markej
komentáře u knih
Jablka ze stromu nepadají
Liane Moriarty
Stárnoucí manželé Joy a Stan, kteří celý život vedli tenisovou školu a teď už je čeká jen důchod, a jejich čtyři děti (dva synové a dvě dcery), kteří mají momentálně všichni tak trochu pochroumané životy. Do toho všeho zmizí Joy, která se o všechny vždycky starala a nyní po sobě nechala jen vzkaz, který nedává smysl...
Knížka postupně rozplétá rodinné záhady a mě moc bavila... Moriarty je moje oblíbená autorka, líbí se mi, jakým stylem píše, to, že střídá perspektivy vyprávění různých postav, to, jak vykresluje psychologii postav, všem vždycky rozumím a připadají mi uvěřitelné. Mám ráda i prostředí Austrálie...
Tady bych měla jen maličkatou výtku k trochu prodlužovanému závěru, jinak spokojenost, opět se potvrdilo, že Moriarty je pro mě sázka na jistotu...
Někde jsem četla, že v knize je příliš mnoho postav, ve kterých se bylo zpočátku těžké orientovat, tak s tím jsem problém vůbec neměla... A zadruhé jsem netušila, že se knížka váže k tenisovému prostředí, budu muset tedy trochu počkat s Carrie Soto, na kterou jsem se moc těšila, aby toho tenisu nebylo najednou příliš mnoho...
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Ani holka, ani kluk
Marto Kelbl
Osvěty, edukace a rozšiřování obzorů není nikdy dost, což platí i pro tuto knížku, která nejen dětem představuje téma sexuální nebinarity.
Krátký text s mnoha výraznými ilustracemi, který původně vznikl jako diplomová práce autora, přináší příklady společenství z celého světa, v nichž se neřeší, kdo je muž a kdo je žena, případně v nich ženy můžou vystupovat jako muži a muži jako ženy. Často mají tato společenství i nějakou danou funkci pro celou společnost.
Knížka, která přibližuje téma, jež literárně není ještě zcela zmapované. Knížka, která je důležitá...
Hodnocení: 4 * z 5 *
Mladík / Událost
Annie Ernaux
Dva krátké autobiografické texty. Mladík popisuje vztah zralé ženy a mladého studenta, Událost se vrací do roku 1963, kdy hrdinka příběhu coby mladá studentka zjistila, že je těhotná, a rozhodla se těhotenství ukončit, ale protože tehdy byly potraty ve Francii zakázané, musela to provést nelegální cestou.
Troufám si tvrdit, že většinu čtenářů zřejmě více zaujme druhý text, čili Událost.
Smyslem povídky má zřejmě být poukázat na to, že potraty by neměly být striktně zakázány. S tím souhlasím. Problém mám však s tím, jak je na tuto skutečnost nahlíženo. Mě osobně v textu dost chybělo nějaké pochybování o tom, zda je morálně v pořádku potrat podstoupit. Hrdinka je od začátku přesvědčená, že dítě rozhodně nechce, nikdy nezauvažuje o tom, jaké by bylo si ho nechat, jestli by přece jen neexistovala možnost, jak ho vychovat. Já, kdybych o potratu uvažovala, bych vlastně nedokázala přemýšlet o ničem jiném, proto jsem se moc nedokázala ztotožnit s tím, jak se hrdinka chovala, žila totiž nadále naprosto běžným studentským životem, ačkoli ji provázela úzkost, nikoli však kvůli nějakým explicitním výčitkám svědomí, ale proto, že se bála, jestli potrat bude úspěšný.
Druhá věc je samotný dost podrobný a bez příkras podaný popis potratu, k němuž nakonec došlo na studentských kolejích. Líčení toho, jak vyvinutě téměř tříměsíční plod vypadal a co s oním plodem hrdinka provedla, mě přivedlo k otázce, nakolik morálně v pořádku potrat skutečně je. Takže než aby ve mně tento text podpořil názor, že je žádoucí, aby byl potrat legitimní způsob ukončení těhotenství, ve mně vzbudil spíš temné myšlenky, nakolik se dá potrat (ne)považovat za vraždu.
Hodnocení tedy nakonec ze všeho nejvíc odráží to, jak morálně se s ním dokážu (ne)ztotožnit... Uf...
Hodnocení: 3 * z 5 *
Jeho a její
Alice Feeney
Anna je televizní hlasatelka, která nenadále přijde o své místo, a aby zůstala co nejvíce na očích, z nouze vezme práci reportérky a odjíždí do městečka, v němž vyrostla a kde se právě udála vražda ženy... Ukáže se, že ona zavražděná žena byla Anninou blízkou kamarádkou ze střední školy... A že vraždu vyšetřuje Annin bývalý manžel Jack... A že u jedné vraždy to neskončí... A že před minulostí se nedá utéct...
Autorce se nedá upřít to, že dokáže čtenáře překvapit, a to jak drobnými zvraty, tak pak i celým finále... Knížka se četla rychle, je napsána svižně, máte chuť dál a dál pokračovat... Samozřejmě že některé věci jsou trochu neuvěřitelné a pro mě osobně i místy nelogické, čistě můj osobní problém je, že už mě moc nebaví setkávat se v knihách s všemožně zohavenými mrtvolami...
Víc se mi líbila autorčina kniha Kámen, nůžky, papír, nicméně jestliže máte rádi drsnější detektivky, myslím, že zklamáni nebudete...
Hodnocení: 4 * z 5 *
Havířovina
Iva Hadj Moussa
Hrdinka knihy po skončení vztahu odjíždí na jihočeskou ves k rodičům, aby se dala trochu dohromady, a při návratu domů ji napadne, že její další román (působí totiž jako spisovatelka) by mohl být o tajemném domě zvaném Havířovina. Začíná pátrat po osudech lidí, kteří byli s domem spjati, a odhaluje i věci, které měly zůstat navždy utajeny.
Na knížce se mi líbilo plno věcí: líbilo se mi, jak je napsána, že se nejedná o lineární vyprávění, ale přeskakuje i do minulosti, byla mi sympatická hlavní hrdinka včetně toho, že se občas lituje, zamlouvalo se mi vykreslení života na vsi i se všemi možnými prapodivnými postavičkami a událostmi, které se ovšem na každé vsi skutečně najdou, zaujalo mě i začlenění aktuálních témat jako neplodnost a její léčba, samovolné potraty, domácí násilí...
Co mě trochu zklamalo, byl poněkud rychlý a useknutý konec, přála jsem si, aby se úplně všechno vysvětlilo, což se ale nestalo... Chápu to jako záměr s tím, že i v našem životě se leccos vždycky nevysvětlí a za lecčím uděláme náhle tlustou čáru a prostě s tím končíme, protože nevíme, kudy bychom měli dále pokračovat... Nemůžu však zastírat, že víc propracovaný konec by mě býval potěšil...
Celkově jsem si ale čtení náramně užila, knížku jsem přečetla během dvou dnů, protože jsem byla zvědavá, kam se příběh bude ubírat. Styl psaní mi nesmírně sedl a moc se těším na autorčinu novinku, která by měla vyjít někdy na jaře...
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Bolestná laskavost
Jo Browning Wroe
Tohle byla taková nádhera! Po delší době jsem si na konci románu pěkně pobrečela... Knížka naprosto podle mého gusta...
William Lavery přišel v útlém dětství o otce, jenž pracoval v rodinném podniku jako balzamovač, a je to rovněž velmi nadějný malý zpěvák, který se dostane do prestižního chlapeckého pěveckého sboru v Cambridgi. Společně s matkou se těší, jak se bude zpěvu celoživotně věnovat, všechno ale dopadne úplně jinak...
William ztělesňuje typ postav, které mám tak ráda: křehké, citlivé, ale nesmírně silné, jež bojují se svými vnitřními démony s obrovskou grácií a statečností. William má bohatý vnitřní život a své bližní a přátele skutečně miluje, byť ty vztahy nejsou vždycky jednoduché. Dokáže být i dlouho ublížený, ale nakonec umí odpustit a uvědomí si, že život je příliš krátký na to, aby ho promarnil svou pýchou a svými předsudky...
Jestli jste nečetli, vřele doporučuju a nezalekněte se začátku, který je trochu emočně náročný, neboť připomíná tragédii v Aberfanu, při níž zemřelo několik desítek dětí...
Hodnocení: 5 * z 5 *
Sen o šicím stroji
Bianca Pitzorno
Musím přiznat, že tuhle knížku jsem ani neplánovala číst, protože s tou jižní literaturou si příliš nerozumím, ale když jsem ji objevila v knihovně, řekla jsem si, že to zkusím, neboť recenze, jež jsem četla, byly dosti příznivé. A nakonec mě tenhle román vskutku velmi mile překvapil.
Přenášíme se do Itálie počátku 20. století a sledujeme příběh švadleny, která šije i pro střední a vyšší vrstvu, nepatří tedy mezi ty nejchudší.
Jednotlivá kapitola vždy popisuje jeden uzavřenější příběh, ty příběhy na sebe navzájem navazují a vykreslují velice zajímavý a mnohdy překvapivý obrázek toho, jak se na italském maloměstě žilo na počátku minulého století.
Dozvěděla jsem se ledacos nového, pohltila mě i atmosféra příběhu, a byť mi v příběhu trochu chyběla ta pomyslná třešnička na dortu, hodnotím velmi vysoko a doporučuju...
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Omluva nestačí
Jane Bailey
Příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách, v šedesátých letech, když byla Stephanie devítiletou dívenkou, a o nějakých čtyřicet let později, kdy už je matkou a konečně se rozřeší záhada ohledně zmizení její kamarádky z dětství Dawn.
Knížka výborně pracuje s psychologií postav, proto má někdy i trochu pomalejší tempo, což mi ale vůbec nevadilo. Stephanie pochází z rodiny, v níž vládne citově chladná matka, které od manžela není dovoleno chodit do práce, a otec, jenž sice dceři projevuje lásku, je však nesmyslně přísný zase v jiných ohledech.
Nejvíce mě zaujal právě vztah matky a dcery, v nejednom případě jsem zažila to samé co Stephanie. Líbilo se mi, že v průběhu čtení pochopíte, že nic není černobílé, stejně jako chování matky. Ano, mnohdy je až zlé, ale postupně se dozvíte, proč to tak nejspíš bylo a že dokázala být i velmi odvážná a zachovat se správně tehdy, když to bylo potřeba.
Odhalení celé záhady ohledně Dawnina zmizení navíc přichází až s úplně posledními stránkami, budete tedy napjatí celou dobu čtení.
Knížku moc doporučuju, vryla se mi pod kůži opravdu moc.
Hodnocení: 5 * z 5 *
Fosilie
Michal Kašpárek
Román, který sliboval vykreslení myšlenkových střetů tří generací, a to dědy Vladimíra, otce Vladimíra a dcery Julie...
Zpočátku se mi knížka dost líbila, otci Vladimírovi je 45, stejně jako mně, takže jsem s ním dost souzněla, co se týče různých "traumat" z dětství a ohledně toho, jak je pyšný na to, z čeho se vyhrabal a co dokázal... Velmi blízká mi byla i v konečném důsledku absurdita života, čili že to, za čím se tak moc pachtíte a na co jste neskutečně hrdí, je pro vaše děti buď nepochopitelně samozřejmé, nebo si od toho v lepším případě drží odstup, v horším případě tím naprosto pohrdají... Ohledně Julie jsem kolikrát neměla moc jasno, jestli je o svých názorech tak pevně přesvědčená, nebo je to spíš jen taková póza...
Základní východisko se mi tedy líbilo, problém pak dál v průběhu čtení nastal, když nikdo ze zúčastněných ze své šablony ani trochu nevystoupil, nakonec mi připadalo, že je tam i trochu moc takové "plkací omáčky" kolem, třetí kapitola byla naprostý haluz, říkala jsem si, proč, proboha???, a závěrečná kapitola byla zajímavá v tom, že se odehrává v budoucnosti, nicméně ty morbidní okolnosti mě taky zrovna moc nechytly...
Nakonec tedy zklamání, bohužel... Co vy a Fosilie?
Hodnocení: 3 * z 5 *
Vlastní pokoje
Jana Poncarová
Dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami plus úvodní slovo autorky a závěrečné nakladatelky a fotografky.
Velice zajímavé a inspirativní čtení o ženách-spisovatelkách, o tom, jakým způsobem tvoří, zda mají k tvorbě vyhrazen svůj vlastní čas a prostor, jak je jejich práce hodnocena a zda jim stačí k obživě, jak své povolání dokážou skloubit s rodinným či partnerským životem.
Dozvěděla jsem se spoustu nového, ovšem i tak bych si přála, aby byly některé rozhovory o kus delší... Mně osobně se hodně dotýkala i otázka honorářů a moc mě potěšilo, že nakladatelka ve svém příspěvku zmiňuje i často opomíjenou a nepříliš dobře placenou práci například editorek, redaktorek, korektorek, grafiček... Shodou okolností mi v den, kdy jsem knížku dočetla, přišel mail, že dotyční sice chápou důvody, proč bych chtěla honorář za korektury zvýšit (argumentovala jsem docela výrazným navýšením plateb zdravotního a sociálního pojištění a zdražováním obecně), nicméně v rozpočtu extra velkého nakladatelství už se prý peníze navíc nenajdou...
Když si knížku přečtete, určitě pochopíte i to, proč je její cena vyšší než u knih, které běžně najdeme v knihkupectvích...
Velmi doporučuju, tahle knížka patří určitě k těm, ke kterým se budu vracet...
Hodnocení: 5 * z 5 *
Elena to ví
Claudia Piñeiro
Eleně je přes šedesát, trpí Parkinsonovou chorobou v pokročilém stadiu a její dcera Rita spáchala sebevraždu. Elena si je ovšem jistá, že to musela být vražda, neboť okolnosti Ritiny smrti podle Eleny jasně ukazují na to, že takovýmto způsobem by Rita svůj život nikdy neukončila...
Musím říct, že s knihou jsem zpočátku trochu bojovala, ten rozjezd byl pro mě až příliš pomalý. Jelikož ale recenze slibovaly velmi překvapivý závěr, vydržela jsem... Opravdu zajímavé souvislosti se pro mě začaly vynořovat až v poslední čtvrtině knížky, a protože jsem očekávala to velké překvapení, v duchu jsem si vymýšlela různé bombastické konce, a když konec opravdu přišel, byla jsem z něj vlastně poněkud zklamaná, čekala jsem víc, i když teď s odstupem se mi to závěrečné poselství zamlouvá...
Knížka předestírá několik závažných témat: téma stáří a nemoci a následné nemohoucnosti, závislosti na ostatních a osamělosti, téma komplikovaného vztahu matky a dcery a toho, jak své děti opravdu známe (anebo neznáme), v neposlední řadě i téma potratu a toho, zda je každá žena předurčena k tomu, aby se stala matkou, či zda má právo se rozhodnout o tom, zda dítě chce, či nikoli (což je v Argentině, kde se příběh odehrává, stále hodně palčivé téma).
Knížku nakonec doporučuju, zároveň ovšem přiznávám, že nejlepší pro mě byla až na pár desítkách posledních stran a že kdybych nečetla recenze, možná bych ji i odložila...
Hodnocení: 3,75 * z 5 *
Hory zpívají
Nguyen Phan Que Mai
Rodinná sága o jedné vietnamské rodině, jíž se citelně dotkla jak druhá světová válka, tak následný hladomor a takzvaná pozemková reforma, během níž upevňují své postavení komunisté, stejně jako v sedmdesátých letech vietnamská válka, ve které proti sobě bojoval Severní a Jižní Vietnam, a tím pádem proti sobě nejednou stáli i členové jedné rodiny.
Příběh vypráví jednak vnučka Huong, jednak její babička Dieu Lan, vzniká tedy plastický román, jenž přináší občas i kruté obrázky toho, co se všechno může dít během historických dramatických událostí. Nejeden člen rodiny byl dokonce zavražděn. Hrůzy vyvažuje pevná rodinná soudržnost a schopnost neskutečně milovat i odpouštět, protože rodina je pro Vietnamce vším.
Kniha je psána barvitým jazykem, popisy hrůz střídají metaforické obrazy přírody či pocitů postav, ty se mi líbily obzvlášť.
Jelikož mnozí knížku chválili, měla jsem opravdu velká očekávání. Ta se víceméně naplnila, jen mi připadalo, že závěr byl trochu uspěchaný, čili úplně nejvyšší hodnocení nedám, nicméně určitě se připojuju k nadšencům a knihu doporučuju...
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Nářek drozda
Tim Weaver
Dvanáctý příběh se soukromým vyšetřovatelem Davidem Rakerem, který pátrá po pohřešovaných osobách, tentokrát po manželích, jejichž auto shořelo, ale těla se nenašla... Postupem času se ukazuje, že případ souvisí s dávnými vraždami mladých dívek, jež nebyly nikdy dostatečně objasněny...
Předchozí díly jsem nečetla, úplně to nevadilo, ačkoli příběh Davidova kolegy Colma Healyho je sice připomenut, nikoli však do všech detailů, takže to by někomu mohlo trochu vadit...
Knížka se četla rychle, kapitoly jsou kratší a tempo vyprávění svižné, a byť v románu hraje roli náhoda, byť jsou některé věci trochu neuvěřitelné nebo přitažené za vlasy, neodradilo mě to od toho, abych byla zvědavá na další díly (což například u série s Josie Quinnové po přečtení prvního dílu ani moc nejsem, tam bylo té překombinovanosti podle mě už trochu moc)...
Hodnocení: 4 * z 5 *
Kleopatra a Frankenstein
Coco Mellors
Tenhle román je na sociálních sítích hodně vidět a většinou je i hodně chválen, já se však k bezvýhradnému nadšení nepřipojím...
Kniha líčí krátké manželství mladičké umělkyně Cleo a o dost staršího reklamního kreativce Franka... Rozhodnutí vzít se vznikne dost impulzivně, postupně se však ukazuje, že si oba manželé spíš navzájem ubližují, než aby se chápali a podporovali, a tím se i zhoršují jejich osobní problémy, Cleo se propadá do čím dál větší deprese, Frank čím dál víc pije... Navíc žijí na Manhattanu a všichni jejich přátelé berou drogy, pijí, jsou promiskuitní, řeší všelijaké psychické problémy, jsou vykořenění, neukotvení, což ani Cleo, ani Frankovi příliš nepomáhá k tomu, se nějak sebrat...
Hlavní pocit, který si z knihy odnáším, je neuvěřitelný smutek a vlastně i zlost... Smutek a zlost z toho, jak postavy své životy zahazují a vlastně si jich neváží, v důsledku jsem s nimi moc nedokázala soucítit... I proto jsem knížku četla s přestávkami, což zřejmě nebylo úplně ideální a asi se to i odráží na mém hodnocení...
Nejvíc mi přirostla k srdci Eleanor, a kdyby byl tímtéž stylem, jímž vypráví ona, líčen celý příběh, sedlo by mi to daleko víc...
Knížka mi také připadala místy moc dlouhá, občas mě vlastně štvalo, že se tak podrobně věnuje i příběhům vedlejších postav, a i když oceňuju katarzi na konci, ten samotný konec mi připadal trochu uspěchaný, ta cesta k "vyléčení" pro mě nebyla dost vysvětlená, čili mi zůstal pocit, že celou knihu se řeší zmar, z něhož se skoro zdá, že neexistuje cesta ven, a pak na posledních pár desítek stran klik - Frank přestal pít a Cleo začala zas pracovat, čili všechny obrovské problémy jsou zažehnány...
Hodnocení: 3,5 * z 5 *
Letní sestry
Monika Peetz
Čtyři sestry jsou pozvány svou matkou do nizozemského přímořského městečka Bergen, kde v dětství trávily všechny letní prázdniny do doby, než tu jejich otec zemřel při autonehodě. A jak už to v rodinách bývá, sestry mají komplikovaný vztah nejen mezi sebou, ale i s matkou. Ta se v mateřské roli nikdy zcela nenašla, a tak nikdy nebyla bezpodmínečně podporující rodič, ledaskdy byla jedovatá a dávala zdrcující nevyžádané rady či pronášela neúprosné soudy...
Proč se po letech chce matka opět se všemi setkat a co chce svým dcerám oznámit? Indicie jsou nanejvýš znepokojivé...
Na knížku jsem se moc těšila, protože jsem před lety přečetla všechny autorčiny knihy, které u nás vyšly, a moc se mi líbily... Nemůžu říct, že by mě román zklamal, ale ani mě příliš nepřekvapil, konec je dost velké a asi i očekávatelné klišé, připadal mi trochu moc rychlý a ne úplně jednoznačný, katarze byla jen částečná, což mi trochu vadilo, nicméně možná se tak otevírá možnost pokračování příběhu...
Celkem tedy nic, co by se mi extra zadřelo pod kůži, ale taky nic, co by byl vyloženě průšvih... Zkrátka dobře napsaná kniha s dobře vyprofilovanými postavami, která rozhodně neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne...
Hodnocení: 3,5 * z 5 *
Anna z Avonlea
Lucy Maud Montgomery
Poslední přečtenou knihou tohoto roku je zcela neplánovaně Anna z Avonlea.
Konec prosince byl náročný, celé Vánoce jsem byla nemocná a společenská situace byla neveselá, a tak jsem vůbec neměla náladu na to, pokračovat v rozečtených knihách, které byly všechny povětšinou docela depresivní... I díky tomu, že jsem si na YouTube poslechla rozhlasovou hru Anna ze Zeleného domu, jsem nakonec sáhla po druhém dílu série s tím, že to bude sázka na jistotu, a byla!
Anna je snílek, romantická duše, která má své ideály a hledá spřízněné duše. Ačkoli v této knize už je jí sedmnáct a působí jako paní učitelka v Avonlea, což bere nanejvýš zodpovědně, snění ji neopustilo, a to je jedině dobře. I když se tu a tam vyskytne vážnější problém, ocitneme se v "pohádkovém" světě, v němž je důležité, že má Davy na chlebu namazáno málo povidel, že papoušku Zrzkovi vytrhal péra z ocasu, že hlavní společenský sál získal zvenku ošklivou modrou barvu, jíž se přece natírají jen kočáry, a že Anně přibyla nějaká ta piha. Navíc se společně s Annou procházíme po malebném Avonlea a jeho okolí...
Tahle knížka je zkrátka pohlazení po duši a já jsem ráda, že mě další čtyři díly série ještě čekají. Trochu mě mrzí, že v tomto díle oproti tomu prvnímu chybí barevné ilustrace, na druhou stranu oceňuju, že už v něm není tolik chyb a překlepů jako v tom prvním, tam mě to opravdu dost štvalo...
Hodnocení: 5 * z 5 *
Dohazovačka spřízněných duší
Lynda Cohen Loigman
Abbyina babička Sara umírá ve svých 94 letech a zanechává pro Abby speciální dárek: zápisníky, do nichž si zapisovala, koho v rámci newyorské židovské komunity úspěšně seznámila a zařídila mu svatbu. Sara totiž měla speciální dar: jestliže k sobě dva lidé patřili, viděla zvláštní paprsky světla, jež dvě spřízněné duše spojovalo. Zdá se, že Abby, která pracuje jako rozvodová právnička ve velmi prestižní právnické kanceláři, Sařino nadání možná zdědila, ale zatím jí spíš přináší samé problémy...
Román se mi moc líbil! I když je to v prvé řadě romantická knížka, ta romantika není úplně prvoplánová, a navíc mě obrovsky bavilo prostředí židovské komunity začátku 20. století, dokonce jsem se i dozvěděla nějaké zajímavé a nové informace...
Na předvánoční čas byla tahle knížka naprosto ideální, opravdu milá, laskavá, hřejivá, s myšlenkou, že každý najde tu svou pravou lásku (respektive že „na každý hrnec se najde poklička“), což je jistě povznášející myšlenka...:-)
Hodnocení: 5 * z 5 *
Když přišlo zlo
Ivar Leon Menger
Šestnáctiletá Juno žije se svým mladším bratrem a rodiči na ostrově s tím, že okolní svět je nebezpečný a musí se od něj držet stranou... Jednoho dne se ale Juno setká s mladým "cizincem" Lucou, na svůj život začne nahlížet úplně jinak a má logickou touhu všechno změnit...
Samotné téma knihy, které ale nemůžu specifikovat, protože bych prozradila moc, mě mile překvapilo, bohužel, zpracování mi vůbec nesedlo... S čím jsem se nejvíc potýkala, bylo to, že děti na ostrově některé věci a předměty vůbec neznaly, jiné naopak ano, a já pořád přemýšlela nad tím, jak je možné, že neznají tohle, ale znají tamto, v tomhle ohledu jsem v textu shledávala spoustu nelogičností.
Podobně nelogické a nepromyšlené mi kolikrát připadalo i chování postav: takže otec a matka se teď začnou chovat jako tyrani a psychicky naprosto labilní osoby, ale celé roky předtím se chovaly normálně? Divné...
Stejně tak divné je milostné vzplanutí Juno a z mého pohledu useknutý a nemastný neslaný konec...
Knížku jsem dočetla, protože byla relativně krátká a protože mě koneckonců zajímalo, jak se vše vyvrbí, ale nadšení se nekoná, vlastně myslím, že když ji číst nebudete, o nic moc nepřijdete...
Hodnocení: 2,5 * z 5 *
Marion: Guvernantka královské rodiny
Fern Britton
Marion vypráví příběh založený na skutečných událostech, konkrétně popisuje životní cestu Marion Crawfordové, guvernantky princezen Elizabeth (budoucí královny Alžběty II.) a Margaret... "Crawfie" žila s děvčaty 17 let a z určitého pohledu by se dalo říct, že jim obětovala nejlepší léta svého života a svou kariéru...
Na knížku jsem se velmi těšila, protože jednak recenze byly příznivé, jednak mě anglická královská rodina fascinuje, byť rozhodně nepatřím k takovým fandům, abych znala všechny detaily z jejího života... Bohužel jsem ale z románu poněkud zklamaná...
Zaprvé mi připadal dost dlouhý na to, kolik se tam toho odehrálo a co bylo popsáno... Zadruhé mě trochu nepříjemně překvapilo, že opravdu zajímavé části byly kolikrát popsány v pár odstavcích, zatímco části, které popisovaly někdy i dost repetitivně všední dny, zabíraly celé kapitoly... No a zatřetí jsem měla malinko problém s vykreslením postav, jež mi přišly až moc černobílé, a samozřejmě nejvíce se samotnou Marion... Na jednu stranu je to odvážná a samostatná mladá žena, která se ve 30. letech minulého století vydá ze skotské zapadlé vsi do Londýna, což asi nebylo úplně běžné... Je inteligentní, chytrá a bystrá, jak je nejednou připomenuto, na druhou stranu ale šíleně naivní až hloupá, když si vybere nevhodného partnera, jímž se nechá zcela ovládat, což vyústí ve fatální konflikt s královskou rodinou... Tyhle aspekty dohromady mi prostě moc nesedí, Marion pro mě ve výsledku není příliš uvěřitelně ztvárněnou postavou, její charakteristika mi připadala prostě povrchní, nedokázala jsem do ní proniknout...
Zároveň jsem měla i trochu větší očekávání, co se týče stylu vyprávění... Čekala jsem živé, plastické, mnohovrstevnaté vyprávění se spoustou informací ohledně životu u dvora, toto očekávání se však bohužel naprosto nevyplnilo, příběh je na mě ve své podstatě dost jednoduchý...
Nakonec tedy v hodnocení zůstávám tak na půl cesty...
Hodnocení: 3,5 * z 5 *
Leila a modrá liška
Kiran Millwood Hargrave
Leila a modrá liška je kniha pocházející ze stejné autorské dílny jako Julie a žralok a je stejně skvělá!
Leila pochází ze Sýrie a s maminkou, tetou a sestřenicí utekly před válkou do Anglie. Protože ale pro Leilinu maminku v Anglii není jako pro vědkyni zabývající se klimatem odpovídající zaměstnání, pracuje v Norsku. Tady pozoruje polární lišku, která se kvůli klimatické změně chová netypicky a zdolává neuvěřitelně dlouhé trasy.
Knížka podobně jako Julie a žralok líčí jednak příběh o holčičce a její jedinečné cestě do zajímavého koutu Země, jednak přináší i další, závažnější témata, jako je nelehký vztah matky a dcery, otázka klimatické změny nebo migrace.
Celkově moc doporučuju, určitě by to byl nádherný dárek k Vánocům...
Hodnocení: 5 * z 5 *