Moc bezmocných a jiné eseje

16.04.2024

Skvělé eseje – nejvíc mě dostal dopis prezidentu Husákovi. Asi i tím, že byl zařazen jako první. Ale dost nemožná předmluva. Stále se obracela do minulosti, což částečně chápu, ale Havlovy myšlenky považuju za nadčasové a zasloužily by si zasadit i do kontextu dnešní doby. Tak aby kniha skutečně plnila to, co si vytyčila – oslovit současnou mladou generaci.

Tak jak jsem u Kundery kritizoval jednoduchost, tak zde jsem si naběhl. Havlovy pochody jsou na mě jako z jiného vesmíru. Připadal jsem si jako Husák, když mu přijde otevřený dopis.

11.11.2023

Havlovy myšlenky výborné, a jako obraz doby fakt depresivní.

Tady se ale trochu zlobím na vydavatele, který sadu esejí vydal mimojiné proto, aby Havla přiblížil mladým. Myslím, že dělá pravý opak. Povedlo se to vydat, ano, to je pozitivní. Ale vydali to bez komentáře, s předmluvou, která jakoby vylezla ze záhrobí těch sedmdesátých a osmdesátých let.

Myšlenky jsou fajn, ale ta forma je tragicky starodávná. Je to do sebe zahleděný počin, který mladší lidi odradí o tomhle období jen náznakem uvažovat.

08.02.2023

Po mnoha letech jsem se vrátil k některým nejznámějším esejům Václava Havla (1936–2011), a to ve výboru Moc bezmocných a jiné eseje. Ten kromě titulního slavného eseje z roku 1978 obsahuje další čtyři zásadní Havlovy texty z dob, kdy působil jako disident v totalitním Československu: Dopis Gustávu Husákovi (1975), Děkovná řeč za Erasmovu cenu (1986), Příběh a totalita (1987) a Slovo o slovu (1989), což byla děkovná řeč za Mírovou cenu německých knihkupců. Kniha je dále doplněna úvodem Martina Palouše a předmluvou Daniela Kroupy Pozvání k četbě Havlových esejů; v závěru pak fotografickou přílohou, přehledem života a díla Václava Havla a ediční poznámkou.
Stručně řečeno: eseje jsou to skvělé, nadčasové a stále čtivé; podávají brilantní analýzu totalitní společnosti a života v ní nebo filozofickou úvahu o slovech. Havel jako politik byl jistě rozporuplný (který politik není), ale jako esejista a dramatik byl vynikající a já ho jako spisovatele mám pořád velmi rád...
"Člověk je nucen žít ve lži, ale může k tomu být nucen jen proto, že je takového života schopen. Nejen tedy, že systém odcizuje člověka, ale odcizený člověk zároveň podpírá tento systém jako svůj bezděčný projekt. Jako pokleslý obraz své vlastní pokleslosti. Jako dokument svého selhání." (Moc bezmocných)
"Smícháme-li všechny barvy, vznikne špinavá šeď. Intencí totality je totální zestejnění, jejím plodem je uniformita, stádnost, glajchšaltace." (Příběh a totalita)
"...slovo je úkaz tajemný, mnohoznačný, ambivalentní, zrádný. Může být paprskem světla v říši tmy, /.../ ale může být i smrtonosným šípem. A co je nejhorší: může být chvíli tím a chvíli oním, může být dokonce obojím současně!" (Slovo o slovu)

16.01.2023

Zajímavé číst Václava Havla, toho, kterého jsme všichni znali, ale málokdo od něj něco četl. V mém, okolí nikdo. Eseje vysoce předčily mé očekávání. Obdivuji vyjadřovací schopnosti, hloubku vhledu, morální hodnoty, směřování a odvahu VH. Pro mne jako zástupce mladší generace bylo nesmírně zajímavé číst o rozdílu totality před a po roku 68, číst překvapivě dlouhý dopis Husákovi o stavu tehdejší společnosti, o Chartě 77 a jejím záměru prostě jen "žít v pravdě" a podle platných (ale režimem ohýbaných) zákonů. VH už tehdy poukazuje na rozpor ve vnímání podstaty "disidentsví" a "opozice". Mnohá překvapení plus jedno na závěr v podobě vize světa v "postdemokracii". Václava Havel si zaslouží, abychom ho měli rádi. Škoda - mnozí z těch, kdo si ho berou do pusy, by ani nebyli schopni nic od něj přečíst. Chybíte mi, pane prezidente.

09.08.2018

Samoné eseji Moc bezmocných dávám jen 3 hvězdy, protože kniha je na takovou spíše filozofickou úvahu dlouhá a náročná. Avšak předmluva dává dobrý přehled o situaci v Československu v době komunismu. Pro člověka, který v té době nežil, je nezbytný, jinak nemůže plně pochopit Havlovy texty.
Moc bezmocných je komplexní rozbor totalitního systému v Československu. Úvahy jsou aktuální i v roce 2018 a o to důležitější pro mladou generaci, že tuto dobu sama nezažila. Já, narozena v roce 1989, jsem o době komunismu již mnoho slyšela, ale postřehy a rozbor Václava Havla, který byl dobrým spisovatelem, filozofem a řečníkem, přinášejí další osvětlení o tom, jak tato doba vypadala, jaká byla nálada ve společnosti, jaké mohly být myšlenky lidí zde žijících.

09.05.2018

Nemůžu než doporučit k přečtení každému středoškolákovi. Havel v esejích mistrně ukázal své analytické myšlení, schopnost věci pojmenovat a vystihnout i jemné nuance tam, kde nejsou na první pohled patrné.
Pro mě měla kniha i silný osobní význam, jelikož Havel perfektně vystihl a pojmenoval moje pocity z dětství a dospívání, protože ačkoli jsem vyrůstala až po roce 1989, moje rodina byla o správnosti bývalého režimu vnitřně přesvědčená a totalitním způsob uvažování jim byl velice blízký, aplikovali ho proto i na výchovu další generace.