martini.ce komentáře u knih
Poprvé jsem na Zuzanu Švédovou narazila na FB. V tom rychlém světě, plném reklam, pospíchání, přeskakování událostí a aktualit... jsem se přistihla, že jsem se najednou zastavila, zastavil se svět i kolem mě... a já jen pozorně čtu slovo za slovem, jednotlivé věty, které se k sobě skládají jak perly v náhrdelníku.
Knížka se mi moc líbila a kdybych ji měla popsat jedním slovem, byla by to laskavost. Způsob, jak se autorka dívá na svět, je mi blízký, oslovuje mě a dojímá. To je knížka, kterou chci mít vždycky po ruce, jako doping v horších dnech a k potěšení v krásných dnech. Děkuju.
Na začátku mě zaujala zápletka, probuzení na neznámém místě za 5 let. Ale čím dál jsem četla, tím méně mě to bavilo. Hodně slov, pokus o vyždímání hodně emocí a tak jsem přeskakovala, až jsem dolistovala do konce.
Tak to byla nejvíce crazy rodina, o které jsem kdy četla. Z pohledu čtenáře vtipné uspořádání, ale pro obyvatele Dolaru to muselo být pekelné.
Líbí se mi, že se C.H. věnuje těžším tématům a věřím, že tím může dospívajícím pomoct. Když někdo pojmenuje jejich pocity, trápení a ukáže, že existuje cesta ven.
Taková ta knížka, co je dobré ji přečíst na jeden zátah. Ve které je tolik zvratů, změn a wow/wtf momentů, že člověk přemýšlí, jestli je spisovatel blázen nebo ho tahá za nos. Napínavé čtení, chytře rozdělené do kratších kapitol, aby se knížka nedala odložit.
Sáhla jsem po ní, abych se aspoň v myšlenkách mohla ze zimy přenést do milejšího prostředí. A to se povedlo. Tři ženy cestující po Itálii, které sice řeší svoje vztahy a životy, ale hlavně tam svítí slunce, teče víno, voní bazalka a rajčata s mozzarellou jsou na talíři. To mě bavilo.
Ale těch chyb a zmatlaných překladatelských obratů, ach jo.
Hodně zvláštní kniha. Příběhy čtyř dětí, kamarádů, letní zážitky s pokračováním do dospělosti - to mě bavilo hodně. Ale linka s vypravěčem, červem, záhadným skleníkem a strážcem tajemství pro mě byla někdy těžko pochopitelná a někdy skoro hororová. Hlavně v TU sobotu.
Ale jo, takové oddechové čtení. Originální zápletka, s vtipnými momenty a překombinovaným koncem. Lidští hrdinové mi byli sympatičtí. V knize je hezky popsáno, kde všude se jako lidé setkáváme s umělou inteligencí a kde by se to všechno mohlo zhroutit.
Citát z písničky od Kryštofa je vtipný, stejně jako dodatek: ...copak by v nějakém vesmíru mohla tato věta dávat smysl? :)
Moje první knížka s Erikou Fosterovou. Ta mi sice přišla fajn, ale není to série, ve které budu pokračovat. Pro mě velké množství postav, policejní týmy, kde jsem byla schopná si kromě Eriky zapamatovat tak 2 kolegy. Násilné scény se mi nečetly dobře, ke konci jsem hodně přeskakovala, abych zjistila, jak to dopadlo. V hlavě mi dlouho nezůstane.
Četli jsme se synem (10 let) a tak dávám jeho hodnocení. Za mě by to bylo méně hvězd. Je to klasický pohádkový příběh a boj mezi dobrem a zlem. Okořeněno slovními hříčkami, propojkami s naším moderním a online světem. Ale někdy už toho bylo až moc. Nevím, na koho kniha míří - menší děti se asi ztratí v množství postav, starší budou čekat, kdy se konečně bude dít něco hustého (když to psal Kovy). Z pohledu rodiče je to fajn čtení, ale v hlavě mi asi nezůstane z toho nic.
Některé fejetony jsem četla už dříve online, ale knížka je knížka. A zrovna tuto potřebuju mít doma, po ruce. Pro dny, kdy mi chybí odvaha, radost nebo pocit, že všechno je tak, jak má být. Díky za to, Petře Fialo!
Vydržela jsem 130 stran, ale víc ne. Párkrát jsem se během čtení usmála, ale nic mi to nedalo. To není můj šálek kávy.
Aleš mi přišel jako fajn chlap, fandila jsem mu. Ale tak od poloviny už mě to nebavilo a zbytek knížky jsem prolistovala. Protože jsem na Čeladné strávila pár let, přidávám jednu hvězdu za úsměvné - "aby se člověk dostal ze Soulu do Čeladné, musí letět do Vídně ".
Hlavní postava mi přišla sympatická, ale jinak mě to nezaujalo. Cca na 50. straně odkládám.
Netradiční detektivka, odehrávající se během jednoho dne. Příběh v minulosti hodně temný. Zajímavá vyšetřovatelka, sympatický tým, líbilo se mi to. Jestli bude pokračování, ráda si ho přečtu.
Toskánské prostředí mě bavilo. Hezký příběh, zajímavé propletení. Nenáročné čtení na jarní večery.
Ale ten překlad... Ledvinový páj (hádám, že se jedná o kidney pie), saténové dřevo... To jako opravdu?
Většinu knihy jsem se rozmýšlela, jestli ji neodložím. Zůstala jsem kvůli Budějicím, kde jsem strávila pár let. A kvůli naději, že se v knize stane něco, co mě zaujme. Mrzí mě, že se to nestalo.
Rozečteno mám už dlouho. Nevyhovuje mi u ní čtení na jeden zátah, ale když mám náladu na hlubší myšlenky, vím, kde ji najdu.
Moc hezké pohádky. Bylo fajn nakouknout za hranice k sousedům. Díky.