marvarid komentáře u knih

To, co zpočátku vypadá jako groteska, nabývá postupně ve všech dějových liniích čím dál vážnější podobu. Alexova angličtina přestává být legrační, protože i přes svojí pokřivenou podobu nám s obdivuhodnou autentičností dojemně sděluje fakta čím dál smutnější a děsivější. Magický realismus židovského štetlu přechází do hororu 2. světové války. Velmi silná kniha, budu si jí dlouho pamatovat.

5 13.10.2020

Pěkná kniha na deštivý víkend, dobré strašidelné povídky. Ale proč je v názvu odkazováno na upíry a vlkodlaky? Upír (resp. vlkodlak, vrykolak) je postava vystupující v mýtech převážně Řeků a Slovanů (spíše východních), je vcelku jasně popsaná – někdo, kdo zemřel za podivných, nepříznivých okolností, je pochován, ale jeho tělo nepodléhá rozkladu, vstává z hrobu a zabíjí (případně vysává, požírá) živé, preferenčně ty, které znal za života. Na toto téma je jedna, max. dvě povídky z celé sbírky - podle mého nejlepší Vlkodlaci od A. K. Tolstého a Škumpa od U. Daubenyho. Ostatní povídky se tématu drží jen velmi volně a opravdového upíra tam nenajdete (to mě trochu zklamalo). Jako překvapivě nejslabší pro mě vyzněly povídky od E. A. Poea, hodně patetické, prakticky bez děje.

5 29.09.2020

Skvělé, skvělé, skvělé. Se sbírkami povídek mám často problém spočívající v tom, že se náměty opakují, jednotlivé povídky vyznívají podobně a já mám pak někdy od poloviny knihy pocit, že jsem přečetla už dost velký reprezentativní vzorek a už mě nic nového nečeká. Ale ne tak u tohoto titulu. OT jen srší nálady. Každá povídka je jiná, liší se stylem vyprávění, náladou (některé jsou melancholické, jiné vtipné, další zase krajně znepokojivé), každá tvoří uzavřené vyprávění s jasnou pointou. I já jsem se snažila podobně jako další čtenáři o dávkování (ne víc než 1, dobře… max. 2 povídky denně), ale nešlo mi to. Limit jsem překračovala, kdykoli na to byl čas. Už teď vím, že se ke knize vrátím.

12 23.09.2020

Povedená detektivka. Přestože vraha jsem znala od začátku, skutečné řešení případu mě nakonec opravdu překvapilo. Kniha se četla dobře, japonské reálie a specifický styl vyprávění bavily. Za mě spokojenost.

4 22.09.2020

Příjemné odpočinkové čtení. Žádná závratná Literatura, spíš takové nezávazné povídání o cestování, cestovatelkách, středověkých umělkyních … Ke konci se to trochu opakovalo a po pravdě jsem úplně nerozuměla tomu, kde bere vypravěčka peníze na další a další cesty (když onu knihu píše již 2 roky a o žádném dalším „vedlejším příjmu“ se nezmiňuje). Ale četbu jsem si užila.

3 16.09.2020

Vypravěč popisuje všechny události tak věcně a bez emocí, tak úzkostlivě odtažitě, jako by mezi ním a celým okolním světem měla být skleněná stěna. Nepřipustí, nepřizná nám, posluchačům, že by se ho něco dotklo. Ať už se jedná o téma jeho práce (lidi, kteří se zabili - popis jejich života, motivací k jeho ukončení, vzhled mrtvol), o jeho vztahy k ženám. Jako by přiznání emocí znamenalo ztrátu kontroly nad vlastním životem.
A není nakonec ten nejspolehlivější způsob, jak si zachovat kontrolu nad životem, jeho ukončení? Jen tak zabrání tomu, aby ho něco zaskočilo nepřipraveného.
PS: konec knihy mě tedy osobně dostal… stejně se mi ale z celé trilogie nejvíc líbil Zama.

2 03.09.2020

Zajímavé. Pro mě jako pro laika místy trochu složité (ani předchozí přelouskání Sociologie zdaleka nestačilo), některé pojmy jsem si musela dohledávat.

2 15.08.2020

Fantazie MA je bezbřehá. Vrství příběhy přes sebe, nechává jeden vyrůstat z druhého. Jeho postavy cestují po celém světě a nespokojí se jen s lidmi, do děje se zapojí roboti, démoni... Ale tím klady končí, šanci na opravdu vynikající román autor promrhal. Všechny postavy mužského i ženského rodu jsou bohužel charakterově identické, naprosto emočně ploché (a tedy poněkud splývající). Nostalgická atmosféra je vylíčena bravurně, ale momenty, které přinášejí skutečný obrat v ději a měly by tedy být napínavé, jsou stejně sterilní a bezkrevné jako např. popis prázdného zákoutí náměstí na podzim. Podobně i vsuvky rozvíjející úvahy o prázdnotě jako o materii, ze které vyrůstá celý svět, vyprávění spíše nabourávají, nežli doplňují a jejich filosofická hodnota nepřesahuje brožury hnutí New Age. Je to škoda. Pokud by se podařilo v jednotlivých dějových linkách vystavět zajímavější postavy a tyto linky odlišit například jiným stylem vyprávění, pokud by napínavé okamžiky byly skutečně napínavé a dramatické, byl by román nejspíš výborný. V tomto případě jsem se pouze prokousávala vleklými nekonečnými stovkami stran nudného textu plného postav, které mi čím dál víc lezly na nervy, a těšila se, až to skončí.

6 15.08.2020

Pokus o zhlédnutí filmu skončil v mém případě po cca 20 minutách pro sérii scén natolik nechutných, že mi nedovolily sledovat děj. Koupila jsem tedy knihu a s časovým odstupem několika let zkusila příběh v psané podobě. A je to lepší. I román je místy notně naturalistický, ale slovní popis není přeci jen tak explicitní jako filmová scéna. Vyprávění se nese v odlehčené formě černého humoru. K žádné postavě (vč. sociopatického hlavního antihrdiny) nepřilnete natolik, aby Vám její následný skon pokazil náladu. Pachy a vůně jsou důležitou součástí příběhu - z filmového plátna jaksi tolik patrné nejsou, ale v textu je na ně bohatě upozorňováno. Seznámení s výrobou vonných silic a parfémů oceňuji.

10 20.07.2020

Kniha popisuje společnost malého města na jihu spojených států v třicátých letech 20. století a činí tak pohledem sedmileté Čipery, jejího bratra a kamaráda. Vyprávění je vtipné a dětská perspektiva umožňuje předsudky nezatížený pohled na různé společenské nešvary, které by měl dospělý člověk díky zažitým stereotypům tendenci omlouvat, zakrývat nebo zcela přehlédnout. Místy autorka ústy Čipery moralizuje snad až příliš a Atikus je místy až nepravděpodobně bezchybný (jako otec i jako právník).
Důležitým (ale zdaleka ne jediným) tématem je samozřejmě rasismus a obecně postavení černé populace v tehdejší společnosti. Černoši jsou vylíčeni jako skupina sice sociálně slabá a nevzdělaná, ale tvrdě pracující a schopná solidarity, pokud se někdo z jejího středu dostane do úzkých. Tento popis vynesl knize v době vzniku značnou pozornost a nálepku knihy stavějící se na stranu černé menšiny. Dnes ji naopak údajně staví v některých univerzitních knihovnách USA na index nevhodných knih pro „tendenční a nelichotivé nahlížení na afroameričany“ - vtipné, že?

12 20.07.2020

Hezká kniha pro děti. Pro malé děti, odhadovala bych tak pro první stupeň, možná už závěr školky. Jakmile přičichnou ve větším k počítačovým hrám a filmům typu Spiderman, Strážci galaxie apod., bude jim asi tempo tohoto vyprávění připadat hodně pomalé. Ale to není kritika knihy, spíš životního stylu současných dětí.

2 14.07.2020

(SPOILER) Nápadité a zábavné. Samozřejmě by bylo možné příběhu vytknout řadu nelogičností, ale mě při čtení nerušily. Cílem evidentně nebylo vystavět co nejpřesvědčivější scifi příběh, ale poukázat na necitelnost živočišného druhu považujícího se za nadřazený vůči jiným živočišným druhům, kterým nerozumí, rozumět ani nechce (je to tak snazší) a považuje je za vhodné leda tak k pěstování na maso. Vše zachyceno s vtipem a ironií místy až mrazivou. Vegetariánem jsem se během čtení nestala, ale při přípravě masa k obědu mi teď občas před očima vyvstává představa kotců s vodsely a jejich kupírované jazyky…

16 26.06.2020

Už několik dní přemýšlím, co napsat. Od knihy jsem se celé odpoledne nemohla odtrhnout a přečetla ji na jeden zátah, stále ve mně doznívá. Utrpení dětí je někdy na první pohled neviditelné a oproti dospělým mají jen minimální možnost, jak svoji situaci změnit. Ale kde je ta hranice, kdy se začít míchat do cizích záležitostí? Dá se nějak odhadnout, kdy bude pitvání stavu rodiny pro děti prospěšné a kdy budeme nabourávat v zásadě fungující stav? Na to samozřejmě není jednoznačná odpověď a nedává ji ani DdV. Vždy máme k dispozici jen část informací. A stejně tak nikdy nepoznáme dokonale druhého člověka. Ty řeči o splynutí dvou duší jsou naivní nesmysly. Každý máme svůj svět, žijeme sami pro sebe, naše myšlení je utvářené jedinečnými a nepřenosnými zkušenostmi, které budují naše myšlenkové stereotypy…. Izolace člověka uprostřed davu moderního města, to je téma, které se u této autorky opakuje.

19 18.06.2020

Deníkové záznamy, podle údajů uvedených v doslovu zřejmě před vydáním knihy mírně upravené. Pro někoho, kdo pohyb v horách miluje, je to krásné čtení - nadšené popisy krajiny i oblohy vyvolávají vzpomínky na vlastní výlety. Láska JM k přírodě je upřímná a rezonuje ve vás. Ale pokud se opotíte, jen si představíte stezku vedoucí do kopce a pochod krajinou podstupujete, jen pokud na konci čeká restaurace, pak není kniha určená pro vás. Její čistě literární hodnota totiž není nijak závratná…

5 17.06.2020

Bizarní delikatesa. Jednotlivé postavy jsou označeny jen názvem své pozice v Rodině – Otec, Matka, Dcera… jak archetypy. Rodina je společenství udržující pevně dané rituály, vnější zdání neměnnosti a normality, pod nimiž je ukryta řada perverzních tajemství. S těmi se seznámíme spolu s Nevěstou, osmnáctiletou dívkou, která se přijela provdat za Syna. Všeprostupující erotika je osvěžující, nenásilná, popisy nálad a názorů velmi intimní, podané s velkou dávkou poezie. Tohle jistě není poslední román o AB, který jsem si přečetla.

6 01.06.2020

Vtipné, čtivé, poučné. Moc pěkná obrazová dokumentace.
Po přečtení bych si netroufla žádné drahé, zaručeně pravé umělecké dílo koupit. :) A to i přesto, že je tato investice často vychvalována jako velmi dobrá, neztrácející s časem na hodnotě.

6 29.05.2020

Smekám před vypravěčským uměním F.S. Po celých více než 900 stran udržel moji plnou pozornost. Akční scény jsou dokonale živé, jako bych všechno viděla na vlastní oči – blížící se tsunami, velrybu vyskakující z vody, ponorku klesající černočernou tmou na dno oceánu. Výklady biologie a ekologie jsou tak akorát rozsáhlé. Nebrzdí děj a doplní chybějící znalosti tak, aby i další vývoj dával smysl. V případě této knihy se jejího rozsahu bát nemusíte.

11 11.05.2020

Knihu jsem četla jedním dechem, jazyk JZ je přesný, dokonale navodí atmosféru, o kterou v daný okamžik jde. Po intelektuální stránce je čtení opravdu lahůdka a anarchie v jednání hlavních postav mě bavila. Přestože jsem celkově se svým čtenářským zážitkem spokojená, jeden problém jsem s knihou přeci jen měla. Citový chlad, vysoký intelekt a sebevědomí Ady musíte přijmout jako fakt, jako východisko vyprávění. Bez ohledu na to, jak vykonstruovaná a nevěrohodná se tato postava může zdát. Já sama jsem se s nikým, kdo by Adu byť jen vzdáleně připomínal, nikdy nesetkala. 15leté děti mohou být vysoce inteligentní, ale pak jsou často o to víc dětské v mezilidských vztazích a naopak předčasně dospělé a protřelé děti obvykle svoji tvrdost získají za cenu náročných sociálních podmínek a tedy i nedostatečného zázemí pro studium a intelektuální rozvoj.

4 16.04.2020

Souhlasím se všemi, kteří tu o knize píší jako o milém, uklidňujícím čtení. V duchu se usadíte někam pod strom, posloucháte zpěv ptáků a probíráte se zahradami v námětech malířů, spisovatelů, necháte se provést historií zahradničení a poučit o jeho společenském významu. Občas jsem si něco dohledala na internetu (tu nějakého malíře, obraz, nějaký keř nebo květinu) a dělalo mi radost, že si rozšiřuji obzory. Četbu jsem načasovala na úplný počátek jara - už se nemůžu dočkat, až se sama zavrtám se do hlíny.

6 03.04.2020

Tak to byl „nářez“. Tolik nápadů: jiné planety, smyšlené kontinenty, středověk s upíry. Každá povídka byla jiná – některé si samy ze sebe dělaly legraci, některé byly opravdu strašidelné, některé vyprávěné tak, jak si představuji šestákové romány vydané v měkké vazbě (se vším naturalismem, vtipem a poezií, která k tomu patří). A ta radost, když si na internetu můžu dohledat původní ilustrace (zřejmě od Lovecrafta), sošky od CA Smithe. Za mě výborný, osvěžující zážitek a spokojenost.

6 30.03.2020