Kleopatra a Frankenstein

(SPOILER) Když jsem po všech těch chválách a přirovnáních k Sally Rooney sáhla po Kleopatra a Frankenstein, čekala jsem román, který bude chytrý, vrstevnatý a citlivý. Místo toho jsem dostala přepálený mix sebestředných postav, pseudo-hlubokých dialogů a příběhu, který se zoufale snaží být víc, než ve skutečnosti je. Možná kdybych to četla okolo mých dvaceti, byla bych nadšená víc.

Ano, chápu, že postavy mě nemají být nutně sympatické – s tím problém nemám. Ale tady nejsou ani uvěřitelné. Všichni působí spíš jako karikatury, které se snaží předvádět, jak moc „umí trpět“ a jak moc jsou komplikované. Kniha se dotýká vážných témat (duševního zdraví, závislostí, identity), ale dělá to jen po povrchu, jako by šlo o kulisy pro hezké věty a chytré hlášky.

Cleo, která má být umělkyní s vnitřními démony, působí spíš jako klišé z reklamy. Frank je zase typický workoholický muž v krizi středního věku. Jejich vztah má být bouřlivý, vášnivý a destruktivní, ale pro mě byl jen únavný. A vedlejší postavy? Většina z nich zapadne dřív, než se k nim dá vytvořit jakýkoli vztah.

Přiznávám, že občas se mezi tím vším mihne pěkná metafora nebo nápad, který ukazuje, že autorka psát umí. Ale celek působí přepjatě, jako by se snažila napodobit styl někoho jiného – jen bez té opravdové hloubky.

Zkrátka, čekala jsem román, který mě emočně zasáhne. Místo toho jsem četla knihu, která se tváří, že má co říct, ale nakonec neřekne skoro nic. Po všech těch nadšených recenzích a srovnáních s Rooney jsem prostě čekala mnohem víc.

Toto šlo teda mimo mňa. Už úvodná kapitola mi mala napovedať, že to bude plytká nuda, ktorá toxické vzťahy vykresľuje nie úplne šťastným (romantizujúcim) spôsobom. A nie, preskakovanie z hlavy do hlavy v rámci jednej scény fakt nefunguje a celé je to vlastne napísané dosť amatérsky, u niektorých formulácií som sa skoro rehotala nahlas (že niekto, kto je native speaker použije výraz "ice glacier" - oni existujú aj iné ľadovce, než tie z ľadu? a ešte to použije ako prirovnanie pre to, že sa niekto "rozpustil" ako ľadovec v mori - videla vôbec niekedy ľadovec, ktorý tečie do mora? ten sa láme na kusy!)...

Zvláštne rozkúskované to teda bolo, marginálne postavy majú siahodlhé kapitoly, kde vykladajú svoje životné príbehy. Zaslúžili by si asi viac než len robiť komparz obohranému "romantickému" príbehu dvoch do seba zahľadených, neuveriteľne emocionálne nedospelých ľudí. Za mňa úplne zbytočné odbočky, a tie časti rozprávané Eleanor, nepochopiteľne v prvej osobe a úplne iným štýlom, ako keby to písal niekto iný. Trochu moc "milý denníček", ale aspoň to bolo vtipné.

Ak by to mal byť film, tak by to boli pekne štylizované jednotlivé zábery, ale žiadna podstata. Akoby sa tým autorka bála čokoľvek povedať, bezradnosť z toho čuší rovnako ako z jej postáv.

Příběh mě dost bavil. I když postavy v něm vám nejspíš nebudou sympatické, stejně vám po dočtení knížky budou svým způsobem chybět.
A přesně jak říká anotace, začátek vás romanticky kolíbá, ale pak se to rozjede.

Obrovský bestseller podle něhož už Netflix točí seriál. Byla jsem strašně zvědavá, čemu že to knižní svět tak podlehl.

Je to příbeh o lidech, kteří nevědí, co sami se sebou, natož se svým životem. Je to trošku zábavný, trošku smutný. Je to reálný a hlavně hodně současný. Není to kniha, kterou bych vychválila do nebes, ale vlastně mě čtení hodně bavilo.

Během léta, které bylo intenzivní jsem moc neměla na čtení chuť. Tahle docela smutná kniha by rozhodně měla potenciál na schrupnutí za tři dlouhé večery. Často mám problém najít lehčí knihu, která není hloupá. Tahle splňuje všechna kritéria. Čte se lehce, velice jsem ocenila sarkastický a černý humor i silné emoce. Dotýká se ale i těžších témat, která dodávají příběhu hloubku. Chvílemi se děj trochu táhl, hlavně v první polovině, ale možná mi to tak připadalo jen protože jsem ji četla nesmyslně dlouho.

08.07.2025

"Zemřel při nehodě se sekačkou na trávu."
Tuhle jízdu emocemi jsem si moc užila. Depresivnější pasáže jsou vykompenzovány použitím ironie se špetkou černého humoru postavou Eleanor. V audiu v podání skvělé Pavly Gajdošíkové jsem se u některých scén bavila moc. Ano, některé osudy vyzní trochu do ztracena, ale na celkovém dojmu mi to neubralo. Vztahové ladění působilo dost reálně. Určitě se pustím i do Blue sisters.

Upřímně jsem čekala mnohem víc, hlavně po tom, co jsem si přečetla, že autorka knihu psala sedm let... no, možná ji psala příliš dlouho a upravovala, upravovala, dokud to nedopadlo takhle... nemastné a neslané. Kniha má potenciál, rozhodně si myslím, že kdyby se některé postavy vykreslily o trochu víc, jako to bylo u Eleanor, soucítila bych s postavami. A to je asi to, co já, jako čtenář, hledám. Malých zápletek tam bylo nespočet, ale ve výsledku to přineslo spíš zklamání, než aby mě to bavilo. Není to nejhorší, ale nejlepší rozhodně taky ne.

Něžné, smutné, vtipné a hořké.
Pohladí.
Zabolí.
Zůstane.

Od první stránky jsem věděla, že to budu milovat. Je to vtipné a smutné, syrové a citlivé, bolestivé a láskyplné. Kleopatru a Frankenstaina budu mít v hlavě ještě hodně dlouho...

(SPOILER) Tady na mě těch problémů bylo nějak moc.. asi stejně jako množství drog, o kterých jsem v průběhu četla.

Postavy ač na začátku celkem sympatické s dobrým potenciálem, mě ke konci vyloženě vytáčely.

Kamarádka mi vybrala dárek podle názvu - jméno hlavní postavy se shoduje s mým nickem na filmových stránkách, a k tomu Cleo taky maluje :). Začetla jsem se jedna dvě a víc jak do poloviny to svištělo. Dál už jsem nějak nechápala. Hlavní postavy, zprvu tak charismatické, se začaly chovat jak malé ukřivděné děti. Věci neběží, jak chceme, a ještě k tomu na nás rodiče byli v dětství okyví, tak my teď budeme destruktivní. Styl psaní mi ale sedl a vzbudil můj zájem obstarat si autorčinu druhou knihu.

Finální shrnutí? Bavila jsem se, místy mi bylo hodně smutno, mnohdy jsem si málem ukroutila hlavu a bolely mě oči z častého protáčení, ale i jsem smála a žasla, jak je toto možné. Prostě koktejl všech možných emocí. Bylo to vlastně zajímavé čtení s mnoha výhradami.

Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.

5/5*

“Nakrmit žaludek je jednoduché, nasycení srdce je těžší.

Vynikající próza!

Po knize jsem sáhla úplnou náhodou a mám pro ni jen jedno slovo - wow.

Autorka nám na stránkách představí několik postav, kterým posléze věnuje na přeskáčku prostor. Text doslova mizí pod rukama až si najednou uvědomíte, že jste na konci a emočně vyždímaní, podobně jako jeho knižní protagonisté.

Čteme o vztazích, které mají Cleo a Frank mezi sebou, se svou rodinou, přáteli, známými, kolegy a je to jízda. Ne všechna partnerství musí přetrvat v milostné rovině, mohou se posunout a zároveň nezaniknout, přičemž nebýt o nic méněcennější. Nečteme tady klasický romantický příběh, který skončí happy endem a slovy “žili šťastně až do smrti. Namísto toho autorka popisuje život, takový jaký je, bez příkras, nepředvídatelný, občas temný, občas sluncem zalitý. Veškeré momenty, které člověka utváří a modelují z něj osobnost, jež za život může několikrát změnit svou jedinečnou podobu.

Velmi doporučuji a s autorkou rozhodně nekončím.

Jeste, ze jsem jako prvni precetla autorčinu druhou knihu Sestry Blueovy, protoze ta byla skvela a kdybych cetla jako prvni tuto knihu, urcite bych se k “sestram nedostala. Kniha byla zbytecne zdlouhava, postavy nesympaticke, az na El. a jeji matku, ty byly obe uzasne. Celkove me nejvic bavily kapitoly s El. Konec uz jsem jen tak prelouskala.

První třetina byla dost... zvláštní. Nevěděla jsem, jestli vydržím, ale pak se to zlomilo a byla to jízda. Destruktivní jízda. Ukázka toho, že ne všichni jsou si souzeni. Trochu jako Trýzeň a touha. Mazec.

(SPOILER) Nechala jsem se zlákat líbivou obálkou a hypem, jinak bych po knize zřejmě nesáhla. Na takové "slaďárny" moc nejsem, zvlášť když už to podle prvních stránek vypadalo na "pořád ten stejný příběh, který se tady už po milionté točí, akorát v jiné obálce."
Cleo, mladá přistěhovalkyně finančně na mizině, se zamiluje do staršího, bohatšího Franka. Cleo má za nejlepšího kámoše gaye, který si z ní může káknout (trochu mi to přišlo jako Carrie a Stanford). Téměř kdokoliv, kdo o Cloe mluví, zpravidla zmíní, jak je ta nejkrásnější holka, jako bych to už neslyšela stokrát. Vztahu Cleo a Franka jsem upřímně nefandila už od začátku, takže jsem byla ráda, že spolu nakonec neskončili, hihi.
Je to taková oddychovka na dovolenou, kdy nechcete nad ničím extrémně přemýšlet a jen se unášet řádky jiného světa. Žádné velké očekávání od příběhu ale nemějte.

Román o několika lidech, jejich životech, starostech, toxických vztazích a o snaze nějak si poskládat život, aby dokázali být šťastní. Nejvíce cizí mi byl Quentin, nejsympatičtější Eleanor. Má sice jen dvě kapitoly, ale jsou dlouhé. Do jinak celkem smutné knihy vnesla tahle postava humor a milou ironii.

Tahle kniha mě hodně bavila. Nádherná atmosféra, pocity hlavních postav... Doporučuji a těším se na další autorčinu knihu.

„Jenže ti lidi, co takovouhle lásku měli, jsou pak jako dospělí jiní než my. Sebejistější. Nemusí dělat takový dojem nebo dosáhnout takových úspěchů jako my, protože nám připadá, že musíme. Oni se nemusí v jednom kuse namáhat, aby si lásku nečím zasloužili. Protože ji mají odjakživa.
(Nejenom) v těch větách jsem se našla, ale ke všem nadšeným ohlasům se ani přesto přidat nemůžu. Nějak jsme se s Kleopatrou a Frankensteinem nepotkali. Možná na pláži nebo v letadle by tvořili adekvátní společnost, teď jsem se sama sebe často ptala, proč to vlastně čtu a trávím s tím příběhem čas. Zároveň ale chápu, proč se ten román líbí. Je tam láska impulsivní i dospělá, je tam sex, je tam rozčarování, dojetí, zklamání, závislosti, deprese a sebedestruktivní sklony, je tam New York, Azurové pobřeží i Řím…, a já té knížce komerční úspěch vlastně i upřímně přeju. :)