mcleod

Příspěvky

Procházky starou TřebíčíProcházky starou TřebíčíJiří Joura

Nepříliš povedené a nepříliš čtivé povídání o velmi zajímavých věcech a místech spjatých s krásným městem. Umím si představit, že by jiný "vypsanější" autor mohl daná témata přiblížit mnohem lépe se zaměřením na důležité věci bez zbytečných vycpávek, text by mohl více plynout, být stylisticky srovnanější a s méně gramatickými chybami (autor, který má velkou oblibu ve vložených větách, by si měl dávat opravdu dobrý pozor na čárky)... ale na druhou stranu člověk musí ocenit šíři znalostí autora této knihy. A nutno uznat, že probírat se všemi těmi zajímavými informacemi o městě, které mám velmi rád, rozhodně stálo za to.

28.12.2021


MaydayMaydayJonathan Lynn

Tak propracovanou knihu s mnoha dějovými linkami, která by zároveň byla vtipná a ironická ve svých trefných komentářích o zákulisí Hollywoodu, jsem už dlouho nečetl. V tomto pohledu do skrytých koutů známého prostředí je kniha podobná autorovým předchozím dílům, hlavní postava je dokonce bývalý úředník britského ministerstva financí, takže na ně autor vědomě navazuje. Přitom ale dokázal složitostí děje jít mnohem dál, čímž se mu podařilo skvěle vyhnout případnému srovnávání se svým výborným seriálem a strhnout od první do poslední stránky, která mimochodem spolu s nečekaným závěrem také stojí za to :-) Zvláštní, že kniha mezi čtenáři tak zapadla, pro mě jde ale o výjimečný a doslova dokonalý román.

23.12.2021


První republika 1918-1938První republika 1918-1938Anna Pravdová

Publikace k mé nejoblíbenější a podle mého názoru i nejpovedenější expozici Národní galerie, která mě hned napoprvé nadchla svým pěkným geografickým charakterem. Nezabývá se však jen vývojem, prostorovými podobnostmi i odlišnostmi a vysvětlením jejich příčin v duchu základních principů geografie umění. Přináší také vhled do kontextu zahraničních inspirací, národostních a tradicionalisticko-avangardních sporů v umění první republiky, který vytváří hezky ucelený prostorově diferencovaný obraz umělecké scény tohoto zajímavého období, které bylo i podle obsahu výstavy bohaté na krásné a originální malby.

01.12.2021


Jak jsme se stali koloniíJak jsme se stali koloniíIlona Švihlíková

Vzhledem k poměrně kontroverznímu (a lákavému) názvu knihy bych čekal, že se autorka bude v nějaké přístupné formě zabývat teoriemi světového systému, ekonomické kolonizace, neokolonialismu nebo teoriemi závislosti, na jejichž základě vysvětlí a zhodnotí, jak se Česko stalo kolonií Západu. Je to zajímavá a velmi důležitá myšlenka, ale kniha se jí vlastně nijak moc nevěnuje. Vůbec nic se totiž nedozvídáme o diskuzi toho, jak bychom mohli zhodnotit, jestli jsme kolonií nebo ne, přestože s tím autorka dost často (a bohužel i dost nahodile) operuje, přestože tento termín nijak neukotvuje. Začátek knihy místo toho obsahuje pouze hodně obecný a spíše kontextuální úvod o centrálně plánované ekonomice, neoliberální a institucionální ekonomii a české transformaci, který vlastně moc neříká o tom, v jakém rámci se bude autorka v knize pohybovat, jen představuje základní termíny a stručně shrnutý obecně známý vývoj. Většina knihy je pak také z tohoto důvodu postavena na suchých popisech ekonomických statistik, které působí jako takové učebnicové základy bez většího přesahu, který by knize dalo potenciální teoretické ukotvení či jednodušeji řečeno problémové zaměření (jak můžeme definovat kolonie a v jakých aspektech a proč tomu Česko odpovídá). Nutno dodat, že ani takové informativní shrnutí základů není úplně špatné a rozhodně není ani zcela nezajímavé... potenciálu knihy ale ani zdaleka nedosahuje.

21.06.2021


Herec k nepřežitíHerec k nepřežitíAlbert Čuba

Neskutečně energický a talentovaný Albert Čuba, jeden z členů mých oblíbených Tří tygrů, se vedle mnoha dalších aktivit pustil také do psaní povedené knihy. Odlehčený příběh o herci z oblastního divadla, který je hrozný svým chováním i výkony, ale sám o sobě má jiné mínění, na mnoha místech pobaví, ale také hezky vtáhne do zákulisí divadla, kde se odehrávají snad ještě větší dramata než na prknech jevišť. Promyšlenou taktikou se hlavní postavě povede prorazit a přesvědčit o svém mínění o sobě samém i diváky, přestože jím kolegové herci po vyplouvání starých křivd a nových nespravedlností stále více opovrhují (někteří oprávněně, jiní jen s čisté závisti). Jediné, v čem vidím lehkou slabinu knihy (přestože ji jako prvotinu hodnotím velmi kladně), je až příliš velká přímočarost, když příběh postupuje víceméně lineárně bez jediného většího zvratu... zkrátka jsem čekal, kdy přijde pád Milana Nikla a on přitom místo toho vzhlíží (jako správný úspěšný psychopat) na metu nejvyšší :-)

05.06.2021


Společnost věčného mládíSpolečnost věčného mládíJan Keller

Jan Keller dokázal skvěle pojmenovat a popsat věci, se kterými se sám dlouhodobě utkávám. Celou dobu jsem měl pocit, jako bych četl Konec civilizace od Aldouse Huxleyho, až mě z toho mrazí. Kniha zajímavě a komplexně představuje problémy současné společnosti, která je postavená na věčné nedospělosti a zábavě, neustávajících možnostech volby, zkrátka na právu na neustávající ničím nerušené štěstí (bez ohledu na reálné ekonomické postavení, vytěžování v práci, stárnutí, ohleduplnost nebo zodpovědnost). Začátek tohoto příběhu vidí autor v levicovém liberalismu 60. a následujících let, který svými aktivitami bořícími pouze společenské normy podpořil zesílení přetrvávající ekonomické podřízenosti, čeho se rádi chytli pravicoví liberálové v rozbíjení zbytku sociálních jistot. Jak autor píše, tento duch neomezenosti a silného individualismu se koncentruje do metropolí, které jsou zapojené do globální ekonomiky a pro které je zbytek státu, který nereflektuje tak silně tyto trendy a na který tvrdě dopadá globalizace, čím dál větší přítěží a prostorem nehodným jakéhokoli zájmu (opět to sedí mé vlastní zkušenosti a je to krásná paralela s Huxleyho rezervacemi, ve kterých žijí jen divoši nechápající "přínos" systému, který nám poskytuje věčné mládí, štěstí a pohodlí). Někteří vyčítají knize, že je do velké míry postavena na přebírání a komentování myšlenek několika zahraničních autorů, nebral bych to ale vůbec negativně. Naopak je Jan Keller dává do zajímavých souvislostí a navíc nás seznamuje s velmi podnětnými francouzskými publikacemi, které nejsou pro většinu české odborné veřejnosti z jazykových důvodů příliš dostupné. Za mě je to tedy jedna z nejzajímavějších odborných knih, které jsem v poslední době četl.

17.04.2021


RusovláskaRusovláskaOrhan Pamuk

"Život napodobuje legendy! Nemáte také ten dojem?" Výborný příběh na motivy dvou tématem podobných a přitom ve vyznění odlišných starodávných legend... západní řecké legendy Krále Oidipa (ve které syn zabíjí svého neznámého otce a nahrazuje ho na jeho místě) a východní íránské legendy Šáhnáme (ve které otec zabíjí svého neznámého syna a vše zůstává při starém). A mezi tím stojí rozkročen turecký život, který se tu podobá řeckému, jindy zase íránskému literárnímu vzoru. Barvitý příběh knihy tak zase z trochu jiného úhlu pohledu, velmi originálně a hezky propracovaně ve vztahu k hledání literárních a jiných uměleckých paralel poukazuje na rozpolcenost turecké společnosti, která se zmítá mezi západními moderními a východními tradičními vlivy. Krásný styl psaní je pak u Orhana Pamuka standardem, který vše pěkně rámuje a díky kterému je radost také tuto knihu číst.

11.04.2021


Markéta LazarováMarkéta LazarováVladislav Vančura

Jedno z mála děl, u kterého se mi více líbí filmové zpracování než (se vší úctou vůči autorovi) z mého pohledu spíše průměrná knižní předloha. Od Vladislava Vančury jsem doposud četl jen Rozmarné léto, které se mi líbilo krásným poetickým jazykem i atmosférou (i když jsem i vůči němu v určitém morálním ohledu kritický), ale Markéta Lazarová mě docela zarazila. V ději a postavách se těžko orientuje, autor z věty na větu skáče od jednoho k druhému, navíc vstupuje do děje zvláštními a chvílemi i vcelku neadekvátními komentáři (kterými se například omlouvá čtenáři za popis děje a pozastavuje se nad vcelku normálním jednáním postav). Styl této knihy mi nepřipadal vysoký, ani propracovaný, spíše nuceně archaický až šroubovaný, místy dokonce i podivně lidový... toto mi utkvělo v paměti: "Netrvalo to déle, než je potřebí, aby se sedláček poohlédl, není-li nablízku nějaký chlapácký jezdec. A hrome! Shledav, co se to děje, a vida, že je vesnice jako když vymete, popadl lískovici a hajdy na náves." Je toto ten vybroušený jazyk a vysoký styl, který máme s autorem spojený? Přiznám se, že právě pro takové pasáže pro mě bylo velmi obtížné knihu dočíst. Na druhou stranu pár světlých okamžiků tam bylo, příkladem mohou být vcelku barvité popisy srážky loupežníků s hejtmanským vojskem nebo i samotný zajímavý příběh a postavy, které se ale v knize bohužel tak trochu skrývají jako loupežníci v hustém lese.

01.03.2021


Tyrkysový orelTyrkysový orelMichal Ajvaz

Líbí se mi, jak Michal Ajvaz dokáže k filozofii, které se profesně věnuje, přidat prostřednictvím krásné literatury další dimenzi. Na jedné straně zde máme úvahy o vnímání světa, prostoru a věcí... to, co je nám blízké a všední, nevnímáme tak jako věci, které vcházejí do našeho života jako nové či jen na okamžik. U důvěrně známých věcí tak můžeme mít problém si rozpomenout, jak vypadají, oproti věcem nevšedním, které dokážeme popsat do detailu. Dokonce přímo před našima očima se tak na známých věcech mohou skrývat detaily, které nás dokáží při jejich zaregistrování překvapit a mohou vést k zajímavým úvahám a příběhům. A zde nastupuje Ajvazova beletrie, která nám představí, co se v těch nevšímaných koutech může skrývat a k jakému rozvětvení příběhů může takový objev vést.
Velmi zajímavé jsou také autorovy úvahy o prostoru města, které mi připadají čím dál více fascinující a kterým se také sám začínám profesně zabývat. Při čtení této knihy jsem si teprve uvědomil, jak jsem k tomuto tématu asi přišel a kdo mě v tom zřejmě nejvíce ovlivnil: "Město, v němž žijeme, je vytvořeno ze slov mnohem více než z cihel a kamenů. Povrchy, které vidíme, tvoří jen nepatrnou část města, obklopují nás potemnělé zahrady slov, rozrůstající se za přítomnými a viditelnými povrchy..." Ne David Harvey, ani Henri Lefebvre, ale bylo to spíše dílo Michala Ajvaze, které stálo, důvěrně známé, tam někde v koutu mé mysli a od kterého se začal odvíjet další zajímavý příběh...

17.01.2021


Praha: Mariánský sloup na Staroměstském náměstíPraha: Mariánský sloup na Staroměstském náměstíJan Bradna

Výborná kniha stručně seznamující s pohnutou historií mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, především pak detailněji popisující postup jeho obnovy. Nabízí tak spoustu poutavých informací a vhledu do restaurátorské profese. Kniha je z roku 2008, vznikla dvanáct let před úspěšným završením těchto snah, je tedy také zajímavé sledovat postoje, postup a naději zainteresovaných autorů v budoucí vývoj. Jak uvádějí, obnovený mariánský sloup "bude duchovní i výtvarnou ozdobou náměstí a celé Prahy. Pak připravený a již hotový sloup se jako zázrakem, během několika týdnů objeví na místě, kam odevždy patří... Ano, Praha čeká na zázrak!!" A přesně takový zázrak opravdu přišel :) V tak těžkém letošním roce skončila více než stoletá snaha o obnovu sloupu a odčinění uměleckého i duchovního barbarství jako jedna z mála věcí tak pozitivně.

31.12.2020


Podfuk v MarseillePodfuk v MarseillePeter Mayle

Příjemný román mně blízký svým zaměřením na lokální politiku a rozvoj, ale to obrovské množství neuvěřitelných gramatických chyb ve vydání Olympie z roku 2013 dost kazí dojem. Vydavatel si s čárkami, velkými písmeny, nesmyslnými slovy i větami a dalšími překlepy moc starostí očividně nedělal. Je to takové ušité horkou jehlou a dost z toho bolí oči. Na druhou stranu i obsahem příběhu si nejsem moc jistý... postavy bojují proti výstavbě hotelů na posledním úseku volného pobřeží, což je jistě chvályhodné, avšak sami nabízejí projekt s výstavbou bytů, které prezentují jako zcela odlišnou výstavbu pro obyčejné Marseillany... v daném kontextu si umím živě představit ty luxusní byty, které budou pro většinu lidí zcela nedostupné a skončí jako prázdné "investiční" (spekulativní) nemovitosti francouzské smetánky (kdyby si autor vymyslel nějakou veřejnou stavbu, za kterou by postavy bojovaly, bavilo by mě to asi víc). Ale třeba je situace ve Francii jiná než v Praze :) Druhý problém vidím v tom, že je konkurenční projekt britského lorda kritizován za korupci a klientelismus a přitom se i kolem projektu hlavní postavy splétá dost podobná síť kontaktů (jen pozitivně prezentovaná). Tyto dva problémy mi trochu zabraňovaly se plně ztotožnit s jinak příjemným příběhem, jak je u Petera Mayleho zvykem.

30.12.2020


Dějiny židovského národaDějiny židovského národaPaul Johnson

"Zdá se, že úlohou Židů je, aby se stali ohniskem (...) zkušeností lidstva, aby je zdůraznili a aby se jejich konkrétní osud stal všeobecným mravním ponaučením." Poutavě a čtivě sepsané dějiny nejstaršího národa od Abrahama po dnešní svět, které jsou naplněné spoustou informací a zajímavých souvislostí. Ze všech zmíním například zajímavé zasazení působení Ježíše do kontextu předcházející židovské diskuze o etickém a univerzálním náboženství (která byla před příchodem Ježíše potlačena, judaismus a křesťanství si tak teoreticky mohly konkurovat nebo se křesťanství vůbec nemuselo z judaismu vydělit), vztahu judaismu a počínajícího křesťanství, které bylo dlouho chápáno jako jeden ze směrů judaismu (de facto tak nakonec opravdu došlo k univerzalismu judaismu skrze křesťanství), nebo kořeny socialistických autorů (včetně Marxe), které často vyrůstaly z židovského vnímání dějin i z židovské emancipace, dokonce i z určitého autoantisemitismu. Koneckonců i holocaust vidí v kontextu nesmyslného celozápadního vzedmutí antisemitismu na přelomu století, který za přihlížení zbytku západního světa překvapivě vyvrcholil nepředstavitelnými hrůzami zrovna v té nejkulturnější zemi, se kterou měli Židé ještě před první světovou válkou na rozdíl od jiných zemí výborné vztahy (někteří sionisté tehdy dokonce podporovali myšlenku zavedení němčiny vedle jidiš jako oficiálního jazyka nového státu v Palestině). Rozhodně doporučuji každému, kdo se chce něco dozvědět nejen o židovských dějinách, ale i o dějinách lidstva, které (jak uvádí sám autor) s tímto velmi zajímavým a inspirativním národem prostě vždy nějak souvisejí. "[Židům] vděčíme za ideu rovnosti před zákonem, božím i lidským. Od nich pochází idea o posvátnosti života a vznešenosti člověka, o individuálním svědomí a tím i o společenské zodpovědnosti, o míru jako abstraktním ideálu a lásce jako základu spravedlnosti a o mnoha jiných věcech, které tvoří podstatu morální výbavy lidských duší. Bez Židů by byl svět možná mnohem pustějším místem. Především nás Židé naučili, jak racionálně přistupovat k neznámému. Výsledkem byl monoteismus a tři velká náboženství, která ho hlásají. Téměř přesahuje možnosti představit si, kam by svět kráčel, kdyby židovský národ nikdy nevznikl."

05.12.2020


Umřel jsem v sobotuUmřel jsem v sobotuJosef Formánek

V první řadě bylo zajímavé číst knihu, jejíž děj se odehrává v mém oblíbeném a důvěrně známém městě. Zároveň jsem celý ten neuvěřitelný příběh doslova hltal, protože vím, o kterém domě Formánek píše, a protože jsem o něm sám cosi slyšel. Ovšem jednoduchý styl psaní autora mi až tak moc nesedí (ale to bych mu neměl vůbec za zlé). Trochu mě ale zklamalo, jak byl děj především ve druhé polovině knihy do velké míry nerozpracovaný a nevytěžený. Naopak se ke konci lehce upadajícího příběhu koncentrují jakési filozoficko-teologické pasáže a osobní promluvy autora, které často jen velmi lehce souvisí s dějem knihy a které nabourávají jinak potenciálně hodně silnou atmosféru dost originálního příběhu. Je to škoda, ale pro mě je to i přesto stále docela dobrá kniha o Třebíči.

12.10.2020


TrainspottingTrainspottingIrvine Welsh

"Rozhodni se pro nás. Zvol si život. Zvol si splácení hypotéky, zvol si pračku, zvol si auto, zvol si vysedávání na gauči a koukej se na voblbující a ducha ubíjející televizní soutěže a cpi si přitom do huby hambáče. (...) Já jsem si zvolil nevolit život. Jestli se s tim ty zmrdi neuměj srovnat, tak je to kurva jejich problém. Jak říká Harry Lauder, já se akorát snažim, abych měl tuhle štreku rychle za sebou..." Deziluze ze společnosti prosáklé pomalu odcházejícím thatcherismem... Don't just hope for a better life. Vote for one... a volba rezignace na okraji společnosti, na který společenské změny nejhůře dopadly a který zároveň všechny stahuje ke dnu. Oproti mému oblíbenému filmu je kniha lehce odlišná. Nejvíc v absenci jednotící příběhové linky, která spolu s tím, že každou kapitolu vypráví někdo jiný (a ne vždy je od začátku zřejmé kdo), přispívá k tomu, že se kniha stává trochu nepřehlednou. Ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžu říct, jinak je to skvěle napsaná kniha, která tvoří se zmíněným kultovním filmem vyrovnaný a v určitém smyslu zábavný pár. Svět lidí na periferii Spojeného království i společnosti se občas hroutí pod rukama, občas ubíhá až příliš rychle, ale zkrátka odmítá řešit jakékoli zvnějšku vnucované hodnoty společnosti, ke které se obrací zády, někdy pěstmi a noži. "Báječný, mami, báječný, řeknu a snažim se vypadat jako Jimmy Cagney a trapně ztroskotám; jako u většiny věcí. Ale stejnak, selhání, úspěch, co to je? Dyť je to kurva jedno. Všichni jsme naživu, pak umřem, a to za celkem krátkou dobu. To je celý, a basta."

26.06.2020


Erebus - Příběh ztracené lodiErebus - Příběh ztracené lodiMichael Palin

Podobně jako v mnoha předchozích případech mnou letos čtených knih patřil i závěr roku připomínce významného jubilea. Padesát let od vzniku Monty Pythonů jsem si tak nemohl připomenout jinak, než přečtením knihy od mého nejoblíbenějšího člena Michaela Palina. Moc jsem nevěděl, co od této knihy očekávat, přiznám se, že jako pravá suchozemská krysa jsem o lodi Erebus až do čtení této knihy vůbec nic nevěděl (což je zvláštní vzhledem k tomu, o jak slavnou loď v anglickém prostředí zřejmě jde). Kniha mě ale okamžitě vtáhla díky autorově schopnosti přiblížit nejen příběh této lodi, ale také každý detail její podoby, charakterů její posádky i všech nehostinných míst, kterými loď proplula. Dílo do značné míry navazuje na dosavadní autorovu tvorbu, ale zároveň je hodně odlišné (podobně jako román Pravda), když spojuje v určitém smyslu naučnou literaturu o cestách samotné lodi s cestopisnými pasážemi, ve kterých autor (jak jsme u něj zvyklí) nádherně popisuje aktuální podobu míst, které loď navštívila. I touto knihou tak Michael Palin dokázal šíři svého talentu i to, že si bez pochyb zaslouží čestný titul mého nejoblíbenějšího Monty Pythona :-)

11.01.2020


NulorožecNulorožecPetr Stančík

Další výborný a originální román Petra Stančíka. Pokud odhlédnu od stylu psaní autora, který je velmi specifický a mně velmi blízký, a od toho, že jde o detektivku z pražského prostředí, nevidím narozdíl od mnohých jiných čtenářů žádnou větší paralelu (nebo vykrádání) mezi komisařem Durmanem a jeho bizarně psychedelickým světem habsburské Prahy a inspektorem Lavabem a jeho příběhem plným vtipných situací vyšroubovaných až k surrealistickým horizontům. Příběh Mlýnu na mumie se do značné míry točí kolem vnímání světa zmíněné hlavní postavy, Nulorožec je oproti tomu postaven spíše na samotném rozplétání případu, který na scénu přináší spoustu dalších roztodivných postav, historických dokumentů a magických lokalit. Petru Stančíkovi se tak povedlo něco výjimečného (co ho podle mého staví mezi ty nejlepší spisovatele)... nevzdal se svého stylu krásné hry s jazykem a budování surreálního příběhu, ale zároveň představil opět něco nového. A ve srovnání s Mlýnem na mumie a Andělím vejcem dokonce i nejlépe napsaného.

22.05.2019


Leonardo da Vinci: Život a díloLeonardo da Vinci: Život a díloElke Linda Buchholz

Poslední dobou se mi daří číst knihy podle různých výročí, proto i touto knihou jsem se (vlastně trochu náhodou) trefil zcela přesně do připomínek 500 let od úmrtí Leonarda da Vinci. Kniha je to podobně jako další publikace z této edice výborná, perfektně přibližující osobní i tvůrčí život autora, umělecký kontext i nejzásadnější díla. Jen díky umělcově osobnosti je kniha ve větší míře zaměřená na technické projekty než na malířská a jiná umělecká díla. To však autorům nemůžeme vyčítat, Leonardovi bych to také neměl za zlé, naopak jsem se s radostí nechal pohltit rozmanitou tvorbou tohoto renesančního génia.

22.05.2019


ŽertŽertMilan Kundera

Rozhodl jsem se 90. narozeniny Milana Kundery oslavit tím, že si přečtu jeho román Žert. A musím uznat, že jsem si vzal zatím to nejzajímavější, nejpropracovanější, nejhlubší a nejucelenější autorovo dílo, které jsem zatím četl (ve srovnání s také výbornými romány Nesmrtelnost a Nesnesitelná lehkost bytí). Příběh je krásný svou tragikomedií nedotknutelnosti kultu a trestu za nevinný žert, hlubokými úvahami o lidském životě, mstě a odpuštění, o vztahu lidí a historie (folklóru) a literárním plynutím textu, který není přerušován úvahovými vstupy autora jako u ostatních knih, ale pouze myšlenkami samotných postav příběhu. Kniha jednak výborně přibližuje určitou perspektivu uvažování komunistické společnosti 50. a 60. let, ale také představuje nadčasové zamyšlení nad možnými důsledky žertování o kultech, které jsou pro velkou část lidí zcela nedotknutelné. I mě se to už dotklo (dost neuvěřitelným způsobem), ale nejen proto se citát "Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!" pomalu stává mým oblíbeným mottem :-)

22.05.2019


Evžen OněginEvžen OněginAlexandr Sergejevič Puškin

Výborný román ve verších, který mohl být trochu ucelenější. Je to takový zvláštní styl plný silných momentů i ironických poznámek autora vůči společnosti, čtenářům i sobě samému. Jakmile ho člověk přijme za svůj, u knihy se dobře pobaví. První část knihy představuje jednotlivé postavy, jejich životy a vztahy způsobem, který by člověk od knihy tohoto období tak moc nečekal. Také kvůli tomuto úvodu se opět dostáváme ke klasickému sporu romantismus vs. romantika. Zkrátka ani v případě této knihy si nemyslím, že by bylo tak podstatné to, co obsahují například zamilované dopisy, které jsou jen zlomkem celé knihy, ale spíše reakce na ně. Teprve tehdy přichází stěžejní hmota celé knihy, ten pravý romantismus plný vášní, nešťastné lásky a zklamání, které vedou až k vraždě uzavírající de facto životy všech postav. Zkrátka slovy klasika:

"Psal takto dlouho, temně, matně
(což romantismem rádi zvem,
ač romantismu věrojatě
v tom nevidím; však čert to vem!)" :-)

01.05.2019


Praha nepostavenáPraha nepostavenáKlára Brůhová

Perfektní a zajímavá kniha popisující známé i méně známé historické projekty (nejvíce z první republiky), které se týkaly architektonických a urbanistických úprav vnitřní Prahy. Čtivě a přitom myšlenkově bohatě autorka přibližuje vývoj diskurzu, idejí, soutěží i diskuzí o prostoru Prahy z mnoha úhlů pohledu od dopravní situace, přes výstavbu sídel nových institucí a ochrany památek a zeleně, až po reprezentativnost prostoru hlavního města nové hrdé republiky. Všechno je bohatě doplněno výborným obrazovým materiálem se samotnými návrhy. Kniha je také zajímavá tím, že nabízí nejen suchý výčet projektů, ale především snahu o hledání a napojení záměrů na symboliku městského prostoru. Ale také představením průběhu soutěží v naší historii. Všechny návrhy na urbanistickou či architektonickou úpravu Prahy, které jsou v knize uvedeny, byly vždy utopeny v nekonečných hádkách o optimální umístění a podobu, v osočování, nekonečných soutěžích, ze kterých vycházeli vítězové, jejichž návrhy nebyly nikdy uskutečněny. Ať už z důvodů stížností na regulérnost soutěží či jen proto, že se nenašel nikdo, kdo by měl odvahu rozhodnout a prosadit často odvážné řešení. Někdy bohužel, většinou pravda díky Bohu :-) Kniha tak nepřímo poukazuje i na to, že jsme v těchto otázkách stále stejně nerozhodní a dějiny plánování, soutěží a diskuzí veřejných staveb v Česku se stále znovu opakují :-)

20.04.2019


Příběh o lásce a tměPříběh o lásce a tměA. Oz (pseudonym)

Někde kolem 200. strany z celkových 469 jsem si bohužel musel připustit, že tuto knihu už dál číst nemůžu. Je sice postavena takřka výhradně na mých oblíbených popisných pasážích, které jsou psané hezkým jazykem a krásně košatě, ale... Má původní nadšená představa byla, že půjde o vzpomínkový román z dob židovského osidlování Palestiny a zakládání nového státu, který spojí lidské osudy s příběhem celé země. Celá polovina rozsáhlé knihy ale místo toho představuje jen nezajímavé detaily a drby o lidech, o kterých jsem nikdy v životě neslyšel, rozplétání složitých rodinných vztahů a vzpomínání na autorovy vzdálené předky (zkrátka přesně ty věci, které obecně nevyhledávám). Palestina a Izrael je tedy v této části knihy jen okrajovým tématem, autor často a docela nahodile s příběhem cestuje do Ruska, Polska a Litvy, kde se v 19. století scházeli mnozí židovští intelektuálové. Že se považovali za pravé Evropany se vztahem k celému kontinentu a proto se proti nim postavila celá k nacionalismu směřující Evropa první poloviny 20. století, je dost zajímavá myšlenka, ovšem byla asi jedinou, která ve mě vzbudila zaujetí, než ho zase další směřování knihy zadusilo. Text se bohužel často rozvětvuje, odbíhá, odbočuje, plete jedno přes druhé a ztrácí se ve vyprávění, takže jsem někde kolem padesáté stránky zjistil, že vlastně už ani netuším, o čem autor píše a co tím chce říct. Nevím, snad se druhá polovina knihy radikálně změnila, ale já už se k ní bohužel nedostal. Knihy odkládám nedočtené jen velmi nerad a stalo se mi to jen v několika málo případech, ale tady už to nešlo jinak. Škoda.

07.04.2019


40 dní pěšky do Jeruzaléma40 dní pěšky do JeruzalémaLadislav Zibura

Ladislav Zibura nic moc neřeší, míjené památky ho víceméně nechávají chladným, jde stále dál a v navštívených místech ho zajímá především, kde se může najíst a kde vyspat, kdo s ním prohodí pár slov a pozve ho na čaj :-) Vyprávění je to vtipné a s tak příjemnou atmosférou, že se moc těším na další knihy autora. Myslím, že kouzlo knihy nijak neohrozím, když přidám jednu zajímavost... už letmý pohled do mapy mi totiž ukázal zvláštní nesrovnalosti mezi vyprávěním a realitou. Proč se autor tak pozastavuje nad tím, že ho autobus nedovezl do Edirne, ale vysadil na dálnici (prý 20 km od města), když jediná dálnice z Bulharska do Istanbulu vede přímo po obvodu tohoto města (je jeho obchvatem)? Proč se v Silivri ptal na cestu k moři a píše o tom, že se k němu musel vracet na západ, když je Silivri přímořské město a pobřeží má takřka rovnoběžkový západo-východní průběh? Tyto dvě nesrovnalosti mě docela zaujaly a protože jsem sledoval v mapě pro prostorovou představu celou cestu, poučen jsem si všímal dalších. V Büyükçekmece jsou dva mosty přes záliv a za oběma jsou pouze bytovky, nikoli romantické domky jako z řeckého venkova a úzké uličky, o kterých autor vypráví (ačkoli poučen knihami Orhana Pamuka o bouřlivé přestavbě Istanbulu tuším možnost vysvětlení v neúprosně ubíhajícím čase). Jeho popis hledání cesty Evliya Çelebi je taky podezřelý, když se z Yalovy nechtěl vracet nazpět na její začátek, přitom cesta začíná na východ v 10 km vzdáleném městě Altınova, kam by šel místo na jihovýchod do Izniku... navíc, pokud ji úplně neminul, tak nutně na ten východ jít musel. Taky nechápu, proč se v Izniku tak vyděsil zapáchajícího jezera, když kolem něj musel nutně jít už několik kilometrů před vstupem do města (jiná silnice tam z tohoto směru nevede). Z města Afyonkarahisar chtěl původně jít do města Çay, což se mu kvůli názvu vůbec nedivím, které leží na jihovýchod, ale nakonec byl nucen jít do města Şuhut. Podle jeho slov poněkud vzdálenějšího, reálně výrazně bližšího a navíc na rozdíl od předchozího města přesně na jih, tedy ve směru jeho putování (zkrátka si tak značně zkrátil cestu). V Izraeli už autor názvy měst neuvádí, takže kromě silnice 444, která až do Jeruzaléma zdaleka nevede, jsem na žádnou geografickou nesrovnalost nenarazil. Ladislav Zibura asi nemá mapy tak moc rád, že si ji nevzal k ruce ani při psaní této knihy. Bude tedy zřejmě lepší ji u čtení taky odložit a vydat se s autorem na cestu bez představy, kde zrovna jsme :-)

29.03.2019


Asterix: XII úkolů pro AsterixeAsterix: XII úkolů pro AsterixeRené Goscinny

Hezké připomenutí dokonalého filmu, ale nepříliš vhodným způsobem. Absolutně nechápu, proč z filmu autoři prostě neudělali klasický komix. Obraz měli k dispozici ze samotného vizuálně velmi pěkného filmu, scénář mohli jen přetransformovat do bublin... a byla by to pecka. Místo toho kniha obsahuje jen pár ilustrativních obrázků a vedle toho jakýsi přepis scénáře, který ne moc vtipně komentuje, co bychom právě viděli ve filmu nebo v komixu, pokud by si s ním autoři dali tu práci. Například: "A pak vidíme krokodýly, jak létají vysoko do vzduchu a tváří se vyděšeně. To, co se děje dole, musí být příšerné, protože krokodýli raději zůstávají zavěšeni na neviditelném laně a zřejmě se bojí vrátit zpátky do vody." Připadá to někomu vtipné? :-) Mě rozesmálo jen pár dialogů a vzpomínky na zmíněný film. Bez této nostalgie je to ale hodně podprůměrná kniha.

09.02.2019


Příběh čajePříběh čajeZdeněk Thoma

"Příprava čaje je rub čajového umění - lícem je schopnost ho vychutnávat. Absolutní většině lidí stačí připravit si čaj, jak se to doma naučili, vypít ho, a když je zaujme, dovedou si ho v pohodě vychutnat. Často je však zvědavost a příjemné vzpomínky s čajem spojené vedou k hledání nejlahodnějších druhů a snaží se zdokonalovat jejich přípravu. Tito lidé učinili první krok na dlouhé čajové stezce. Jim je tato kniha určena." Nádherná kniha plná zajímavých informací o historii pití čaje v různých koutech světa doplněná o nádherné fotky, informace o hlavních oblastech pěstování čaje, čajové recepty a zajímavé citace z různých historických zdrojů. Například kapitola o Indii mi připadala úžasně poutavá, prostě příběh hodný románového zpracování. Tím se ale nepřímo dostávám i k mírně kritické poznámce (kterou je ale nutné brát v kontextu mého nadšení z této knihy)... byl to ten až extrémní rozsah kapitoly o Japonsku, kterému byla velmi podrobně věnována takřka třetina knihy, který už trochu unavoval. Je to škoda především ve srovnání s jinými zeměmi, které jsou neméně zajímavé, ale v knize jen stručně přiblížené, jde třeba o kratší kapitolu o Indii nebo africké státy (Keňa, Rwanda nebo Tanzanie), které jsou zmíněny jen v krátkých odstavcích. Kdo je fanda do hutného nížinného černého čaje z Indie, Cejlonu nebo Afriky, si tedy nepočte tolik jako fanda do zeleného čaje z Japonska a Číny. Ale jinak jde o výbornou knihu, která rozhodně dokáže vzdělat o historii čaje, navodit příjemnou atmosféru vonících dálek, u nás závisláků neustále vzbuzovat chuť na čaj... a hlavně přijít s krásnou a mně blízkou filozofií, že nejsou důležitá různá nesmyslná dogmata (ke kterým se především Češi tak rádi uchylují, například o tom, že se černý čaj musí pít výhradně neslazený, bez mléka a bez jakýchkoli dalších příměsí, což tvrdíme asi jako jediný národ na světě), ale hlavně pestrost individuálních chutí a radost z přípravy a pití dobrého čaje. "Někteří milovníci čaje mají tendenci čaj stavět nad kávu, víno a všechny další ušlechtilé nápoje, ortodoxně trvat na určitém druhu přípravy, a co je nejhorší - zcela neskromně vyžadovat stejné závěry od ostatních. Tito lidé už možná kráčí po čajové stezce dost dlouho, aby vyrostli z plenek, ale určitě ještě neprošli pubertou." :-)

27.01.2019


BrníčkoBrníčkoRostislav Vojkovský

Kniha shrnující v krátké a přehledné formě nejdůležitější informace i zajímavosti o krásném a historicky významném hradě na severu Moravy. Autor začíná samotným zrodem hradu, který je poněkud nejasný, nejvíce se ale věnuje jeho nejslavnější historii spojené s významným (a mým oblíbeným) rodem Tunklů z Brníčka. Historii uzavírá shrnutím poznatků o jeho zániku, který je taky úzce spjatý s jedním z členů tohoto rodu (který v pověstech straší místní obyvatele dodnes). Neméně zajímavý je podrobný popis zříceniny i původního hradu jasně uvádějící účel jednotlivých dochovaných zbytků staveb i těch nedochovaných. Poutavé jsou také příběhy spojené s hradem, které uzavírají celou útlou knihu, jako je třeba vznik rodu Lehárů, ze kterého vzešel i slavný hudební skladatel. Přes svoji stručnost jde tedy o knihu nabitou informacemi, kterou si určitě vezmu do rukou ještě mnohokrát... třeba při další návštěvě tohoto krásného místa mých předků :-)

12.01.2019


Nevyžádané rady mládežiNevyžádané rady mládežiMarek Vácha

Marek Vácha mě vždy zaujme svými myšlenkami, navíc je úžasný provokatér, což dokážu vždy ocenit. Co mi na knize docela vadilo, bylo až příliš časté protiřečení, které se odkrývá ke konci knihy. Kde mi navíc z některých dost nemorálních rad trochu zaskočilo :-) Ale naopak některé ty až extrémní provokace mě spíš svým nezaměnitelným způsobem bavily. Účel knihy je ale jasný... neradit nikomu, jak má žít, ale otevřít oči a mysl a vyburcovat mladé lidi k tomu, aby trochu sami přemýšleli a žili své vlastní životy. Mám rád takové autory a jejich neotřelé pohledy a myšlenky a tato kniha je jich plná. Nejde ji přečíst bez zájmu, nejde se na každé stránce nezamyslet nad jejími slovy a nad vlastním postojem. Koneckonců i křesťanská víra je především o odvaze přemýšlet, hledat, bojovat a za jakýchkoli okolností žít. Je o plamenu života, ne o strachu z porušování pravidel. Jde o hodně inspirativní a nakopávací knihu, která sice má jasnou cílovou skupinu (zřetelnou i ze samotného textu), ale která si určitě najde své čtenáře i mimo ni.

04.01.2019


TrhlinaTrhlinaJozef Karika

Jako správný geograf jsem si celou dobu studoval, kde se odehrává děj knihy... díky tomu jsem objevil nádhernou krajinu Tribeče plnou úžasných zámků, zřícenin hradů i pěkné přírody. Asi nikoho nepřekvapím, že můj plán okamžitě tam vyrazit na výlet dostal po přečtení této knihy pořádnou trhlinu. Tak do léta snad zapomenu, protože v zimě mě tam nikdo nedostane. Ale k samotné knize... je napsaná úžasně poutavě, nedá ani na chvíli vydechnout. Nejsilnější částí byl začátek knihy odhalující příběh blázna ze zapomenutého žilinského ústavu, u kterého jsem ani nedýchal, pak příběh trochu ztrácel na intenzitě, ale začátek podivných událostí v Tribeči vše vrátil zpět do děsivých kolejí. Navíc mi připadalo vyloženě geniální propojení knihy na reálné internetové zdroje, které přidávají příběhu na síle. Co mu naopak trochu ubírá, je český překlad (tím nemyslím kvalitu, kterou snad ani nejde pokazit, ale samotný fakt překladu). Mnohokrát mi připadalo divné, že postavy ze Žiliny a Nitry mluví česky, přecejen originál by byl ještě autentičtější a tím o dost děsivější. Tak si možná další Karikovy knihy seženu přímo ve slovenštině.

04.01.2019


Opravář osudůOpravář osudůRobert Fulghum

Námět to byl pěkný, ale zpracování takové jen průměrně zajímavé. Celý příběh mi připadal příliš schematický a prvoplánový, kromě podivného příběhu Very ani nedošlo k žádnému většímu zvratu či završení. Navíc se mi to celé zdálo takové dost uměle naroubované na Prahu... ani nemohu napsat na prostředí Prahy, protože tam to prostředí nehraje vůbec žádnou roli. Příběh by se mohl odehrávat prakticky kdekoli, působí více americky než česky a mimo epizodní role Luci a strejdy Petra (v hospodě, kterou si jde v Praze jen těžko představit) v příběhu ani nevystupuje žádná jiná česká postava. Pak ani nepřekvapí, že těch pár odkazů na českou kulturu, které jsou v knize zmíněné, se dost míjí s realitou, jako by vycházely spíše od nadšeného turisty než od znalce místních poměrů. Ale co, i tak je hezké, že napsáním tohoto "českého" románu Robert Fulghum odměnil své oblíbené Čechy :-)

04.01.2019


Kapitál IKapitál IKarl Marx

Mám hodně rád levicové autory... dokážou o věcech přemýšlet hodně do hloubky a vidět i zajímavé souvislosti. Pustil jsem se proto do Kapitálu (když už měl Karl to výročí), abych věděl, čím to začalo a z čeho vycházejí. Přistupuji k němu zcela bez předsudků, které nesdílím, protože často vycházejí jen z kritiky totalitního náhledu na Marxe, od kterého bychom se už mohli oprostit, bohužel často i z neznalosti jeho zásadních knih a navíc rozptylují pozornost od podstatného... jeho teoreticko-metodologického díla, které nemá obdoby. Především není třeba vnímat Kapitál revolučně, sám tuto perspektivu nevnucuje, ani nezmiňuje (kromě krátkého srovnání délky pracovní doby v kapitalismu a po jeho odstranění na 7 řádcích na straně 558), ale pouze jako komplexní analýzu fungování kapitalistického systému. Nabízí tak promyšlenou a propracovanou ekonomickou teorii o vzniku, dynamice a akumulaci kapitálu a souvisejících nerovnostech. Kniha začíná vysvětlováním konceptu hodnot, práce a zboží. Jde o jednotlivosti, které se až v průběhu čtení knihy propojí do jednolitého obrazce kapitalistické organizace ekonomiky a jejích nerovných vztahů. Aby člověk pochopil, o co Marxovi jde, je tedy nutné přečíst celou knihu od začátku do konce (a to i přesto, že první relativně abstraktní kapitoly knihy mohou čtenáře odradit). Avšak přes složitost jeho myšlenek, jejich postupného nabalování a jeho dialektickou metodu (která není v dnešní době tak obvyklá, ale umožňuje sledovat představovaný systém v dynamickém pohledu) na knize zaujme i výborný čtivý a vtipný styl psaní (o kterém jsem ve spojení s Marxem snad nikdy neslyšel), takže mě osobně čtení této knihy dokonce bavilo. Pro hlubší zamyšlení nad knihou, její aktualizaci a zároveň výborné vysvětlení některých složitějších pasáží doporučuji u čtení sledovat výborný kurz Davida Harveyho na jeho webu (v angličtině, adresu mi odtud vymazali).
Abych to všechno necpal sem, tak jsem ještě navázal komentářem o Karlu Marxovi v komentáři u spisovatele... https://www.databazeknih.cz/autori/karl-marx-8630

03.11.2018


AlbumAlbumJan Kaplický

Původně jsem čekal něco zcela jiného - přiblížení práce geniálního vizionáře architektury Jana Kaplického, jehož práce předstihuje dobu a předznamenává novou architektonickou epochu přicházející po rovném a strohém funkcionalismu, od prvních ideí po konkrétní projekty. Kniha však představuje spíše úvahy o architektuře a její roli ve společnosti a informace ze života ovlivňující tvorbu slavného architekta. Oboje je však také zajímavé a určitě ani v nejmenším k zahození. Navíc díky knize jsem se nadchl pro Kaplického nápad na stavby z lodních skořepin, dokonce si umím představit, že bych jednou v takovém domě žil. A i těch několik posledních stran věnovaných těm nejzajímavějším a nejslavnějším projektům včetně pražské knihovny uspokojilo aspoň trochu moji touhu po konkrétních stavbách. Připomněl jsem si tak i onen neslavný okamžik, kdy se nám otevřely dveře do moderní Evropy a my jsme si je několika malými lidmi nechali zabouchnout. Okamžik, kdy se nenašel nikdo mocný, kdo by podpořil geniálního architekta a umělce proti lynči přehnaně opatrných, nevzdělaných a závistivých. Mohli jsme být opět centrem moderní architektury (jako za první republiky), odkud by čerpali inspiraci architekti celého světa. Jana Kaplického ale místo uznání čekala vlna hlouposti několika fanatických lidí, kteří se zrovna náhodou dostali k moci, ale kteří mu nesahali ani po podrážky bot (a kteří ho nakonec dokázali zničit). Na ně jednou snad zapomeneme, dílo Kaplického je ale o mnoho staletí přežije. Tak snad se nám ještě dostane nějaké příležitosti k nápravě a třeba jednou tu knihovnu i jako pomník velké svého času nepochopené osobnosti postavíme.

08.09.2018


1 ...