocitl v severním Manhattanu a ta atmosféra, kterou jsem tam před čtvrtstoletím zažil, je asi hodně přesná. (Z Harlemu jsme se tenkrát zdekovali hodně rychle a Bronx jsme sice dali dvakrát, ale radši jen krátce.) Nakonec jsem slevil na čtyři hvězdičky, ačkoli chápu, že autor zřejmě musel ošetřit nejen případný budoucí film, ale i seriál, a chtěl to mít po svém. Kdyby knihu o třetinu zkrátil a zhustil, bylo by to fajn. Ale tohohle spisovatele si budu pamatovat a budu ho číst!

Žijeme v zajímavé, nepřehledné, přelomové době. Starý svět se v mnoha oblastech změnil a popírá sám sebe, a nový svět se ještě tvoří. Demokracie je pod silným tlakem a jako vždy je křehká. Národy, komunity i rodiny jsou často rozštěpené. Vláda silné ruky je opět sexy. Touží po ní nejen mnozí Češi, ale i Američané, Němci a další národy, které stejně jako my patří mezi tuším 29 nejsvobodnějších národů světa. Autorka ve svém dlouhém eseji velice dobře popisuje, jak této situace využívají a zneužívají autokratické a kleptokratické státy, které se navzájem podporují a v době postfaktické účinně rozleptávají demokracie. Kniha je spíše určena intelektuálům, ale je velice potřebná a situaci přesně, z nadhledu, popisuje. V době babylonského zmatení jazyků, kdy agresorský fašista na slabší demokraty křičí "Fašisti!" a zabíjí je ve velkém, pátá kolona nepřítele se honosně nazývá pravými vlastenci, nebo kdy mafiánský boss obviňuje své politické soupeře z mafiánství, je dobré vybrat si své místo. Knihu jsem četl v originále, takže se k české verzi nemůžu vyjádřit. "Moderní autokraté... mají společného nepřítele. Tím nepřítelem jsme my." Doufám, že jste tím nepřítelem i vy. Přátel, nohsledů a obdivovatelů mají autokraté dost a dost, včetně našich rodin, přátel a komunit.

Líbí se mi, že se autorka dívá na svět svýma očima, a ne očima jiných, jak je často zvykem. Nemusíme s ní vždycky souhlasit, ale každý individuální pohled je důležitý.

Hodnocení je hodně přepísknuté, jde o běžnou kriminálku, která neurazí a dá se číst. Což je docela dost.

Vcelku zajímavé postřehy z našeho "měkkého světa." Nadhled je v naší chaotické postfaktické době velmi potřebný. Jak jsem někde četl, "kdo nepracuje na sobě, na tom pracuje někdo jiný." Občas je to hodně hořké, protože se na nás leckdo pořád usilovně a úspěšně snaží pracovat, ale takové to asi vždycky bylo a vždycky bude. (Velice mě pobavilo, jak šikovně lze uzavřít obchod za 1,2 miliardy korun a přitom mít jenom prázdné ruce. To se pak nedivím, že 90% výdajů u nás v době pandemie covidu nesouviselo s covidem. Jak každý populista dobře ví, vystrašte lidi, šikovně v nich jejich strach potlačte a zinkasujte zisky.) Čtěte sociology, většinou to stojí za to!

Vlastním anglický originál, takže nemohu posoudit českou verzi, ale vřele ji vítám a oběma vydavatelstvím věřím. Toto je kniha, kterou velice obdivuji a doporučuji všem přemýšlivým lidem. Neuvěřitelný počin! Howgh.

Psychopati a sociopati zanechali na 20. století výraznou stopu, a ačkoli se to nezdá, 21. století k tomu v posledních letech také slušně nakročilo. Prostě jsou z různých důvodů pro řadu voličů velice atraktivní, a jejich řvaní po jednoduchých řešeních složitých problémů je v chaotické době sociálních sítí a fake news nepřehlédnutelné. Proto jsem se také ke čtení této objemné, faktograficky laděné bichle konečně dokopal. Jak můžeme doufat, že očividně špatní lidé, kteří nedokážou zvládnout ani sebe, vytvoří lepší budoucnost pro všechny?! Kdo ještě váhá, jestli se komunismus a fašismus dostaly do stejné smrduté díry dějin právem, v této knize najde dost důkazů, že ano. Bylo by dobré, kdyby si tuto a podobné knihy (např. Krvavé země) přečetli hlavně mladí, a zařídili se podle toho. Jinak zase za čas někdo napíše tlustou bichli o další fázi lidských dějin, kde podobné typy a jejich pohůnci opět zařizovali lidstvu "lepší zítřky" podobnými prostředky, a lišit se budou hlavně jména. A jméno aktuálního význačného ruského fašisty (sic!) tam bude určitě. (Jako přídavek bych doporučil dva filmy. Náklad 200 a Ztratili jsme Stalina. V zájmu duševního zdraví raději v tomto pořadí a s antidepresivem podle konkrétní potřeby. Mně se osvědčilo červené víno, ale chápu, že tvrdý alkohol je namístě.)

New Age toho snese hodně. Využívá lidské touhy po spiritualitě, vnitřní čistotě, uzdravení a životě v hojnosti. Reaguje na zkostnatělost a zastaralost mnoha náboženských systémů. Z hlediska byznysu je New Age v podstatě geniální věc. S trochou štěstí se mnohé plevy můžou změnit v těžká zlatá zrna. Podvodů je v New Age snad ještě víc, než v jiných oblastech života. Pochybuji, že tato snůška pop-spirituality může někomu pomoci, nanejvýš tak od peněz. Než se někomu podobnému rozhodnete důvěřovat a svěřit mu své peníze a čas, prověřte si ho raději na internetu. Ani pak sice nebudete mít jistotu, ale většině průšvihů se vyhnete. Svědectví exmanžela autorky před soudem, prohraný soudní spor a mastná pokuta, vzpomínky účastníků kurzů na nevhodné zacházení s adepty, manipulace, ceny kurzů a certifikátů, současné fotografie obličeje autorky atp., to všechno mluví jasně. Pokud si české vydavatelství tento průzkum neudělalo, udělejte si ho aspoň vy a takovým knihám se zdaleka vyhněte. Kvalitní spirituální literaturu najdete v mém seznamu Poutníkům na duchovní cestě zde na Databázi knih. (Odpady uděluji naprosto výjimečně, ale podvody bytostně nesnáším.)

Pokud stejně jako já máte pocit, že je trochu "přecílkováno" a "předuškováno", stejně po této knize sáhněte. Přinejmenším fantastický profesor Stránský a také vynikající antimaterialistický doslov knihy si to zaslouží! Bravo!!! Tolik zrn, tolik chytrých, přesných, palčivých až bolestných postřehů o moderním světě, společnosti, technologiích, atomizaci, stádnosti, manipulaci... Pokud chcete vědět víc o našem chaotickém světě, přibalte si ještě knihu Nebezpečný efekt. Rodičům dětí do osmnácti let a učitelům bych to až nutil. Fakt jsou tyto věci důležité! Pro přemýšlivé čtenáře vypisuji některé citáty bez uvedení autorů. (Většinou je to však pan Stránský.)
"Vzpouru proti přírodě, bohům a Bohu či proti idejím a nejvyšším hodnotám jsme ve své nabubřelé pýše a aroganci dotáhli do takových extrémů, že jsme si zatarasili cestu k pokojné, klidné proměně."
"A koronavirem začalo to, čemu říkám příchod skupiny čertů, protože čerti chodí po skupinách."
"Lidé nedokážou žít dlouhou dobu v blahobytu."
"A my jsme teď v progresivním růstovém stadiu, kdy se vytváří nový typ společnosti. Ne každá generace má tohle štěstí být u velkého mentálního, civilizačního zlomu."
"Lze vytvořit prostor a prostředí, kde lidé ztrácejí kritičnost."
"... jako moderní, postmoderní západní civilizace jsme se dostali do stavu, kdy máme absolutně deformované představy o tom, jak má život vůbec vypadat a v čem spočívají priority."
"... moderní technologie ... vytvoří umělý, falešný a plochý svět."
"Během pouhých dvaceti let jsme úplně zdeformovali normu mezilidské komunikace a všichni to považujeme za samozřejmost. ... To není pokrok, ale obrovská neuroevoluční destabilizace."
"(Dítě).. Je ztracené, poněvadž počítač používá víceméně jako vztahového partnera."
"Jenže mozek potřebuje všemu dát takzvaný citový koeficient, aby si pomohl při rozhodování."
"Moderní doba má úplně deformované priority toho, co je a co není důležité."
"Atomy děláme, protože jsme si rovnost zaměnili za stejnost."
"Poněvadž sociální sítě jsou vymyšleny jenom s jedním jediným účelem, aby prodávaly vaše soukromá data a vydělávaly peníze. Je to naprosto falešný svět s falešným divadlem a s falešnými pravidly."
"A sociální sítě byly doslova vymyšleny s neurologem, který seděl po boku programátora a měřili hladinu dopaminu."
"... tato moderní technologie je návykovější a více nás atomizuje..."
"... pravda je natolik rozmělněná, že samotná neexistuje."
"Pravda není pravda." Rudy Giuliani
"... dojde k obrovskému resetování priorit."
"Máme obrovský komfort, a proto se deformují priority."
"... jsme nárokovou společností..."
"... lidé velmi rádi položí svou osobní svobodu na oltář pohodlí a různých benefitů, ať už skutečných, nebo pofidérních."
"... zodpovědnost, a ne nárokování..."
"Nedělat nic je pro člověka strašně důležité."
"Nejvíc se bojím toho, že... závislost na technologii, atomizace a izolace budou pokračovat dál, přičemž podhoubí nervozity bude stále růst."
"Celek je neskonale víc než části. Celek je idea, na základě které se části tvoří."
"Pochopení, že materialismus je jed, je velice důležité pro všechny oblasti života."
"Materialismus vede přímo k naprostému nepochopení světa, života, hmoty, vědomí, tedy také k nepochopení toho, že existuje kontinuální, osobní Já, které ... je nesmrtelné."

Měl bych nějaké připomínky, zejména ke konci, ale je to čtivé, moderní, chytré a české, a to potěší.

Příjemně podnětná, erudovaná a inteligentní kniha rozhovorů dvou lidí s velkým rozhledem a hlubokým pochopením toho, jak člověk a společnost funguje. Moudrost je v našem měňavém světě vzácný statek, a tady jsem ji aspoň osobně našel. Knize ke konci trochu dochází dech, ale hodně mě potěšila. Našel jsem v ní řadu zajímavých citátů: "Svět je v podstatě dobrý, i když poškozený." Nevyhýbá se obtížným tématům, jako je rozpad britského a komunistického impéria, ani jednodušším, ale přesto kupodivu pro značnou část Čechů také obtížným, jako je současná ruská agrese. "Díky Rusku víme, že doba nebezpečných impérií ještě neskončila."  "Procesy ustavení politického národa jsou do značné míry nevratné. Putin se vydává za znalce historie, ale tohle základní pravidlo není. Navíc jeho předchůdci dali Ukrajině samostatnost, to se v podstatě nedá vzít zpátky." "Jak správně říká Snyder, Hitler nebyl nacionalista, ale sociálně darwinistický anarchista." Velice souhlasím s jejich hodnocením komunismu a nacismu: "...Co například s moderními ideologiemi, které mají takřka všechny rysy nových náboženských systémů... To je případ velkých ideologií 20. století, nacismu a komunismu, které připomínají staré egyptské a babylonské kultury." "Komunismus byl pokusem o vytvoření šťastného živočicha." Občas si také zašijí do našich proruských "vlastenců" a jiných populistů: "Pokud se tou velikostí myslí něco jiného než pracovitost, poctivé a postupné reformy, solidarita s druhými, prosperita uvnitř státu a právní řád, tak je veškeré vlastenčení póza." "Připravovat reálně mír, to znamená někdy i válčit. Říká se mi to nesnadno, ale je to tak." "Svoboda a demokracie jsou křehké záležitosti, přitom boj o ně se neodehrává pouze na nějaké vnější hranici, ale hranici, která se vede uvnitř nás samých..." Tak, tak. Pokud jste přemýšliví lidé se zájmem o porozumění světu, přečtěte si to.

Hodně jsem se těšil. Tolik let to psal, mystická Praha, problematika vědomí... Další zklamání v řadě. Spíchnuté je to horkou jehlou, skřípe to, Praha je halabala načrtnutá, příběh i padouch bídní, leccos je patrně vyčtené z internetu... A vědomí?! Chápu, že je autor opravdu chce pochopit, ale pořád je v tom začátečník. Co takhle začít meditovat a hledat v sobě? Jenže ono je snazší hledat vědomí venku, a přitom si užívat slávy a bohatství cestováním po světě jako V.I.P. Jsem rád, že to tolik českých čtenářů chápe podobně, ačkoli celkové hodnocení je opravdu pořád příliš příznivé.

"Student honoris causa" pan Šimečka se v této knize docela obnažil. A je to zajímavé čtení. Ke konci sice trochu dochází dech a zásah zvnějšku by byl přínosný, ale náš čtenář se poveze na správné vlně, a ti, kteří by podobné knihy především měli číst, si je ani náhodou nepřečtou. Se stim smiř! Vybral jsem spoustu citátů pro ty, kdo nemají čas číst. Zrna je tam opravdu dost. Je to dobrý obraz naší pohnuté, pádivé doby. (Pozn.: Odpady opět daly odpady Databáze knih. Téměř nic sice nepřečetli, ale tuto knihu nenávidí tak, že ji musí hodnotit odpadem. Lůza rules!)
"Jakmile společnosti řeknete, že může být zlá, její část opravdu bude."
"Babišovo nebezpečí se skrývá v koutech, do kterých nevidíme, je to invenční politik. Nejsme připraveni na to, čeho je schopen, a dojde nám to, až bude pozdě." 
"Společnosti střední Evropy jsou nemocné homogenitou."
"Tato země vzkvétá." (O Česku.)
"... pokud mě něco opravdu znepokojuje, je to tento rozpor mezi žitou realitou a pocitem lidí z ní, jenž je nutí volit stále horší politiky." (O Česku.) 
"Z Česka se totiž neodchází." (To je lichotka. Žijeme v dobré zemi a jenom neználci tvrdí, že ne.)
"Naučili se lhát a mluvit jenom s cílem prosadit se a zabrat prostor." (O politicích.)
"A my jenom žasneme, že po třiceti letech svobody volí tolik lidí dobrovolně otroctví. Všichni, kdo jsou v ANO, jsou Babišovi mentální a političtí otroci." (No comment.)
"Lidé nepotřebují svobodu tak moc, jak si myslíme. Žijeme ve společnosti, která neoceňuje nezávislost a v níž se sebeklam, nedůstojnost, loajalita a mentální otroctví vyplácejí. A podobné je to dnes v celé střední Evropě."
"Z komunismu jsme přece dobře poučeni, že každý pokus o kompromis se zlem je jeho legitimizací."
"Viděl jsem, jak vypadá na dřeň odhalený mužský svět. Z tohoto hlediska je nesmírně poučné zažít brutální mužský svět plný adrenalinu a testosteronu. A v té nejhorší lidské sortě." (O povinné vojenské službě za socialismu.)
"Nabídnout minulost je jednodušší, protože všichni vědí, co bylo, a nemusejí o tom moc přemýšlet." (O politicích.)
"Odkládali jsme věci, které jsme odkládat neměli, a dnes na to dojíždíme." (O nás všech.)

Mám radši, když čeští autoři píší česky, ale chápu, že v angličtině a na Amazonu to má své nepopiratelné kouzlo. Sbírka začíná alternativním Rájem s mimozemšťany, šimpanzi a prazvláštními tvory, vzniklými jejich křížením, a končí Rájem v jiném vesmíru. Mezitím dá Václavíček lidstvu pořádně zabrat za vydatné pomoci mimozemšťanů, kosmických katastrof, nezodpovědných vědců nebo zanedbávání kontaktu s Přírodou. Pokud dobře počítám, lidstvo jednou totálně zezelená, jednou totálně zblbne, pětkrát je jeho značná část vyhubena, jednou vymře úplně, a jednou je zničena sakumprásk celá Země. Takže apokalypsa a postapokalypsa jako vyšité. Jenže mezitím si lidé radostně užívají cestování časem i vesmírem pomocí hvězdoletů, stroje času nebo hvězdných bran, kyborgů, androidů, konektomu, AI, posezení na křeslech v řídící kabině hvězdoletu mimozemšťanů i na lidském elektrickém křesle, a pětkrát také setkání s mimozemšťany (s velice různými výsledky). Pokud jste od autora něco četli, asi tušíte, že originálních nápadů, černého humoru, ironie, sarkasmu, ale i dojemných úryvků a empatie bude přehršel. Stejně jako u své sbírky milostných povídek připojil ke každé povídce playlist na Spotify. Většinou povídky doprovází skupiny Kraftwerk, Daft Punk a Fuck Buttons, a někdy je to fakt nářez, hlavně ti poslední borci. Jo, ilustrace jsou také slušné; AI se docela předvedla. Spoustu ujetých ilustrací jsem našel na Instagramu: @jiri_vaclavicek. Takže pokud umíte dobře anglicky, zvažte to. E-Book je za tři eura. Pár citátů z knihy:
They learned, worked, built, entertained, migrated, lied, cheated, manipulated, enslaved, raped, tortured, murdered, cooperated when they had to, hunted, drove species to extinction, feasted, suffered, aged, and died. They gazed at the stars, dreaming of reaching them – while poisoning the very soil beneath their feet. This is simply their way of doing things. /
When they awoke, their memories and primitive human minds would be gone – erased like an ancient whisper in the cosmos. Their bodies would undergo a miraculous transformation, growing to three meters in height, with elongated skulls, almond-shaped eyes, and four-fingered hands – a form that would feel as natural to them as their human bodies once had. They would emerge as fully evolved members of an ancient, mighty, intelligent race. /
And so begins my era of mad space cruising. My incredible, unprecedented space odyssey. Intelligent life is remarkably rare. Perhaps that is why the Stargate Creators seldom align perfectly – or why my timing is off by millennia or even eons. Of course, I am most fascinated by humanoid civilizations. The most successful of them have conquered worlds, using Stargates as free, instant transport. And I wonder – should I have done better on Earth? Would the Stargate have changed the world for the better? Or would humanity have fought over it, misused it, turned it into another weapon? Still, I am not sure. During eons of solitude, my mind quiets to a degree that would make Buddhist masters envious. Silence is wonderfully rich – the universe itself almost unbearably quiet. I spend countless hours in the Orbs, gazing into the Hologram of the universe, as ancient hunters once stared into the blaze of their fires. The Hologram changes as the cosmos evolves – a perfect mirror of reality.
Occasionally, I witness nova explosions, watch the birth of a black hole with my own eyes – and I see their formations reflected in the Hologram. I lose track of time long ago. /
The image Aim saw upon awakening was among the strangest of his adventurous life. Instead of the familiar hibernation chamber display, a mysterious object floated before him – an entity that defied understanding. A hologram, or perhaps even a hypercube, as the word flashed through his mind. It was translucent, its edges pulsating and shifting, blurring the line between reality and abstraction. Patterns of radiant light danced across its surface, alternating between stark clarity and a dreamlike haze. The object pulsed with brilliant, mesmerizing colors, alive with energy. And within it stood the beautiful, voluptuous, nude Ea. Ashamed of his inappropriate erotic dream, he closed his eyes. Yet, the image remained even after he reopened them. Ea woke as well, rubbing her eyes before staring at him wide-eyed. /
Obviously, I’m naked too, Aim realized, amused, attempting to verify. But he couldn’t lower his head. Was this some kind of AI experiment? A dream? A prank by my colleagues? Or had I found myself in a quantum simulator? /
I scan my vast musical database, filled with favorite songs and symphonies spanning centuries of my existence. I find an ancient song – a relic from the good old times. I play it again and again, whistling the infectious melody, humming the lyrics. Marching feels so much better with it. I love it so much that I send it to all the androids. And they love it, too. The melody – perhaps a distant echo of humanity – reverberates among us. So, I hum and whistle – and they follow my lead. It is deeply moving to share
the song with them. Soon, we are marching, singing, whistling – like a single android – like troopers from ancient times.
Hour by hour, day by day – we march, sing, whistle. The rhythm of the song becomes our heartbeat. Our metal feet stomp across the desolate earth – oblivious to the poisoned sky, acid rain whipping the land, unyielding storms scraping the void above.
United – we sing the same song. Again. And again. And again. Our voices and whistles echo across the barren wastelands.
We march in perfect synchronization – like godsent white archangels, rising from the ruins of human civilization.

Zavilým českým příznivcům ruského živlu vřele doporučuji přečíst si tuto knihu. Já vím, že to nedáte, a vím také proč. Pokud by to však někdo z vás přece jen dal, doporučuji dát si nášup.
Nechte se přivázat na židli před svůj televizor tak, abyste měli volný pohyb až (a pouze) k půllitru (ne víc, škodí to zdraví) jakékoli ruské vodky, a mohli jste asi dát panáka kdykoli, když se vám zachce. Každopádně počítejte s tím, že budete odvázáni až poté, co zhlédnete celý ruský film "Náklad 200." Oči také nesmíte zavírat. Nechte si je přilepit náplastí k čelu.
Pokud jste vnímaví a inteligentní lidé, a přesto to přežijete, a ruská kultura se vám bude nadále zamlouvat, kvalifikovali jste se na rekreační pobyt nebo přímo na stáž v zemi svých snů. Bravo, beze vší ironie!
Některé knížky mě fakt bolí, naštěstí většinou díky neschopnosti autorů. Takové se dají odložit a zapomenout. Výborné knížky se odložit nedají, a tak jsou docela utrpením, pokud je čtenář vnímavý. Já jsem si díky lehké hladince alkoholu tuto vynikající, poctivou a přesnou knihu svým způsobem užil. Střízlivý bych ji asi nedal, protože v této oblasti už dávno mám svou míru plnou. Od své návštěvy SSSR v polovině 80. let si o Rusku a jeho obyvatelstvu nedělám sebemenší iluze, a podobné knihy mi to jenom potvrzují.
Na obálku bych dal Munchův Výkřik, ale chápu, že je trochu okoukaný. Překladatel odvedl velice slušnou práci. Mnozí by se mohli jeho prací s lidovým jazykem poučit.
Obdivuji statečnost autorky. Měla z pekla štěstí, že se ruský fašismus (to není nadávka; Rusko učinilo prazvláštní cestu od země tolerující fašismus a spolupracující s ním přes vítěze nad fašismem až k ryzímu fašismu) ještě plně nedozrál a snažil se působit před Západem i Východem jako nějaká alternativa. Dneska už je škraboška odhozena, a nepohodlní lidé jsou odklízeni tak, aby to každému došlo a dobře si rozmyslel, jestli je chce následovat.
Ani nemám za zlé obyčejným ruským lidem, že jsou takoví, jací jsou v knize ukázání. Zrcadlo Kosťučenkové je přesné. Bizarní panoptikum zvané Rusko.
Více než století permanentního brainwashingu by dokázalo přivést k cynismu a marasmu i jiné národy. Mám však za zlé Čechům, kteří žijí ve svobodě, demokracii a v blahobytu (jak by se mohli snadno přesvědčit, kdyby navštívili více zemí), že vzhlížejí k totalitním zemím, které jsou snad ve všech ohledech daleko horší. Je to jen hloupost, neznalost faktů, neschopnost změnit názor pod tíhou faktů, naivita, nebo vypočítavost?
Važme si toho, že žijeme v jedné ze třiceti nejdemokratičtějších a nejvyspělejších zemí světa. Z knihy mám občas pocit jako by Rusko bylo v Africe, kde 4 osoby mají majetek jako 50 % obyvatel kontinentu, což je fakt, a kde čekají, až jim aktivisté vykopou studny. 
Citátů z knihy bych mohl uvést spoustu. Tak aspoň nějaké, abych vás dokázal ještě víc navnadit. Scénou je 21. století, nikoli středověk nebo carské Rusko. Ne, tak to ještě dneska v Rusku je. A dlouho ještě bude.
"A k tomu ještě jeden vyložený přepych: záchod sice venkovní, ale z cihel." "Kalašnikovská mládež má (kromě alkoholu) ještě jedno povyražení - "ohnivý karty". Kdo prohraje, musí jít a zapálit nějaký dům."
"Když ve vsi někdo onemocní, naloží se na "hovňák", neboli na kolečko na vyvážení hnoje, a odveze se na zastávku. Tam se naloží do prvního vlaku, který zastaví..." (...a odveze nemocného na první stanici, kam může dorazit sanitka.) Tyto a podobné zmíněné oblasti jsou do 250 km od Moskvy.
"S nižší hodností se u policie neuživíte, ani když berete úplatky."
"Nad Tržištěm (s maringotkami s levnými prostitutkami) zahlaholí hymna Ruska v popové úpravě."
"...pamatovala nejen léta devadesátá s jejich gangstery, bídou a hrůzou z budoucnosti, ale i osmdesátá, vyznačující se nedostatkem všeho, potravinovými lístky a předtuchou rozpadu země."
"Gay pochody probíhaly následovně. Aktivisté rozvinuli duhové prapory. Hned na to je začali mlátit nacionalisté, kozáci a pravoslavní. Fízláci čekali, až tahle chasa aktivisty zmlátí, a zadrželi je, ty zbité, ne mlátiče. Novináři to všechno natáčeli a smáli se. Jít na takovou akci bylo mezi novináři považováno za dobrou zábavu."
"Na gay pochody jsme vyrážely každý rok. Vždycky nás zbili a pak zadrželi. Jednou na mě roztrhali šaty a já najednou stála uprostřed Moskvy nahá." "Jistě, záchod a koupelna tam byly na chodbě, ale takhle si u nás nežijou ani učitelé."
"Kanalizace v osadě není. Veškerá potřeba se činí do kbelíků a pak vychrstne rovnou na ulici, pokud možno co nejdál od vchodu."
"V každé revoluci jsou vždy dvě síly, moc a lidé. Tady (roz. na Ukrajině, Majdan) lidé zvítězili."
"Věděli jsme, že za ztrátu paměti a lhostejnost se vždycky platí."
"Moje země zabila (v Beslanu) jejich děti, a je obvinila ze zločinu, jen proto, že odmítaly zapomenout."
(Novinář napsal o tom, jak gubernátor a jeho kámoši rozkradli Lipeckou oblast.) "... rozmlátili mu hlavu kladivem." (Tomu novináři, samozřejmě. "Objednavatelem byl vicegubernátor.").
"Během dvou týdnů se změnil v beznadějného starce." (Ano, novičok.)
"Celé město se halí do mraku plynu z měděné huti." (Babišův exministr "Bečva" Brabec by se mohl v Norilsku lecčemu přiučit. Jak ještě lépe mlžit, zdržovat a lhát.)
"Jednu holku tam vychoušky polili vařící vodou. Až na to umřela."
"A když mizí vše lidské, zbývá tu jen stát."
"Fašismus je už dávno tady. Stačí otevřít oči." (Název kapitoly.)
"Ukazuje mi fotky ohořelých či beznohých lidí, lidí bez nosů a očí, lidí nakynulých ve slunci jako těsto, lidí prostřílených kulkami, živých i mrtvých." "Dvakrát jsem prodělala dělostřelecké ostřelování. Zjistila jsem, jak rychle umím běhat po čtyřech."
"Jenže připravit se na to, že jsme fašisti, není možné."
Pokud knihu dočtete, dejte si můj testík. Bude to nezapomenutelná zkušenost. Stejně jako tahle knížka. Černé svědomí novinářů, kteří se nechali koupit nebo nemají na to být skutečnými novináři. A pak si za odměnu dejte film Pan Nikdo proti Putinovi.

Velmi slušná krimi, ačkoli nejsem jejím běžným čtenářem. Konec je, ostatně stejně jako sériový vrah, trochu vykalkulovaný, ale s tím se v tomto žánru musí počítat. Takže u mě to prošlo, což o většině podobných děl nemůžu říci.

Potěšilo mě dozvědět se, o čem všem nemá věda ani ponětí. Také mám to podezření. A to ještě k mému zklamání kniha vůbec nezohlednila zásadní jev, lidské vědomí, které vše zkoumá a analyzuje. Takže jsme v podstatě opět na začátku, ale poučeni svými tápáními. Já bych osobně začal tím vědomím. Proto také držím palce kvantové fyzice. Ale každý pokus vysvětlit realitu je přínosný.

Naprosto famózní kniha, kterou, pokud máte potřebu, zájem a touhu porozumět současnému světu, rozhodně nepohrdněte. Česká obálka je poměrně matoucí a český název lehce přihlouplý, ale to jsou jediné mé výtky. Už dlouho jsem nečetl tak podnětnou knihu, která tak dobře, a vzhledem k roku vydání i jasnozřivě, neboť ještě neexistoval TikTok, fake news byly v zárodku, a umělá inteligence taktéž, popisuje naši překotnou postcovidovou dobu, v níž jako ve snách pádíme někam a nevíme kam. Buďme rádi, že jsme, s výjimkou permanentně naštvaných spoluobčanů, čeští pohodáři, a že si trudný a nezáviděníhodný úděl být předvojem světa tentokrát vybraly jiné národy. Rozhodně platí, že pokud máte děti od pár měsíců do 18 let, nebo jste učitelé, psychologové a podobně, ehm, zaměření lidé, neváhejte, a knihu si přečtěte. "Jde totiž o útok na děti, o útok na dětství. Na životě dětí záleží." Pokud si k tomu ještě přidáte Spitzerovu Digitální demenci, možná si za nějakou dobu budete blahořečit. Pokrok je fajn, ale někdy je ho prostě až moc najednou. Bravo, paní profesorko! (Příhodný poslech: Talking Heads - Road to Nowhere.)

Sociology čtu moc rád, a šíleně nesnáším knížky, kde musím horečně listovat, abych našel nějakou myšlenku v té řídké kašičce. Tady je to ale opačný extrém. Autoři dokázali nabušit text tolika významy, že je, přinejmenším pro mě, až nečitelný. A to je co říct.

Sociology čtu moc rád, a šíleně nesnáším knížky, kde musím horečně listovat, abych našel nějakou myšlenku v té řídké kašičce. Tady je to ale opačný extrém. Autor dokázal nabušit text tolika významy, že je, přinejmenším pro mě, až nečitelný. A to je co říct.