marvarid komentáře u knih

Na detektivku poklidné a velmi příjemné čtení. Důležitou součástí příběhu je severská krajina a vztahy v místní komunitě v odlehlé vsi, což mě bavilo. Připouštím, že vyšetřovatel Bergman je tak trochu chytrý jak rádio... No ale který detektiv v detektivce není, že ?

Není to moje nejoblíbenější kniha od NG, ale NG je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Takže pořád dost dobré. Čtivé, vtipné. Ale - možná až moc vtipné a trochu podbízivé a zároveň málo (skoro vůbec) temné. O hlavní postavy jsem se nebála, konec byl předvídatelný.

K lidovému léčitelství přistupuji s maximální skepsí. Krom psychoterapie a placebo efektu nemá co nabídnout. A tak jsem s určitou skepsí přistupovala i k této knize. Ale to bylo zbytečné. Paní Tučková je moc dobrá spisovatelka a téma zpracovala velmi citlivě, s respektem a se smyslem pro tajemno. Konec mě naprosto dostal.

Příjemné odpočinkové čtení, hezká fotodokumentace. A to je to, co od cestopisu chci. Takže spokojená :)

Skvělá kniha, vynikající povídky. Často jen rychlá skica, ale velmi přesvědčivě vystihující situaci. Z povídky Kurz angličtiny se mi udělalo až lehce nevolno a dlouho jsem na ni myslela, být zranitelný je tak nebezpečné…

Knihu jsem koupila impulsivně v touze po sebevzdělání, pod vlivem předmaturitní přípravy mých dětí. F. Goetz – hodně polopatické, až úsměvné
Lev Blatný mile překvapil
Artuši Černíkovi nerozumím ani slovo
Josef Hrůša – čistý bizár, tohle snad ani nikdo nemohl myslet vážně..
A tak to pokračovalo, až jsem cca 20 stránek před koncem knihy úplně ztratila nasazení. Uvědomila si, že se strašně těším, až ty bláboly odložím a pustím se do něčeho (téměř čehokoli) jiného. Šla jsem do toho s tím, že názory budou spisovatelů budou extrémistické, levicové, antiindividualistické. Ale hlavní problém byl v tom, že psali nesrozumitelně a hlavně povětšinou špatně. Za mě tedy v testu časem neobstáli (s výjimkou Lva Blatného a dále Jiřího Wolkera – na toho už mi nestačila síla, tak nevím). Dávám jednu hvězdu za moc pěknou předmluvu od editorky Zuzany Říhové.

Skvělá luxusní povídková sbírka. V souboru není "slabý kus". Jak píše Dagmar7365, není to kniha, kterou lze zhltnout na jeden či dva večery. Každý příběh jsem si musela nechat v hlavě trochu odležet, promyslet, než jsem se mohla pustit do dalšího. Od autorky budu shánět další knihy...

Asi potkávám v práci sarkastických asociálních staříků příliš mnoho (a většinou to není vtipné), takže ne, tady jsem se s autorem nesešla. Cením jeho minimalistický styl, ale téma potažmo čtení mi nebylo příjemné.

Zpočátku nádherná kniha, okouzlující, široce rozkročená po dějinách Polska, Ukrajiny, Turecka, zkoumající velká světová náboženství na osudech členů jedné pozoruhodné sekty, jejich podporovatelů a odpůrců. Ale někde ve ¾ začne příběh ztrácet dech a hlavní protagonista se postupně stává nechutným politikařícím dědkem - což asi odpovídá vývoji každého samozvaného „spasitele“ a o náboženství a slepé víře to také neříká nic pěkného. Takže koncem románu jsem se spíš protrápila, ale celkově hodnotím pozitivně a jsem ráda, že jsem se do té bichle pustila.

Doufala jsem, že to bude legrace a byla to legrace. Možná tam mohlo být o něco méně lega a o trochu víc démonů, ale i tak jsem spokojená. Jó a za mě docela realisticky vykreslené postavy členů křesťanské církve, tady s CM III souzním...

Nelogické, nevěrohodné a místy až perverzní. Nicméně čtivé a moji pozornost nezatěžující. Takže vlastně dokonalé čtení na dovolenou - po celodenním výletě po horách a po pivu k večeři jsem si nemusela lámat hlavu s něčím intelektuálně náročným.

Jsem lehce zklamaná, což je dáno vysokým očekáváním, které nebylo naplněno. Kdyby se jednalo o spisovatele mně neznámého, asi bych byla daleko spokojenější – čtivý, dobře vyprávěný, chvílemi docela napínavý příběh, řekla bych si. Ale od autora Francouzovi milenky a Sběratele jsem čekala o hodně víc. Vadila mi nevěrohodnost celého příběhu, nedokázala jsem těch dlouhých 800 stran předstírat, že něčemu tak překombinovanému a praštěnému lze uvěřit. A pointa … já vám nevím… Já na konci cítila hlavně úlevu, že je to za mnou.

Hezká poetická kniha o zodpovědnosti, o naivitě, o dospívání. Umístěná do dystopické vyprahlé budoucnosti. Nejcennější komoditou se po blíže neurčené ekologické katastrofě stala voda. Doporučuji.

Nevybavuju si, že bych v poslední době četla lepší knihu o vášni a o lásce. Autora jsem doteď neznala a čekala jsem něco daleko racionálnějšího, popisnějšího – muž a ještě ke všemu Švéd. Ale ne. Fyzika, chemie i psychoanalýza hrály vedlejší roli. A přestože ústředními postavami jsou ženy, Enquist je vytvořil naprosto přesvědčivě a vybavil je bojovnou, nepoddajnou povahou. V závěrečné kapitole jsem skoro slzela. Doporučuji, já si to mimořádně užila.

Krátké texty se mi opravdu líbily - měly nápad a ten se v sevřeném formátu podařilo dobře zachytit. Kniha obsahuje i dva delší texty, ty už mě bohužel zdaleka tolik nebavily. Myšlenka se rozplizla, někdy se zacyklila a opakovala stále dokola. Vyprávění bylo příliš popisné a únavně vážné. Možná to je věkem, možná by mě ten smrtelně vážný existencialismus v době dospívání oslovil víc. Teď už mám asi tendenci spoustu věcí zlehčovat.

Ironické, kousavé, nemilosrdně přesné, bez servítek, prostě geniální. Flannery Vám vidí až do hlavy – žádnou křivárnu, úhybný manévr, postranní úmysly, nic před ní neschováte. A ano, pod takovým drobnohledem dobrého člověka těžko najdeš…

Ptákovina, ale vcelku roztomilá. Fajn čtení na dovolenou. Jinak si od toho ale moc neslibujte.... Na druhý díl teď chuť nemám.

Ráda si občas přečtu žánrovou literaturu - těším se na neobvyklé nápady, bohatou fantazii autorů a dobrou zábavu. Ale tohle byla naprostá ztráta času. Nesympatická a lehce hysterická vypravěčka se mi nepěknou primitivní češtinou pokoušela převyprávět, co zažila před mnoha lety. Neustále se sebeobviňovala: jak nepomohla, pro záchranu dívek nedokázala nic udělat. A ostatní obyvatelé oné ulice ji proto vydědili a sami se zachovali jako pokrytci a zrádci. Tato lamentace tvoří cca 80% textu. A ani ve zbylých 20% se autorce nepodařilo vytvořit napětí nebo gradaci příběhu. Knihu jsem neodložila, protože to prostě nedělám, i když tady ta chuť byla velká a už dopředu jsem si vybírala, co si přečtu dalšího, abych si spravila chuť. Jedna hvězda za samotný nápad s proměnou dívek, zpracování se bohužel nepovedlo.

I přes pár lehce tajemných momentů je to vlastně banální lovestory. Samotný příběh je lehce k zapomenutí. Ale HM umí moc hezky vyprávět a dumat nad chodem světa. Trávit čas ve společnosti jeho hrdinů je příjemné. Jediné, co mi lehce rozladilo, byl ten nesmysl se zdravotní indispozicí jedné z postav (tady mohl autor vymyslet zápletku lépe). A děkuji za slovo na závěr, popis historie japonského zpovědního románu mě opravdu zaujal.

Každá povídka je jako krátký pohled do jiného světa, kde se dějí nadpřirozené věci, ty ale často nejsou hlavním zdrojem strachu a hrůzy. Daleko větší strach jde obvykle z lidí, nikoli z „jezerní příšery“ případně jiných magických jevů. A povídky nejsou převyprávěním uceleného příběhu, je to vždy jen krátký výřez z nějakého děje, který nám autor nedovypráví do konce. S velmi silnou atmosférou a o to víc znepokojivý, že se nevíme, jak to dopadlo. Mně se to líbilo.
PS: i já knihu koupila kvůli obálce. O autorovi jsem doteď neslyšela ani slovo.