Marylaa
komentáře u knih
Dáma z Milkweed Manoru
Julie Klassen
Jsem ráda, že tuto prvotinu Julie Klassen jsem si přecetla až po jejich pozdějších knihách. Už tady se projevilo to, že píše čtivě, ale tady se ještě přílíš zbytečně věnuje popisům historickych detajlů, které v dalších knihach do děje umí přidat nenásilně. Charlotte mi připadá až moc dokonalá a co víc za takovou ji považuji skoro všechny ostatní postavy. (Kromě jejího otce a sestry.) Popravdě čekala jsem kdo z mužských hrdinů se stane vdovcem, ale nebudu spojlerovat. Vadí mi taky dva přílišné skoky v ději.
Souboj princů
Kristýna Dostálová
Asi poprvé se mi stalo, že mi hlavní postava v knize lezla na nervy. Leanis je na můj vkus až moc klišoidní tím nesnášením čehokoli holčičího. Někdo ale naopak takové neženské ženské hrdinky vyhledává a ani pro mě by tohle nebyl důvod dát nízké hodnocení, důvodem je to, že mnoho věci nebylo dostatečně vysvětleno (nejspíš je důvodem omezení počtu stran v literárních soutěžích). Princové nám nebyli dostatečně představení a velké časové úseky byly shrnuty do vět typu "dny ubíhaly". (Popravdě moc nechápu proč se to muselo odehrávat rok.) Je to škoda, protože svět byl vymyšlený dobře, prokletí královského rodu také i ta intrika v pozadí soiboje.
Za búrkovými mrakmi
Janette Oke
Další dil serie z kanadského Zapadákova. Hned na začátku mě překvapilo, že to není v první osobě a že mezí tímhle a předešlým dílem uplynulo docela dost let, takže jakoby mi něco chybělo (i když během děje bylo vysvětleno, jak Delaneyovi přisli k dceři, když v předešlých dílech to vypadalo, že děti, mít nemůžou). Kniha je pravě ne o Elizabeth a Wynnovi, ale o jejich dětech. Christine mi chvílemi připadala až moc naivní. Taky mi vadí, že město kam odjela nebylo jmenováne, stejně ta Zapadákov, kam odjel Henry (tam bylo jen, že to není na severu).
Skrytý princ
Tessa Afshar
Další kniha od mé oblíbené autorky nás tentokrát přenese do starověkého Babylona a okolních zemi (nebudu spojlerovat kterých) do doby kdy Židé byli v babylonském zajetí. Tedy do doby působení proroka Daniela.(I ateisté používají pojem "ocitnout se v jámě lvové", tak to je ten Daniel podle kterého to úsloví je. Tahle kniha se ale odehrává dříve.) Hlavní hrdinka Keren-Happúch, zkráceně Keren se ocitne v Danielově domácnosti, kde slouží jako písařka. Po třech letech neúmyslně způsobí tragedii, což má za následek nejen to, že se připraví o sny ohledně jednoho mladíka, ale ocitne se daleko od domova, kde se stává vychovatelkou titulní postavy.
Když jsem viděla název byla jsem zvědavá o kom z lidi, co je o nich řeč v Bibli to bude. Na nikoho mi to nepasovalo. No a je o něm řec v Bibli, ale autorka inspiraci čerpala z jiných zdrojů (což je v její poznámce na konci).
Kniha je jako vždy u této autorky skvělá, mám ale dvě výtky. Jednu stejnou jako u jiné její knihy: spojlerový název. No a přijde mi nevěrohodné, že Keren neumí vařit. Pochybuji, že by v době kdy nebyla zaměstnání pro ženy nějaká matka takhle zanedbala výchovu dcery jen proto, že ji děda naučil psát. (Nemohla by přece tušit, jaká budoucnost ji čeka). Ale to už je takové knižní kliše, že silné ženské hrdinky se vyznačuji tím, že takzvané ženské práce jsou jim cizí .
Vianoce v Carntone
Tamera Alexander
Další skvělá kniha od téhle autorky. V podstatě o tom, že vojna je hnus a doléhá stejně tak na ty co bojují jako na jejich rodiny.
Jen to jmelí mi přijde jako trochu klíše. Vyskytuje se snad ve všech amerických (a anglických) knihách, které se odehrávají během Vánoc.
Druhá šance
Adam Pýcha
Jsou knihy, kterým na těch internetech člověk neunikne. Třeba když knihu napíše šéf nějaké fejsbukové skupiny, tak je skoro povinnosti takovou knihu přečíst pokud jste v té skupině. No ale konec srandy, bo to se k té knize moc nehodí, svět v ní vykreslený je, jak už to v dystopiich býva, ponurý a brutální. A tím světem putuje muž zvaný Pětka s dcerou Jenny. Je to všechno dobře vymyšlené a kupodivu, byť děj přeskakuje tam a zpět v čase, nepůsobí to chaoticky. A nárůstájí další a další otázky. Ta hlavní je: kdo je Pětka? Když už si čtenář myslí že se při dalším flashbacku dozví odpověď tak se ukáže, že (spojler) ne. A konečné zjištění je fakt (spojler) překvapivé. Tohle je fakt hodně dobře vymyšlene. Jenže nakonec těch nezodpovězených otázek zůstalo docela dost. Pokud autor nezamýšlí druhý díl tak to působí až moc překombinovaně.
A co mi tam dost vadí je nadměrný výskyt zájmena "svoje".
Záhada žlutého pokoje
Gaston Leroux
Tuhle knihu jsem objevila díky letošní výzvě a je to focela fajn čtení. Trochu to připomíná Sherlocka Holmese (hlavní hrdina by se proti tomu ohradil), autor úspěšně předhazuje čtenáři falešne stipy. Já měla od začatku vytipovaného pachatele. A on to byl někdo jiný. Vysvětlení klasické záhady zamčeného pokoje taky dobré.
Švýcarský Robinson (převyprávění)
Bohumír Polách
Nevím jaka je původní kniha, ale tuhle přepracovanou verzi jsem nebyla schopná dočíst. Hlavně asi kvůli dialogům plným patosu.
Ten original by mě zajímal, ale nejspíš nebyl bez úpravy vydán v žádném pro mě srozumitelném jazyce a nechci riskovat, že omylem opět koupím převyprávění:(
Divné údolí
Jan Frána
Stejně čtivé jako detektivky, ale ty se mi líbily o dost víc. Tady je sem tam nějaká nelogičnost, nenarážím na ty všechny záhady a jejich vysvětlení, to má autor vymyšlené, spíš takové věci, že někdo někde je a pak tam není aniž by odešel. A že (trochu spojler) hrdiny až na konci zajíma jak to vlastně funguje v těch jiných realitách. A, což je slabina preqelu, nijak se tyhle divné zážitky neodrazily na životě hrdinů (snad až v předešlé knize bylo něco z těch podivných vlastnosti divného údoli, zřejmě už autor měl v plánu preqel).
Tiene Swanfordského opátstva
Julie Klassen
Z téhle knížky mám rozporuplné pocity.
Je to ze dvou třetin typická klassenovka a z jedné třetiny detektivka. Problém je, že ta detektivka se opravdu začíná až tak ve třetině knihy (jistě, čtenář to ví z anotace). Samozřejmě čtivé to je, jako vždy, ale co mi chybělo byl nějaký plánek hotelu (tedy titulního opactví).
Zpěv straky
Dana Beranová
Skvělá kniha o čarodějce-lečítelce Henice.
Docela mě překvapilo, že je to vlastně soubor povídek. Každá ma dvě dějové linky, které se vždy skvěle propojí. A vždy se to i nějak propojí s mezihrou. Také musím podtrhnou opravdu skvělé zvládnuté využívání flashbacků.
Co mě překvapilo je, že titulní straka se tam vyskytuje dost zřídka. Snad ji bude víc v dalším díle (podle tak trochu otevřeného konce soudím, že je v plánů. Doufám, že je.)
A také mě překvapila polská jména (napsala bych příjemně překvapila, ale jedna moc sympatická nebyla.)
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Přiznám se, že nebýt filmu asi se k přečtení teto knihy nedostanu. Chtěla jsem ji přečíst, než se film přesune z kin do televize. No nestihla jsem to. A teď je skoro jasné, že až film budou opakovat nepodívám se na něj. Protože nemám ráda filmy podle knih, které se mi líbí.
Tahle kniha je fakt skvělá. A fakt děsně vtipná. Je to takový ten absurdní druh humoru, všechno je tam hodně nadsazené (jak by řekla jedna postava "super psycho"). Film si nechám ujít, ale rozhodně si přečtu další díly.
Podíl viny
Veronika Martinková
Kniha z kategorie "nejde se od toho odrhnout".
Normálně až tak neřeším, jestli je kniha psaná v prví nebo třetí osobě, ale tady musím zdůraznit, že je to v první osobě a díky tomu je to skvělá kniha. Tedy přesněji je to ve dvou prvních osobách, jednou vypravěčkou je vyšetřující policistka Hana Vítkova, druhou podezřelá z vraždy Aneta Válová. Podezřelá není to správné slovo, ona se totiž hned na začátku přiznala. A proto obdivuji, jak autorka její část zvládla aniž by vlastně před koncem cokoli prozradila.
Tajomstvo slečny Hancockovej
Kristi Ann Hunter
Tato kniha je stejně dobře napsaná jako všechny od téhle mé oblíbené autorky, ale... Nějak se mi ze všech jejich knih líbí nejmíň. A mám trochu problém s tím věkovým rozdílem mezi ústřední dvojici (s tím rozdílem na společenském řebříčku ne, koneckonců je to fikce).
Hodina psodava
Veronika Matysová
Kniha, kterou je fakt hodně těžké odložit před dočtenim (když například musíte do práce :D )
Příběh se odehráva na planetě Fromor, na které žije osm národu a momentálně tam zuří válka. A tajemná organizace tam po osm generací tahá za nitky. Realie světa a politické realie jsou fakt hodně dobře promyšlené. Hlavní hrdinkou je Runa časových rovin je tady ale víc, postupně se dozvídáme co sestalo po těch osm generaci.
A ještě jedno: jsem divná a nemám rada v knihách sprosta slova (preferuju, když je napsano "zaklel" a čtenařová představivist není omezená na jedno sprosté slovo) Tady ale přesně naopak, oceňuju, že tam jsou, že autorka si dala tu práci vymyslet nadávky používane na Fromoru.
Cinder
Marissa Meyer
(SPOILER) Na fejsbuku na mě ze všech stran vyskakovaly zmínky o téhle sci-fi variaci na pohádku o Popelce, tak jsem na to byla zvědavá (i když nejsem cílová skupina) Popravdě, pokud bych to nevěděla, ani bych snad inspiraci Popelkou nepoznala. Teda je tam zlá macecha, zlá nevlastní sestra (a na rozdíl od Popelky i hodná nevlastní sestra), princ a ples. A ještě auto oranžové barvy, neb v některých verzích Popelka má kočar z dýně. To je (našťestí) vše.
(Přiznám se, že nějakou dobu jsem byla zvědavá, jestli bude princ pobíhat po městě místo se ztraceným střevíčkem se ztracenou kyborskou nohou.)
Překvapilo mě, jak moc se tam řeší politika.
Ale možná je to jen můj dojem, že se vše točí kolem politiky? Protože... protože je válka. A v knize hrozí válka. S královstvím, kde lidé žijí v těžké nesvobodě a s vymytými mozky.
Jsem zvědavá na další díly, doufám, že i když budou o jiných postavách, dozvím se jak pokračoval příběh Cinder.
Čie sú to vlny
Amanda Dykes
Dvacet let si Ann vyměňuje skrze inzeráty žertovné vzkazy se svým prastrýčkém Bobem u kterého jako malá strávila několik měsíců. Náhle ji však jeden inzerát přinutí nasednout do letadla a vydat se do malého městečka na pobřeží. A zjistí, že její strýček ma doma hromadu balíku, které obsahuji kameny. Tohle zvláštní tajemství čtenář postupně odhaluje v druhé dějové lince, která začína v roce 1944 povolavacím rozkazem pro jednoho z bratru dvojčat. V roce 2001 se Ann vzpamatováva ze svych traumat a odkrývá strýčkův příběh (tedy prastrýčkův, jak by sama uvedla na pravou míru).
Skoro bych napsala, že je to stejně skvěla kniha, jako ta předešlá od Amandy Dykes, ale ono je to naopak, tohle je její prvotina, byť v pro mě srozumitelném jazyce vyšla jako druhá. Tomu že je to prvotina, připisuju, že jedná otázka zůstala nezodpovězená (nebudu spojlerovat). (A taky je tam jedna nesrovnalost pokud jde o konec války. Nebo možná mám přece jen mezery pokud jde o slovenštinu). Když tohle pominu, je to opravdu skvěla kniha, sympatické postavy, dobře vymyšlený děj a hluboké myšlenky k tomu. A také autorka dobře ovláda uměni v pravý čas změnit dějovou linku a čtenáře napnout.
Klenot Nílu
Tessa Afshar
Nová kniha mé oblíbené autorky. Vždycky když objednávám její knihy, jsem zvědavá, kdo z lidí, o kterých je řeč v Bibli se tam objeví. Hned jak v prologu padlo slovo "kandaka" bylo jasné, že tam bude hrát důležitou roli úředník etiopské královny, o němž je řeč v 8 kapitole Skutků apoštolských. Podle autorky to neskončilo tím jedním setkáním. Ta jo, mohlo to tak být. A nemusel být Etiopan, ale Kušijec. Je to prostě skvělá kniha i když je tam hodně literární licence. Hlavní hrdinka je sice na mě opět trochu moc emancipovaná (na tu dobu), ale co už. Možná, ale právě její chování je důvodem, proč jsem občas měla dojem jako bych četla knihu ze současnosti a ne z doby před skoro 2000 roky. To je ale asi jediná vytka.
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Po dlouhé době jsem musela odolat nutkání podívat se na konec knihy (což normálně nedělam). Stejně by to nebylo nic platné, na konci se člověk dozví jen to co ví od začatku: že Snow je záporák. A přitom dost velkou část knihy bylo těžke ubránit se tomu aby byl člověku sympatický. A to se mi na te knize líbí.
Případ zmizelých kormidelníků
Jan Frána
Opravdu bych tuhle partu nechtěla znát osobně, kam se hnou stane se vražda. A tentokrát je jedna z detektivek opět docela temnější a těch mrtvol je tam hodně. Nechtěla bych je znát osobně, ale na každou další knihu o nich se těším.
Jen ty pohádky mi brání v tom dát plný počet hvězdiček, je to jako by napínavý film přerušil večerníček. Tak s nimi dělám to, co u filmu s reklamou, přeskakuju. (Pokud by byly na konci, brala bych to jako bonus, asi jako potitulkové scény v některých filmech)
A trochu mi vadilo naivní chování policistu v první povídce. Nejen Nováka-Watsona, ale i Kláry. Ale beru to, že tohle patří k žanru detektivek, kdy vraždy vyšetřuji amatéři (a Kláru ospravedlňuji i okolnosti)