Marylaa komentáře u knih

Hrdinka této knihy je skutečnou postavou, ale víme o ní jen to, že byla nemocná. Proto je jasné, že všechno, včetně jmena hlavní hrdinky, je autorčin výtvor. Přiznám se, že jsem při čtení čekala, kdy už konečně onemocní. Místo toho autorka na Eliannu (tohle jméno ji přimyslela) sesílá jednu katastrofu za druhou. Což je vlastně dobře, nemocný člověk je víc než jen jeho nemoc. Má nějakou minulost, nějaký příběh. V tomto případě samozřejmě zcela smyšlený, ale smyšlený věrohodně (i když možná je Elianna na svoji dobu příliš emancipovaná, ale to autorka vysvětluje v doslovu). Úžasný příběh o vině (skutečné, ale i jen domnělé), víře, odpuštění a uzdravení. Uzdravení nejen tělesném.

4 27.10.2017

Nádherná kniha, skvělý příběh o (ne)odpuštění. Jediné k čemu mám výhrady je změna jména jedné důležité postavy. Ve filmu a některých jiných vydáních se kočka jmenuje Klaus (podle Santa Klause) v překladu, který jsem četla je přejmenovaná na Vločku.

6 27.10.2017

Tato kniha určitě na mně udělala (nesmazatelný) dojem.
Děj se odehrává na Jihu Spojených států, krátce po občanské válce (nebo válce za samostatnost Jihu?), a je jasné, že to byla velmi náročná doba, což je to dobře popsano na postavě  Suttona Monroe.  Hlavní hrdinka Claire Lermontová je ale poznamenaná hlavně svoji vlastní minulosti. Minulosti padělatelky obrazu. Podařilo se jí sice, po velmi dramatických událostech, od této minulosti odpoutat, přesto jí její život připadá jako padělek.
A jako by toho bylo málo, muž který se v jejím životě objeví (tedy zmíněny Sutton) je právník, který pracuje na případů padělaných uměleckých děl - o tom, ale  Claire neví, ví o tom čtenář i proto je ten román napínavý. A je nejen napínavý, ale i plný hlubokých myšlenek, o smíření se s vlastní minulosti, o splnění snů a o tom, že je důležité jak tu minulost, tak sny svěřit Bohu.
Přiznám se však, že mám k te knize jednu výhradu: právě proto, že je kniha napínavá, vadí mi, že se autorka na některých místech snaží napětí zbytečně zvýšit popisováním dýchání hlavních postav. Když už po několikáté hrdince vyfičel z plic celý vzduch, měla jsem problem to rozdýchat. Přesto se kniha čte jedním dechem :)

2 26.10.2017

Rozdíl mezi historickým románem a knihou odehrávající se v autorově současnosti je někdy v tom, že autoři historických románu mají tendenci příliš popisovat běžné součástí každodenního života. A pak je to strašná nuda! Julie Klassenová také používá mnoho popisu, ale daří se ji ten popis zakomponovat do děje (opravdu mně nenapadlo, že oblékání bylo na začátku 19 století až tak složité).

4 25.10.2017