martinstefko
komentáře u knih
Pěšky na Aldebaran
Adrian Tchaikovsky (p)
Trochu mi vadilo, jak je to místy zbytečně zábavné, snaha o hlášky a tak. Asi bych raději temnější pojetí, které by korespondovalo i s celkovým finále. Jinak ale moc dobrá jednohubka, která zbytečně nezabíhá do detailu, ale základní příběh vysvětlí dostatečně.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Asi jsem četl jinou knihu než ostatní. Zbytečně natahované, s nezajímavými postavami, pořád se na vše díváme z několika pohledů, pořád se opakuje jedna konkrétní vlastnost daného člověka, jak kdyby byl čtenář hlupák, nemluvě o tom, že pořád je nám opakováno, že tahle a tahle postava nemá alibi... no jasně, že nebude vrahem... Tohle má být světová detektivní (nebo dokonce thrillerová!) extra třída???
Na lovu kvizonů
Jakub Němeček
Originální povídky, kdy některé, jako například titulní, jsou naprosto skvělé, ale v jiných jsem se utápěl v lehké nudě, kde jde hlavně o myšlenku, která je i přes krátkost povídek rozmělněna na můj vkus v mnoha slovech. Ale myslím, že i tak se jedná o jednu z nejzajímavějších sbírek, které u nás v poslední době ve fantastice od prvoautora, ač se jedná o člověka jinak velmi zkušeného v oblasti překladu a nakladatelství, vyšla.
Od A do Z - Souhrnné vydání nejlepších povídek. Svazek 1
Roald Dahl
Povídky jsou výborné, různorodě, jen pro mě - člověka, který se s Dahlem teprve seznamuje - je škoda, že kniha neobsahuje nic navíc. Něco o Dahlovi, něco o povídkách, kdy vznikaly... A přece není tak těžké hodit začátek každé povídky na novou stránku.
Draugova oběť
Åsa Larsson
(SPOILER) Kniha „PAX 10: Draugova oběť“ je povedeným ukončením desetidílné knižní série, kdy bych se popravdě nezlobil, pokud bych si mohl přečíst ještě něco dalšího. Ale ne, hlavní příběh se uzavřel, a to je dobře. Jedeme dál, těch dobrých knih je všude plno. Jen mě trochu mrzí, že více prostoru nedostali Thomas a Simon a nějak to pořádně v poslední knize neschytali. Tím myslím tak, aby se to jen krátce nezmínilo, ale čtenář si je mohl vychutnat. Nic to nemění na tom, že „PAX“ je skvělá série hororů pro mládež.
Noční můra
Åsa Larsson
Kniha „PAX 9: Noční můra“ je za mě trochu horší než její předchůdkyně, ale stejně se jí daří čtenáře strhnout, a to hlavně na svém konci, kdy musíte sáhnout po posledním dílu, protože prostě musíte vědět, jak to dopadne. Takže se z knihy „PAX 9: Noční můra“ stává jen můstek k finále, které snad bude velké, protože to se samozřejmě od posledního a nejtlustšího dílu očekává.
Bílý had
Åsa Larsson
Osmá kniha hodně hraje na to, že jsme si oblíbili postavu Iris a je otázkou, jestli se jí podaří nějakým způsobem zachránit. Alrik a Viggo nejsou pro tuto chvíli tak důležití, i když i oni zde mají své místo, a co si budeme povídat, zadělávají si na pořádné problémy. Ale o tom více až v další knize. Teď jde jen o to hlavní – podaří se Iris zachránit, nebo zase přijdeme o jednu postavu? Popravdě, napínavé to je hodně!
Dech smrti
Åsa Larsson
Kniha „PAX 7: Dech smrti“ je takovým nadechnutím před tím, co nás čeká. Už vnímáte, že se série blíží ke svému vrcholu, ale ještě se tam nedostala. Ještě je potřeba některé osudy trochu zašmodrchat. A to se daří, to se daří hodně dobře, jak ukazuje závěr knihy, kdy hned musíte sáhnout po osmém díle, protože prostě chcete vědět, co se bude dít dál. Co si budeme povídat, tahle série měla vyjít jako omnibus.
Postrach jezera
Åsa Larsson
Knize „PAX 6: Postrach jezera“ se podařilo něco, co jsem úplně nečekal. Je zde relativně tradičně vystavěný příběh, tradičně v rámci série, který se ale přece jen podařilo ke konci docela zamotat. Janě, to, co se zde nakonec udá, není nic vyloženě originálního, ale v rámci příběhu to funguje. A vy víte, že se jede dál, že to špatné ještě neskončilo. A stejně bratrům fandíte a hned hmátnete po další knize.
Ředitel a hydra
Jan Jícha
Zábavné, většinu doby, ale ke konci už jsem měl pocit, jako kdyby knize docházel dech. Ale zasmál jsem se, což byl myslím i smysl knihy. Navíc má kniha pěkný morální přesah.
Psí vojáci
Adrian Tchaikovsky (p)
Trochu jsem měl problém s koncem, kdy autor se snažil říct moc a dějově už to ztrácelo, ale i tak se jedná o dobré válečné sci-fi.
S Komenským do komiksu – Únikovka s Amosem
Klára Smolíková
I když bych měl výhrady ke struktuře knihy, kdy se dvě její části nějak zásadně nedoplňují, tak rozhodně nemohu mít výhrady k tomu, jak je příběh napsán a jak je komiks vytvořen. Komiks si nebere nějakou jasně stanovenou kostru, každá stránka je trochu jiná, každá se zaměřuje na jinou fázi, jiný aspekt Komenského života a je tomu uzpůsobena i jeho struktura. Sem tam je použita rovnou dvoustránková mapa, sem tam jsou komiksové sloupce časovou osou, ale i srovnáním. A do toho je příběh, který je napínavý, místy skoro až do hororové pohádky, ale v klidu, vždy je tu dobrý konec. A na závěr je happy end, který sedne. "S Komenským do komiksu" je prostě pěkná ukázka toho, jak spojit didaktický komiks, kdy se něco dovíte o velmi významné osobnosti, s tím, jak prezentovat dětem příběh o přátelství a o tom, že i když každý máme svoje chyby, stejně tak máme každý svoje silné stránky. Pokud se na ně zaměříme a nebudeme se navzájem, ale i vnitřně odsuzovat za ty špatné, společně můžete hodně osáhnout.
Když se introvertka vdá
Debbie Tung (p)
Přiznám sem nemám moc rád díla, kde je všechno přehnaně pozitivní. A jasně, postavě v knize "Když se introvertka vdá" se sem tam nechce stávat, nestíhá termíny, má blbou náladu, něco ji trápí. ale jinak je život postavy vlastně pohodička, kde rozhodnutí mezi tím, jestli si koupit jídlo, nebo knihu, je vždycky jasně dané. Toho pozitivního je na mě v komiksu "Když se introvertka vdá" až moc. Nevadilo by, prostě se autorka dívá na svět hezky, to je milé, jenže komiks sám o sobě není ani moc vtipný, že bych se alespoň zasmál, pokud už mě tolik nefascinuje ona milost stripů. Pokud někomu stačí, že se na několik desítek minut odebere do světa, kde j všechno v pořádku a problémy vlastně neexistují, myslím, že mu mohu komiks "Když se introvertka vdá" doporučit. Víc ale čtenář skutečně nedostane. Jen milé dílo autorky, která jako kdyby se ani nikdy nedovedla naštvat, respektive nedovedla tohle přenést na své postavy.
Odpočívej v pokoji
Robert Kirkman
S knihou "Živí mrtví 32: Odpočívej v pokoji" jako kdyby se něco zlomilo. Robert Kirkman ukončil jednu z nejzásadnějších komiksových sérií, ale já se na ní dívám především jako na něco, co výrazně posunulo zombie žánr. Anebo ho alespoň vrátilo do popředí zájmu. Doufám, že po něm přijdou další autoři, dostatečně zajímaví, kteří ještě budou schopni světu ukázat, že zombie žánr tu pořád je, je pořád zajímavý a má o čem vyprávět. Robert Kirkman začal tvořit "Živé mrtvé" čtyřicet let poté, co George A. Romero stanovil, jak bude tento žánr na dlouhou dobu vypadat, z čeho bude vycházet. A i po těch čtyřiceti letech ukázal, že je co vyprávět, že to může chytnout masy. Jasně, objeví se spousta napodobovatelů, lidé, co nemají co říct a jen se vezou na vlně zájmu, ale mezi tím vznikají i další zajímavá zombie díla. A za to jsem moc rád. Díky za "Živé mrtvé" a díky za to, že končí jako skvělá série.
Muži, kteří zašli příliš daleko
* antologie
„Muži, kteří zašli příliš daleko“ jsou knihou, která představuje zlom v hororové literatuře. Tam, ke Arthur zůstává stále ještě u klasických ghost stories, očividně ovlivněný Montaguem Rhodesem Jamesem, jehož příběhy na Etonu poslouchal. Zato Fred už se snažil o to, aby přešel k něčemu novému, modernějšímu, za což je možná odsuzován, protože ten přechod není dokonalý, ale já si myslím, že to je přechod skvělý. Robert už si pak šel svou cestou, která byla příliš spojená s vírou, což mě nesedlo. Vývoj hororové povídky je tu ale skvěle zachycen různorodými styly. A ani jeden není vyloženě špatný.
Noc oživlých mrtvol
* antologie
Sbírka „Noc oživlých mrtvol“ přináší pohled na klasické téma, pohled poměrně velkého množství autorů, který ukazuje, že hodně témat se opakuje, sem tam je to prostě něco, co se dalo očekávat, co nijak nevyčnívá. Ale když si autor uvědomil, že nejlepší je vzít zombie svět jen jako kulisu a v něm vyprávět nějaký příběh, většinou to zafungovalo. Tohle je cesta, jak se na zombie žánr dívat, což většina autorů pochopila. Jen škoda, že kniha neměla ještě o trochu lepší překlad. A lepší korektury, což je patrné už na zadní obálce.
Papež ukrutný
Alejandro Jodorowsky
Komiks "Papež ukrutný" má za hlavní postavu – o hrdinovi se zde skutečně nedá mluvit – člověka, který vám bude nejspíš odporný, ale stejně budete přemýšlet o tom, jestli byl opravdu takový šílenec, jestli byl opravdu až tak špatný, protože očividně dokázal milovat, a to velmi, i když to tedy nebyly ženy, ale muži. Alejandro Jodorowsky dokázal napsat postavu, která je na většinu pohledu odporná, není to člověk, kterého byste chtěli mít doma, pokud tedy nejste mladík s andělskou tváří, který má slabost pro starší mocné pány. Ale na druhou strnu, to, jak je ho postava končí... Jako kdyby vám Alejandro sděloval, že je v tom něco trochu víc, že každá mince má dvě strany, a to i v případě, kdy je člověk na první pohled jen špatný. Komiks "Papež ukrutný" představuje osobitý pohled na historii, ale říkám si, jak moc se to lišilo od toho, co se skutečně dělo.
Skrytí
Stan Sakai
Stan Sakai ukazuje svou sílu nejen v tom, jak dovede vyprávět příběh, o tom už jsme se mnohokrát přesvědčili, ale na komiksu "Usagi Yojimbo 33: Skrytí" nám ukazuje i svou schopnost pracovat s dějinami, dělat si rešerše a jednoduše vytvořit příběh na základě skutečných událostí. Je úplně jedno, jestli je jeho komiks fiktivní, či nikoli, jde hlavně o to, jak je vyprávěn, jak je látka předána, jak je ukázáno, jaké dopady měla na lidi. A tohle se komiksu "Usagi Yojimbo 33: Skrytí" daří. Myslím si, že je to velmi dobrá tečka za černobílým Usagim, teď už jde jen o to, jestli se podařilo Usagiho kouzlo přenést i do barvy. Myslím si, že to je pro Stana docela zajímavá výzva, i když Usagi se do barvy přece jen také podíval. Stanovi hodně sedl detektivní žánr, ale osobně už bych byl zase zvědavý, jak se podívá na další žánry, jak budou příběhy s Usagim zase žánrově bohaté. Snad se i toho ještě dočkáme.
A jestli neumřela, vyšiluje dodnes
Skottie Young
Komiks "Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes" je takovým zajímavý úkazem. Buď vás nadchne, anebo si prostě jen řeknete, že je to akorát další pohádkový příběh postavený na hlavu. A on je, ale je to na hlavu postaveno tak skvěle, že jsem se prostě od začátku do konce bavil. Tohle je "Alenka v říši divů", která není jen bláznivá, ale je masakrální, je doslova šílená, je plná gore a sprostých slov, i když pravda, ta jsou skrytá za slovíčka, která jsou vlastně pohádkově jemná. Je to kouzelné, je to brutální. Ten recept na komiks "Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes" je vlastně docela jednoduchý. Udělat z pohádky pořádně hnusný masakr, kde hlavní hrdinka je všechno, je ne nevinná holka. A za mě to stačí, protože se toho chopil autor, kterému téma prostě sedlo. A hlavně, Skottieho kresba je pro tenhle příběh naprosto dokonalá.