Sebevrazi
Antonio Di Benedetto
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354574/bmid_sebevrazi-gKc-354574.jpg
4
17
4
Trilogie čekání série
< 3. díl
Závěrečný díl volné „trilogie čekání“ Antonia di Benedetta (1922–1986) je deníkem muže vstupujícího do věku, v němž si jeho otec vzal život. Ve stejné době dostává tento bezejmenný hrdina v tiskové kanceláři za úkol zpracovat téma sebevraždy. Své čekání na výročí otcovy smrti tráví zkoumáním neobjasněného případu dvou sebevrahů, jejichž výrazy na posmrtných fotografiích vyzařují nepochopitelně znepokojivou slast. Přihlížíme pátrání po významu sebevraždy, kde pátrající sám je jednou z možných obětí. Zvláštní směs vypravěčovy lhostejnosti a ustavičného neklidu se vtěluje do přerývavého, lakonického, nemilosrdně oproštěného jazyka, v němž se banality podávají stejným tónem jako rozhodující životní okamžiky. Přes veškerou snahu, tázání, přes nashromážděné znalosti nakonec nezbývá než čekat na den, který může být poslední.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2017 , Rubato
Originální název:
Los suicidas , 1969
více info...
Přidat komentář
Hned po otevření knihy si čtenář všimne zvláštního literárního stylu - di Benedetto píše v první osobě, ale naprosto nezaujetým tónem, jako by si hlavní postava/vypravěč držel odstup od toho, co se kolem něj děje, popisuje děj lakonicky a stroze. V důsleku pohnutého děje knihy tedy vyvstává dojem, že si před čtenenářem vypravěč nebere servítky - říká mu to, jak to je, a klidně ho nechává v úžasu zírat do knihy, a číst dál.
Název knihy, Sebevrazi, je všeříkající. Téma sebevraždy prostupuje každou stránkou a di Benedetto se ptá, je sebevražda zbabělost? (odpovídá nám Kierkegaard: "Budiž, je to zbabělost, alevyžaduje velkou odvahu"). Je sebevražda sobecká? Nemorální? Rozumná? Je to vražda? A snad nejzávažnější otázka, ta, která se dává tušit od začátku....co se takhle zabít?
“Můj otec si vzal život jednoho pátečního odpoledne. Bylo mu třicet tři let.” - takhle začíná di Benedettovo kniha. Já jsem knihu začal číst ve vlaku v pátek odpoledne cestou z práce! A je mi 33! Di Benedetto! Já nejdu! Lol!
Jelikož teď píšu recenzi jak víno, tak je jasný, že já jsem se nezabil. Ve vlaku by to taky šlo celkem blbě, protože tam je spoustu lidí, co podřimují a navíc mám rodinu a v práci jsem si taky nezažádal o absenci a tak dále pana krále. Krom toho se nezabije ani hlavní hrdina - spoiler alert.
Di Benedetto napsal Zamu a ta se mi nemálo nezamlouvala, ale tímhle se totálně vykoupil. Já tomu dávám normálně 9/10. Mám těžkou averzi k latinoteratuře, ale tohle vůbec nebylo cejtit jak cerveza raknrol, víc takových knížek, dobří latinolidé.
Jelikož mám sebevraždy rád, páč po každý sebevraždě zůstane na světě o to víc Jagermeistera pro mě, šáhl jsem i po této knížce. Teď jen doufám, že knížka na mě nepodá žalobu, že jsem ji ošahával, hešteg #metoo.
V tomhle majstrštyku sledujeme maníka, zpruzenýho novináře, kterej má udělat seriál o sebevraždách. Jeho táta se taky připravil o jégra, tím pádem mu to začne vrtat hlavou, přestože nemá vrtačku, což zůstalo v knize nevysvětleno! No a když k tomu připočteme břitké glosování svého mileneckého a citového života, máme v podstatě všechno, co se v knize děje. Někdy je to zábavný, někdy únavný, většinou docela svižný a aby to bylo art, tak to samozřejmě jistí WTF závěr, kterej si s charaktery postav vytřel zadek. Já si taky akorát vytřel zadek a opouštím záchod. Náhoda? Napište mi to lidičky prosím do komentářů a nezapomeňte lajk a subscrajb a všem vám moc děkuji a mám vás rádi.
Štítky knihy
sebevražda argentinská literatura hispanoamerická literatura
Kniha Sebevrazi je v
| Přečtených | 19x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 1x |
Vypravěč popisuje všechny události tak věcně a bez emocí, tak úzkostlivě odtažitě, jako by mezi ním a celým okolním světem měla být skleněná stěna. Nepřipustí, nepřizná nám, posluchačům, že by se ho něco dotklo. Ať už se jedná o téma jeho práce (lidi, kteří se zabili - popis jejich života, motivací k jeho ukončení, vzhled mrtvol), o jeho vztahy k ženám. Jako by přiznání emocí znamenalo ztrátu kontroly nad vlastním životem.
A není nakonec ten nejspolehlivější způsob, jak si zachovat kontrolu nad životem, jeho ukončení? Jen tak zabrání tomu, aby ho něco zaskočilo nepřipraveného.
PS: konec knihy mě tedy osobně dostal… stejně se mi ale z celé trilogie nejvíc líbil Zama.