Hlava plná lásky byla pro mě třetí knihou od Ali ze série Plný vášně a vědy, a i přes to že byla pro mě pocitově zatím nejslabší, stejně jsem si ji zase od začátku až do konce zamilovala a užila. Bee a Leviho si opět nejde nezamilovat a nechyběli ani vedlejší zajímavé a zábavné postavy, konkrétně tady myslím Rocío s Kaylee, které příběhu dodají takové to příjemné brm brm. Do toho zase trochu jiné vědecké prostředí NASA, a zdravá dávka dojemných, roztomilých nebo žhavých chvilek... Prostě spokojenost... (jen, možná té Marie Curie, bylo někdy už vážně až moc :D)...
Sečteno a podtrženo? Bylo to milé, chytré (jo někdy až moc, děkuju, do vědy jsem nikdy nebyla), vtipné, oddechové čtení s kapkou dramatu, které splnilo to co jsem očekávala, a můžu se jen těšit až se pustím do dalších milých kousků od Ali... Děkuju za další krásný příběh... AMEN :)
Tohle bylo vážně skvělý. Nechápu proč jsem Ali tak dlouho bojkotovala, protože se tohle stává mou další závislostí. A dokonce se mi tenhle díl líbil ještě o kus víc než Teorie lásky kterou jsem četla jako první... (jo, tentokrát mi málem ukápla i slzička) :D
Adama, Olive i jejich přátelé si nejde nezamilovat. Bylo to tak milý, sladký a vtipný, všeho tak akorát a jako celek prostě dokonalé. Nesmělo chybět malé drama, ke kterému řeknu jen tolik (abych nepráskla zbytečné spoilery), čula jsem nějakou faleš, ale zas až takovou ne, ta jistá osoba byla fakt hnusnej, podlej, zkaženej, odpornej had. Adam mu měl rozbít čumák :D.
Sečteno a podtrženo, nečekala jsem, že mě to bude až tak bavit, ale bavilo a miluju to, a nemám víc co dodat, jedině že bych byla ráda za nějakou aspoň novelu věnovanou Malcolmovi s Holdenem protože mi něco říká, že by to bylo zatraceně skvělý a vtipný :D
Takže, děkuju za další krásný příběh Ali a jdu se pustit hned do dalšího dílu... AMEN :)
Chci to taky! je zajímavá romantická jednohubka, s jistým nádechem humoru a větší dávkou absurdity. Kolem a kolem mám z ní smíšené pocity, na jednu stranu se mi líbila a na druhou to bylo všechno nějak moc hrr hrr a hodně věcí najednou a bum, byl konec. To se mi moc nelíbilo.
Dostala jsem rychlé vzplanutí lásky, absurdní chování vyšší společnosti ať už v pracovním prostředí nebo soukromém, falešné přátelství, pochybnou terapeutku (ta byla fakt něco, měla by vrátit diplom pokud nějaký vůbec měla :D) nebo úplně bláznivé rodiče co mají potřebu vrtat se v životě své dospělé dcery.
Nakonec, četlo se to hezky, ale ani Charlotte ani Uwe si mě ničím zvlášť nezískali, a chvílemi mě na každém trochu něco štvalo. Konec byl zběsile rychlý spád událostí a ještě rychlejší tečka v epilogu jako oslava Charlottiných čtyřicátých narozenin. Uf... Sečteno a podtrženo bylo to sice milé, ale extra to nenadchlo ani nezklamalo, ale nemyslím si, že bych se do vod autorky v blízké době chtěla vrátit... AMEN :)
Btw... Ta obálka je vážně otřesná a úplně mimo :D sorry not sorry
U Ali Hazelwood jsem si po přečtení Volného pádu, Družky a Nevěsty myslela, že mi od ní budou sedět spíš ty upíři a vlkodlaci než čistá romantika, ale asi jsem se spletla. :D
Od Teorie lásky jsem nečekala prakticky nic, krom toho že si nejspíš budu zase připadat jako negramot, protože co si budeme, ne každý jsme měli jedničky z fyziky nebo nemáme kariéru ve vědeckých kruzích :D, ale to vem čert, protože už se mi to nějak pojí s autorkou a vlastně se mi to líbí.
Takže jsem dostala milou, vtipnou, žhavou romantickou oddechovku, s pár vážnějšími tématy. A světe div se, moc mě to bavilo. Elsie si mě získala svým přehnaným přemýšlením a utvářením teorií kdo, co, proč a jak, a Jacka jsem si zamilovala kvůli jeho trpělivosti a laskavosti. A i přes to, že se spoustu věcí semele v relativně krátkém čase a láska se tu vykouzlí v podstatě na hned (aspoň z Jackovi strany), nevadilo mi to a užila jsem si každou jednu stránku s úsměvem...
Sečteno a podtrženo... rozhodně si chci přečíst i další kousky od Ali, a už teď se nemůžu dočkat až si budu zase připadat jako negramot, ale náramně si to užiju :D :D... Děkuju za další krásný příběh... AMEN :)
Sojka a Sekáč, závěrečný díl Zhoubné lásky na který jsem se moc těšila. A moje očekávání splnilo na jedničku. Kopec humoru, romantiky, dramat a napětí. A i když první díl v mém srdci asi už navždy zůstane topkou, i Fionn s Rose si tam zarezervují své místo.
Oba jsem si od začátku zamilovala, a fandila jim. Fionn si mě získali svou záhadnou temnotou ale zároveň i laskavostí a odhodlaností, a Rose si mě získala svou aurou věštkyně a pomyslné bohyně pomsty, která se jí ovšem nakonec trochu vymkla kontrole, a díky tomu se tihle dva mohli střetnou, rozpadnout se a zničit, aby se navzájem pak zase složili a mohli najít to pravé štěstí, které si bezpochyby zasloužili. A i když bych byla strašně zvědavá na to co si Fionn musel prožít za těch několik měsíců co byl pryč, svým způsobem to vyvažují jeho dopisy, epilogy a bonusová kapitola. *mrk mrk* :D Rowen to zase strašně zabil, on si s těma drakama nebo ještěrama prostě nedá pokoj... A jistá záliba v háčkování nakonec taky nepřišla vniveč. :D *mrk mrk* IYKYK
Sečteno a podtrženo, nechce se mi loučit, protože všichni mi jistým způsobem přirostli k srdci, a nejsem si úplně jistá co nám naznačuje druhý epilog, ale to se asi uvidí až časem... Prostě jsem si tuhle sérii zamilovala a nepochybně na ní budu s láskou vzpomínat... Na Rowena a Sloane, na Lachlana, Lark a Bentlyho, a na Fionna, Rose a nesmím zapomenout na Barbaru. :) Nevím co to má znamenat, ale je to už třetí kniha v krátkém časovém úseku co jsem četla, kde se objevil mýval, a i když Barbara není zrovna milý drobeček ale spíš vzteklá bestie, možná závislá na drogách, je to prostě další mýval, který k příběhu prostě patří... :D
Děkuju za další krásný, úžasný příběh, a už teď se nemůžu dočkat na další kousek od autorky který se u nás chystá, jsem zvědavá jestli bude aspoň z části tak dobrý jako tato série... AMEN :)
(SPOILER) Divočina pod kůží je pro mě bohužel zklamáním. :/ Samozřejmě ti kteří chtějí porno s krkolomným "dirty talkem" a nečekají napětí a smysluplnou zápletku... Tak s chutí do toho...
(Dál asi budou spoilery sorry...)
Asi takhle, první polovina knížky mě bavila do takové míry, že jsem dokázala ignorovat nějaké drobné nesrovnalosti a zbytečně se nepozastavovat proč je potřeba na každé druhé straně připomínat že je Layla ex-přítelkyně Kaycyho a tak. A pak přišel zlom kdy na sebe Colt s Laylou "konečně" skočili. Fajn, všichni jsme na to čekali, v pořádku. Jenže v tu chvíli se všechno úplně, s prominutím, po**alo. Kapitola za kapitolou nebylo o ničem jiném než o nadrženosti a *dupání*. A mě v tu chvíli začalo vadit asi úplně všechno i zpětně.
Vadilo mi, že drsný rančer Colt, čtyřicátník, je ukňouranej a chce být loajální k synovi který je evidentně pěknej lempl (mimochodem nakonec se ten lempl dokáže během ani ne půl roku změnit, jasně). A co se týká jeho minulosti kromě týraní od jeho dědečka, což je hrozný jasně, a že ten děda zbouchnul nějakou mladou holku, jo to je taky děs, tak jsem moc nepochopila co mu bránilo nechat zavřít ty co tam jemu a evidentně i ostatním z města dělali problémy a zle.
Vadilo mi že Layla která se cítí straší než je, v jednu chvíli uvažuje rozumně a o pár chvil dál uvažuje tak hloupě až jsem musela protáčet oči. Nebo kolikrát se pokoušela spojit s milující tetičkou které platí účty, nebo se na ní ptá své skvělé kamarádky (která je mimochodem na pěst), hmmm?
Nakonec mi začal vadit i ten jejich "dirty talky". Možná to bylo i překladem, nevím, ale prostě mi to k nim vůbec nesedělo.
No a když už jsem teda čekala aspoň nějakou pořádnou zápletku, která se tam prostě nabízela jak na stříbrném podnose. Tak nic. Nada... Prostě odbydeme to na jedné max dvou stranách, na hloupé párty, kdy ty "padouchy" najednou zatkneme i když do té doby to byl problém, a zakončíme to jak jinak než *dupáním* na hajzlících. Bravo...
Takže kdyby to nebylo zřejmé, druhou polovinu knihy jsem trpěla, nudila se, protáčela oči a začala být alergická na jejich spicy scény, protože mi přišlo že jsou tam furt. A pak tomu nasadilo korunu jedno krásné slovo. KOŇMO. Fakt by mě zajímalo jestli to byl překlep nebo ne. Zkomolenou hru na dvě pravdy a jednu lež v přírodním jezírku které se na chvíli proměnilo v bazén, nekomentuju. A určitě tam toho bylo víc, ale tohle mi prostě utkvělo v paměti... Achjo...
Prostě, fakt mě to mrzí, protože "age gap", tohle prostředí ranče, to mám prostě ráda, ale tady to málo co mě na tom bavilo, dokonce i některé jejich konverzace byly milé a dávali smysl, nestačilo a nakonec převažuje bohužel to, co mě zklamalo... :( Takže si myslím že pokud od této autorky u nás ještě něco vyjde, radši se tomu obloukem vyhnu... AMEN :(
Nespoutaná Aljaška mě dostala. Mile mě překvapila, protože ze začátku jsem vůči ní měla trochu pochyby. Calla mi nesedla, asi jsem na ní měla podobný předpojatý názor jako Jonah když se poprvé setkali. :)
Každopádně, příběh mě nakonec vtáhl víc než jsem čekala, a to nejen díky pomalému vývoji vztahu mezi Callou a Jonahem, jejich popichování a jiskření mezi nimi. Ale i díky prostředí Aljašky a létání, i když Bangor nebyl zrovna ta přívětivější část krajiny, a díky komunitě lidí kteří tam byli, taková jedna obrovská rodina. Rvalo mi srdce jak to nakonec dopadlo s Calliným tátou Wrenem... Rozhodně doporučuju mít po ruce velkou dávku kapesníčků, bulela jsem jak želva... Až jsem v jednu chvíli nechtěla dočítat poslední stránky, protože jsem věděla že mě zničí... Ale stálo to za to, až mě mrzelo že ten konec nebyl trochu delší (aby to vyvážilo tu bolest kterou si prošli) s podrobnějším pohledem do budoucnosti našich dvou hrdliček, i když v jejich případě spíš, krkavce a husy, že...IYNYN :)
Nicméně o tom má být evidentně druhý díl série do kterého se časem určitě chci pustit, i když si nemyslím že dokáže překonat tu emocionální nálož kterou mi dal prvním dílem.... no, to se uvidí časem :) Děkuju za další krásné čtení... AMEN :)
Ohňostroj mezi námi mě nakonec mile překvapil. Na začátku jsem měla pocit že je to všechno tak nějak trochu přehnané a přitažené za vlasy, říkala jsem si že Becca snad nemůže být až tak hloupá a naivní. Ale víte co? Nakonec to nějak vše hezky postupně zapadalo na své místo, a celý koncept příběhu mi trošku připomněl Deník Bridget Jonesové. Nechyběly vtipné momenty, dojemné momenty, žhavé momenty a samozřejmě momenty kdy chcete Niela nakopat do patřičných míst. :D Takže jsem si nakonec Beccu i tak velmi oblíbila, Raphaela bez pochyby taky, až mě trochu mrzelo že ten závěr knihy nebyl trochu víc obsáhlejší, aby mi víc obalil srdce sladkostí toho happy endu.
Celý příběh pro mě byl o to hezčí i díky tomu že je nejen o lásce jako takové, ale i o té přátelské a rodinné. Bratr David a Gio byli nedílnou jeho součástí, a stejně tak i kamarádka Lena nebo Henry s Verenou. Sečteno a podtrženo, čtení jsem si stoprocentně užila, a pokud autorce u nás vyjde nějaká další kniha, nebudu se jí bránit. Děkuju AMEN. :)
Eleanor opět nezklamala a Pod jednou střechou je milý romantický příběh z idylického prostředí maloměsta Ashbourne s trochu hororovou historií, kterého náležitě využívají. :)
Očekávala jsem jednoduché, pohodové čtení a to jsem taky dostala, spolu s lehkým dramatem, a milým humorem. Abby jsme si zamilovala hned, trochu praštěná holka s lehkým ADHD, která má sarkasmus jako druhý jazyk ale zároveň je nebojácná a silná žena, vzhledem ke svému složitému vztahu s matkou. A pak tu máme Gideona, kdo by si nezamiloval majetnického bručouna ala šerifa a rančera v jenom? Na tu otázku snad odpovídat nemusím, že? :) A i když se sám se sebou trochu pere, a na zádech si nese tíhu ze ztráty dobrého přítele, stačí nakonec málo aby ta tíha už nebyla taková a mohl být i tak šťastný. ;)
Kolem a kolem, bavilo mě to, a díky krátkým kapitolám (Eleanor ví proč to dělá, je pěkná potvůrka) jsem měla nutkání číst dál a dál až jsem se najednou dostala na konec. A musím se pořád usmívat. Zůstávají tu krásně otevřená dvířka k minimálně dvou dalším příběhům, kterých se doufám dočkáme, a můžu se jen těšit, až blíž poznáme i Rhyse, Brinnu, Josie a Tristana. Děkuju za další milý příběh z krásného prostředí... AMEN :)
Eli je kniha, která mě pohltila. Hodila mě do rozbouřené řeky deprese a smutku a já musela často prostě přestat a jen vydýchávat, třídit si myšlenky a snažit se nebrečet. Zase to bylo silný, smutný a krásný zároveň. Naprosto nechápu jak to Eva a Klárka Pospíšilovy dělají, ale každá z jejich knížek má duši. Na začátku vás rozloží, a postupem příběhu vás skládají dohromady spolu s klukama. Tentokrát s Elim a Natem :). Takže ano, Eli je hodně o strachu, smutku, závislosti, vzteku, vzdávání, bažení a pak ještě větší porci strachu a bolesti, ale je i o naději, lásce, rodině, síle, odpuštění a sebelásce. V neposlední řadě je taky o hrách, knihách, čaji, vaflích, černém kafi co tě vystřelí do vesmíru, višňové kole, nebo anime a mnoho dalších věcí které můžou nebo nemusí vykouzlit úsměv na tváři. :) Miluju to, miluju je....
Sečteno a podtrženo? Jestli jste ještě nepodlehli kouzlu dvou talentovaných českých autorek, měli by jste začít, protože to stojí za to. A můžu jen čekat jaký další krásný, smutný a jedinečný příběh nám naservírují, protože s jistotou vím, že to bude stát za to... zase... Moc děkuju, kluci mi budou chybět... AMEN :)
Ještě bije není typická dark romance, vlastně pro mě to není vůbec DR, proto to ani nebudu k ničemu přirovnávat, jednoduše mi to přišlo víc než uvěřitelné a vzalo mě to za srdce. A i přes to, že jsem neměla žádná velká očekávání, právě díky nálepce "DR" jsem někde hluboko uvnitř sebe měla trochu pochybnosti, kdy přijde ten zlom a něco to zkazí. Naštěstí se nepotvrdily. :)
U takových knížek je mi až proti srsti říkat, že se mi líbily. Co si budeme, obsah není zrovna jednoduchý a docela drsný, ale řeknu to tak že se mi líbilo jak to bylo napsané. Děj je rozdělen na tři části. První, z pohledu Cory, jejich věznění a počátek něčeho temného. Druhý, z pohledu Deana, snaha uzdravit se a velký pád. A třetí, z pohledu Cory, pád který nezadržitelně pokračuje a je potřeba velké síly pro opravdové uzdravení. Pro oba... Uf...
Nebudu lhát, brečela jsem, a ne jednou. Nečekala jsem že mě tenhle příběh tak chytne a semele, ale stalo se a jsem ráda že se mi tenhle příběh čistou náhodou dostal pod ruce. Příběh dvou spřízněných duší, které o sobě dlouho nevěděly, díky špatným událostem se našly, ale nakonec se musely rozdělit aby se uzdravily. Epilog pak byl jen třešničkou na dortu k dobrému konci který si oba zasloužily.
Sečteno a podtrženo, stálo to za to, tenhle příběh vás chytí za srdce, a i když má své peprnější momenty, tak na těch tahle knížka rozhodně nestojí, to je asi potřeba mít na mysli pokud se do ní budete chtít pustit... AMEN :)
Král závisti se stává mým nejoblíbenějším dílem série Králů hříchů, a myslím že ho nic nepřekoná. Sorry not sorry, strčte si Volkova za klobouk. :D
Vuk Markovič si mě získal už dávno, kdy se jen mihnul v předchozích příbězích, a teď se mi jen potvrdilo, že to čekání na něj, stálo za to. Vuk je zjizvený BŮH pomsty a Ayana je jeho KRÁLOVNA pro kterou by prošel pekelnými plameny přestože je to jeho kryptonit. Jejich příběh měl všechno co jsem chtěla i potřebovala a srdce mi pro ně plesalo. A jeho oslovení "SRCE MOJE" - konečná, miluju když mají pro své ženy tak sladká oslovení... :)
Takže ano, smála jsem se, dojímala se i bála. Za mě, to bylo dokonalý, žhavý, romantický i dramatický. Nechci zbytečně spoilerovat, ale rozhodně si myslím, že na poměry Any Huang, byl tenhle díl dramatičtější než má obvykle ve zvyku, takže mi tu připravila trochu infarktový stavy, ale díky bohu to nakonec vše dopadlo dobře. V jednu chvíli jsem si infarkt přivodila málem sama, kdy si má chorá mysl až příliš překombinovala možnosti v přemýšlení kdo je hlavou druhé frakce z Bratrstva a proč je s tím tolik tajností, naštěstí se mé dohady nepotvrdily... uuf... ale i tak to bylo nečekané :D Každopádně při konečném "boji" jsem se musela smát, protože nikdo rozhodně nemůže čekat kdo zachrání tu nejnapjatější situaci z celé knížky, a ne nebudu to prozrazovat, to si přečtěte samy :D.
Co dodat na konec? Miluju Anu a její tvorbu, znovu se tu krásně propleto více jejích knížek, a dost mě ve finále překvapilo že incident z Krále lenosti byl mířen přímo proti Vukovi, ne proti Xavierovi jak jsem si do teď myslela, a vrátila se nám výrazná postava z Krále chamtivosti, Roman. A i když je to strašněj kretén, zajímal by mě i jeho příběh, třeba i jemu dá Ana jednou jeho šťastný konec, ale to je asi jen zbožné přání, kdo ví.
Nicméně, už teď se nemůžu dočkat dalších dílů, i když tenhle už asi žádný netrumfne, i tak vím, že budou stát za to... Děkuju :) AMEN
Myslím že Hříšná posedlost byla pro mě zároveň nejhorší i nejlepší díl série, zatím. Nedává to smysl? Ani mě, ale i tak to je prostě fakt. :D
Damon byl pro mě od začátku padouch, kterého prostě nemám ráda, a nechápala jsem proč ho všichni milujou. Praly se ve mě pocity a vážně jsem se snažila s ním soucítit protože to co se mu dělo bylo fakt hnusný, ale on to vždycky nějak podělal a ja na něj zase byla naštvaná. Stejný pocity se ve mě bily velkou část Hříšné posedlosti, nedokázala jsem pochopit proč dělá co dělá, a že není o nic lepší než jeho pošahanej otec. Postupně se odhalují další a další události i z minulosti, a všechno postupně dostává jasnější obrysy. To, a fakt že si nakonec Damon dokáže aspoň částečně vytáhnout hlavu ze zadku a otevřít se Winter pomalu nahlodalo to nepochopení a konečně jsem ho zvládla vidět jinak. To samozřejmě nemění fakt, že to několikrát hodně podělal a můžu jen obdivovat jakou trpělivost s ním jeho "přátelé" mají.
Co se týká Winter, ona je takové čisté, zvrácené koťátko příběhu. Bylo jí ublížení a bylo mi ji líto. Ale ne za vše mohl přímo Damon jak si myslela a možná vůči němu byla trochu přísnější než musela. Ale chápeme, byla mladá a vliv její nabubřelé rodiny taky nepomohla a tak... Beru. :)
Takže sečteno a podtrženo, ze začátku jsem bojovala ale pak se to zlomilo a já si třetí jízdu Ďáblovou nocí užila. Dočkala jsem se napětí, wow momentů, zvratů, peprností, a nakonec i lehce sladkého konce, ale samozřejmě bez Damonovi paličatosti se to obejít nemohlo. Teď už se můžu jen těšit na příběh Willa a jak se jeho příběh proplete s těmi ostatními a utvoří celý jednotný obraz Ďáblovy noci.... AMEN :)
Hmmm, další díl ze série Hockey Guys, a zase to bylo fajn počtení. Bylo to milé, svižné, lehce peprné a celkově dobré. Hokeje bylo taky dost :).
Nicméně tentokrát, mi Clay ani Jethro nijak zvlášť k srdci nepřirostli. Neříkám že byli špatní, jen mi asi nesedli tolik do noty. Nic to nemění na tom, že se to četlo samo, autorka tyhle pohodové MM romance evidentně umí, ale bojím se že mě to postupně začíná maličko nudit. Chtělo by to něco nového co by tomu dodalo jiskru nebo něco nečekaného co tu pohodovost trochu rozvíří. A že tady bylo hned několik příležitostí které zůstali nevyužité... Škoda.
Každopádně, nelituju, a kdo ví, třeba nakonec v budoucnu znovu sáhnu po nějakých autorčiných kouscích, a třeba mě někdy nakonec překvapí nějakým nečekaným zvratem nebo dramatem... :) AMEN
Od Kavalírů jsem neměla žádná očekávání. A možná i díky tomu jsem z ní o to víc nadšená. Bavilo mě na ní úplně všechno, ta doba, to prostředí, atmosféra, všechno do sebe krásně zapadalo. Děj mě vtáhl do sebe, hltala jsem stránku za stránkou, a nechtěla přestat. Zároveň jsem nechtěla aby to nikdy skončilo.
Cardana i Pala jsem si hned zamilovala, vlastně všechny postavy byly skvělý, každý jiným způsobem (samozřejmě až na kněžnu to byla pěkná mrcha, matka roku fakt). Neustále jsem se musela culit a hned zase mračit, protože postupně odhalující se traumata z minulosti jak Cardana tak Pala byly prostě srdcervoucí a mě jich bylo moc líto. Na druhou stranu bylo milé sledovat jak se tihle dva navzájem dokážou pomalu ale jistě uzdravovat, jak pomalu ale jistě rostou i jejich city a jak je kavalírská cesta oba mění.
Sečteno a podtrženo bylo vážně FAJN si po delší době přečíst něco tak hezky nevinného, milého, krásného a odpočinkového. A můžu jen vyčkávat čím dalším nás tahle talentovaná česká spisovatelka v budoucnu překvapí, protože Kavalíři mi rozhodně ukradli srdce, a já si ho ráda nechám klidně ukradnout znovu... :) AMEN
Na Dlouhou hru jsem se moc těšila. Ilya s Shanem si mě získali už v prvním díle, jeden více druhý trochu méně, a ani tady to nebylo jinak. Dlouhá hra je víc o Ilyovi, což mi nevadilo mám ho o kousek radši než Shanea, a teda skoro půlku knížky mi pro něj pukalo srdce. Slzy na krajíčku a už jen toho roztomilého sexy rusa obejmout. Chvílema mě Shane rozčiloval, i když vlastně nedělal nic extra špatně, ale nakonec mi ho bylo taky líto, hlavně jak se k němu zachoval jeho tým (kreténi).
Celkově Dlouhá hra pro mě byla hodně emoční, dojemná a smutná, ale rozhodně tu nechyběli ani momenty kdy jsem se usmívala nebo červenala nad jejich peprnými scénami (to k nim prostě patří) :D.
Co víc dodat? Miluju je, nedám na ně dopustit, moc jsem si to užila a budu se těšit na další příběhy z této série... Děkuju... AMEN :)
Romány od Julie Caplin mám moc ráda. Pokaždé je to takový příjemný útěk z reality, každopádně její prvotina Mluv se mnou byla trochu jiná. Docela dlouho mi trvalo než jsem se začetla, a dokázala si najít cestu k Olívii a Danielovi. Bylo to napínavé a lehce dramatické, což mám ráda, takže to ve finále nebylo zas tak špatné. Emily mi od začátku lezla krkem a ťukala jsem si na čelo jak to Daniel s Olívii nemůžou vidět, ale to k tomu asi prostě patří, že. Takže, sečteno a podtrženo, nemůžu říct že je to nejlepší kousek od Julie Caplin co jsem četla, ale můžu s klidem říct, že když budete trpěliví, nakonec to stojí za to. :) AMEN
Z téhle krásky mám dost smíšené pocity. Na jednu stranu se mi to líbilo, ale na druhou stranu jsem se u čtení spíš nudila a necítila jsem tu potřebu se k ní s nadšením vracet. Ani jeden z kluků mi nijak zvlášť k srdci nepřirostl, o Jaysenovi jsme se toho vlastně nic moc nedozvěděli a naopak o Mickeym zas víc než dost, a ano jeho situace s rodinou, tlakem kolem hokeje a depresemi mě chytila za srdce a bylo mi ho vážně líto, ale tím to končí. Asi jsem od Prolomit ledy čekala něco jiného takže jsem trochu zklamaná, ale zas to nebylo nejhorší... Zlatý střed co neurazí ani nenadchne... AMEN :)
Láska po rekonstrukci mě velice příjemně překvapila.
Dahlia i Julian si mě získali od prvních stránek, za všechny těžkosti a trápení které si v sobě nosili ať už z minulosti nebo přítomnosti, jsem je měla chuť obejmout a utěšit. Ale všechnu tu vážnost vyvažovalo hašteření a žertíky mezi nimi, které mě nutilo neustále se culit. Jejich chemie se mi moc líbila. Peprnosti bylo dost, ale ne příliš, všechno mi přišlo tak příjemně vyvážené. Městečko Lake Wisteria si mě taky získalo a rodinná láska ze stránek přímo sršela. Ke konci jsem se neubránila ani slzičkám dojetí, takže za mě to splnilo všechno co jsem ani nečekala.
Sečteno a podtrženo... zamilovala jsem se, a tuším o kom by mohl být další díl který rozhodně budu napjatě vyhlížet a rozhodně popřemýšlím i o dalších kouscích od autorky protože mi sedl její styl psaní a nepochybuju že i ostatní budou stát za to... Děkuju, AMEN :)
Další díl, další dávka akce a sarkastického humoru. Kaliban s Nikem se musí postarat o další monstrum co povstalo z popela a chce sežrat každou aspoň trochu šílenou bytost v New Yorku. Do toho někdo usiluje o život Vtipálkovi, a jako bonus se Kal pomalu noří do tajů milostného života aby od sebe odehnal tu kterou má opravdu rád (a ona jeho), ale pro její dobro s ní být nemůže, a aby toho nebylo málo do toho se učí ovládat své olfí dovednosti, které ho buď můžou zabít nebo přivést k šílenství. Těžko říct co je lepší, že. :D
Znovu skvělé, a znovu zavírám oči nad chybami, případně lehce otravným opakováním skutečností které už známe. Protože i když mě teď trochu štvou, pořád to nemění nic na tom, že miluju ten příběh, postavy a všechno kolem nich.
Konec tohoto dílu je kulervoucí, a fakt že si absolutně nepamatuju jak to má pokračovat, mě nutí popadnout další díl a pustit se do něj... No uvidíme :) AMEN
