Tyrkysový orel

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tyrkysový orel obsahuje dvě novely: Bílí mravenci a Zenónovy paradoxy. Obě mají společnou ústřední postavu (jsou podány v první osobě) i společnou náladu a ladění. Ajvaz je rozený vypravěč; příběh u něj připomíná řeku, jež na své pouti k moři zvolna plyne krajinou. Jako z jednotlivých přítoků jeho vyprávění sestává z rozličných menších příběhů, které se nepozorovaně noří do hlavního proudu, proplétají a splétají se s ním a utváří podiv(uhod)nou směs. Často je jeho vypravěčský vnor několikanásobný a při četbě si náhle uvědomíte, že nyní mluví postava, jež je součástí příběhu jiné postavy, o níž hovoří zase jiná postava atd. Text má magickou kvalitu kývající se kobry. Pokud se naň plně soustředíte, brzy budete zcela vtaženi a pohlceni pomalým rytmem dlouhých souvětí zvolna kličkujících mezi řádky......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/6716/big_tyrkysovy-orel-C64-6716.jpg 4.380
Nahrávám...

Komentáře (14)

Kniha Tyrkysový orel

sharik
29.05.2021

Ajvaz vrství příběhy, jeho fantazie se zdá být zcela bezbřehá, každý obraz a fantaskní svět se stává místem, ve kterém by čtenář rád strávil ještě o něco delší čas (zejména v podmořském světě druhého textu), příběhy se střídají a vrší skrz drobné asociace a vše to (v obou případech) rámuje náhodné setkání a řetězce vyprávění, které přechází jedno do druhého. Labyrint příběhů, v němž je tak strašně osvěžující se na chvíli ztratit. A ač druhá novela je ještě o něco divočejší než první, popravdě se mi Bílí mravenci líbili o kousek více. Možná tím, že v nich se bezejmenný vypravěč nakonec stane aktivní součástí příběhu, ne jen pasivním posluchačem, a ve výsledku je celý text sevřenější, každý jeho separátní mikropříběh nakonec zcela zapadne do jednoho nepravděpodobného celku. Leč i Zénónovy paradoxy jsou brilantní. Tam, kde se Mravenci stávají (samozřejmě jen částečně) příběhem se známou strukturou, Paradoxy nabalují další a další vyprávění, aby nakonec ukázaly, že uzavřenost příběhu není vůbec třeba. Další skvělá kniha autora, díky němuž se čtenář může na všední svět dívat jako na místo přeplněné skrytou magií.
A ještě na závěr: Nevím, jak první vydání, ale grafické zpracování druhého je opravdu nádherné!

mcleod
17.01.2021

Líbí se mi, jak Michal Ajvaz dokáže k filozofii, které se profesně věnuje, přidat prostřednictvím krásné literatury další dimenzi. Na jedné straně zde máme úvahy o vnímání světa, prostoru a věcí... to, co je nám blízké a všední, nevnímáme tak jako věci, které vcházejí do našeho života jako nové či jen na okamžik. U důvěrně známých věcí tak můžeme mít problém si rozpomenout, jak vypadají, oproti věcem nevšedním, které dokážeme popsat do detailu. Dokonce přímo před našima očima se tak na známých věcech mohou skrývat detaily, které nás dokáží při jejich zaregistrování překvapit a mohou vést k zajímavým úvahám a příběhům. A zde nastupuje Ajvazova beletrie, která nám představí, co se v těch nevšímaných koutech může skrývat a k jakému rozvětvení příběhů může takový objev vést.
Velmi zajímavé jsou také autorovy úvahy o prostoru města, které mi připadají čím dál více fascinující a kterým se také sám začínám profesně zabývat. Při čtení této knihy jsem si teprve uvědomil, jak jsem k tomuto tématu asi přišel a kdo mě v tom zřejmě nejvíce ovlivnil: "Město, v němž žijeme, je vytvořeno ze slov mnohem více než z cihel a kamenů. Povrchy, které vidíme, tvoří jen nepatrnou část města, obklopují nás potemnělé zahrady slov, rozrůstající se za přítomnými a viditelnými povrchy..." Ne David Harvey, ani Henri Lefebvre, ale bylo to spíše dílo Michala Ajvaze, které stálo, důvěrně známé, tam někde v koutu mé mysli a od kterého se začal odvíjet další zajímavý příběh...


nefernefer
05.07.2020

„Obvykle vidíme věci jen v okamžiku, kdy vstupují do našeho života a kdy jsou ještě cizí. Naše nejbližší věci, které po celé roky denně používáme, se pokrývají povlakem samozřejmosti a stávají se pod ním neviditelnými, a tak prostor kolem našeho těla, kde tyto věci žijí, je pro nás záhadnější krajinou než vzdálená exotická města, o kterých čteme v časopisech a na která se díváme v televizi. Skutečná džungle je v krajině blízkého; je to džungle, kterou nikdy neopouštíme.“

Dva příběhy, které se v jednom bodě letmo protnou, ale jinak si žije každý svým životem. Kouzelné prolínání reálného světa se světem imaginace. Pomalé tempo, poetický jazyk, velmi originální zamyšlení nad formou, funkcí a významem písma a k tomu všemu spousta dalších a dalších vnořených dílčích vyprávění pohybujících se na hranici mezi skutečností a snem. Takové literární matrjošky pro milovníky fantazie. :o)

Khamul1
03.04.2020

Překrásná kniha.

hermína14
31.12.2018

Oči nenasytně požíraly další a další řádky bez chvíle odpočinku; možná proto tak málo odstavců:)... pocit, jako když vás moudrý společník zasvěcuje do neznámého...visíte mu na rtech. Ajvaz tvoří nádherné světy; jsou tak plastické, že scénograf by neměl žádnou práci s vymýšlením. Mravenci mě uchvátili:).

C.lementine
25.06.2018

Kniha mě vtáhla magickou silou ještě dříve, než jsem vůbec otevřela první stránku. Slyšela jsem o ní a už jsem věděla, že to bude jeden z těch magických klenotů. Nemýlila jsem se. Ajvaz nás provádí z první roviny vyprávění oslím můstkem či červí dírou - jak kdo chce - do roviny další. (Např. hlavní hrdina čte knihu a najednou se octneme uprostřed dění samotné knihy.) A tak to pokračuje stále hlouběji a hlouběji. Roviny se proplétají, na chvíli navracejí zpět do příběhových linií. Přes různý časoprostor příběhů je základním motivem postup a hledání nějaké věci. Na konci, když onu věc najdeme, uzavřeme tím najednou všechny příběhy a dostaneme se opět na počátek. Formou mi proto kniha připomíná princip labyrintu - kdo zná film "Inception", může si udělat představu. Obsahově pak díky snovému přeskakování ze světa do světa a rozumově nepobratelné zvraty postavené na racionálním základu připomínají magický realismus.

000nugatovej
26.12.2017

Obě novely mají několikanásobně zmnožované vypravěče. Jejich vyprávění není stylisticky rozlišeno, všichni používají stejné pomalu plynoucí tempo, kde dlouhá souvětí obsahují spoustu obrazných vyjádření.

Při četbě vás možná napadne, že by nebylo úplně od věci, kdybychom my autorem poučení čtenáři potkali někde, třeba u Anděla, bílého tygra nebo kousek za Prahou vykopali staré sochy zvláštního mořského státu (možná Ajvazova druhého města).

Kira128
15.07.2017

Nad zaklapnutým Tyrkysovým orlem sedím už asi dvacet minut a stále vlastně nevím, co si o něm mám myslet. Líbilo se mi to vůbec? Asi ano, ale zároveň ne… Sakra, se mnou to jde z kopce, jak to tak sleduji. Musím začít od nejjednoduššího…
Autor má velmi zvláštní styl psaní… Nemohla jsem si na něj vůbec zvyknout, ani teď vlastně nemohu prohlásit, že jsem si na něj skutečně přivykla. Na můj vkus se často opakovala slova, odstavce byly příliš dlouhé, díky čemuž jsem se vždy rychle ztratila ve změti písmen.
Dost podivné mi přišlo i vyjadřování, zdálo se mi až moc poetické… vzhledem k tomu, že většina takových částí se vyskytovala v přímé řeči. Copak někdo dokáže bez odmlčování se vymýšlet metafory a neztrácet se v tom?
Pokud mám však říci, který z příběhů se mi líbil více, tak to bude spíše ten první. Rozhodně mě dokázal zaujmout více než ten druhý.
Tady se mohou nacházet nějaké spoilery!
U toho druhého se mi skutečně nezamlouvalo to kilometrové procházení podmořským světem. Bylo to v podstatě stále to samé, vše se opakovalo. To vážně není můj styl, prosím pěkně.
Konec možných spoilerů!
Ani obal mě nijak zvláště nenadchl, neslaný a nemastný… ostatně jako to, co bylo uvnitř.
Po knize jsem vlastně sáhla jen z jednoho důvodu a tím byla čtenářská výzva. Pamatuji si, jak jsem v knihovně procházela poličky a hledala dílo se zvířetem v názvu. Vzala jsem to první, co mi přišlo pod ruku. Úkol splněn, ale…
Raději žádné ale, jdu to uzavřít.
Příběh v příběhu, tak se dá Tyrkysový orel definovat. Pro mě naprosto nečekaná novinka, ale rozhodně ne úžasná. Do čtení jsem se musela spíše nutit a vážně nemohu říct, že bych si to nějak zvláště užívala. Takže hodnocení? Jak jsem už podotkla o pár řádků výše, neslané a nemastné… Vypadá to na přesný průměr, dávám tři hvězdy a loučím se.

1