martinstefko komentáře u knih

Komiks "Žoldnéř 3: Zkoušky" pokračuje v duchu předchozích dílů, kdy základní stavebním kamenem série je naprosto úchvatná malba, na níž se nic nezměnilo, tedy snad kromě toho, že se sám autor vyvíjel, zkoušel mnohé techniky a to se do série také trochu promítlo. Vůbec to není na škodu, naopak. Mimochodem, o technikách, které používal, se Vicente sám rozepisuje v bonusovém závěru, kde jsou i ukázky různých maleb a kreseb, které těmito technikami vytvořil. Rozhodně zajímavé čtení, kdy tyhle bonusy nikdy nevynechávám. Je to něco jiného než příběh, ale rozhodně to na mě dělá dojem. Asi mám rád, když autor povídá o tom, jak tvoří. Komiks "Žoldnéř 3: Zkoušky" samotný pak obstojí z hlediska výtvarné stránky, tam prostě není co vytknout, scénář je bohužel opět slabší a oceníte hlavně skutečnost, že autor nemá problém se zobrazováním nahých žen, naopak, v jeho podání je to skutečně krása pohledět. Třeba se někde nakopne i scenáristicky a konečně uchvátí i po této stránce.

5 17.01.2020

Kniha „Právo nálezce“ ale ukazuje, že Stephen King s ní nešlápl vyloženě vedle, jen se ukazuje, že to nejlepší už má za sebou a teď prostě píše, co ho baví. Tady se otevřeně vyžívá ve svých oblíbených amerických autorech, na jednoho klasika si tu vlastně i hraje. Ale když se to vezme kolem a kolem, on už americkým klasikem moderní doby asi bude. Kniha má náboj, je napínavá, zpočátku mě uchvátila, ke konci už byla příliš předvídatelná a popravdě mi přišla i trochu vyměklá.

2 16.01.2020

Sbírka „V temném zrcadle“ je krásnou ukázkou toho, jak bylo možné si hrát s černým románem nebo gotickým hororem, chcete-li. Ukázka toho, jak bylo možné spojit realistické s fantazijním. A Sheridan Le Fanu tohle dokázal skvěle. Po prvních dvou povídkách se zdálo, že se bude jedno téma opakovat, ale nakonec se ukázalo, že to tak vůbec není a především dlouhé povídky prezentovaly Sheridana Le Fanu jako komplexního autora s bohatou fantazií. Jen je třeba se připravit na to, že pro dnešního čtenáře je to trochu zdlouhavé čtení. Tam je problém i v překladu, který nebyl ani trochu aktualizován, což mi přijde pro současného čtenáře jako nedostatek. Takhle je kniha určena skutečně jen fajnšmekrům.

3 10.01.2020

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 88: Cyclops" nám ukazuje, že Cyclops těch samostatných příběhů, které by stály za pozornost, moc mít nebude. Je to týmový hráč a tam má své místo. Samostatně je nudný patron, což se tvůrci snažili nějak popřít, ale vlastně se jim to nepovedlo, příběh "Odysea" je spíš ukázkou toho, jak se toho moc napatlalo na jedno místo a dohromady to prostě nefunguje. Druhý příběh je jen takovou jednohubkou, která neurazí, ale ani nepotěší. Měl jsem pocit, že scénář k ní se dal napsat za pár minut, kresba zabrala určitě mnohem víc, ale ani kvůli ní není kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 88: Cyclops" něco, proč by stálo za to si ji přečíst za každou cenu. Komiks "Nejmocnější hrdinové Marvelu 88: Cyclops" není vyloženě špatný, není to něco, co by bolelo, když to budete číst, ale není to ani nic průměrného, je to příliš obyčejné. Skalní fandy to může bavit, ale asi ani oni nebudou plesat nad tím, co to vypráví. Přečíst, založit a už se k tomu nikdy nevrátit.

1 03.01.2020

Kniha "DC komiksový komplet 79: Green Lantern - Pomsta Green Lanternů" za mě docela dobře prezentuje to, co Geoff Johns dává DC Universe. On dokonale zná všechny možné příběhy, i takové, které tak 80 % fanoušků sérií už dávno zapomnělo. A pokud je nezná, tak si je dohledá. A využívá j k tomu, aby na nich stavěl svoje vlastní příběhy, má tu odkazy na kontinuitu. A chápu, že tohle bude skalní fandy bavit, protože on tu kontinuitu dál buduje. Jeho příběhy tak vycházejí z poměrně pevných základů, bohužel to nic nemění na tom, že nemusí být nutně dobré. Nejsem skalní fanda DC a jeho příběhy mě prostě nebaví. I když je super, že staví na pevných základech, zrovna v případě Hala Jordana tu dělá vlastně jen to, že ty špatné činy, které měl sice provést pořád jako osoba napadená temným parazitem, nuluje a dostává ho tak do původního statusu. Takže i když vlastně staví na něčem, co tu bylo, a buduje nový svět, do jisté míry vrací všechno do určitého nultého stavu. Tohle moc nemusím.

1 02.01.2020

Kniha „Krev je můj chleba“ nám ukazuje Lairda Barrona ve velmi dobré formě, především takové, kdy všechno, co přečtete, dává smysl, a na konci nebudete sedět a přemítat, co se vlastně mělo dít. Ne, tohle je dějový román, i když možná překvapí, jak to nakonec s tím detektivním případem, který je tu řešen, dopadne. Z toho mi nějak přišlo, že jsem skutečně na správné adrese a že čtu Barrona, ne nikoho jiného. A ač bych to do něj neřekl, Barron umí být hodně vtipný.

3 02.01.2020

Ve sbírce „Černá křídla Cthulhu 3“ se najdou povídky, které jsou zajímavé, které jsou dobré, ale stejně tak se tam najdou povídky, které se jeví už takové moc ohrané, okoukané, nenápadité až nudné. Fanoušek Lovecrafta si zde najde svoje, ale sem tam už jsem měl pocit, že je toho moc a že by bylo fajn, kdyby ta povídka s Lovecraftem neměla nic společného. Navíc zde není ani jedna, která by skutečně nějak zásadně vynikala, je fajn, že tu jsou autoři, kteří dovedou přímo navázat na nějakou Lovecraftovu povídku, ale pokračování prezentovat moderním stylem.

29.12.2019

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 87: Ghost Rider (Robbie Reyes)" je hezkou ochutnávkou nové postavy, která může někomu přijít zajímavá, někomu méně. Trochu se zde rozvíjí možnosti toho, jak vlastně Ghost Rider vzniká, nebo může vzniknout, ale v konečném důsledku je to stejně jedna podobná postava, která má koexistovat spolu s již existující. Samotný Robbie Reyes je celkem zajímavý, je vidět, že to je postava, která e promyšlená, na druhou stranu v jejím životě jsou prvky, které doslova volají po tom, aby byly využity a byly tedy psány s tím, aby měli scenáristé prostor pro nějaké ty emoce. A to se daří. Příběhy bohužel nijak zajímavé nejsou, i když pravda, musí se jim nechat, že jsou docela drsné a krvavé. Mluví se zde sprostě, i když vulgarismy jsou nahrazovány klikyháky. Nabízí se pak otázka, proč psát sprostý komiks, když tam ta sprostá slova dát nemůžu... Ale i to je standardní praxe superhrdinského komiksu a jeho pozérství. Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 87: Ghost Rider (Robbie Reyes)" pak nijak zásadně nevyniká.

24.12.2019

S komiksem "Oskar Ed: Můj největší sen" můžete mít jeden problém. Jako kdyby v něm nebylo světlo, jako kdyby bylo vše depresivní. Fantazie a sny, které Oskar Ed má, nejsou zrovna hezké, jsou velmi nepříjemné, mnohdy až děsivé, bizarně hororové. A když se příběh odehrává v realitě, není to o moc lepší. Ale přesto, po dočtení, nemáte pocit silné deprese, ale spíše určitého smíření s tím, co se stalo. A že to dějově rozhodně není tak prázdné, jak by se mohlo ze snových sekvencí zdát, sny jen umocňují to, co se děje v realitě, jak ji Oskar vnímá. A Branko Jelinek dokáže skvěle zachytit dialogy, které lidé vedou. Naprosto prázdné, ale přesto musí mluvit, jen proto, aby byli slyšet, aby měli poslední slovo. Jako se tomu děje i v realitě, kdy se rodiče dovedou hádat o naprostých prkotinách, doslova blbostech, a ještě do toho zatáhnout dítě, které se má ke všemu stát soudcem. A se ještě ke všemu sypou, když dojde k nějakému životnímu zvratu. Branko Jelinek ukázal, že u nás mohou vznikat skvělé komiksy.

2 24.12.2019

Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 7: S velkou mocí..." e trochu úpadkem v kvalitě v rámci komiksů, které se objevují v téhle sérii Spideyho výběrů. Asi je fajn, že se nám zde objevuje origin tohle naprosto zásadní postavy Marvel Universe, ale na druhou stranu to není origin kompletní a není to ani origin dobrý. Vždycky jsem měl Spider-Mana rád proto, že je emocionální, že řeší osobní problémy, ale tady v podstatě řeší jen to, že chce být za borce, chce si to rozdat s jednou spolužačkou, ale přitom se líbal s jinou, neznámou holkou, aby si skoro začal románek s MILFkou. Popravdě to zní docela zajímavě, ale ve skutečnosti to moc zajímavé není, protože je to všechno velmi povrchní. Tohle by se dalo pojmout temně, mohl by zajít dál, protože stále ještě nevěděl, že s velkou mocí přichází velká odpovědnost, ale Lapham nijak daleko nezašel. On chtěl ve skutečnosti napsat jen zábavný komiks. A ani to se mu moc nepovedlo.

1 21.12.2019

V knize "Komiksový výběr Spider-Man 6: Smrt Jean DeWolffové" nacházíme velmi zajímavý spidermanovský příběh, který jednoznačně obhajuje skutečnost, proč vlastně měla česky vycházet nová série, která bude zaměřená jen na Spider-Mana. Tenhle příběh má pár svých much, ale jinak je velmi dobrý a dokazuje, že rozhodně ještě všechno neznáme a že je zde spousta zajímavého, co bychom si o stěnolezovi mohli přečíst. Snad těch ukázek bude ještě více, snad to není jen ojedinělý příběh. 80. léta ale rozhodně Spideymu přála a také on ukázal, že je zralý na celkem temné příběhy, kde se řeší závažné otázky a kde vrah může být takový, že prostě jen chce zabíjet, nemusí mít nějaké smysluplné obhájení svých zločinů, i když by to mělo být něco skutečně šíleného. To, proč Sin-Eater vlastně zabíjel, je řečeno tak nějak v krátkosti a popravdě to není až tak důležité. Prostě zabíjel a je potřeba se vyrovnat s následky. A právě tohle vyrovnávání se je podáno velmi dobře.

4 21.12.2019

Komiks "DC komiksový komplet 78: Superman/Batman - Největší hrdinové" je jednoznačně ukázkou toho, jak špatné komiksy vznikaly a jak se jim ještě dával status něčeho speciálního. "Největší hrdinové" tohle možná jsou, ale rozhodně ne v jakkoli dobrém příběhu. Ten je jen dlouhý, nudný, přeplácaný, místy hodně hloupý, jednoduchý, což v tomto případě znamená negativum, a prezentuje skutečnost, jak scenárista dovede zabít relativně zajímavý nápad jenom tím, že tomu dá naprosto nevhodné prostředí a pitomou zápletku. Dojem z kniha "DC komiksový komplet 78: Superman/Batman - Největší hrdinové" pak moc nevylepšuje ani retro komiks, který ukazuje Lexe Luthora a Jokera v týmovce, která k nim absolutně nesedí a která jen ukazuje, jak byli tihle záporáci kdysi k smíchu. Člověk se skoro diví, že si superhrdinský komiks podobnými příběhy už dávno nepodřezal větev. Asi to chce ještě něco mnohem horšího.

2 20.12.2019

Laird Barron mě sbírkou „Okultace a jiné povídky naplno přesvědčil, že je jedním z nejzajímavější a nejoriginálnějších hororových autorů současnosti. Není to žádný klasický autor, nikoho nevykrádá, nikomu se nepřizpůsobuje. Jede si podle svého a píše horory, které dovedou atmosféricky odrovnat. Stalo se mi to hned u několika povídek. Stejně jako se mi stalo, že jsem měl pocit, že jsem ani zdaleka nepochopil vše. Ale vlastně to vůbec nevadí, i tak jsem si vše skvěle užil.

1 18.12.2019

Kniha "Před Incalem" se ale nevyznačuje jen specifickým, a i když s chybami, tak skvělým scénářem Alejandra Jodorovského, ale i specifickou kresbou Zorana Janjetova, kterou Alejandro sám označil jako takovou moebiovskou, ale před "Incalem". I proto si Zorana pro sérii "Před Incalem" vybral, protože to dává smysl. Je to tak trochu Moebius, ale není to Moebius. Není to Moebius, který dělal "Incal", je to Moebius, který dělal jiné komiksy. Mimochodem na tomto vydání je vidět, jak se Zoran Janjetov sám vyvinul, protože první stránky knihy v roce 2001 přepracoval a je tam rozdíl vidět. Asi by to bylo ještě lepší, kdyby celou knihu kreslil tak, jako nakreslil těch prvních pár stránek. Ale je nesmysl předělávat celé dílo. I tak kniha "Před Incalem" skvěle funguje, je velmi dobře zpracovaná a rozhodně je lepší jako samostatný příběh – což je do pátého dílu – než jako návaznost – hodně nucená – na komiks "Incal", která se odvíjí až na konci pátého a především v šestém dílu. Není to tak ladné, jak by člověk chtěl, je to místy hodně na sílu a něco je dost zjednodušeno. Ale v rámci Alejandrovy filozofie to tak nějak sedí.

12.12.2019

V knize "Star Wars – Válka na Shu-Torunu / Konec her" Kieron Gillen ukazuje, že docela dobře navázal na příběhy, které psal Jason Aaron, nebo které případně tvořili další autoři. Na druhou stranu ale první část knihy nepřináší nic světoborného, jen takový posun tam, kam bylo potřeba. Alespoň kreslíři ale dostávají prostor k tomu, aby se předvedli, především pak na větších panelech. Druhá část knihy pak přináší celkem zajímavý příběh, který má ještě o něco větší dopad, nikoli tedy na filmovou linii, ale na linii komiksovou. Jasně, ono to k tomu směřovalo, nic moc jinak to nešlo, ale v tom komiksu je to přece jen docela dobře funguje a čtenáře to může i lehce překvapit. V celkovém kontextu nikoli, ale v tom komiksovém ano. Jasně, pokud nejste fanoušci "Star Wars", asi vás kniha "Star Wars – Válka na Shu-Torunu / Konec her" tolik nenadchne, musíte znát tenhle svět a je potřeba znát i příběhy z předchozích knih, ale pokud je znáte, bude vás tohle čtení bavit.

2 10.12.2019

I když je součástí knihy "Živí mrtví 30: Nový světový řád" velmi zajímavá sociální studie, zajímavý kontrast různých společenství, tak přece jen to dějově nutně není kniha až tak zajímavá. Snaží se to o emotivní momenty, ale tohle mě osobně v tomhle případě prostě tolik nebavilo. Je fajn, že se postavy někam posouvají, že více prožívají, ale třeba to, kam se posunula Michonne se mi vlastně vůbec nelíbilo, ale to je prostě proto, že Michonne jsem vnímal hodně jako určitou karikaturu, silnou akční hrdinku bez bázně a hany, hrdinku, která se ničeho nezalekne. A najednou je to taky "jenom" obyčejný člověk. Asi bych ji měl pořád radši jako takovou méně uvěřitelnou hrdinku. To jsou ale čistě moje osobní pocity. "Živí mrtví 30: Nový světový řád" pak funguje jako skvělý sociální příběh, což z mého pohledu k zombie žánru patří především, protože to je ve všech nejlepších zombie filmech. A z těch "Živí mrtví" vycházejí primárně.

3 10.12.2019

Kniha "Indián Umpa-pa v souborném vydání" ukazuje skutečnost, že Goscinny a Uderzo byli velmi silný tým, který společně fungoval už od začátku. Přišli se zajímavými příběhy, ale hlavně se jim podařilo už od začátku bavit. A baví opravdu dobře. Je tu povedený humor a myslím, že se neztratil ani vlivem překladu. Bavil jsem se od začátku do konce a četlo se mi to skvěle. Tohle je komiks, který se snaží pobavit, o moc víc nejde, ale je to humor docela chytrý, což je pořád něco, co se dá ocenit. A nevadí, že sem tam jsou ty vtípky docela dětinské, protože i to k tomu sedí. A je vidět, že si Goscinny dělal rešerše a Uderzo s ním, prostředí i doba se jim povedly zachytit skvěle. Umpa-pa je postava, která v sobě měla další potenciál, ale holt Asterix a Obelix a další měli potenciál ještě větší. Lidem se líbili, takže dostali přednost. Přece jen, tihle dva autoři neměli nafukovací čas, a tak se věnovali tomu, co mělo větší příslib. I tak ale v komiksech v knize "Indián Umpa-pa v souborném vydání" dostáváme příběh, který je komplexní, relativně uzavřený a celkově se povedl. Skvělý odkaz dvou legendárních evropských autorů.

1 10.12.2019

Komiks "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" nemá nijak komplikovaný děj, nepřekvapí nějakou nečekanou pointou, ale na druhou stranu velmi potěší hravostí, úžasnou fantazií, kdy některé panely jsou v tomhle směru skutečně úchvatné, a také si budete užívat různé narážky, které autor v komiksu má, a to i třeba takové, kdy vám předkládá jakou píseň si máte při čtení některých pasáží pustit. Pokud ji znáte a začne vám hrát v hlavě, jen to umocní prožitek. A pokud ji neznáte, můžete si ji pustit. Nebudu tvrdit, že komiks "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" je skvěle originální, je to přelomové dílo, takový prostě není. Ale je to zábavný komiks, který bude bavit děti i dospělé. A to je na jedno komiksové dílo víc než fajn. A vzhledem k tomu, že je to české dílo, je to ještě příjemnější.

1 05.12.2019

Komiksu "Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee" se ale musí nechat, že není jen zlatým a nablýskaným pomníkem Stanova života a díla, přece jen se věnuje i temnějším stránkám anebo se o ně minimálně trochu otře, ať už to jsou některé konce jeho přátelství a tvůrčího partnerství, rodinné problémy anebo i problémy v podnikání, které si i Stan Lee zažil. Ať tak, nebo tak, kniha "Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee" je pořád ale především zábava, která přináší dostatek informací o Stanovi a Marvelu, takže vás bude čtení od začátku dokonce bavit, tedy alespoň v případě, pokud vás Marvel zajímavá a nezlomili jste nad ním ruku. A jelikož sám Stan Lee měl na tomhle komiksu také podíl, dá se tušit, že jsou zde skutečně zachyceny jeho vzpomínky, takže minimálně jeho pohled na věc. A jo, je to chlapík, který se vám prostě musel zamlouvat. A pro superhrdinský komiks udělal hodně.

4 05.12.2019

Kniha "Generace 89" ukazuje, že jsme zde měli skvělé tvůrce - naštěstí někteří se stále drží a sem tam komiks ještě tvoří – ale především v oblasti kresby, co se týká scénářů, i v té době jsme tápali. Není divu, že si kreslíři často brali na pomoc povídky. Někdy to zafungovalo, někdy méně. Kniha "Generace 89" je skvělý editorský počin, který ukazuje, že rok 1989 byl zlomem pro český komiks, který tenkrát dokázal přijít se zajímavými kusy, stejně jako s těmi velmi slabými.

04.12.2019