marvarid komentáře u knih

Podobné úvahy o návratu k přírodě, k samé podstatě lidského života nezatížené společenskými vazbami, jsou myslím ve věku mezi dospíváním a dospělostí běžné. Kniha nám vypráví příběh, který je neobvyklý silou vůle "hlavního hrdiny", ta ho dohnala až na samu hranu smrti a odtud stačilo už jen trochu smůly a neštěstí bylo na světě. Vše je dobře zdokumentováno a vysvětleno. Spekulace o důvodu tragického konce se zdají dobře promyšlené a pravděpodobné. Jediný problém, který jsem s knihou měla, byla obtížná orientace ve střídajících se časových rovinách vyprávění. Ale jinak to bylo čtivé a napínavé a protože se sama ráda v přírodě pohybuju, nejspíš se poohlídnu i po nějaké další knize od autora.

6 11.09.2023

Lepivý, přilnavý smutek a opuštěnost, které se táhnou celým románem. Z příběhu čiší naprostý fatalismus. Žádná z postav nemá sílu cokoli změnit. A často opravdu má jen velmi omezené možnosti - ty jsou dané barvou kůže, sociálním postavením a neodpustím si dodat i tupostí společnosti (protože který s prominutím debil dá dětem na hraní pušku). Kniha je napsaná dobře, ale pokud nemáte náladu na pochmurné depresivní tirády, raději se do ní nepouštějte. Svatebčanka od stejné autorky se mi líbila víc.
PS: obal - je opravdu děsný, chvílemi jsem se za vzhled knihy až styděla a přemýšlela, že ji postaru zabalím do novinového papíru

3 11.09.2023

Příjemné odpočinkové čtení, ještě jeden poslední návrat do Zeměmoří. Užila jsem si to.

1 11.09.2023

Čtivé, zajímavé, motivující. A samozřejmě obdiv ke sportovci takového formátu. Moje sportování je hooodně hobby a bez závodění. Ale čím jsem starší, tím raději mám ten pocit fyzické únavy, namožených svalů, lehké nevolnosti krátce po sportu, která přejde za pár hodin nebo taky až druhý den do velkého hladu. Vše umocněno tím, že pracuju téměř výhradně hlavou a ve velkém kolektivu - prostě tenhle druh relaxace potřebuju. Za mě je nejlepší druhá polovina knihy, moc jsem si užila ty popisy dlouhých tratí...

2 01.08.2023

Ve Frísku jsem nikdy nebyla, zato jsem v dětství trávila hodně času na venkově (malá vesnice s pár desítkami stálých obyvatel) u babičky. Poslouchala vyprávění o sousedech, sledovala, vztahy mezi nimi. Včetně monoklů na obličeji sousedky, kterou manžel čas od času zbil. A nikdo to neřešil, jen občas někdo soucitně pokýval hlavou. Protože každá ves má svá pravidla a ta říkají, že do řešení vlastních problémů se nikdo zvenku zatahovat nebude. Vesnický život zřejmě všude funguje stejně. A autorka ho vystihla dokonale a popsala poctivě. Se vší poezií i se vší obludností. Vyhýbá se příkrému odsudku ale i naivnímu obdivu neznalých lidí z města, kteří si vesnici představují jako něco "čistého a v souladu s přírodou". Čtivé, výborné, doporučuji.

7 01.08.2023

Knihu jsem vzala do ruky s nepatřičným očekáváním - myslela jsem, že to bude ponor do zatuchlých rigidních společenských a rodinných vazeb Japonska, něco objevného. Ale bylo to banální a nudné. Prostě love story. Asi by se mohla odehrávat téměř kdekoli jinde v dostatečně bohatém státu. Japonci jsou ve svých projevech jistě výrazně rezervovanější, ale to je tak vše, co se nad rámec popisované manželské nevěry dovíte. Jo, vlastně jedna věc mě zaujala - opravdu je znalost angličtiny tak prestižní? To si zkusím někde ověřit.

3 08.07.2023

MF má neuvěřitelnou fantazii, příběhy v jeho knihách jsou neobvyklé, nic podobného jsem nikdy nečetla. A je skvělý vypravěč. Kniha zvláštních nových věcí mi opravdu bavila. Jak tu většina čtenářů zmiňuje - je mnohovrstevná, k tomu není co dodat. Přemýšlím, co dalšího jsem si z ní odnesla já:
1. křesťanská víra je fajn pro někoho, komu se nic zásadního neděje. Můžete blahosklonně poučovat okolí o lásce, víře a bohu. Při dostatečné znalosti i citovat příslušné verše, které vás pro daný kontext napadnou a díky tomu působit ještě neotřesitelněji (případně jako blbec, závisí na úhlu pohledu).
2. když začne jít do tuhého, každý nakonec přijde na to, že na řešení problému je sám, žádný dědeček na obláčku nepomůže / není tam / nezajímáte ho.
3. fyzické odloučení nutně časem vede i k odloučení citovému, moc pěkně popsáno.
4. rozklad západní civilizace je bohužel už dnes patrný, do budoucna se máme čeho obávat.
5. Zde přijel misionář jako vyžádaná osoba, takže budiž. Jinak je ale obecně misionářství hodně sporné zaměstnání. Nemůžu si pomoct, vnímám ho negativně a Peter mi byl celou knihu nesympatický. Potřeba šířit slovo boží často převládla nad obyčejnou lidskostí.

10 28.06.2023

Zajímavě napsaný životopis. Střídání různých časových rovin umožňuje sledovat a porovnávat myšlenky a strachy malého dítěte, puberťačky a poté dospělé ženy. Myslím, že ten vývoj zachytila MA bravurně. Ukázala, že to malé dítě vlastně v každém dospělém někde v koutku přežívá a neoddiskutovatelně ovlivňuje jeho život. A to i tehdy když se paměť ukáže jako nespolehlivá a ta největší traumata zkusí vymazat.
Začátek příběhu - dětství šikanovaného dítěte je hodně pochmurné čtení. Je zajímavé, že dospělí v okolí malé Elaine přijmou šikanu jako fakt, jako něco neřešitelného. Vybavil se mi jeden text od Neila Gaimana, ve kterém se pozastavuje nad tím, jak obecně dospělí popisují dětství jako něco idylického, šťastného, bezstarostného. To opravdu všichni trpí ztrátou paměti? Nebo jen vzpomínky vytěsnili, aby se nemuseli zabývat problémy svých dětí?
Pokračování (puberta, dospělost) už není tak citově vypjaté a konec je vlastně dost smířlivý. Není to má nejoblíbenější kniha od MA, ale určitě za přečtení stojí.

8 23.06.2023

Jako horor jsem knihu vnímala až do okamžiku, kdy se (SPOILER) hlavní hrdinka nevyděsí oné rosolovité věci a místo toho s ní zaleze do postele. Dál už je to čistý bizár, žádnou úzkost ve mně nevyvolával. Konec mi přišel vcelku logický. Zábavné čtení, určitě ne hloupé, vhodné na odpočinek mezi serióznější literaturou. Zkuste to!

7 16.06.2023

Jednohubka na jeden večer. Moc hezky výtvarně provedené. Příběhy samotné dost kloužou po povrchu, vyprávějí obecně o stavu společnosti (ta se zřejmě od mé návštěvy Maroka před 20 lety moc neposunula), ale jen málo o samotných ženách. Držím jim palce...

6 16.06.2023

Čteno podruhé, s odstupem cca 20 let. Pamatuju se, že při prvním čtení na mě román působil jako zjevení - kombinace grotesky, hororu a biblického příběhu. Všechny ty fantastické prvky byly nové, tak překvapivé. Teď po letech je fantastická literatura daleko dostupnější, leccos jsem si mohla přečíst. A najednou ten moment překvapení zmizel. I bez něj mi příběh pořád bavil a dával smysl, ale ten pocit výjimečnosti se vytratil. Už to zkrátka nebylo ono. Napodruhé mi kniha přišla jako lehce zaprášená klasika.

11 25.05.2023

Tak touhle knihou si mě SB definitivně získala. Krásný popis toho, jak entropie získává navrch a pomalu, kousek po kousku pohlcuje lidský život. Sledujeme pár (přestože to není řečeno, myslím, že se jedná o pár mladých lidí), který se tomu procesu rozhodl nijak zvlášť nebránit a přihlíží pozvolnému rozkladu svého domu, oblečení, kuchyňského náčiní. A paralelně sledujeme i stárnutí jejich 2 psů. Vše směřuje k zániku. Je to tak podmanivé přestat se honit za: uklizenou domácností, načančanou zahradou, nákupy (zbytečných) dárků k různým jubileům, společenskou prestiží, pracovními úspěchy. A stát se pečlivým pozorovatelem. První kniha od SB mi moc nesedla (divný hrdina), druhá byla lepší (ale stále to nebylo ono). Ale tuhle jsem si opravdu zamilovala.

9 19.05.2023

O dost jiné než povídky. Jazyk je jednodušší, chybí ty momenty absurdity (které mi u povídek tolik připomínaly Kafku). Sledujeme přerod hlavního hrdiny od nedospělé sobeckého parchanta v bytost nadanou skoro budhovskou vyrovnaností a schopností přijmout život ve všech podobách, i těch krutých. Rozhodně mi nebyl nesympatický - ve svém vyprávění je dokonale upřímný, přizná se ke všem špatnostem, které provedl, i k těm, o kterých pouze v duchu uvažoval. A ruku na srdce, kdo z nás jednal vždycky naprosto čestně, empaticky a beze vzteku, bez snahy ulehčit si situaci nějakou malou křivárnou. A když už jsme to udělali, přiznali jsme to alespoň sami sobě?

1 12.05.2023

Moc dobrá sbírka povídek, příjemné překvapení. Obtížně nějak souhrně hodnotit - atmosféra a vyznění se tedy dost lišily, možná za to může velké časové rozpětí, ve kterém vznikaly. Na některé musel mít člověk opravdu silný žaludek. Některé byly hodně smutné (Do světa v 18, Nemám vlastní jméno). A některé byly vtipné až lehce absurdní (Slepé střevo, Co v poledne kvílel SZ vítr). Jsem ráda, že se od autora dají koupit i další tituly.

1 14.04.2023

Je zajímavé, jak i dospělé postavy NG v sobě mají něco dětsky upřímného. Kniha je dost obsáhlá a Stínova přítomnost mi byla po celou dobu příjemná. Líbí se mi myšlenka, že mytologie našich předků tu je stále s námi, máme ji vepsanou v podvědomí a chtě nechtě ji stále vláčíme s sebou i moderním světem. A mohou nastat chvíle, kdy se s ní musíme nějak popasovat. Pro plynulé čtení je potřeba mít poměrně obsáhlé znalosti (nejvíc asi ze severské mytologie), já musela leccos dohledat, aby mi neunikly důležité souvislosti. Ale stálo to za to.

9 11.04.2023

Opravdu čtivý román z atraktivního prostředí i doby. Nebyl problém spolykat několik desítek stran naráz. Postav je hodně, ale nepletou se (jména jsou jednoduchá, srozumitelná, to s asijskými autory je to těžší..). Co mi ale chybělo, byl hlubší ponor do jejich vnitřního světa. Jako by se autorka obávala psát o motivacích a tajných myšlenkách svých postav, jejichž předobrazem jsou reální lidé - její předci (aby nenapsala něco, co není pravda, aby je nediskreditovala, aby jí to zbytek rodiny nevyčetl..). Když si dovolím srovnání např. s románem Noc nic nezadrží od D. de Vigan, ten rozdíl je propastný. Tato kniha působila hodně popisně - pobavila, neurazila, ale také nenadchla.

4 11.04.2023

Překvapivě mě to moc nebavilo. Knihy SK jsou nejnapínavější v okamžiku, kdy se děje něco nadpřirozeného, děsivého - něco, co do reality příliš nepatří, ale autor nás přesvědčí o tom, že to tak prostě je. V tom je opravdu dobrý. Tady se daleko víc zabývá povoláním spisovatele, úvahami o tom, proč píše a jaké to je, když kniha vzniká (a ty nejsou špatné, ale rozhodně nejsou nijak výjimečné). Samozřejmě na pozadí hororového příběhu. Paulova situace je sice strašlivá, ale to mrazení z nadpřirozena se nekoná, na Annie nic nadpřirozeného není. A tak opravdu napínavá je až finální scéna, ale ta už dojem z knihy nezachrání.

3 06.04.2023

Převládajícím dojmem pro mě byla trvalá úzkost, přítomná vždy na pozadí i tehdy, kdy se jakoby nic neděje. Děj je opravdu úsporný. Paní Natálie Mooshabrová loví myši, obchází sud s vápnem zaclánějící před vchodem do domu, uklízí hroby, vyšetřuje cizí „zlobivé“ děti. Situace, proslovy postav se donekonečna opakují a pocit absurdity narůstá. Ale my víme, že se nejspíš děje ještě něco dalšího, zneklidňujícího. Něco, o čem nevíme. O čem nechce vědět ani Natálie Mooshabrová a nedopřeje jí to klid. Nepříjemné čtení, ale rozhodně ho nelituju.

16 07.02.2023

Vyprávění je plynulé, srozumitelné, jazyk je jednoduchý. Je tu náznak gradace, kdy se pomalu, postupně přibližujeme k události, která zničila Sáře život. Prokládáno náznaky ironie, smyslu pro humor a samozřejmě informacemi o houbách. Příběh je obžalobou společnosti, která nedokáže ty bezbranné ochránit a dovolí bez problémů skrývat násilí páchané v rámci rodiny (zejm. pokud je rodina dostatečně společensky na výši). Knihu jsem „slupla“ za 2 dny, je opravdu čtivá. Ale přesto na mě neudělala ten dojem, který by asi měla. Sledovala jsem spolu s hrdinkou popisované scény, ale emoce se na mě nepřenášely. Obsah sdělení byl opravdu krutý, příšerný, ale ve mně nevyvolával téměř žádné citové zapojení.

7 24.01.2023

Máloco umí MA tak bravurně jako sledování vnitřního světa svých ženských hrdinek. Ty někdy čelí vojenské diktatuře, někdy tlaku požadavků falešné protestanské morálky. V tomto románu se mladá žena (její jméno se ani nedozvíme) vrací do civilizací jen minimálně dotčené krajiny kanadských jezer, aby zde pátrala po zmizelém otci. Čistota přírody dává vyniknout přetvářce městské civilizace, pochybenosti činů, kterých se pod jejím vlivem hlavní hrdinka dopustila, pozérství jejích přátel (kteří si nejspíš tohle označení ani nezaslouží) a nesmyslnosti činností, kterými se snaží zakrýt vnitřní prázdnotu a udržet zdání moderního a cool života.
To ale nevede k jejímu psychickému zhroucení. Můžeme sledovat katarzi a něco jako znovuzrození – dokáže znovu najít a uchopit svoji podstatu. A je to znalost, kterou si nejspíš už nyní dokáže udržet po zbytek života a čerpat z ní.
Kniha je vcelku náročná a čtení není vždy příjemné, ale z knih MA mě zatím zaujala asi nejvíc.

9 18.01.2023